Prosperita přijde už v příštím pololetí, opakují mnozí ekonomové, včetně těch z České národní banky a ministerstva financí. Opakují to už od začátku roku 2023. Zřejmě hlavním důvodem, proč předpovědi nevycházejí, je okolnost, že se jich nedrží běžný spotřebitel. Ten by měl víc utrácet, aby se zvýšila domácí spotřeba, která je hlavním parametrem při počítání HDP, tedy ekonomického výkonu.

S novým vedením vstoupí rok do poslaneckých voleb dvě menší politické strany s podobnými programy i voliči. Ale také problémy. Strana Zelených zvolila své nové spolupředsedy a Česká pirátská strana tak učiní co nevidět. V obou případech to budou osobnosti, které si svou prestiž budou muset teprve zbudovat. A lehké to mít nebudou, i když obě síly mají svá dost jasná témata.

Když vyhrál Donald Trump prezidentské volby v roce 2016, bouchli v Moskvě šampus. Doslova. Tehdejší vůdce parlamentních nacionalistů Vladimir Žirinovskij uspořádal oficiální oslavný večírek pro ruské politiky. Šéfka hlavní propagandistické televize Russia Today Margarita Simonjanová napsala, že celý den jezdila po Moskvě s ruskou a americkou vlajkou na svém autě.

Německo čekají předčasné volby. Vláda Olafa Scholze v současné podobě končí poté, co kancléř vyhodil ministra financí Christiana Lindnera. A protože ten je také předsedou liberálů z FDP, šel se svým předsedou i zbytek vládních členů za tuto stranu.

„Až k nám přijdou z Ameriky američtí hoši, přijedou k nám v bezva džípech a s plnými koši,“ zpívali trampové u táboráků v 50. letech, kdy po konci války byly vzpomínky na osvobození Plzně americkými vojáky ještě živé. Jenže američtí hoši nepřišli ani v roce 1968, kdy ruské tanky převálcovaly pražské jaro, a mnozí čekali, že takovou nespravedlnost Amerika přece nedopustí.

Německo zažilo za několik posledních hodin hned dva šoky: Nejprve se ve středu ráno probudilo do jistoty, že příštím americkým prezidentem se stane znovu Donald Trump. Čili politik, před jehož zvolením celé týdny varovala řada německých komentátorů, když v podstatě nekriticky přebírali tvrzení končící vlády prezidenta Joe Bidena, že Trump údajně představuje hrozbu pro americkou demokracii.

Kdykoliv mi něco připomene jméno moravského básníka Jana Skácela, slyším v uších větu: „Ze všech západů mám nejraději západ slunce a ze všech východů východ z brněnského nádraží.“ Je to citát z jeho fejetonu, které psával do Hosta do domu ve šťastnějších 60. letech až do roku 1969, kde pracoval jako šéfredaktor.

Jakkoli se to zdá jedněm naprosto nepochopitelné, pro druhé je magnetismus Donalda Trumpa jakoby neodolatelný. Anebo na ně zkrátka dělá dojem. A řeč není o amerických voličích, nýbrž některých tuzemských politicích.

Postupnou proměnu profesora politologie Petra Fialy v politika, výstižně dokumentuje věta, kterou pronesl při spuštění aktuální kampaně koalice Spolu: „Nijak mě to netěší, ale význam klasických stran ve společnosti klesá, na to musíme umět zareagovat.“ Přestože vychází z tradičního pravolevého rozdělení spektra, které má pevné ideové kořeny, pochopil, že dnešní svět se otáčí kolem jiné osy.