Končící předseda Evropské rady Charles Michel označil výsledky prvního vrcholného setkání států Evropské unie a bohatých arabských monarchií z oblasti Perského zálivu za velký úspěch. Není divu, bylo to jeho poslední dílo ve vysoké funkci, kterou odevzdá za šest týdnů Portugalci Antoniovi Costovi. Z vydřeného společného usnesení je nicméně zřejmé, že k jistému pozitivnímu posunu došlo a že EU uhrála důležitý bod v regionu, kde její vliv v posledních letech povážlivě ochabuje.

Volodymyr Zelenskyj mluví o své vítězném plánu už dlouho a třeba v Bílém domě ho už představil během svého posledního pobytu. Dlužno říct, že tam nad ním zrovna nejásali. Udělal tedy zřejmě dobře, když ho – až na tři tajné dodatky –, na veřejnosti poprvé přednesl ve středu, a to na půdě Nejvyšší rady, tedy jednokomorového ukrajinského parlamentu.

Vladimir Putin před několika dny propagoval vakcínu proti chřipce. Řekl: „Doktoři v Ústřední klinické nemocnici, kde mi dělají různá pravidelná vyšetření, také doporučují očkování právě naším domácím preparátem.“ Takže se začalo spekulovat, jestli Putin není nemocný. Prohlášení vydal mluvčí Dmitrij Peskov: „Prezident Ruska Vladimir Putin nemá problémy se zdravím, hlava státu navštívila lékaře v rámci preventivní zdravotní péče.“

Dlouho se čekalo, až se digitalizace stavebního řízení rozběhne. Pak se ukázalo, že zavedení nového systému bude na dlouhé lokte. Opět se čekalo, jak vláda rozhodne o osudu digitalizačního projektu. Padaly desítky a stovky složitých slov, konečný verdikt byl ale takový, že tomu může rozumět i člověk s obyčejným selským rozumem.

Právo na azyl v destrukci, nebo v rekonstrukci? Prokleté slovo digitalizace. Summit EU a zemí Perského zálivu je významný už tím, že byl. Zelenského vítězný mírový plán s otazníky. Kdo po Putinovi? Rozhodně ne dnešní emigranti.

Je to jeden z největších výdobytků moderní doby: azyl jako základní lidské právo. Jeho pilíř, Ženevskou konvenci o uprchlících, podepsalo v červenci 1951, kdy světem bloudily po 2. světové válce miliony lidí bez domova, celkem 145 států. Včetně Číny, Sovětského svazu nebo Iránu.

Míra roztrpčení se ve společnosti zvyšuje. Nadávají podnikatelé, živnostníci, zemědělci, důchodci, státní zaměstnanci i lékaři. Méně naštvaní jsou snad jen studenti, ale ti ještě o životě za své vědí poměrně málo – a k mládí jaksi přirozeně optimismus a nadějné vyhlídky patří.

Na evropské úrovni úporně pokračuje dlouhodobý spor mezi státy, které chtějí svou energetiku opírat především o jádro, a těmi, které sázejí převážně na zdroje obnovitelné. Má to dokonce i jistou strukturovanou podobu. Na okraji zasedání ministrů pro energetiku se tento týden sešly obě skupiny: „jaderná aliance“ sdružující 10 zemí včetně Česka, a s podobným počtem účastníků i „přátelé obnovitelných zdrojů“.

Zájem mladých lidí, kteří mají za sebou studium na pedagogických fakultách, o výkon profese učitelů a učitelek klesá. Plyne to jak z celé řady výzkumů, tak ze stále hlasitějších stížností ředitelů a ředitelek, kteří dnes nedokážou najít kvalitní pracovníky a pracovnice.