K tragikomickým hrátkám osudu patří, že ta nejtěžší zkouška potkala řadu hejtmanů až na sklonku jejich funkčního období. Lidé, kteří často dosud ani neznali jejich jména, teď za povodní hltají každé slovo, které vypustí z úst. A dlužno dodat, že vesměs v roli krizových manažerů obstáli.

Kamala Harrisová posílila svou voličskou základnu o armádu tzv. Swifties, tedy o fanoušky populární zpěvačky Taylor Swift. O tuto podporu evidentně stál i Donald Trump. Ví totiž, že tato obrovská skupina Američanů je zpěvačce neuvěřitelně oddaná a pro svůj idol udělá vše možné. Třeba to, že se na podnět Taylor Swift začne registrovat k volbám. Trumpa musí znervózňovat představa, že by se Swifties mohli mobilizovat.

Někdejší italský premiér a předseda Evropské centrální banky Mario Draghi zachránil euro, ale nezdá se, že by dokázal zachránit celou Evropskou unii. Jeden z nejváženějších členů unijního establishmentu vypracoval skoro 400stránkovou analýzu konkurenceschopnosti Evropské unie. A je to docela brutální čtení, protože místo tradičního oznamování světlých zítřků naplno pojmenovává evropské zaostávání.

Protože politici jsou čím dál častěji jen špatnými herci umělých marketingových rolí. Protože někteří stále něco předstírají. Protože zneužívání dotací, zaklekávání konkurenčních firem a korupční aféry na ně stále častěji prozrazují, že osobní zájmy upřednostňují před zájmy občanů a státu.

Povodňová katastrofa nekončí, pršet má i v prvních dnech tohoto týdne. Hladiny toků mají v některých místech ještě stoupat. Ulice některých obcí se změnily v řeky. Hrozí sesuvy půdy i pády stromů. Na mnoha místech vypadla elektřina i mobilní signál.

Udeřily povodně. Věra Jourová ukazuje, jak jednat na Slovensku, kde se vytrácí demokracie. Draghiho investiční plán zemřel dřív, než se narodil. Swifties, noční můra republikánů. Proč lidé nevěří politikům.

Každý týden se ve slovenské politice stane několik věcí, které zemi o kus vzdálí demokratickému prozápadnímu vývoji. A které ztěžují jeho partnerům, České republice v první řadě, se Slovenskem jednat.

Někteří církevní představitelé, jak zaznělo na nedávném sjezdu švédských evangelicko-luteránských církví, se nechali slyšet, že by uvítali zákaz, aby otcové vodili své dcery na svatbách k oltáři. To, že otec přivádí dceru a následně ji předává do rukou budoucího zetě, je podle nich výraz patriarchálního pojetí rodiny.

Ryszard Czarnecki nebyl jen tak nějakým europoslancem v Polsku osm let vládnoucího Práva a spravedlnost. Dotáhl to až na místopředsedu Evropského parlamentu a stal se tak po jedním z nejvýše postavených polských politiků v evropských strukturách. Dnes se ale jméno Czarneckého skloňuje v Polsku ve velmi bizarních, ale z hlediska polského trestního práva současně velmi závažných souvislostech.

Ameriku čekají prezidentské volby, a je samozřejmé, že o politických preferencích voličů rozhoduje jejich věk, vzdělání, příjmy nebo region. Podle průzkumu se ukazuje, že také hodně záleží i na příslušnosti k různým podobám křesťanství.