Od února 2024 platí v celé Evropské unii Akt o digitálních službách (DSA), který přináší největší proměnu pravidel pro sociální sítě za poslední dekádu. O tom, jak DSA mění prostředí internetu, jaké má dopady na české uživatele a proč Česko stále nemá přijatý vlastní adaptační zákon, diskutovali v pořadu Rušičky Marek Vrbík z Českého telekomunikačního úřadu a Peter Jančárik ze Seznamu.

Sociální sítě působí na první pohled jako bezplatné služby. Ve skutečnosti jde o obrovský byznys postavený na osobních datech. „Devadesát devět celých devět procent příjmů velkých sociálních platforem pochází z reklamy. Pokud je něco zdarma, zbožím jste vy,“ upozorňuje Peter Jančárik, který se věnuje moderaci obsahu a mediálnímu vzdělávání ve společnosti Seznam.cz.

Podle něj algoritmy fungují tak, aby maximalizovaly čas uživatelů na platformě: „Facebook nebo TikTok zobrazují provokativní obsah, který přiměje uživatele reagovat. Čím víc času tam tráví, tím víc reklam uvidí.“

Kromě reklamy ale hraje roli i psychologický dopad. „Platformy mají vlastní data o tom, jak negativně působí na duševní zdraví dospívajících, především u dívek. To ale nic nemění na tom, že cílem je, aby tam lidé zůstali co nejdéle,“ dodává Jančárik.

Nový zákon, starý chaos

Od února 2024 začal v celé EU platit Akt o digitálních službách (DSA). Ten ukládá platformám větší zodpovědnost za obsah a transparentnost vůči uživatelům. Každý stát má mít svého koordinátora – v Česku je jím Český telekomunikační úřad (ČTÚ).
Jenže zatímco pravidla už platí, český adaptační zákon dosud nebyl schválen.

„Jsme v situaci, kdy jsme rozhodčí, ale nemáme píšťalku. Pravidla platí, ale chybí nám pravomoci, jak je vymáhat,“ shrnuje Marek Vrbík z ČTÚ.

Zákon se sice dostal do třetího čtení, ale z časových důvodů neprošel. Česká republika tak patří k několika málo zemím EU, které zatím vlastní právní rámec nepřijaly. To znamená, že úřad sice může komunikovat s platformami, ale nemůže jim nařídit konkrétní kroky. „Evropská pravidla platí přímo, ale bez našeho zákona nemáme možnost zasáhnout v případech, které se týkají menších tuzemských hráčů,“ doplňuje Vrbík.

Ochrana uživatelů a mimosoudní řešení sporů

DSA přináší silnější postavení pro běžného uživatele, ať už při mazání účtů nebo příspěvků. „Pokud vám platforma smaže účet, musí vám sdělit důvod a vy máte právo se bránit. Nově by měl existovat mimosoudní mechanismus, který spor vyřeší rychleji než klasický soud,“ vysvětluje Vrbík.

Jenže právě tato možnost zatím v Česku neexistuje, protože chybí zmíněný adaptační zákon.

„Uživatel může napsat na podporu, u nás na Seznamu to přezkoumává živý člověk, ne robot. Ale pokud by chtěl využít formulář DSA, bez právníka ho téměř nelze vyplnit,“ říká Jančárik.

Podle něj by státní dohled měl směřovat k efektivitě, nikoli k byrokracii: „Regulace musí být funkční, ne přetížená administrativou. Každá menší platforma potřebuje jasné, jednoduché a srozumitelné kroky.“

45 milionů uživatelů – hranice velkých hráčů

DSA se nejpřísněji vztahuje na tzv. velké platformy s více než 45 miliony aktivních uživatelů v EU. To znamená, že do nejvyšší kategorie spadají společnosti jako Meta, TikTok nebo X (bývalý Twitter).

„Čím větší platforma, tím víc povinností. Musí například zajistit, aby děti neviděly cílenou reklamu, nebo jasně uvádět, jak fungují jejich algoritmy,“ vysvětluje Vrbík.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké konkrétní typy obsahu moderuje Seznam.cz a jaké algoritmy k tomu využívá?
2. Kolik uživatelů v EU by musela získat česká platforma, aby spadala pod nejvyšší úroveň regulace?
3. Jaké konkrétní kauzy už řešil ČTÚ s velkými platformami, například s TikTokem?
4. Jaké administrativní povinnosti přinesl DSA firmám a kolik lidí je musí zpracovávat?
5. Proč Evropská komise umožnila uživatelům z EU odmítnout, aby Meta trénovala umělou inteligenci na jejich datech?

V nejnovějším dílu pořadu Amper na platformě FocusOn.cz si jeho autor Jan Palaščák vyměnil roli s hostem. Za moderátorský stolek tentokrát usedl Václav Vislous, energetický expert Pirátů, a společně rozebrali, co čeká českou energetiku po volbách, kolik skutečně stojí zlevnění elektřiny a zda má smysl úplné zestátnění ČEZ. Mluvili i o stovkách miliard z emisních povolenek, které se podle Palaščáka rozdělují netransparentně.

Podle Jana Palaščáka nelze očekávat rychlé zázraky. „Novou vládu mít budeme, otázka je jakou,“ říká. Připomíná, že proces jejího sestavování bude delší, než si veřejnost myslí. Prezident podle něj „rozehrává svou politickou partii v tradici Masaryka nebo Zemana“ a využívá silné postavení, které mu český systém dovoluje.

„Bude to trvat ještě dlouho, ale výsledek nakonec konverguje k nějaké konsensuální vládě, která nebude vystupovat z Evropské unie,“ dodává. Podle Palaščáka působí opoziční strany zatím pasivně, ale v zákulisí už patrně probíhají jednání.

Zlevnění energií za desítky miliard: účet zaplatí rozpočet

Vítězné hnutí ANO slibovalo snížit ceny energií. Za plánem podle Palaščáka stojí hlavně bývalý ministr průmyslu Karel Havlíček. První krok je podle něj proveditelný – stát by mohl převzít platby za podporované zdroje energie.

„Na fakturách to lidé uvidí jako položku kolem 500 korun za megawatthodinu. Karel Havlíček říká, že tuto částku zaplatí vláda ze státního rozpočtu. To představuje zhruba 25 miliard korun ročně,“ vysvětluje Palaščák.

Podle něj to zlepší konkurenceschopnost podniků i finanční situaci domácností. „Efekt pro hospodářství může být větší než náklady pro rozpočet. Ale je to sázka na dluh a rychlejší růst ekonomiky,“ dodává.

Modernizační fond: stovky miliard, ale komplikovaná cesta k lidem

Druhý krok Havlíčkova plánu, tedy využití modernizačního fondu na investice do sítí Palaščák hodnotí skepticky. „Tam vidím tři problémy: jednak jestli ty peníze ve fondu skutečně jsou, pak nutnost notifikace v Bruselu, a nakonec to, že se efekt vůbec nemusí dostat ke spotřebitelům,“ upozorňuje.

Podle něj jde o stovky miliard korun, které mají být investovány do přenosové soustavy, ale v praxi se mohou „v oligopolním prostředí proměnit v rentu, která se ke spotřebitelům nedostane“. Trh se zakázkami pro elektrické sítě podle něj není plně konkurenční a část prostředků se může rozplynout v přefinancovaných projektech.

Česko jako energetický ostrov? „Režim Kaliningrad,“ varuje Palaščák

Nápady SPD či Motoristů na odchod z lipské burzy a vytvoření státního obchodníka s elektřinou označuje Palaščák za nesmyslné.

„Možná by to fungovalo v nejhorších týdnech energetické krize, kdy se na burze obchodovalo i za 1000 eur za megawatthodinu. Ale jinak by to znamenalo návrat k systému, který jsme tu měli za socialismu – a ten nefungoval,“ říká.

Podle něj by Česko v takovém modelu dopadlo jako Kaliningrad po odpojení od ruské sítě: „SPD nám navrhuje režim Kaliningrad. Tam se ceny elektřiny po izolaci výrazně zvýšily. To není cesta k levné energii.“

Emisní povolenky: stovky miliard a málo transparentnosti

Evropský systém emisních povolenek podle Palaščáka vznikl z racionální myšlenky, aby ten, kdo znečišťuje, platil. „Tuhle myšlenku původně formulovali kapitalističtí ekonomové a politici jako Milton Friedman nebo Margaret Thatcher. Problém spočívá v tom, že trestáme sami sebe, tedy evropské výrobce, místo aby stejná pravidla platila i pro dovážené zboží,“ říká Palaščák.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak přesně by stát mohl financovat zestátnění ČEZ bez ohrožení rozpočtu?
2. Proč by měl Energetický regulační úřad odměňovat distribuční společnosti jen při nulových blackoutech?
3. Jaké konkrétní projekty se financují z modernizačního fondu a kolik z nich míří do teplárenství či elektrických sítí?
4. Co by znamenal návrat státního obchodníka s elektřinou pro trh i domácnosti?
5. Jaké tři ekonomické chyby podle Palaščáka nejvíc poškodily českou ekonomiku po roce 2020?

Zakladatel e-shopu Pilulka.cz, bývalý manažer Nokie a nyní výkonný ředitel startupu Lokni, Petr Kasa, má za sebou tři dekády podnikání a desítky projektů. V rozhovoru s Jiřím Jemelkou z pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn otevřeně mluví o rozdílech mezi podnikatelem a manažerem, o budování firem, riziku i o tom, proč si s bratrem Martinem nikdy „nelezli do zelí“.

Petr Kasa není typ, který by si dával pauzy. „Nikdy jsem nezačínal znovu. Jsem celoživotní sériový podnikatel a Lokni je jen další etapa,“ říká. Na podnikatelskou dráhu se vydal už koncem devadesátých let s firmou Kasa.cz, která patřila k průkopníkům české e-commerce. „Lidi jsme tehdy učili, co je to internet a že nám můžou věřit. Vysvětlovali jsme, že neposíláme cihly místo zboží,“ vzpomíná.

Po sedmi letech v korporátu Nokia se v roce 2012 vrátil k vlastnímu byznysu a s bratrem Martinem založil Pilulku.cz. Ta během dvanácti let vyrostla z nuly do firmy se čtyřmi sty zaměstnanci a obratem téměř tři miliardy korun (včetně partnerských aktivit dokonce kolem čtyř miliard).

Lokni: voda jako nový byznys i mise

Po odchodu z Pilulky převzal Kasa roli  výkonného ředitele ve společnosti Lokni, která se zaměřuje na filtrovanou pitnou vodu. „Líbí se mi ekologický rozměr. Omezujeme spotřebu PET lahví i uhlíkovou stopu, protože voda se nemusí balit a převážet,“ vysvětluje.

Lokni, založené před deseti lety Martinem Václavíkem, dnes funguje jako malý, ale technologicky propracovaný tým. „Máme zhruba patnáct lidí, ale denně s námi interaguje obrovské množství uživatelů. Naši aplikaci má staženou asi 145 000 lidí a aktivně ji denně používá 20 až 30 000 z nich,“ přibližuje Kasa.

Firma se tak dostala mezi nejstahovanější české aplikace, i když její produkt – voda z automatů, patří k levným komoditám. „Z hlediska tržeb jsme malý byznys, ale dopad na lidi je obrovský. To dělá Lokni atraktivní i pro inzerenty,“ dodává.

Podnikatel vs. manažer

Kasa rozlišuje mezi podnikatelem a manažerem velmi jasně. „Manažer bývá zaměřený na krátkodobé cíle, typicky kvartální výsledky. Podnikatel se dívá dál, neřeší jen letošní zisk, ale dlouhodobou udržitelnost firmy,“ vysvětluje.

Podle něj je podnikatel ten, kdo „v tom má srdce i jméno“. Manažer může kdykoliv odejít, podnikatel ne. „My máme v tom svém byznysu nejen peníze, ale i zodpovědnost za lidi. Když ve firmě pracuje pár set zaměstnanců, kteří z výplaty platí hypotéky, nemůžete prostě říct: ‚Mě už to nebaví, odcházím,‘‘ říká otevřeně.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast.

1. Jak Petr Kasa hodnotí vstup Pilulky na burzu a co by dnes udělal jinak?
2. Jak Lokni plánuje využívat data a umělou inteligenci k optimalizaci provozu?
3. Jaké má Kasa investiční strategie mimo své hlavní firmy?
4. Jak konkrétně funguje obchodní model Lokni a jak vydělává na inzerentech?
5. Jak Kasa zvládá osobně okamžiky, kdy „jde do tuhého“?

Ročně zemře podle Světové zdravotnické organizace přes 1,5 milionu lidí přímo v důsledku antibiotické rezistence a dalších pět milionů kvůli komplikacím, které tato „tichá pandemie“ způsobuje. „Není to mediální hysterie, ale skutečný globální trend,“ upozorňuje Jitka Viktorová z Ústavu biochemie a mikrobiologie VŠCHT Praha v rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn.

Podle Jitky Viktorové už dávno nejde o ojedinělé případy, ale o stále častější, opakující se jev. „Světová zdravotnická organizace uvádí, že ročně zemře zhruba 1,5 milionu lidí na antibiotickou rezistenci a dalších přibližně pět milionů v souvislosti s komplikacemi při léčbě. WHO ji řadí mezi deset největších globálních hrozeb současného zdravotnictví,“ uvedla Viktorová.

Rezistentní bakterie se přizpůsobují podobně jako organismy v Darwinově evoluční teorii. „Bakterie se snaží přežít. Mutují, předávají si genetickou informaci a adaptují se na selekční tlak antibiotik. A my lidé jim k tomu ještě pomáháme. Například nadužíváním antibiotik v medicíně i zemědělství,“ vysvětluje vědkyně.

Zásadní problém představuje rychlost množení bakterií. „Generační doba člověka je asi 20 let, bakterie se rozdělí zhruba každých 20 minut: to znamená, že se vyvíjí asi 50 tisíckrát rychleji než my,“ doplnila.

Každé třetí antibiotikum ve Spojených státech je předepsáno zbytečně

Studie z USA ukázala, že zhruba 33 % předpisů antibiotik je chybných, tedy předepsaných tam, kde by neměla být. Často jde o případy virových infekcí, jako je nachlazení nebo chřipka, proti kterým antibiotika neúčinkují.

„Pacienti na lékaře často tlačí, protože mají pocit, že antibiotikum jim vždy pomůže. Ve skutečnosti tím oslabují svůj imunitní systém a narušují mikrobiotu. Lidské tělo obsahuje dokonce více bakteriálních buněk než buněk lidských,“ upozorňuje Viktorová.

Tento selekční tlak navíc vede k tomu, že bakterie běžně přítomné v našem těle si vytvářejí rezistenci, kterou pak mohou „předat“ patogenním druhům. „Běžný stafylokok si může vyměnit genetickou informaci s patogenním stafylokokem a naučit ho, jak se vyhnout účinku antibiotika,“ popsala vědkyně.

V Česku zabije rezistence více lidí než dopravní nehody

Antibiotická rezistence není oficiální diagnóza, a proto se v českých statistikách objevuje jen nepřímo. „Z tohoto důvodu se vychází z modelů a predikcí. Je to srovnáváno s počty obětí dopravních nehod – a ano, podle odhadů antibiotická rezistence skutečně zabíjí více lidí než nehody na silnicích,“ uvedla Viktorová.

V loňském roce zemřelo v důsledku autonehod přibližně 440 lidí, zatímco odhad obětí spojených s antibiotickou rezistencí je v Česku vyšší. „O dopravních nehodách se mluví neustále, ale o antibiotické rezistenci se dosud příliš nemluvilo, přitom je to problém s obrovským dopadem,“ dodala.

Nová antibiotika? Spíše slepá ulička než spása

Podle Viktorové je „zlatý boom“ vývoje antibiotik minulostí. „Nová antibiotika vznikají jen jako modifikace těch stávajících. Bakterie si proto rezistenci vyvinou velmi rychle. Vývoj nových antibiotik nás nezachrání,“ konstatuje.

Nadějí do budoucna je tzv. adjuvantní terapie, která kombinuje stará antibiotika s tzv. adjuvans – malými molekulami, které blokují mechanismy bakterií, jež rezistenci způsobují. Typickým příkladem je augmentin, kombinace amoxicilinu s kyselinou klavulanovou.

„Augmentin se používá více než 40 let a právě díky adjuvanci si drží účinnost. Takové kombinace prodlužují životnost antibiotik a umožňují jejich další používání v klinické praxi,“ říká Viktorová.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké nové směry výzkumu adjuvantních terapií se testují v českých laboratořích?
2. Proč farmaceutické firmy ztrácejí zájem o vývoj antibiotik?
3. Jak probíhá klinické testování kombinovaných léčiv a proč je tak nákladné?
4. Jakým způsobem mohou bakterie „učit“ jiné druhy, jak přežít léčbu?
5. Kdy by se mohla personalizovaná medicína na bázi organoidů dostat do běžné praxe?

Architekt, který staví domy, ale hlavně příběhy. David Kotek ze studia Projektstudio věří, že architektura musí vycházet z dialogu, ne z ega. Stavěl stadiony, rodinné domy i městské prostory. „ Každý dům je jiný, protože každý člověk je jiný,“ říká v rozhovoru pro pořad Next Stop na platformě FocusOn. Hovoří o udržitelnosti, výuce mladých, spolupráci s politiky i o tom, proč ho baví dělat malé projekty s velkým smyslem.

O udržitelnosti se v byznysu mluví snad nejčastěji za poslední dekádu. Jenže jak ji skutečně aplikovat do staveb a developmentu? „Prodává se těžce,“ přiznává David Kotek. „Klient musí pochopit, že udržitelnost je cesta budoucnosti, ale musí ji někdo dobře spočítat a nastavit. Nestačí o ní mluvit, musí dávat ekonomický smysl.“

Zkušenost z praxe ukazuje, že to není jen o přesvědčení, ale i o číslech. Kotek mluví o firmách, které už přemýšlejí komplexně – nejen o nákladech, ale o celkovém dopadu. „U nás jsme dělali haly pro velké developery. Některé společnosti, třeba Panattoni, naopak vyžadují, aby budovy byly udržitelné. Stává se to součástí jejich firemní kultury. Je to marketing, ale taky realita: ušetří to peníze nájemníkům i provoz,“ říká.

Pro Kotka to není móda, ale návrat k rozumu. „Když něco stavíme, musíme myslet na to, že každý dům stojí na kusu krajiny. Každý výkop, každá hala, každý metr betonu je zásah. A architektura má tu zodpovědnost,“ dodává.

Architektura jako scénografie života

Když o architektuře mluví, často používá slovo „kulisy“. „Dům jsou kulisy, ve kterých se odehrává lidský příběh. Lidé jsou obraz, architektura je rám,“ vysvětluje.

Kotek začíná každou spolupráci otázkami, z jejich odpovědí se rodí podoba domu. Neptá se jen na rozměry místností, ale na to, jak žijí, co je spojuje, kde spolu tráví čas, co dělají večer. „Když vím, jak lidé žijí, vím, jak mají žít i jejich domy,“ říká.

Jeho filozofie je jednoduchá: architekt nemá diktovat, ale doprovázet. „Nechci, aby někdo poznal, že ten dům dělal Kotek. To by znamenalo, že je to podle šablony. Každý klient je jiný a já chci, aby byl i jeho dům jiný,“ vysvětluje.

Architekturu chápe jako vztah. „Často říkám, že nejsem autor, ale průvodce. Když klient přinese svůj nápad, zpočátku třeba naivní, často to nakonec posune projekt víc než moje kresby. Mě baví, když ho z toho uděláme společně,“ popisuje.

Dům, který má duši

Při práci se setkává s různými osudy. Jeden z nich si pamatuje dodnes: rodinu, která vychovává postiženého syna. „Když jsme se potkali, řekli mi, že nevědí, co bude za deset let. Žijí ze dne na den. V tu chvíli přestaneš řešit materiály nebo detaily. Dům musí být rychlý, pružný, otevřený. Musí přinášet energii a naději,“ říká.

Takové zakázky ho formují nejvíc. „Architekt musí být trochu psycholog. Každý projekt je o empatii. Často to není jen o prostoru, ale o tom, co lidé potřebují cítit. Architektura dokáže měnit náladu, vztahy i životní rytmus. To je její síla,“ dodává.

Učit se i po třiceti letech je dnes zásadní

I po třiceti letech v oboru má Kotek pocit, že se musí znovu vzdělávat. „Přihlásil jsem se na semináře na ČVUT a dokonce i na filozofii a ekonomii k Tomášovi Sedláčkovi. Chtěl jsem porozumět souvislostem, nejen architektuře, ale i společnosti,“ říká.

V Projektstudiu vytváří prostor i pro mladé lidi. „Baví mě spolupracovat se studenty. Děláme malé experimentální projekty, které nemají klienta ani termín. Zkoušíme nové materiály, technologie, přemýšlíme o budoucnosti. Je to svobodná práce. A já se od nich učím stejně jako oni ode mě,“ říká.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak David Kotek proměnil chátrající restauraci Florida v živé městské centrum.
2. Jak vznikala světelná instalace pyramidy nad Ostravou a proč přitáhla egyptology.
3. Proč Projektstudio expandovalo do Prahy a Brna a jak se liší mentalita klientů.
4. Jaké experimenty dělá Kotek s mladými architekty a co si z nich odnáší.
5. Co podle něj chybí českému školství, aby lidé rozuměli architektuře a plánování.

Podpora systému Windows 10 skončí už 14. října. Mnoho firem přechod stále neřeší a může čelit kybernetickým rizikům i vysokým investicím. Jak upozorňuje Lucie Adámková z eD system, český byznys situaci podceňuje. „Po čtrnáctém říjnu se počítač sice zapne, ale bude zranitelný,“ říká.

Podle aktuálních statistik běží až 43 % českých počítačů na systému Windows 10, jehož oficiální podpora skončí 14. října 2025. Týká se to především firemního sektoru, který aktualizaci často odkládá.

„Je to velké téma a nemělo by se brát na lehkou váhu, hlavně ve firmách. Po 14. říjnu už nebudou k dispozici aktualizace ani bezpečnostní podpora od Microsoftu,“ upozorňuje Lucie Adámková.

Microsoft nabídne určité výjimky – individuální uživatelé, kteří mají Microsoft účet, mohou využít tzv. Extended Security Updates (ESU) až do října 2026. I tato rozšířená podpora se však týká pouze Evropské unie a platí jen pro registrované účty.

Kyberbezpečnost: tichá hrozba bez aktualizací

Po vypnutí podpory sice zařízení neztratí funkčnost, ale přijde o klíčové bezpečnostní záplaty. „Počítač půjde zapnout a bude fungovat, ale už nebude chráněný. To zvyšuje riziko kyberútoků a ztráty dat,“ říká Adámková.

V praxi se nejčastěji jedná o phishingové útoky nebo ransomware. Útočníci mohou díky chybám v systému získat přístup k datům, heslům nebo firemním účtům. „Všem firmám vždycky doporučuji, aby si opravdu dělaly phishingové testy na svých zaměstnancích, aby jim přišel nějaký e-mail a zjistilo se, jestli na to budou reagovat,“ vysvětluje Lucie Adámková. „Občas se totiž stává, že zaměstnanec toho má tolik, že si toho ani nevšimne. Otevře e-mail, něco nainstaluje, aniž by věděl co, a útočník tak může okamžitě získat jeho přihlašovací údaje.“

Nejvíce ohrožená bývá starší generace uživatelů, která se v kybernetické bezpečnosti méně orientuje. „Mladší si obvykle dávají větší pozor, ale dnešní podvody jsou tak sofistikované, že už je těžké poznat, zda e-mail pochází z legitimního zdroje,“ upozorňuje Adámková.

Přechod na Windows 11 může stát miliony

Z ekonomického hlediska představuje přechod na nový systém značnou investici. Pro střední firmu s padesáti zaměstnanci se může nákup nového hardwaru pohybovat kolem jednoho milionu korun.

„Pokud firma potřebuje padesát nových počítačů po dvaceti tisících, je to jednoduchá matematika. Náklady se rychle vyšplhají k milionu,“ říká Adámková.

Řešením může být financování nebo pronájem techniky, který umožňuje rozložit investici v čase. Firmy tak platí měsíčně a po třech letech mohou zařízení obnovit. „Mají zároveň pojištění i servisní podporu, takže nejde jen o nákup, ale o kompletní službu,“ doplňuje.

Technické požadavky a realita firem

Windows 11 vyžaduje mimo jiné procesor s podporou TPM 2.0 a modernější hardware. Firmy by si měly nejdříve ověřit kompatibilitu zařízení. „Microsoft nabízí nástroj PC Health Check, který snadno ukáže, jestli je zařízení připravené,“ vysvětluje Adámková.

Pokud podmínky nesplňuje, je potřeba data zálohovat a připravit migraci. Větší společnosti čelí i organizačním problémům. Při padesáti zaměstnancích jde o sto zařízení, která musí IT oddělení zkontrolovat, zálohovat a nakonfigurovat. „Jeden IT technik to sám za měsíc sotva zvládne,“ dodává.

Firmy nechávají všechno na poslední chvíli

Podle Adámkové je typicky českým problémem odkládání řešení na poslední chvíli. Mnoho firem přechod stále neřeší, což může způsobit chaos v IT odděleních i na trhu.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak Microsoft plánuje integrovat umělou inteligenci do nových verzí Windows.
2. Jaké konkrétní kroky eD system nabízí firmám pro odkup starých zařízení.
3. Jak fungují phishingové testy zaměstnanců a jak často by je měly firmy provádět.
4. Jaké jsou skryté náklady migrace na Windows 11 mimo samotný hardware.
5. Co radí Lucie Adámková firmám, které mají pobočky mimo Evropskou unii.

Koučink už dávno není jen o výkonnosti. Stále více manažerů i podnikatelů hledá jistotu sami v sobě a obrací se na odborníky, kteří jim pomáhají posilovat mysl. „Jistota není o vnějších okolnostech, ale o stavu mysli,“ říká profesionální koučka Claudie Cross Křížová. V rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn vysvětlila, proč je rok 2025 přelomový. Claudie je zároveň jednou z řečnic nadcházejícího Týdne inovací, jehož mediálním partnerem je FocusOn.cz.

Hned v úvodu zazněla otázka, zda není dnes trh přesycený koučinkem. Křížová přiznala, že i ona sama měla problém označovat se za koučku: „Ten pojem je zakalený. Spousta lidí se dnes nazývá koučem, aniž by prošli adekvátním výcvikem. Někdy stačí tříměsíční kurz a už se ohánějí titulem kouč.“

Mezinárodní federace koučů (ICF) přitom podle ní uděluje certifikace obdobné akademickým titulům – od úrovně bakaláře až po doktorát. „Pro nejvyšší certifikaci je nutné mít 2 500 hodin placených koučinků, desítky hodin s mentorem, absolvovat výcvik, zaslat nahrávky k posouzení a složit tříhodinový test v angličtině. To je práce s lidskou duší a měla by mít minimálně takovou váhu jako vzdělání lékaře,“ zdůraznila.

Kouč versus terapeut

Zásadní část rozhovoru se věnovala rozdílu mezi koučem a terapeutem. Křížová vysvětlila, že terapie pomáhá člověku, který je „pod nulou“, trpí traumatem nebo se ztrácí v problémech. Kouč nastupuje až ve chvíli, kdy je klient na neutrální pozici a hledá, jak se posunout dál: „Terapeut vás dovede zpět do rovnováhy, zatímco kouč vás učí, jak svou mysl posilovat, abyste podobné situace zvládali sami. Není to o radách, ale o kladení správných otázek.“

Podle Křížové se změnilo také vnímání veřejnosti. Zatímco ještě před několika lety bylo stigma chodit na terapie, dnes se lidé častěji obracejí nejen na terapeuty, ale i na kouče. Zvlášť v byznysu se ukazuje, že psychická kondice je stejně důležitá jako ta fyzická.

Klienti všech věkových kategorií a pracovních pozic

Křížová uvedla, že mezi její klienty patří především lidé na manažerských pozicích. Mezi její klienty patří muži i ženy, zakladatelé startupů i zkušení ředitelé firem. „Miluji tu různorodost příběhů. A i když za mnou přicházejí lidé různého věku a z odlišných prostředí, témata se nakonec hodně podobají,“ uvedla.

Rok 2025 je podle ní typický tím, že se lidé méně ptají, jak být výkonnější, a více zkoumají sami sebe: „Manažeři se ptají, proč vlastně dělají to, co dělají, a pro koho. Co jim dává jistotu v době, kdy umělá inteligence mění trhy a jistoty mizí. Čím dál víc chápou, že jistota není o okolnostech, ale o stavu mysli,“ vysvětluje.

Data z neurovědy: 95 % myšlenek se opakuje

Na nadcházejícím Týdnu inovací Křížová vystoupí s přednáškou o myšlení a komunikaci. Opírá se přitom o data z neurovědy. Citovala výzkumy, podle nichž „90 % našeho prožívání tvoří vnitřní svět: myšlenky a emoce – a jen 10 % je viditelné chování. A podle doktora Jo Dispenzy se od 35 let 95 % myšlenek a emocí stále opakuje.“

To podle ní vysvětluje, proč lidé často uvíznou v koloběhu stejných pocitů a stereotypů: „Každý den pijeme tu samou kávu, automaticky odpovídáme na otázku ‘Jak se máš?’ stejně. A přitom chceme dosahovat nových cílů. Koučink pomáhá tyto vzorce narušit.“

Úspěch versus neúspěch

V rozhovoru padla i zásadní otázka: není realitou spíš neúspěch než úspěch? Křížová reagovala: „Neúspěch neberu jako stav, ale jako přechodovou fázi. Je vždy součástí cesty k úspěchu. Důležité je umět být spokojený i bez vnější validace – a to je skutečný úspěch.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně probíhá certifikační proces ICF a kolik hodin výcviku stojí za jednotlivými tituly?
2. Proč považuje Křížová kladení správných otázek za celoživotní umění?
3. Jaké typické chyby dělají manažeři, když řeší stres a strach?
4. Co mají společného nejvlivnější lidé Česka, se kterými vedla rozhovory do svého podcastu?
5. Jaké „aha momenty“ získává Křížová sama ze svých ranních rituálů a studia neurovědy?

V pořadu Export na platformě Focuson.cz přiblížil Johnson Darkwah, ředitel firem Gauss Algorithmic a Kapnetix, cestu české technologie od prvních zakázek v Rakousku a Švýcarsku až po americké softwarové giganty. Vysvětlil, proč v USA firmy investují do inovací násobně více než v Evropě, jak se mu podařilo jednat s Disney a proč považuje vlastní datové sady za nejcennější firemní majetek. Prozradil také, proč další expanzi plánuje především v Asii.

Gauss Algorithmic začínala s exportem svých služeb ještě dříve, než se o umělé inteligenci mluvilo v hlavním proudu. „Zpočátku šlo více než o polovinu zakázek do zahraničí. Postupně jsme se dostali do Rakouska, Švýcarska a později i do Spojených států,“ vysvětluje Darkwah.

První úspěchy přišly v bankovním sektoru, kde byla poptávka po inovacích. V USA pak firma získala klienty zejména mezi softwarovými společnostmi. „Vytvořili jsme síť kontaktů a dnes už jsme schopni ve Spojených státech obchodovat a rozvíjet projekty,“ dodává.

Americká rozhodnost versus evropská opatrnost

Rozdíly v přístupu k byznysu jsou podle Darkwaha patrné. „V USA jsou firmy rozhodnější. Když se rozhodnou, že do projektu půjdou, jede se hned naplno. Neexistuje zdlouhavé zkoušení. Druhý den přidáte lidi do týmu a projekt běží,“ říká.

Schopnost projekt ukončit, pokud nedává smysl, je v USA rychlá a přímá. „Evropa je často vnímána jako zkostnatělá, v Americe vládne dynamika a velká ochota riskovat,“ dodává podnikatel.

Role státu: mise s ministrem Síkelou a CzechTrade v praxi

Darkwah potvrzuje, že se jeho firma opírá také o podporu státních institucí. „První zkušenost jsme získali s CzechInvestem a později s CzechTradem, například při podnikatelské misi s ministrem Síkelou. Během jednoho týdne jsme navštívili čtyři města a získali kontakty, které bychom jinak budovali měsíce,“ popisuje.

Networking podle něj hraje klíčovou roli. „Američané a Kanaďané vnímají pozitivně, když firma přijede v rámci oficiální delegace. Je to pro ně signál důvěryhodnosti,“ říká.

Umělá inteligence: od jazykových modelů po vlastní datové sady

Gauss Algorithmic se soustředí na implementaci umělé inteligence do firemních procesů. Druhá firma, Kapnetix, se specializuje na automatizaci postprodukce 3D animací. „Nejvzácnější je pro nás vlastní datová sada. Hodiny natáčení pohybu lidí nám umožňují trénovat modely, které šetří čas i náklady filmovým a herním studiím,“ vysvětluje Darkwah.

Podle něj bude klíčovým aktivem budoucnosti schopnost pracovat s firemními daty. „Pokud v nich máte schované know-how a zkušenosti, stanou se nejcennějším majetkem. Ideální je držet celý proces v rukou a data si vytvářet sám,“ dodává.

Asie jako další cíl expanze

Zatímco Gauss Algorithmic zůstává silná v Evropě a USA, Kapnetix už míří do Asie. „Máme zájem od firem z Japonska a Jižní Koreje, tradičně silných v oblasti entertainmentu. S expanzí nám pomáhá člen týmu, který 15 let žil v Japonsku a pracoval pro firmy jako Sega nebo Unity. Jeho vztahy jsou na tamním trhu klíčové,“ popisuje Darkwah.

V Číně firma registruje první zájem, ale zatím bez konkrétních projektů. Expanzní strategie je postupná: „Raději jdeme krok za krokem než střílet všude najednou,“ uzavírá Darkwah.

Rady začínajícím firmám: hledejte Čechy v zahraničí

Podle Darkwaha by firmy, které chtějí expandovat, měly začít u krajanů. „Češi žijí po celém světě a většinou rádi pomohou. My jsme díky těmto kontaktům jednali třeba i s Disney, kam nás propojil známý z CzechInvestu,“ vzpomíná.

Celý rozhovor, který moderuje Marek Atanasčev (CEO Enantis), si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak probíhá první jednání s americkým klientem v praxi?
2. V čem se liší pracovní tempo českých a amerických vývojářů?
3. Jaké byly konkrétní překážky při jednání s velkými korporacemi?
4. Jak Darkwah osobně využívá AI nástroje v každodenním byznysu?
5. Jaké má zkušenosti z neformálního networkingu na amerických startupových akcích?

„Umělá inteligence už není experiment, ale základní stavební kámen byznysu,“ říká Roman Berglowiec, zakladatel a CEO Everbotu. V rozhovoru s Jiřím Jemelkou z JPF Czech pro pořad Krotitel ředitelů otevřeně ukazuje, jak AI dokáže změnit ekonomiku firem: od náboru zaměstnanců po zákaznickou podporu. Konkrétně: úspora 85 % nákladů na sociální sítě, snížení počtu lidí na zákaznickém servisu z 19 na 6 a odstranění potřeby back office. Přesto české firmy využívají potenciál AI sotva na pět procent.

Roman Berglowiec nikdy nepracoval jako zaměstnanec na plný úvazek. Svůj podnikatelský příběh začal jako obchodník na živnostenský list. „Moje první firma vznikla s půjčkou 10 tisíc korun. Už tehdy jsem cítil, že podnikání je pro mě přirozené,“ vzpomíná.

Postupně vybudoval několik firem, od marketingové agentury přes e-shopy až po výrobní podniky. Dnes stojí za Everbotem, jehož cílem je stát se českým průkopníkem v oblasti implementace AI do malých a středních firem.

AI využívá jen zlomek firem

Podle Berglowiece se české podniky zatím učí s umělou inteligencí zacházet. „Na trhu vidíme, že AI není využívaná ani na pět procent. Přitom rutinní činnosti dokáže výrazně zrychlit a zlevnit,“ říká.

Na rozdíl od Spojených států, kde firmy s AI získávají miliardové valuace, je v Evropě využití mnohem pomalejší. „Naši obchodníci mluví denně s majiteli firem. Ti často říkají: Ještě na to není čas, je to složité. Jenže ti, kteří začnou dnes, získají významnou konkurenční výhodu,“ upozorňuje.

Tvrdá čísla: úspory v desítkách procent

Nejviditelnější efekt má AI podle Berglowiece v oblastech HR, marketingu a zákaznického servisu. „Dříve jsme měli dvě zaměstnankyně na sociální sítě. To bylo 320 hodin práce měsíčně za zhruba 90 tisíc korun. Díky AI teď obslouží 12 e-shopů jedna žena za 40 hodin. Úspora je 85 procent,“ popisuje.

Podobný efekt přineslo nasazení AI do zákaznické podpory. „Měli jsme 19 lidí, dnes díky chatbotům a voicebotům fungujeme se šesti. Pokud jeden zaměstnanec stojí 50 tisíc měsíčně, bavíme se o úspoře deseti mezd, tedy zhruba půl milionu měsíčně,“ vypočítává.

AI místo back office

Everbot podle svého zakladatele prakticky odstranil potřebu back office. „Když nám přijde životopis, AI ho ohodnotí, pošle uchazeči dotazník a sama domluví pohovor. Personalista do procesu vůbec nevstupuje,“ vysvětluje Berglowiec.

Stejný princip firma využívá i v obchodu. AI vyhodnocuje hovory obchodníků, připravuje predikce a dokáže už první den v měsíci spočítat kompletní podklady pro mzdy a odměny. „To znamená, že nepotřebujeme klasické HR ani rozsáhlé administrativní oddělení,“ dodává.

Přidaná hodnota: rychlost a kvalita

Úspory nejsou jediným přínosem. AI zvyšuje také kvalitu a snižuje chybovost. „Nejde jen o peníze. Vidíme, že firmy, které AI využívají, rostou rychleji a dělají méně chyb. Navíc jsou atraktivnější pro zaměstnance – ti chtějí pracovat s moderními technologiemi,“ říká Berglowiec.

V praxi to znamená i rychlejší nábor. „Uchazeč vyplní dotazník, AI ho vyhodnotí a rovnou pozve na pohovor. Nábor se tak zkrátí o týdny,“ doplňuje.

Otevřená mysl jako základní dovednost

Podle Berglowiece není největší překážkou technologie, ale nastavení manažerů. „Rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými je v tom, že ti první řeknou: Zkusím to. Je nutné mít otevřenou mysl a pozitivně přijímat změny,“ říká.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak Roman Berglowiec vyvíjel nástroje podobné dnešnímu Midjourney už v roce 2020.
2. Jak AI pomáhá Everbotu při školení obchodníků a vyhodnocování jejich hovorů.
3. Jak si firma díky AI vyvinula vlastní CRM systém za jediný měsíc.
4. Proč považuje Berglowiec AI za stejně přelomovou technologii jako mobilní telefony nebo internet.
5. Jakou osobní rutinu používá CEO Everbotu k sebereflexi a rozvoji firmy.

Herec, moderátor a zpěvák Michal Kavalčík se z někdejšího „turbodýzláka“ stal jedním z nejviditelnějších propagátorů elektromobility v Česku. V pořadu Elektrodrive, který moderuje Jan Dedek spolu s Jiřím Böhmem a jehož partnerem je AAA AUTO, mluví o tom, jak za šest let najel téměř 300 tisíc kilometrů v elektrických autech a dnes jezdí v Tesle Model Y. Popisuje také, jak dva roky jezdil zdarma díky nabíjecím kartám, proč mu rychlost 120 km/h zachránila řidičský průkaz a jak při 50 tisících kilometrech ušetřil na provozu 90 tisíc korun.

Kavalčík začínal jako majitel turbodieselu, ale v roce 2019 mu servisní technik nabídl, aby vyzkoušel elektromobil. „Tehdy byl hitem Hyundai Ioniq. Vyzkoušel jsem ho na týden a okamžitě mě dostala akcelerace i tichá jízda. Rozhodl jsem se ho koupit,“ vzpomíná.

Díky tehdejším podmínkám jezdil dva roky zdarma. „Chytil jsem dobu, kdy ČEZ spouštěl nabíječky na dotace. Pak je stavěly i další firmy a já jsem dva roky jezdil zadarmo,“ říká.

Tři sta tisíc kilometrů na elektřině

Po Ioniqu následovala Kona s dojezdem 475 km. „To byl pro mě absolutní šok. Nemusel jsem nikde stavět a čekat,“ vzpomíná. Poté přišel Ford Mustang Mach-E s výkonem 490 koní. „S Konou jsem najel 60 tisíc kilometrů, s Mustangem 160 tisíc. Celkově už mám za sebou skoro 300 tisíc kilometrů v elektromobilech,“ vyjmenovává.

Dnes jezdí v Tesle Model Y. „Za měsíc jsem s ní najel 5 tisíc kilometrů. Spotřeba kolem 14 kWh na 100 km je pro mě překvapení, u Mustangu jsem měl na dálnici i 25,“ říká Kavalčík.

Elektromobilita formuje řidičské návyky

Kavalčík přiznává, že v minulosti dostal i pokuty za rychlou jízdu. Elektromobil ho ale přiměl zklidnit. „Abych dojel z Prahy do Ostravy bez zastávky, nastavil jsem tempomat na 120 km/h. Tři roky jsem pak nedostal žádnou pokutu,“ říká.

S novou Teslou už si dovolí jet 130 až 140 km/h. „Spotřeba je i tak skvělá a pořád dojedu s rezervou. Ale první pokutu jsem s ní dostal – 500 korun za překročení rychlosti o 7 km/h,“ dodává s úsměvem.

Úspora 90 tisíc korun na 50 tisících kilometrech

Elektromobilita má podle Kavalčíka jasný ekonomický efekt. „Za 50 tisíc kilometrů jsem ušetřil asi 90 tisíc korun. Náklady na kilometr jsou u mě 50 až 70 haléřů, zatímco u spalovacího motoru jsou třikrát vyšší,“ vysvětluje.

K tomu přispívá i nabíjení ze solárních panelů přátel. „Když nabíjím doma nebo u známých, je to skoro zadarmo,“ dodává.

Auta AAA AUTO prodají tisíc elektromobilů za půl roku

Kavalčík spolupracuje se značkou AAA AUTO, která je největším prodejce ojetých elektromobilů v Česku. „Málokdo ví, že už prodávají tisíc elektromobilů ročně. Letos zvládli tisíc aut za půl roku,“ zdůrazňuje.

Podle něj je mýtus, že ojetý elektromobil neexistuje. „Viděl jsem v nabídce Teslu z roku 2020 za 530 tisíc korun nebo menší elektromobily kolem 350 tisíc. Lidé si myslí, že je to jen pro ty, co mají miliony, ale už to není pravda,“ říká.

Obavy z drahého servisu považuje Kavalčík za zbytečné. „Za povinnou prohlídku po 100 tisících kilometrech jsem zaplatil 6 500 korun. U spalováku bych dal za pravidelné servisní intervaly klidně 30 až 50 tisíc,“ vysvětluje.

U pojištění se podle něj běžně pohybujeme mezi 30 a 40 tisíci ročně u větších modelů. „U Mustangu jsem platil 33 tisíc, u Tesly je to kolem 40,“ dodává.

Kolaps na D1 ukázal výhodu elektromobilu

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak Kavalčík při testování zjistil, že degradace baterie u jeho Mustangu byla nižší, než tvrdil autorizovaný servis?
2. Co pro něj znamenal týden v továrně v Nošovicích, kde se montují elektromobily?
3. Jak probíhá závod Bohemia Eco Energy Regularity a proč je to pro něj „příjemný stres“?
4. Jak reagovali kolegové z rádia na jeho Teslu a proč mu posílají videa hořících aut?
5. Proč věří, že Česko bude jednou evropskou špičkou v počtu nabíječek na obyvatele?