Chtěli byste být bohatší? Jak by vypadal váš život, kdyby vaši rodiče investovali v kuponové privatizaci chytře? A kdo jsou dnes nejbohatší Češi?
Inscenace Privatizace je inspirována osudem podnikatele a „vítěze“ kuponové privatizace Petra Kellnera. Částečně dokumentární a částečně fikční hra vychází především z rozhovorů, vzpomínek a svědectví lidí, kteří se v okolí Kellnera pohybovali, byli nějakým způsobem ovlivněni jeho aktivitami nebo se stali pozorovateli jeho kariéry
„Následky 90. let a to, jakým způsobem tady lidé zbohatli, a hlavně to, jakým způsobem ovlivňovali vládu, to je pro mě děsivé,“ říká Pavla Beretová, která ztvárňuje roli Renaty Kellnerové. V roli Petra Kellnera uslyšíte Davida Prachaře. „Bohatí lidé jsou hybnou silou společnosti, jsou utajení, jsou trochu v pozadí,“ dodává Prachař.
Celým podcastem vás provede jeden z režisérů inscenace, Boris Jedinák. Odhalí například, proč všechny ženské postavy v inscenaci mlčí nebo co stálo za rozhodnutím umístit hlediště na jeviště Nové scény Národního divadla.
Použité ukázky jsou ze záznamu premiéry z 29. 1. 2025. 

Nemocný Mozart vypráví pohádku. Zvláštní pohádku. Je tak trochu naruby. Princ utíká před drakem a je zachráněn „zlou“ královnou. Ta ho posílá do světa a na cestu mu dá „dobrou“ kouzelnou flétnu. Princ v domnění, že jde vysvobodit princeznu z říše „zla“, přijde k chrámu „moudrosti“ a rozhodne se do něj vstoupit. Stačí k tomu vytrvalost, trpělivost a mlčenlivost. V pohádkách obvykle stojí zlo a dobro proti sobě. V Kouzelné flétně je tomu ale trochu jinak. Jak? Na první pohled složitě… Pokusíme se na to ale spolu s vámi přijít v našem novém podcastu věnovaném Mozartově „zednářské“ opeře v pojetí režiséra Vladimíra Morávka. A aby to nebyla jen vznešená nuda, občas se objeví i ptáčník Papageno, který netouží ani tak po moudrosti jako po hezké ženě.
V podcastu je užita nahrávka pořízená 5. 2. 2015 ve Stavovském divadle při 1. premiéře Kouzelné flétny.
V ukázkách z inscenace uslyšíte Ondřeje Mataje jako Mozarta, Marii Fajtovou jako Paminu, Janu Siberu jako Královnu noci, Richarda Samka jako Tamina, Jana Šťávu jako Sarastra, Miloše Horáka jako Papagena, Lucii Hájkovou jako Papagenu, Aleše Voráčka jako Monostata, Petru Nôtovou, Michaelu Zajmi a Václavu Krejčí Houskovou jako tři Dámy, Elišku Soukupovou, Kateřinu Zikmundovou a Amálii Koppovou v rolích tří Géniů, Sbor Národního divadla a Orchestr Národního divadla. Dirigent Jaroslav Kyzlink.

Jaké vlastnosti jsou klíčové, aby režijní tandem fungoval? Proč se nechá Boris Jedinák rád Petrem Erbesem převálcovat? Kdy Martin Kukučka odchází z divadla a v jaký okamžik se Lukáš Trpišovský chodí schovat na záchod? Vídají se členové tandemů i mimo divadlo?
V tomto speciálním díle podcastu se setkávají dvě tvůrčí dvojice českého divadla: režijní duo SKUTR, tvořené Lukášem Trpišovským a Martinem Kukučkou, a tandem Borise Jedináka a Petra Erbese. Obě dvojice mluví o tom, co na sobě oceňují, jakým výzvám při spolupráci čelí a jak přemýšlejí o své budoucnosti.
Použité ukázky jsou ze záznamů inscenací Privatizace, Kytice a Nebezpečné známosti, hudba z inscenace Pýcha a předsudek.

Do jaké míry můžeme měnit věci kolem sebe? Co máme v rukou a co už ne?
Příběh začíná nečekanou a zdánlivě banální komplikací: na jeviště kape voda a představení nemůže začít. Co když si s tím ale nedokáže poradit ani šest tanečníků? Kdo je vlastně skutečně zodpovědný za tento problém? A co když se situace prostě vymyká kontrole?
Inscenace In Our Hands je oslavou neverbální komunikace jako klíče k porozumění světu i sobě samým. V dynamickém spojení fyzického divadla, akrobacie, parkouru a živé hudby se diváci vydávají na cestu, kde se každé gesto stává poselstvím a příležitostí k novému pohledu na to, co máme skutečně ve svých rukou.
Podcastem nás provede akrobat Matyáš Ramba, uslyšíte také performerku Cécile Da Costa a australského režiséra inscenace Darcyho Granta.
Použité ukázky jsou ze záznamu premiéry z 12. 12. 2024 a z rozhovoru Darcyho Granta pro Českou televizi.

Cenzura v Národním divadle dnes neexistuje – alespoň ne v podobě, jakou známe z minulosti, kdy politická moc zasahovala do inscenací a přetvářela je podle svých potřeb. Přesto si tvůrci a tvůrkyně občas sami vytvářejí určité hranice – z různých důvodů volí opatrnější přístupy nebo jemně upravují sdělení svých děl. Nabízí se tedy otázka: existuje v divadle něco jako autocenzura?
Proč i v době, kdy svoboda slova patří k základním hodnotám, zůstávají některá témata tabu? Je za tím obava z kontroverze, reakce na společenské klima nebo etická odpovědnost vůči divákům? Kdy je tato opatrnost na místě a kdy se naopak stává překážkou tvůrčímu vyjádření?
V podcastu Z druhé galerie se Kateřina Hanáčková, Nina Jacques a Ondřej Hučín pokouší rozklíčovat spletité mechanismy autocenzury a hledat odpovědi na otázky, které nemají vždy jednoznačné odpovědi. 
Uslyšíte hudbu a ukázky z inscenací Šest tanců, Stavovské národu!, Médea, Tramvaj do stanice Touha, Othello, Otello, Louskáček, bpm, Cherry Man a také ukázky z webových stránek www.youtube.com a www.sme.sk.

Poslechněte si první operní podcast věnovaný barokní opeře! Rameauova Platée a její inscenace ve Státní opeře dokazují, že barokní opera rozhodně nemusí být jen vznešená nuda. Platée je totiž komedií, a to místy pěkně peprnou a hodně nekorektní. Jak zachází opera s takovými kategoriemi, jako je ošklivost nebo stáří? A proč ženy, které se v opeře považují za neatraktivní, musí hrát a zpívat muži? A proč – když je to celé komedie – končí Rameauova Platée tak nečekaně a podivně...? Barokní operou o nevzhledné nymfě, která se stane obětí „božského“ žertíku, vás provede dramaturg Ondřej Hučín.
V hudebních ukázkách uslyšíte Marcela Beekmana v roli Platée, Pavola Kubáně v roli Jupitera, Ruairi Bowena v rolích Thespida a Merkura, Olgu Jelínkovou v roli Šílenství, Michaelu Zajmi v roli Juno, Pavlu Radostovou v roli Amora, Lukáše Zemana v roli Moma, Tomáše Šelce v roli Cithérona, sbor Collegium Vocale 1704 a Orchestr Státní opery se členy Collegia 1704 pod taktovkou dirigenta Václava Lukse. Nahrávka byla pořízena 21. listopadu 2024 při 1. premiéře Platée ve Státní opeře.
V podcastu jsou dále užity ukázky z těchto oper:E. Humperdinck: Jeníček a Mařenka (Perníková chaloupka) – zpívá Jaroslav Březina v roli Ježibaby (nahrávka z 1. premiéry inscenace 23. 4. 2015 ve Státní opeře)S. Prokofjev: Láska ke třem pomerančům – zpívá Zdeněk Plech v roli Kuchařky (nahrávka z 1. premiéry inscenace v Národním divadle 16. 5. 2019)

Proč scénografie 100 songů vypadá jako by z oka vypadla kavárně Nona? Jak si herci a herečky poradili s tím, že v hlavní roli nejsou oni, ale text připomínající polyfonní báseň? Které písně zní postavám v hlavě pár okamžiků před smrtí?
Na nádraží stojí skupina lidí, kteří spolu zdánlivě nemají nic společného. Přitom ale mají společné úplně všechno. Ocitli se ve stejný moment na nesprávném místě. Hra německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga vypráví o několika málo minutách jednoho zářijového rána, kdy se svět roztříštil na kousky. Lze vůbec o takových věcech mluvit? A není horší o nich mlčet? Všechny postavy ví, co se v příštích minutách stane, ale nechtějí to vyslovit. Přesto se zas a znova k té chvíli vrací a zas od ní utíkají. S trochou štěstí lze přece zastavit čas. Nebo to umí jen divadlo?
K napsání 100 songů inspiroval autora teroristický útok v Madridu roku 2004, kvůli prosincové tragédii na pražské filozofické fakultě je tato hra bohužel krutě aktuální i pro nás.
Podcastem nás provede režisér Štěpán Gajdoš, dále uslyšíte dramaturgyni Ilonu Smejkalovou, herečku Jindřišku Dudziakovou a herce Šimona Krupu.
Použité ukázky jsou ze záznamu premiéry 30. 10. 2024.

Co se stane během jednoho představení v zákulisí? Přinášíme další díl podcastu Národního divadla, v němž vás dramaturgyně Nina Jacques vezme tam, kam se jako návštěvníci divadla nepodíváte. Tentokrát si vybrala inscenaci Mefisto, kterou strávila v zákulisí s Jindřiškou Dudziakovou. Společně se ocitneme v maskérně těsně před výstupem, dozvíte se jak probíhají kostýmní zkoušky ale taky jak to v zákulisí vypadá, když se pro inscenaci natáčí a promítá přímo na jevišti.
Jindřiška nastoupila do souboru Národního divadla v roce 2018 ve 22 letech rovnou po studiích na DAMU. Jaké to pro ni bylo, stát se součástí první scény v tak mladém věku? Jak se vyrovnává s hereckou profesí a co je pro ni na herectví nejtěžší?
Inscenace Mefisto je stejně jako její románová předloha studií společnosti na prostoru divadla. Jeden herecký ansámbl a vztahy v něm odráží dění v Německu 30. let. Je to taky příběh o tom, jak silný vliv může mít divadlo na společnost a jak snadné je přejít od etického poselství k nástroji propagandy. Jak složité je balancovat na hraně měnícího se světa a jak lehké je ztratit tvář za divadelní maskou. V inscenaci Jindřiška ztvárňuje členku souboru, ve kterém působí hlavní postava – Hendrik Höfgen. Slavný herec, který neváhá kvůli hereckému úspěchu zaprodat se režimu a prospěchářské společnosti. Jaké paralely s příběhem Mefista Klause Manna vnímá Jindřiška v dnešním světě? Poznáme chvíli, kdy talent udupe bezmezná ctižádost?
Chcete-li se dozvědět víc o samotné inscenaci nebo o tom, jak Robert Mikluš herecky uchopil hlavní roli, poslechněte si epizodu V roli: ROBERT MIKLUŠ jako Hendrik Höfgen.

Udržitelnost se pomalu, ale jistě stává nedílnou součástí divadelního světa. V dalším speciálu o ekologických přístupech v Národním divadle se dramaturgyně Činohry Nina Jacques zamýšlí nad tím, jak vytvořit výpravnou, vizuálně působivou inscenaci a přitom myslet na životní prostředí.
Cílem není omezovat kreativitu ani umělecký projev, ale přistupovat k výrobním procesům zodpovědněji. Třeba volbou ekologicky šetrných materiálů, minimalizací logistických nároků a důrazem na recyklaci i opětovné využití scénických prvků po derniéře.
Přesně to bylo prioritou při vzniku inscenace Ještě chvilku, která měla premiéru v únoru 2024. Jakou roli v procesu hrála Re-use federace? Jaké byly největší výzvy při výrobě kostýmů? A jakými společnými postupy se dá zajistit, že udržitelnost bude součástí i dalších projektů?
V podcastu zněla hudba z inscenací Ještě chvilku a Pýcha a předsudek.

Ze kterého kostýmu má Lucie Trmíková modřiny? Jakou Wernischovu báseň má nejraději režisér Jan Nebeský? A k čemu nabádá wernischovské desatero?
Inscenace, která vznikla ve spolupráci s divadelním spolkem JEDL, je poctou Ivanu Wernischovi. Dílo tohoto českého básníka, překladatele a snivce ožívá v celé své hravosti a imaginativnosti. Wernischovy básně jsou eklektické a nepředvídatelné – plné vtipu, romantiky, existenciální tísně i nonsensu. Inscenace tento svět přetavuje do kaleidoskopu divokých obrazů, kde důležitou roli hrají nafukovací žraloci, badmintonové míčky a žebříky.
„Mně se prostě nelíbí divadlo, které je zcela pochopitelně jasné,“ říká Lucie Trmíková. „Poezie by měla mít tajemství,“ doplňuje David Prachař. Spolu s těmito dvěma herci uslyšíte také hudebního skladatele Aleše Březinu, který vysvětlí, proč už při své práci nečeká na režijní pokyny Jana Nebeského.
Celým podcastem nás provede dramaturgyně Jana Slouková.
Použité ukázky jsou ze záznamu z premiéry z 13. 6. 2024.