Česká kontrarozvědka upozorňuje už roky na působení ruských agentů na našem území. V březnu například úřady obvinily běloruskou novinářku Natalliu Sudliankovou, která žila skoro čtvrt století v Praze, z ilegální činnosti pro vojenskou tajnou službu GRU. Její případ není ojedinělý. Kolik dalších takových agentů žije v Česku navenek běžný život a jak je můžeme odhalit?

Méně známá práce o dějinách Interhelpa i dokumentární film organizace Gulag, který teprve bude mít premiéru na konci dubna 2025. Československá dělnická družstva v Kyrgyzstánu stále lákají historiky, dokumentaristy a milovníky postsovětského prostoru k odhalování dalších detailů z každodenní reality budování komunismu. Přehled o těchto pramenech dává bonus k podcastu Na Východ!. Do 28. dubna je také možné v Radioknize poslouchat příběh Interhelpa z pera Jaromíra Marka.

V březnu roku 1925 se na vlakovém nádraží v Žilině sešly stovky lidí. Přišly vyprovodit rodiny, které se v rámci komunistického družstva Interhelpo rozhodly odjet budovat nový život, ale také nový svět v sovětské Kyrgyzii. V Československu prodaly svůj majetek, zaplatily vysoký vstupní poplatek a doufaly v zářnou budoucnost. Cílem bylo žít komunismus v praxi i přinést do stepi civilizaci a polepšit si v životě. Jejich osudy připomíná nový díl podcastu Na Východ!.

Kirilla Dmitrijeva, který se jako člen ruské delegace účastní jednání o míru na Ukrajině, podrobně představil podcast Na Východ!. Teď se Dmitrijev jako první ruský zástupce od začátku války vydává do Washingtonu, aby v jednáních pokračoval. Podle Ondřeje Soukupa ale dál pojede svoji byznysovou linii. Josef Pazderka zase připomíná, že USA kvůli jeho cestě budou muset zrušit část protiruských sankcí.

Nenechte se mýlit. Americký prezident Donald Trump může použít jakýkoliv superlativ pro zhodnocení svého telefonátu s ruským protějškem Vladimirem Putinem o klidu zbraní na Ukrajině. Jestli válka opravdu skončí a jestli to bude letos, se ale rozhoduje jinde. Třeba na mírových jednáních, jejichž dosud poslední kola proběhla v saudskoarabském městě Džidda. Kdo tam zastupuje americkou, ruskou a ukrajinskou delegaci?

Nejhmatatelnějšími výsledky dlouho očekáváného, celosvětově sledovaného a následně Donaldem Trumpem vychvalovaného telefonátu na lince Washington–Moskva o ukončení války na Ukrajině byly dvě dohody: o neútočení na ukrajinskou, respektive ruskou energetickou infrastrukturu a o hokejovém utkání mezi Ruskem a Spojenými státy.

Jaké jsou dnes americko-ukrajinské vztahy? To záleží na konkrétním dni, někdy i hodině. Od svého nástupu do funkce prezidenta v lednu 2025 Donald Trump svůj ukrajinský protějšek opakovaně ponížil, aby se ho následně zastal a ocenil statečnost ukrajinských vojáků. Na několik dní přerušil kritickou vojenskou pomoc Ukrajině a obnovil ji, až když země přistoupila na jeho podmínky. Podobné, byť ne tak časté, názorové výkyvy projevuje i směrem k Rusku.

Donaldu Trumpovi stačilo pár hodin jediného dne k tomu, aby v Ukrajincích vyvolal několik vln pesimismu, optimismu, hrdosti a odhodlání. Řeč je pochopitelně o diplomaticky nezvládnuté schůzce v Bílém domě, kdy americký prezident spolu se svým viceprezidentem nevybíravě slovně zaútočili na ukrajinského prezidenta, jehož země se už třetím rokem brání ruské invazi.

Litva byla první sovětskou republikou, která v roce 1990 vyhlásila samostatnost a dosáhla jí i navzdory brutálnímu zákroku sovětské armády. Od té doby tahle ani ne třímilionová země jasně zdůrazňuje svůj příklon k evropskému kulturnímu okruhu. V roce 2015 přijala euro a tamní pohraniční stráž brání východní hranici Unie. Spolu s Lotyšskem a Estonskem také patří k nejaktivnějším podporovatelům Ukrajiny napadené Ruskem a na svém území hostí řadu členů ruské a běloruské opozice.