Plnou verzi najdeš na našem YouTube kanálu za 79kč a na 👉 https://motyl.opinio.cz Staňte se členem klubu a podpořte nás cenou za jedno kafe, abychom do podcastu dostali více motýlího rozletu. Moc děkujeme! Sledujte nás na Facebooku 👉 / https://www.facebook.com/motylzakatrem Instagramu 👉 / https://www.instagram.com/motylzakatrem/ Tiktoku 👉 / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem YouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem

Druhá série podcastu Motýl za katrem představuje první díl a s ním ji hosta - Marka Němce, honorárního konzula Srí Lanky v ČR, který sehrál klíčovou roli v návratu Markéty z vězení zpět do Česka. Společně s diplomaty v čele s Milanem Hovorkou se podílel na složitém vyjednávání, včetně uzavření smlouvy o předávání odsouzených, která roky putovala mezi evropskými i asijskými úřady. Rozhovor přináší silné momenty z první návštěvy ve věznici Valikáda s drsnými podmínkami i osobní svědectví Markéty o životě za mřížemi, kde i drobnosti znamenaly naději. Zaznívá také širší diplomatické i lidské pozadí příběhu, důraz na to, proč případ nebyl medializován, i reflexe Markétiny proměny, která své zkušenosti vnímá jako bolestnou, ale zásadní životní lekci. Hlavním motivem epizody je význam druhé šance, lidské solidarity a odvahy pomoci nad rámec povinností.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Sledujte nás na Facebooku 👉 / https://www.facebook.com/motylzakatrem

Instagramu 👉 / https://www.instagram.com/motylzakatrem/

Tiktoku 👉 / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem

YouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem

Neuvěřitelný příběh Češky, odsouzené k trojnásobnému trestu doživotí na Srí Lance, která ve vězení našla ztracenou důstojnost a prokázala obrovskou sílu ducha, začala měnit vězeňský systém a dál bojuje za jeho polidštění.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Patnáctý díl podcastu Motýl za katrem uzavírá Markétin vězeňský příběh a otevírá téma života po propuštění: popisuje psychicky nejtěžší poslední tři měsíce v Přílepech, bezmoc vůči nelogickému a administrativně drtivému systému, čekání na posudky i moment zlomu, kdy v krajním vyčerpání píše dopis soudkyni. Cesta k soudu a rozhodnutí o podmíněném propuštění jsou líčeny bez patosu, s tíhou okamžiku, který rozhoduje o budoucnosti. Díl zároveň zdůrazňuje, že propuštění není happy end, ale začátek náročné cesty plné předsudků, kde klíčovou roli hraje podpora blízkých. Závěrem Markéta reflektuje úlevu z veřejného sdílení příběhu a díl uzavírá výzvou k debatě o smyslu trestu, lidské důstojnosti a skutečné schopnosti vězeňského systému napravovat.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Markéta v této epizodě popisuje svůj návrat do Česka a nástup do věznice na Ruzyni jako silný šok: po letech v otevřenějším vězeňském režimu na Srí Lance se ocitá v neosobním, chaotickém systému, kde jí nikdo nevysvětluje základní pravidla, vztahy jsou odcizené a informace minimální. Naráží na nízký hygienický standard, překvapivě horší, než čekala, i na nefunkční zdravotní péči – jsou jí odebrány léky a navzdory opakovaným žádostem se týdny nedostane k lékaři. Silným momentem je i zacházení s jejími osobními věcmi, kdy se její deníky a dopisy ocitají vysypané na cele jako symbol naprosté zranitelnosti. Celý příběh ukazuje bolestný kontrast mezi očekáváním „civilizovaného“ domova a realitou českého vězeňského systému, který Markéta pozoruje s ironií a nadhledem, ale i s hlubokou únavou a potřebou důstojnosti.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Třináctá epizoda podcastu Motýl za katrem zachycuje zásadní zlom v příběhu Markéty Klimtové: po deseti letech ve srílanském vězení se konečně vrací do Česka, i když „domněle veselejší“ fáze je plná absurdní byrokracie, traumat a vystřízlivění. Odlet se protáhl na jedenáct měsíců kvůli ztracenému pasu a nelogickým požadavkům, poslední dny na Srí Lance poznamenaly psychické prohlídky a vzpomínka na sebevraždu mladého vězně. Samotná cesta byla paradoxně snesitelná a návrat domů dojemný, ale euforie rychle skončila po příjmu do věznice Ruzyně, který Markétu šokoval ponižujícím zacházením a horšími podmínkami než na Srí Lance. Epizoda tak staví ostrý kontrast mezi radostí z návratu a tvrdou realitou českého vězeňského systému, přičemž Markétina cesta ke svobodě sice začala, ale zdaleka nekončí.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

V tomto díle Markéta otevřeně vypráví o postupném uvědomění skutečné tíhy dlouhého trestu — ne jako jednorázového šoku, ale jako let, které se den po dni skládají v rutinu, čekání a nevyhnutelné přijetí reality vězení. Popisuje každodenní život za mřížemi, vztahy mezi ženami plné napětí i solidarity, pomalé mizení světa venku a nenápadné ztráty rodinných i přátelských vazeb. Mluví o vině, se kterou musí žít neustále a před níž se nedá utéct, o mechanickém fungování, které člověka udrží v chodu, ale zároveň nechává čas plynout bez povšimnutí. Nejde o dramatickou proměnu, ale o tichý, nevratný posun — učení se šetřit emocemi, přijmout definitivnost některých ztrát a žít s vědomím, že skutečná tíha trestu neleží jen v cele, ale v tom, co si člověk nese v sobě každý den znovu.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

V této epizodě Markéta otevřeně popisuje část svého vězeňského života, kdy se naučila fungovat v přísném systému pravidel, zkoušek a očekávání – ať už při vystupování, zpívání, nebo každodenním režimu za mřížemi. Mluví o kontrastu mezi pódiem a realitou cely, o nutnosti emočního odstupu jako nástroji přežití a o momentu, kdy tento křehký balanc narušil covid. Popisuje chaos hromadného testování, nucený přesun, fyzické vyčerpání i psychický zlom, který přišel ve chvíli, kdy ztratila pocit jakékoli kontroly. Epizoda není o hledání smyslu ani naděje, ale o přežívání v uzavřeném světě, kde jedinou možností je pokračovat dál – bez iluzí, bez emocí, prostě vydržet.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

V této epizodě Markéta popisuje covidové období ve vězení jako úplně uzavřený svět bez času, kde nevládl strach z nemoci, ale z naprosté izolace. Bez návštěv, programů, kultury i zpěvu zůstalo jen tělo, beton a hlava, zatímco noci patřily krysám, které lezly po spících ženách a braly jim i poslední pocit bezpečí. Nejhorší nebyla nemoc, ale nekonečné ticho, v němž se lidé začali rozpadat, hádat, mlčet nebo zírat do zdi a spánek se stal hrozbou. Právě tehdy se Markéta potichu vrací ke zpěvu jako k jedinému způsobu, jak se neztratit a nezbláznit. Po covidu se sice život ve vězení pomalu obnovuje, ale nic už není nevinné a vše nese stopu měsíců přežívání mezi zdí a krysou. Když pak Markéta stojí na pódiu talentové show, kontrast s nedávnou realitou je drtivý – covid v ní zůstává jako jizva a důkaz, že i když je člověku vzato téměř vše, hlas a vůle přežít mohou stačit.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Sledujte nás na

Facebooku 👉   / https://www.facebook.com/motylzakatrem

Instagramu  👉   / https://www.instagram.com/motylzakatrem/

Tiktoku  👉  / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem

YouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem

  Markétin příběh vstupuje do další fáze. Už nejde jen o přežití v systému, který drtí. Tento díl je o lidech, kteří dokázali, že i za zdmi věznice může vzniknout prostor pro lidskost, důstojnost – a naději.

  Markéta vypráví o letech strávených v srílanských věznicích, kde se ředitelé střídají rychleji než roční období. Každá změna znamená nejistotu: kdo přijde, co dovolí, co zakáže, koho potrestá. A přesto se mezi nimi objevují muži, kteří nevládnou strachem, ale respektem.

  Jedním z prvních je ředitel, který vězeňkyně oslovuje „děti“. Ne rozkazem, ne číslem – ale slovem, které mění atmosféru celého místa. Z rozbitých zdí nechává vzniknout mozaiky, z hlíny dlažbu, z chaosu řád. Vězení se pomalu proměňuje, stejně jako lidé v něm. Markéta popisuje okamžik, kdy si uvědomí, že když je s člověkem jednáno jako s lidskou bytostí, začne se tak i chovat.

  Další ředitel jde ještě dál. Naslouchá. Když Markéta hubne, protože odmítá jíst jídlo servírované z kýblů, nevznikne trest – ale změna systému. Přichází základní důstojnost. Sprcha. Čistota. A dokonce cvičení – až absurdní moment, kdy se brány věznice otevírají, aby dovnitř přijel rotoped. Ne pro privilegium, ale pro přežití těla i hlavy.

  Pak přichází muž, kterému vězeňkyně začnou říkat „táta“. Zpočátku přísný, uzavřený, podrážděný. Ne kvůli nim – ale kvůli systému, který ho drtí stejně jako je. Postupně se ukáže jako člověk, který se učí důvěřovat. Zavede schránku přání a stížností. Začne chodit mezi ženy. Poslouchá. Sedí s nimi. Odpočívá mezi těmi, které by podle stereotypu měly být nebezpečné.

  Markéta ho provokuje nápadem, který zní jako šílenství: chce zahradu. Motyku. Semínka. V „zóně nikoho“, mezi plotem a zdí. Ředitel se směje, říká jí blázen – a čeká, že to vzdá. Nechá ji kopat tvrdou zem bez vody. A právě v tom okamžiku se láme vztah. Když Markéta nevzdá ani hlínu, ani pot, získá něco mnohem většího než zahradu: respekt.

  Z vězení se stává místo nečekaných scén. Letní kino pod širým nebem. Hudba z YouTube. Písně z celého světa. A pak moment, který mění všechno – talentová soutěž, kde na jednom pódiu stojí vězni i dozorci. Bez uniforem. Bez označení. Jen lidé.

  Markéta zpívá. Dostává standing ovation. Poprvé po letech slyší, že má talent. Že má hodnotu. Že je viděna.

  A tím to nekončí. Projekt se mění v celostátní televizní show. Vězeňkyně jsou převezeny do obávané Valikady. Tři měsíce tvrdého tréninku, hladu, vyčerpání – ale také spolupráce, která maže hranici mezi „námi“ a „jimi“. Dozorci tančí s vězni. Smějí se spolu. Dřou spolu.

  Markéta v tomto chaosu potkává dalšího anděla – Indiru, slavnou srílanskou herečku, která se sama ocitla za mřížemi. Dvě ženy z naprosto odlišných světů, spojené stejným pádem.

  Díl končí tichým, ale silným poznáním: většina žen ve vězení nejsou kriminálnice z podstaty. Jsou to ženy, které se zamilovaly, chránily, věřily špatným lidem. A když se s nimi jedná s úctou, dokážou znovu růst.

  Tenhle díl není o zločinu.

Je o lidskosti tam, kde by ji nikdo nehledal.

O tom, že i ve vězení může vyrůst zahrada.

A že někdy stačí, aby někdo řekl: „Tohle jsou moje holky.“

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Osmý díl vypráví o tom, jak Markéta prožívala Vánoce daleko od domova – od iluzorních svátků v asijském kasínu až po syrovou realitu vězeňských cel – a jak se pro ni postupně proměnily z bolestné připomínky ztráty rodiny v tichý, duchovní prostor sdílení, solidarity a přežití; Vánoce za mřížemi nejsou radostné ani hezké, ale skutečné, protože i tam dokážou přinést lidskost, odpuštění a krátký pocit domova, který si člověka najde, i když doma není.

See omnystudio.com/listener for privacy information.