Respektovaná herečka se zamýšlí nad tím, jak moc je pro člověka důležitá příroda, mluví také o tom, že ji odjakživa lákalo co nejpřirozenější herectví a že je pro ni obtížné rychle přepnout z každodennosti do života hrané postavy.

Spisovatelka, cestovatelka a někdejší rozhlasová novinářka vypráví o tom, jak se ve dvaceti letech dostala do rozhlasu díky skvělé francouzštině. Popisuje, že se v životě často cítila jako bílá vrána a mluví také o svém poznání, že lidé jsou všude na světě stejní.

Režisér a herec se zamýšlel nad tím, co lidem může dát divadlo, že se toužil stát lékařem a proč je důležité mít každý den odvahu. Momenty Jana Kačera připomínánem rok od jeho úmrtí (24. 5. 2024).

Malíř a sklář přemítá o tom, jak jeho tvorbu ovlivnil vážný úraz hlavy, proč chtěl vždycky dělat ošklivé sklo a že by umění mělo člověka zasáhnout.

Filmová a televizní režisérka vzpomíná na své klukovské dětství, na setkání s Federicem Fellinim i Otakarem Vávrou. A přemýšlí nad tím, proč se stále cítí na dvacet.

Herec Jan Vlasák vzpomíná na své herecké začátky a složitou cestu k divadlu, na které se setkal s vynikajícími kolegy, kteří mu byli přáteli i rádci. Sám považuje u herectví za nejdůležitější zvládnout řemeslo, jako v každém jiném oboru.

Dramaturg a pedagog Petr Oslzlý vzpomíná na své divadelní začátky, připomíná, v čem bylo jedinečné Divadlo Husa na provázku a ohlíží se za svou kariérou pedagoga a rektora Janáčkovy akademie múzických umění.

Český herec vypráví o momentech, které s ním v životě otřásly, o tom, co pro něj znamená Národní divadlo a že opravdová herecká osobnost se vychovat nedá.

Spisovatelka a herečka Eva Hudečková vypráví o dvou úspěšných kariérách svého života, lásce k divadlu a lidem. Zamýšlí se také nad skutečnými hodnotami, nesvobodou a popularitou.

Známá herečka popisuje, co pro ni znamenalo rozdělení Československa, mluví o herectví, které podle ní nezná státní hranice a vypráví, jak dodnes rozmlouvá se svými slavnými rodiči.