Slunečné podzimní odpoledne, krátká výprava do lesa a jeden člověk, který se rozhodne trochu pozorovat přírodu. Jenže les má zjevně vlastní plány.

O zvláštních pocitech, žábách, podivných nálezech, jednom velmi podezřelém lese a o tom, jak se z obyčejné procházky může stát detektivní případ.

Dnes se vydávám na jedno místo na Rujáně, kde se design vydal poněkud jiným směrem, než bych čekal. Dveře, šatny, sprchy, bazén a především spousta cedulek. Jedna návštěva a tolik otázek, že by z toho mohl vzniknout menší výzkumný projekt.

POZOR, SPOILER!
Tuhle část čti až po poslechu celé epizody.

Řešení k záhadným předmětům z epizody:
📱 Smartphone
🍽️ Stůl
🕐 Hodiny

Po několika letech se vracím do divadla, na koncerty a vůbec k něčemu, co mi po přestěhování na sever Německa začalo trochu chybět. Jenže kultura je možná blíž, než jsem si myslel. Stačí vědět, kde hledat.

O berlínském divadle, filharmonii ve starých stájích, kabaretu v Putbusu, Störtebekerových slavnostech a o tom, proč ani 8.500 diváků, tři lodě, ohňostroj a hořící pirátská loď automaticky neznamenají dobré divadlo.

A taky o jednom koncertu, který začíná jako malý psychedelický trip a končí objevem, že Richard Wagner se mi vlastně líbí.

Co mají společného vlajka AfD, barevné ponožky, teenagerská nuda na nádraží a jeden sušák na prádlo? Možná víc, než by se na první pohled zdálo.

Nové MfG z Německa je o tom, co všechno člověk uvidí, když se jen tak prochází po Rujáně. O politice, stereotypech, provokacích, nálepkách a lidech, kteří se občas schovávají za něco, co je dělí od ostatních.

A taky o jednom sušáku na ponožky.

Po letní pauze se MfG z Německa vrací k plným epizodám. A protože je září, začneme stylově: návratem do školy.

Po dvaceti letech se vracím na ostravské gymnázium, kde jsem kdysi maturoval. Škola se mezitím změnila. Někteří učitelé také. Někteří vůbec. A některé věci jsou překvapivě pořád stejné.

Do toho trochu českého a německého školství, pár vzpomínek a jedna profesorka biologie, která dokázala do školy přinést prasečí oči, žaludek i varlata.

A dnes nosím prasečí oči do školy taky.

Náhoda? Nostalgie? Nebo prostě učitelská dědičnost?

Slunečná neděle na nádraží. Nové graffiti, trocha práce na zahradě a jedna neznámá žena v bílých šatech.

Některé lidi potkáš jen na okamžik. A pak se po několika hodinách znovu objeví tam, kde je opravdu nečekáš.

Poslední letní Na okraj.

Krátké setkání ve vlaku, které začne obyčejným dotazem a postupně se stočí k německým autobusům, placení kartou, Berlínu a tomu, jak snadno si člověk vytvoří názor na celou zemi. A někdy přitom stačí jeden krátký rozhovor.

Vyrazit na kole do práce je jednoduché. Člověk si vezme cyklistické oblečení, sedne na kolo a jede.

Jenže co když se cesta najednou rozhodne pokračovat bez kola?

Letní Na okraj o jednom nečekaném pěším výletu, cyklistickém oblečení a o tom, jak snadno se z obyčejné situace stane něco, co v hlavě vypadá mnohem podivněji než ve skutečnosti.

Zámecký park, horké dopoledne, lavička na sluníčku. Tři cizí lidé a tři způsoby, jak být — nebo nebýt — tady a teď.

Horký berlínský víkend. Těla v pohybu, těla na odiv, těla na sluníčku u jezera. Pár řádků na okraj z hlavního města.