Můžete se svléknout před objektivem – a přesto se zoufale bát toho, co na vás někdo uvidí.

Možná totiž stud vůbec nezačíná nahotou.

Začíná mnohem dřív.

Komentářem k našemu tělu. Větou, kterou někdo pronesl v dětství. Potřebou vypadat na fotografii „správně“. Naučenou pózou. Kontrolou. A postupně i představou, kterou jsme si vytvořili o tom, jak bychom měli vypadat, abychom mohli být viděni.

S fotografkou Alžbětou Jungrovou jsme začaly u fotografie. A velmi rychle jsme skončily u ženského těla, studu, sexuality, zranitelnosti a toho, jak obtížné někdy je dovolit druhému člověku, aby nás skutečně viděl.

Alžběta fotila válku, chudobu, drogy a život v extrémních podmínkách. Později opustila reportážní fotografii, přestože v ní měla vybudovanou kariéru, a bez jistoty další práce začala hledat úplně jiný způsob tvorby.

Dnes se ve své volné tvorbě výrazně věnuje ženskému tělu a fotografuje také ženy pro Playboy.

A právě tady jsme otevřely otázku, která mě zajímala možná nejvíc:

Dívá se na nahou ženu jinak žena a jinak muž?

Podle Alžběty ano.

Mluvíme o tom, proč ona sama při fotografování ženského těla nehledá primárně sexualitu, ale ženskost, emoci a křehkost. Proč explicitní nahota nemusí být vůbec erotická. A proč může být mnohem silnější právě to, co na fotografii není úplně vidět.

Mluvíme také o ženách, které přijdou před objektiv a nejsou zdaleka tak sebevědomé, jak mohou působit. O důvěře mezi fotografkou a fotografovanou ženou. O okamžiku, kdy člověk konečně pustí kontrolu. A o tom, proč právě tehdy podle Alžběty začíná být opravdu krásný.

Řešíme i hranice.

Kdy je fotografie ještě uměním a kdy už objektivizací? Kdo rozhoduje o tom, co smí být zveřejněno? A existuje fotografie natolik dobrá, že stojí za to kvůli ní překročit hranici druhého člověka?

Alžběta má v tomhle jasno: žádná fotografie nestojí za to, aby někomu způsobila trauma.

A dostáváme se i k něčemu, co s fotografií zdánlivě nesouvisí.

K odvaze odejít.

Ne ve chvíli, kdy se vám nedaří. Ale právě ve chvíli, kdy jste v něčem dobří, máte vybudované jméno a okolí vás v té roli zná – jen vy už víte, že v ní nechcete zůstat.

V rubrice Tak to ne pak přepisujeme tři výroky:

„Být sexy znamená být laciná.“

„Erotická fotografie je objektivizace.“

„Fotograf je jen pozorovatel.“

A dostaneme se i k tomu, proč Alžběta říká, že 21. století patří ženám.

Celý rozhovor s Alžbětou Jungrovou je právě teď na HeroHero/mezirolemi

Co si ze školy odnášíme kromě znalostí?

Hostem nového dílu Mezi rolemi je Štěpánka Cimlová a tentokrát jsme se nezastavily u známek, učitelů ani otázky, jak by měla vypadat dobrá škola.

Zajímalo mě hlavně, co udělá školní prostředí s člověkem, který z něj jednou vyroste.

Proč se některé děti naučí pochybovat samy o sobě? Co dělá se skupinou neustálé porovnávání a hledání chyb? Je problém skutečně ve známkách? Co se stane s dítětem, které je moc neklidné, zvídavé, originální nebo prostě přemýšlí jinak, než se od něj očekává?

A jak se tohle všechno může objevit o dvacet let později — ve vztahu k autoritám, výkonu, chybám, práci a vlastní hodnotě?

Se Štěpánkou mluvíme také o tom, proč ve škole často nepodporujeme právě originalitu, která může být později obrovskou výhodou, proč někdy zbytečně držíme stará přátelství, proč skutečného kamaráda můžeme najít až v dospělosti, proč není každé nedokončené rozhodnutí selháním a proč nám nikdo negarantoval, že půjde snadno skloubit děti, práci a úspěch.

A zazní i věta, podle které dostal tento díl název:

„Kašlu na to, co mi říkali lidi ve škole, protože to nebyli úspěšní lidi. Nikdo z těch učitelů nebyl tak úspěšný jako já.“

Rozhovor o vzdělávání, který je nakonec možná ještě víc o dospělosti než o škole.

Některé výroky se neposlouchají snadno.

A možná právě proto stojí za to slyšet je celé.

S Michaelou Salák jsme si povídaly o partnerství vedle jednoho z nejúspěšnějších českých hokejistů. O penězích, mateřství, vlastní identitě, veřejném hodnocení i o tom, proč nikdy neměla pocit, že se obětovala.

V této části rozhovoru uslyšíte:
• jak se žije vedle mimořádně úspěšného partnera,
• proč Michaela nikdy nevnímala svůj život jako oběť,
• jak přemýšlí o mateřství, penězích a vlastní identitě,
• proč říká, že delegování z ní udělalo lepší mámu.

Pokračování najdete na HeroHero.

Právě tam jsme nechaly celou rubriku Tak to ne, kde zazněly výroky jako:

„Úspěch manžela je automaticky i úspěchem ženy. Já bych to úplně nevyvracela.“

„Prakticky to byla pravda. Žila jsem z peněz svého muže.“

A mnoho dalších témat, která jsme už nestihly otevřít veřejně.

Pokud chcete slyšet celý rozhovor bez střihů, pokračování najdete na HeroHero/mezirolemi

„Musím vědět, že můžu odejít. Pak v tom vztahu nezůstávám proto, že se bojím. Ale proto, že chci.“

Jedna věta. A úplně jiný pohled na partnerství, než na jaký jsme zvyklí.

S Lilií Khoustidinovou jsme si ale nepovídaly jen o ekonomické nezávislosti žen. Otevřely jsme témata, která jsou často nepříjemná právě proto, že se týkají téměř každého vztahu.

Proč jsou ženy kolem čtyřicítky tak vyčerpané, přestože mají „všechno“? Kde se bere neviditelná práce, která nikdy nekončí? Proč právě těhotenství patří podle statistik k nejrizikovějším obdobím pro vznik nebo eskalaci partnerského násilí? A proč se dnes někdo musí téměř omlouvat za to, že řekne, že pro něj bylo mateřství krásnou zkušeností?

V části rozhovoru na HeroHero jdeme ještě dál.

Mluvíme o tom, proč ve vztazích často mizí sexuální přitažlivost, jak se z partnerů nenápadně stávají spolubydlící nebo pečovatelé místo milenců, proč ženy po letech ztrácí chuť na sex a jakou roli v tom hraje nerovnoměrně rozdělená mentální zátěž. Otevřeně jsme se bavily i o nevěře, intimitě, ženské touze a o tom, proč samotná láska dlouhodobý partnerský vztah neudrží.

Tohle není rozhovor o tom, jak mají ženy žít.

Je to rozhovor o vztazích, mateřství, ženské identitě, sexualitě a svobodě rozhodovat o vlastním životě bez pocitu viny.

🎙️ Celou, necenzurovanou verzi najdete na HeroHero/mezirolemi

💔 Co se děje v hlavě ženy, kterou partner podvede v těhotenství? A co když nakonec zjistí, že to nejtěžší nepřišlo po nevěře, ale až po porodu?

Hostem nové epizody podcastu Mezi rolemi je Aneta Chovanová (@ANDULA). Otevřeně mluví o nevěře v těhotenství, odchodu od partnera, manipulaci, osamělém mateřství i o tom, proč nikdy necítila klasický mateřský pud.

Společně otevíráme témata, o kterých se ženy často bojí mluvit nahlas.

🎙️ V epizodě uslyšíte:
• Jaké je odejít od partnera v těhotenství.
• Proč se některé ženy po nevěře vracejí.
• Jak poznat manipulaci až zpětně.
• Proč Aneta říká, že mateřství bylo těžší než samotná nevěra.
• Jak zvládala období, kdy se na dítě vůbec netěšila.
• Proč považuje střídavou péči za jednu z nejlepších věcí, které ji potkaly.
• Proč už nechce další dítě.
• A proč bychom měli přestat nutit ženy obhajovat, proč chtějí jen jedno dítě – nebo proč děti nechtějí vůbec.

Tohle není rozhovor o dokonalých matkách. Je to rozhovor o ženách, které se rozhodly přestat žít podle očekávání ostatních.

👉 Celou, nezkrácenou epizodu najdete na HeroHero / Mezi rolemi.

Herečka Bára Seidlová v novém dílu podcastu Mezi rolemi mluví o něčem, co společnost snáší překvapivě špatně: o ženě, která nepanikaří z času.O tom, proč je pro okolí často přijatelnější ženské neštěstí než ženský klid.Proč tolik lidí potřebuje, aby ženy své životy vysvětlovaly.A co se stane, když přestanete žít podle cizího scénáře.Mluvily jsme o:– tlaku na výkon a „správný život“,– potřebě být dost,– ženském času,– vztahu k mateřství,– úspěchu, který nepřináší úlevu,– i o tom, proč je někdy nejtěžší prostě říct: „Takhle to mám.“Na mém https://herohero.co/mezirolemi jdeme ještě hlouběji:– do tématu samoty, klidu a odpojení,– do vztahu mezi svobodou a blízkostí,– do otázky, co se děje s člověkem, který nechce prodávat sám sebe,– i do toho, proč některé ženy působí provokativně už jen tím, že se neomlouvají za vlastní život.

Bulimie se často vysvětluje jednoduše:
touha být hubená.

Jenže někdy to tak vůbec není.

V této epizodě mluvím s výživovou poradkyní Ester Hořickou o tom, že poruchy příjmu potravy mohou být způsobem, jak regulovat stres, tlak nebo chaos v hlavě.

Ester otevřeně popisuje vlastní zkušenost s anorexií a bulimií – a moment, kdy si uvědomila něco, co společnost slyší velmi nerada.
„Když jsem se vyzvracela, tak mi bylo vlastně jako dobře.“

V epizodě řešíme:

• proč poruchy příjmu potravy často vůbec nezačínají u jídla
• proč diety mohou vztah k jídlu ještě zhoršit
• jak se mění vztah k tělu po porodu
• proč se ženy hodnotí podle toho, co snědly
• a jak se z jídla stává nástroj kontroly.

🔒 Celou epizodu (včetně osobního příběhu Ester a hlubší části rozhovoru) najdete na HeroHero.

V téhle epizodě mluvím s herečkou, moderátorkou a zakladatelkou projektu Udrž ksicht Martou Dřímou Ondráčkovou o tom:

– jaké masky si nasadila, aby přežila veřejný prostor
– proč ji lidé považovali za „pindu“, když se jen chránila
– jaké to je, když vám plastický chirurg řekne, že jste přišla „kvůli nosu“
– proč podle ní český školní systém zabíjí autenticitu
– a co je skutečně za potřebou „udržet ksicht“

Mluvíme o ambici matek.
O mateřském selhání.
O ztraceném čase.
O tom, jaké to je vědomě sundat masku a vystavit se bolesti.

Ve FREE části uslyšíte:
– Martinu cestu od televizní tváře k autentické ženě
– jak vznikl projekt Udrž ksicht během covidu
– co znamená „udržitelnost“ nejen v obličeji, ale i v životě
– proč laskavost považuje za klíčovou hodnotu

🔒 V placené části na HeroHero jdeme mnohem hlouběji:

– Rubrika „Tak to ne“ (žena po čtyřicítce je odepsaná, ambice matek škodí dětem…)
– Otevřená debata o domškoláctví vs. systémové vzdělávání
– Jak Marta pracuje s vlastními výbuchy vzteku
– Co se děje, když žena chce čas pro sebe a dítě jí „sedne před foťák“
– Jak učí dcery pracovat s ambicí a odpovědností
– A proč tvrdí, že laskavost je politické téma

Celou epizodu najdete na HeroHero.

V téhle epizodě podcastu Mezi rolemi mluvím s Hankou Třištíkovou o čtyřech letech snahy o dítě, o IVF, které „není na počkání“, a o tlaku, který se tváří jako dobře míněná rada.

O čase, který se z podpory změní v nátlak.
O těle, které se stane veřejným tématem.
O rozhodnutích, která žena dělá ne proto, aby byla obdivovaná – ale aby přežila.

Dotkneme se:
– IVF a reality klinik
– zamlklého těhotenství a návratu do procesu
– císaře, kojení a vět, které ženám nikdo neodpouští
– mateřství bez „ideálních podmínek“

Tenhle rozhovor není motivační.
Je pravdivý.

👉 Plná verze epizody je na HeroHero Mezi rolemi.

Aneta Krejčíková otevřeně mluví o rodinném traumatu z porodů, o strachu, který se dědí, a o tom, jak moc chce žena změnit scénář, který nikdy nepsala.
V tomhle rozhovoru se poprvé díváme na porod jako na rozhodnutí o moci — o tom, kdo ji drží, a kdo ji ženě bere.
A v části HEROHERO 👉 https://herohero.co/mezirolemi se dostaneme ještě dál: jak se promění tělo, vztah i identita ženy, která nechce žít podle představ ostatních.

Co se stane, když Vlastina Svátková sedí naproti psychoterapeutce a už nemá kde uhnout?

Začneme tím, co Vlastinu provází celý život: maska křehkosti, kterou jí přišila veřejnost. A tlak být „ta hodná“, která se omluví i za vlastní bolest.
Mluvíme o vztazích, které vypadaly správně, ale nikdy nebyly bezpečné.
O tom, jak vypadá ženský hněv, když se nesmí projevit.
A o chvílích, kdy se žena naučí být sama tak dlouho, až si přestane umět představit, že by ji někdo skutečně unesl.

FREE verze jde hluboko do témat intimity, mateřství, osamělosti a vzorců, které se opakují, i když si myslíme, že už jsme „jiní“.
A končí přesně ve chvíli, kdy otevírám rubriku Tak to ne! a pokládám výrok „Vlastina je moc ezo“.
Její odpověď úplně mění to, co si pod tím slovem představujete.