Nadějný pokles cen hypoték brzdí. Banky si nakupují peníze na finančním trhu nejdráž od začátku roku.  Ceny bytů v atraktivních lokalitách už zase útočí na své maximální ceny, říká hypoteční expert Libor Ostatek.

Zatímco loni vystoupaly u některých hypoték úroky až k sedmi procentům, teď je banky nabízejí za průměrnou cenu 5,19 procenta. Ceny jsou nejníž za dlouhou dobu, jak vyplývá z posledních dat z Hypomonitoru České bankovní asociace.

I v příštích měsících budou ceny úvěrů na bydlení klesat. Přestože centrální bankéři budou  nejspíš dál setrvale snižovat základní úrokovou sazbu, žádné cenové „zemětřesení“ hypoteční expert Libor Ostatek v nejbližších měsících neočekává .

„Dává mi logiku, že bychom se do poloviny roku mohli dostat do rozmezí 4,8 až pět procent. Nebude to nějaký dramatický pokles. Cena peněz dál neklesá, ale za poslední tři týdny roste,“ říká odborník Broker Trust a Golem Finance v podcastu Ve vatě.

Banky si kupují peníze za draho

Právě rostoucí cena tzv. dlouhých peněz je pro cenu hypoték s fixací na tři a více let klíčová. „Teď je cena dlouhodobých peněz, ze kterých se odvíjejí tříleté a pětileté fixace, nejvyšší za letošní rok, vyskočila o půl procenta. Čekali jsme, že banky budou v dubnu pokračovat v trendu poměrně výrazného snižování posledních dvou měsíců, kdy se to opravdu hnulo, ale teď stojí na brzdě,“ vysvětluje Ostatek.

Druhý důvod, proč banky s úpravou cen hypoték polevily, se podle experta podcastu Ve vatě skrývá za tzv. účelně vynaloženými náklady. Od 1. září se výrazně zpřísňují pravidla, za kterých smí klient s hypotékou z banky „utéct“ jinam ještě před koncem fixace. Do konce srpna bude chtít někteří klienti logicky využít toho, že v případě odchodu takřka žádnou „pokutu“ neplatí.

„Banky musí pracovat s novým typem rizika, a to riziko nyní naceňují. Útěk z fixace je pro spotřebitele extrémně ‚levný‘. A banky musí naceňovat to riziko nově, protože jim to může přinést poměrně výrazné ztráty,“ říká Ostatek. Kvůli tomuto riziku s dalšími slevami zatím váhají, míní.

Kam až se sazby hypoték dostanou

S koncem roku by se bonitní klienti mohli podle Ostatka dostat na nabídky kolem čtyř procent. „Na konci roku bych očekával sazby někde kolem 4,5 až 4,7 procenta. Nejbonitnější klienti budou dostávat průměrně sazby mezi čtyřmi až 4,5 procenta,“ predikuje hypoteční expert Ostatek.

Hypotéky s nejkratšími fixacemi budou více zlevňovat už v létě, míní Ostatek. Ty totiž výrazně ovlivňuje Česká národní banka svými sazbami. „U jednoletých můžou sazby klesat trošku výrazněji už v průběhu léta. Částečně možná zlevní dvouletá fixace. Otázka je, co bude s tou tříletou,“ uvažuje Libor Ostatek. Tzv. jednoletky si však nyní bere jen minimum klientů, drtivá většina preferuje tříleté fixace.

Obchod s byty se po dvou letech stagnace zase rozbíhá. V březnu si Češi v vzali v souhrnu hypotéky zhruba za 15 miliard korun. „V březnu jsme poprvé po téměř dvou letech překonali hranici 5000 poskytnutých hypoték za měsíc, která je takovou vstupenkou do ‚normálního‘ stavu.  Předcovidový stav byl kolem sedm až osm tisíc hypoték za měsíc,“ spočítal Libor Ostatek.

Byty kolem velkých měst už zase zdražují

Průměrná výše hypotéky stoupla už loni přes tři miliony korun a jde dál nahoru. Velký vliv mělo vypnutí hypotečního limitu DSTI. Rodiny mohou po tomto rozvolnění pravidel ze strany ČNB vydávat na měsíční splátku více peněz vůči svým čistým příjmům. Pomohlo to bonitnějším rodinám, které si tak mohou dovolit větší, luxusnější a tedy i dražší nemovitosti.

S volnějšími pravidly a lepšími úroky hypoték roste svižně nabídková cena bytů. „Když se podíváme na růst nabídkových cen, tak poměrně výrazně pádí prstenec kolem ekonomicky aktivních měst a metropolí, jako je Praha. My jsme na průměrné nabídkové ceně bytů relativně blízko toho, co tady bylo na maximu v únoru nebo v dubnu roku 2022,“ srovnává Ostatek.

„V únoru nebo v dubnu roku 2022 jsme se vykývli na 4,3 milionu. A po dvou letech jsme najednou zpátky téměř na maximu 4,7 milionu v nabídkových cenách. Myslím si, že to je hodnota, kterou překonáme v květnu, možná v červnu.“

• Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
• Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
• V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
• O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Růst platů konečně poznáme i v peněženkách. Podle Jany Matesové firmy letos přidají v průměru přes šest procent. „Kdo pracuje v službách, zkuste si říct o 10 % navíc,“ radí ekonomka.

Firmy sice v posledních dvou letech přidávaly slušně, ale s inflací výdělky krok neudržely. S úrovní mezd se Češi propadli dokonce o sedm let zpět, do roku 2017. Letošní inflace bude podstatně méně krutá, odhadem kolem 2 %, a svižný růst mezd by měl vydržet.

Loni dosáhla průměrná mzda 43 341, ta mediánová 39 685 korun. „Ve druhém pololetí je růst reálných mezd jistotou,“ předpovídá ekonomka Jana Matesová v podcastu Ve vatě. „Kdyby průměrné tempo bylo zase 6,5 %, tak lidé skutečně ucítí, že si za své peníze z každé výplaty koupí víc. Předpokládat, že mzdy vyrostou reálně o 4 %, je realistické,“ říká Jana Matesová.

Hned v několika sektorech si ale budou zaměstnanci moci říct i o víc. „Ve službách to určitě zkuste. Velice navyšují ceny, inflace v oblasti služeb je pořád vysoká, tak to zkuste, abyste z ní také něco měli. Zkuste si říct třeba i o 10 %. Ono to samozřejmě záleží, na jaké funkci jste. Dobře si předtím se sumarizujte, čím jste firmě přispěli a čím jí ještě chcete přispět a určitě nějaké navýšení získáte,“ radí Matesová.

Malé a střední firmy nemají objednávky

Automobilka Toyota k lednu navýšila mzdy ve své kolínské továrně o více než 11 %, Škoda Auto zvýší od dubna mzdové tarify o pět procent a zaměstnancům nadto přiznala stotisícový bonus. Podle Matesové půjdou mzdy nahoru v automobilovém průmyslu i dál. „Ale bude to spojené s tím, že ty sektory budou zaměstnávat méně lidí, čili hrozí tam i propouštění, ale těm, které si nechají, zvýší mzdy.“

Ne všude se ale do zbytku roku dívají s optimismem. „Pokud dosáhneme růstu HDP v tomto roce 1 %, tak to bude velmi pozitivní. To by bylo na zatleskání. Zpracovatelský průmysl kromě automobilového a jejich dodavatelů vidím špatně. Spousta malých a středních firem nemá objednávky. Máme skoro polovinu dubna, to je varovné.“

Podle průzkumu nálady na trhu společnosti Manpower se největší propouštění čeká ve veřejném a neziskovém sektoru, 29 % oslovených institucí hodlá letos snižovat stavy.

Uchazečům roste sebevědomí

Trh práce je nicméně už řadu let extrémně napjatý. Podle ekonomky Jany Matesové roste uchazečům o práci při pohovorech sebevědomí. Mezi jednotlivými regiony a hlavním městem jsou však v požadavcích značné rozdíly.

„Je to jedna z věcí, které vrážejí hlouběji a hlouběji klín mezi Prahu a to, jak Pražany vnímá český venkov. Pražský trh je poměrně dobře schopen mzdové požadavky stále vstřebávat, což je také důvod, proč si někteří troufnou říct o nerealistické sumy,“ má za to Jana Matesová.

„Vždycky je také dobře na začátku ukázat, co člověk umí, a pak si přijít s těmi výsledky, říct o zvýšení platu. Vyjednávací taktika je podstřelit na jedné straně a přestřelit na straně druhé. Jenomže to musí být v nějakém koridoru, který je realistický, a ne požadavek na 80 000 jako nástupní plat asistentky,“ líčí Matesová.

Podle ekonomky by kultuře pracovního trhu prospělo, kdyby byly firmy trochu méně tajemné kolem výše nabízené mzdy. „U minimálního i nástupního platu by mělo být jasné nějaké spektrum rozložení těch mezd, ale beze jmen.“

• Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
• Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
• V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
• O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Centrální banky jsou přecpané penězi, které nahromadily při záchraně ekonomik. Daní za pomoc v těžších časech bude pomalý růst, což už podle ekonoma Dominika Stroukala zažíváme.

Dříve si banky peníze půjčovaly mezi sebou. Která jich měla víc, půjčila bance, které jich měla méně. „Po roce 2008 banky jedou v módu přebytku likvidity. Díky procesu kvantitativního uvolňování po velké finanční krizi jsme se dostali do situace, kdy velká většina bank má likvidity dostatek a tu alokuje do různých investic,“ popisuje ekonom Dominik Stroukal novou realitu na trhu s úvěry v podcastu Ve vatě.

Laici říkají kvantitativnímu uvolňování tištění peněz, v Americe se používá termín helicopter money, v reálu jde o nástroj měnové politiky, kterým se centrální banky naučily „nakopávat“ ekonomiku. V praxi nakupují aktiva od komerčních bank, neposílají jim „vytištěné peníze“. Žádné nové peníze ve skutečnosti nevznikají. Místo toho centrální banka vytváří likviditu, kterou komerční banky drží na účtech rezerv u centrální banky.

Po pandemii covidu je v bankách těchto volných rezerv extrémní množství. „Během roku a půl jsme, když se bavíme o Americe, nahnali několikanásobně větší objem likvidity než během období po velké finanční krizi v letech 2009 až 2014,“ všímá si Jan Berka, který se se Stroukalem měnové politice věnuje v právě vydávané knize Trhy. Měnová politika pro nadšence a investory.

Dopady toho, že „banky sedí na hromadě peněz“, jak říká Dominik Stroukal, cítí i spotřebitelé. „Když člověk přijde do banky, vezme si úvěr, tak ho má. Dřív se stály fronty na banky, dneska banky stojí fronty na lidi. To je změna, kterou kvantitativní uvolnění přineslo.“

Česko na „japonské cestě“

Japonská ekonomika, která se dekády potácí v deflaci, se dokonce dostala do fáze, kdy si domácnosti ani firmy nechtějí nové úvěry brát.

„Domácnosti se radši oddlužovaly, než aby se zadlužovaly. Pokud to nedokáže nastartovat měnová ani fiskální politika, tak s tím nehnete. Podobnou věc vidíme třeba v Číně. Sazby jsou nízko, v bankovním sektoru je spoustu likvidity, ale domácnosti a firmy si nebudou brát úvěry. A když si je nebudou brát, tak ekonomiku nenakopnete,“ vysvětluje Jan Berka, šéfredaktor ekonomického webu Roklen 24.

To je podle Dominika Stroukala výhledově hrozba i pro českou ekonomiku. „Do japonského modelu se můžeme dostat i u nás. Nemyslím, že záporné nebo nulové úrokové sazby jsou pryč kvůli jedné inflační epizodě. Dlouhodobě, už jenom z populačních důvodů, budou mít sazby tendenci být nižší.“ Starší populace si v průměru logicky vezme úvěrů méně.

Ani banky už nepadají jako dřív

Přebytek likvidity v bankách má pozitivní i negativní dopady. Banky jsou mnohem odolnější než dřív. Podle Stroukala dokonce žijeme v „bernankeovském“ světě, kdy banky nesmí padat.

„V roce 2008 seděl v čele amerického Fed Ben Bernanke, dneska čerstvý nositel Nobelovy ceny za ekonomii, největší znalec velké hospodářské krize ze 30. let, který dodnes říká: ‚Banky by neměly padat.‘ Pádů se bojíme, banky musí být proto zacpané likviditou. To je dnešní modus operandi,“ říká Stroukal.

Evropu i Spojené státy – jako daň za kvantitativní uvolňování – čeká v příštích letech slabý ekonomický růst. „Jeden z nákladů kvantitativního uvolňování právě vidíme, všechno tak nějak zpomalí. V Evropě se to více než v Americe může navíc promítnout do vyššího zadlužení, jak jsme to hnali přes fiskál,“ řekl Stroukal s odkazem na vládní zadlužování.

Investor, který sleduje měnovou politiku, má na trzích výhodu. Na co přesně se dívat? Poslechněte si celý podcast nahoře v přehrávači.

• Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
• Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
• V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
• O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Investovat se dá i s pětistovkou měsíčně. Základ je začít v mládí a neodcházet z trhu, když se mu nedaří. „Trvalý příkaz, nejlépe hned po výplatě, nečekat, co na konci měsíce ušetřím,“ radí analytička Anna Píchová.

Investor, který je schopen od dvaceti do pětadvaceti let posílat do investic 10 000 korun ročně, a pak nechá do svých šesedáti let peníze bez dalších příspěvků za 10% úrok zhodnocovat, bude mít na účtě nakonec 1,9 milionu korun.

Naproti tomu investor, který začne deset tisíc odkládat až ve třiceti a bude investovat 10 tisíc každý rok, skončí při 10% zhodnocení v šedesáti letech s 1,6 miliony na kontě. Vloží tedy celkem nikoli 50, ale 300 tisíc a stejně skončí před důchodem s o 15 procent nižší částkou.

Diametrální rozdíl vzniká zásluhou složeného úročení, které Albert Einstein nazval „osmým divem“ světa. Je založené na opětovném investování toho, co si investor dosud svým investováním vydělal. Čím déle se investice drží, tím více v čase roste.

Každý rok, o který začátek investování odložíme, tak hraje roli. „Část toho se dá dohnat tím, jak se mění vlastně chování toho člověka a jeho výdaje a příjmy v průběhu života. Jak člověk postupuje v kariéře, je schopen vygenerovat více peněz a více zainvestovat. Po padesátce naopak začíná méně utrácet, takže je schopen generovat větší úspory,“ podotýká hlavní analytička společnosti Cyrrus Anna Píchová.

Nelekat si propadů

„Za mě je i pětistovka dobrá. Je dobré začít vytvořit návyk a nechat peníze pracovat, protože složené úročení prostě funguje,“ zdůrazňuje Píchová v podcastu Ve vatě. Neméně důležité je u investování vydržet a trh neopouštět ani při jeho propadech. Kdo čeká, až akcie zlevní, může propást okamžiky jejich největšího zhodnocení.

„Těch nejlepších dnů, které dělají nadvýnos, je opravdu jenom pár. Proto je dobré na trhu prostě být a přečkat i velké poklesy. Největší růsty totiž přicházejí po nejhorších dnech, je to dokázáno i na historických datech. Zhruba 75 procent nejlepších dnů přišlo buď ve stále trvajícím medvědím trhu, kdy byl trh v poklesu, nebo potom v brzkém počátku toho býčího trhu, tedy nového růstu,“ shrnuje analytička.

Pokud se investor lekne, když jde trh dolů a začne v panice akcie prodávat, připraví se o výnos. „Pokud zmešká 10 nejlepších dnů, bude mít horší výkonnost o 54 procent, než kdyby akcie podržel. Pokud zmešká 30 nejlepších dnů, tak už bude mít výkonnost horší o 83 procent, než kdyby tam ty peníze nechal,“ říká Píchová a doporučuje si investování zautomatizovat.

„Trvalý příkaz, nejlépe hned po výplatě. Nečekat, co na konci měsíce ušetřím,“ radí v aktuální epizodě Ve vatě.

Kam s nimi?

Pro pravidelné investice „s málem“ jsou vhodné podílové fondy nebo na burze obchodovaná ETF (exchange traded funds, pozn. red.).

Podílové fondy mají pro začátečníky výhodu, že je lze nakoupit v korunách, není nutné směňovat měnu do eur nebo dolarů a pořídit se dají už od stokoruny. „U podílového fondu je nominální hodnota jednoho podílového listu na jedné koruně. Když mám pětistovku měsíčně, koupím si 500 podílových listů,“ vysvětluje Píchová.

Minimální investovaná částka může být naopak limitující u některých ETF. Nejznámější dolarové ETF na S&P500 je SPY, jeden jeho kus stojí aktuálně 520 dolarů, tedy zhruba 12 000 Kč. „Kdybych měla pětistovku měsíčně, tak bych si ty pětistovky posílala na účet dva roky, než si naspořím hypoteticky 12 000 Kč na jeden kus ETF. Demotivující. A hlavně by nám dva roky na trhu utekly,“ podotýká Píchová.

Někteří brokeři dovolují nakoupit frakce „étéefek“. Tedy určitou část, například desetinu. Zbytek si koupí jiný klient nebo ho drží broker takzvaně na vlastní knize.

Začátečník se nemusí bránit ani nákupu jednotlivých akcií. Kvalitní akcii lze sehnat i za cenu pod deset dolarů. „Nominální cena, kterou na tom trhu vidíme, nám neříká nic o kvalitě firmy. I menší firma může mít zajímavou valuaci nebo zajímavý produkt, očekávaný růst. Investice může dávat i větší smysl než do firmy, jejíž akcie stojí třeba 1 000 dolarů.

Nákladnější akcie lze také kupovat po frakcích. Má to ovšem své limity, upozorňuje Anna Píchová. „Nemůžu o firmě rozhodovat jako akcionář, na dividendu mám nárok, ale jen ve výši mého podílu. Velký rozdíl je pak v danění. Pokud držím frakce, tak se neuplatňuje tříletý daňový test.“ Výnos je tedy nutné zdanit.

• Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
• Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
• V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
• O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Sazba u úvěru na bydlení není nic posvátného, co je dáno na věky. Klient by měl do své banky každý rok zajít a zkusit podmínky přejednat, má zato hypoteční poradce Tomáš Rusňák.

Je to dilema. Řešit s bankou nové úroky u hypotéky už teď, nebo si počkat, zda ještě klesnou? Podle hypotečního specialisty ze společnosti Taurum Tomáše Rusňáka nás větší pohyby v sazbách teprve čekají.

„Myslím si, že banky budou víc snižovat až na podzim, ale už dneska tu pokles je a mohu s bankou vyjednávat. Za stávajících podmínek bych to řešil v létě, domluvil se s bankou na nové fixaci, a za dalšího půl, tři čtvrtě roku znovu.“

„Pokud přijdu jedenkrát do roka do své vlastní banky s požadavkem na snížení sazby, protože jsem si tu hypotéku bral doopravdy za draho, tak to není nic proti ničemu a banka by měla být ochotná se se mnou bavit,“ radí v podcastu Ve vatě expert přes hypotéky a autor podcastu Hypotécast Tomáš Rusňák.

Na první nabídku nekývněte

Než klient vyrazí do banky na jednání, měl by si sám nebo za pomoci specialisty udělat malou finanční analýzu. Zjistit, kam až ho banka pustí, vybízí Rusňák. „Vaše příjmy, vaše výdaje, majetek, celkově zdroje, které mám připravené, případně možnost úvěr dozajistit jinou nemovitostí, ať už vlastní anebo někoho z rodiny,“ vyjmenovává.

Nekývněte na první nabídku, zvlášť ve velkých bankách. „Větší banky nedávají na první dobrou ty nejlepší možné podmínky. U těch menších se dá dobrá nabídka získat napoprvé,“ sdílí své zkušenosti poradce Rusňák. Ačkoli je poskytování hypotečních úvěrů hodně standardizovaný obchod svázaný řadou parametrů a limitů, každý klient si nakonec může vyjednat výrazně rozdílnou cenu, ale i podmínky.

Podle Rusňáka vyjednávání v bankách někdy připomíná smlouvání „na perském trhu“. „Je to šílené, mně osobně to vadí, i my musíme občas hrát tuhle hru a doopravdy se chovat jako na tržnici. Chtěl bych, aby to prostředí bylo transparentnější.“

Nejdřív ke konkurenci, pak do domácí banky

Do banky je proto dobré jít už se zmapovaným trhem a s nabídkou od konkurence. „V ideálním případě vzít nějakou protinabídku a poslat ji do své banky: Hele, tohle jsou možnosti, které mám, nechtěl bych odcházet, ale musíme se bavit prostě o nějaké konkurenceschopné nabídce. Pokud ji dostanu, super. Pokud ne, není nic jednoduššího než odejít,“ míní Rusňák.

Banky se aktuálně kvůli nadcházející změně podmínek, za kterých bude možno před koncem fixace odejít, obávají kolotoče refixací. Část z nich omezuje spolupráci s externími poradci, z nichž někteří klienty přetahují mezi bankami jen kvůli provizi, a deklaruje snahu si klienta udržet stůj co stůj: „Retenční oddělení mají docela volné ruce a cílem je udržet klienty, pokud možno, za každou cenu,“ myslí si Tomáš Rusňák.

Výši úroku hypotéky ovlivní i bonita a dosavadní platební morálka klienta, zajištění hypotéky nemovitostí, roli může hrát i to, na jaké pobočce si úvěr sjednáváte. „Regionální ředitelé v těch bankách mají nějaké plány, a pokud ten plán nemají splněný, tak jsou ochotní dát větší slevy, mnohem víc za ten případ v rámci banky kopat, aby to prošlo, protože na to mají sami navázané odměny.“

Když se podmínky dobře sejdou, lze v bance „usmlouvat“ i snížení úroku o jedno procento. „Teoreticky ano. Na první dobrou dokážou některé banky dát i sazbu okolo šesti procent, když končí fixace. To se dá stlačit dolů, ale nejde to vždycky,“ říká Tomáš Rusňák.

Nejlevnější hypotéka nemusí být nejlepší

Jen výše sazby však není všechno. „Nejlevnější hypotéka nemusí nutně znamenat nejlepší. Cena je jedna věc, otázka je, čím je podmíněná. Dneska na trhu vidím nabídky 4,29 nebo 4,69 procenta, ale většinou je to s nějakým pojištěním. Pojištění mi prodražuje RPSN, celkové náklady úvěru pak najednou skáčou klidně na 5,5 nebo 5,8 procenta,“ upozorňuje Tomáš Rusňák.

Důležité je podívat se i na podmínky čerpání. „Šel bych primárně po parametru bonita, průkaznosti mého příjmu, možnostech čerpání. Jsou případy, kdy je velmi složité rozpohybovat banku a dostat se k penězům z úvěru, který už mám dávno schválený,“ varuje Rusňák.

• Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
• Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
• V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
• O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Zákon o podpoře bydlení  jde do finále.  Mimo jiné má motivovat majitele prázdných bytů, aby volné nemovitosti opravili a pustili je na trh. Obec jim má garantovat případné ztráty - když nájemník byt zničí nebo nezaplatí nájem.

V Česku je aktuálně zhruba 200 tisíc prázdných bytů, vyplývá z dat Statistického úřadu. Část z nich chce stát do oběhu pomocí nové legislativy, kterou by už v dubnu mohla projednat vláda. 

„Ambice je dostat na trh s bydlením každý rok 1000 obecních a 2000 soukromých bytů, pro představu to  je cca 10 na  obec s rozšířenou působností,“ plánuje Jan Schneider, ředitel politiky bydlení Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), které zákon přichystalo.

Jak chce stát byty dostat do oběhu? Pomocí garancí přesvědčí majitele k pronájmu bez rizika, avizuje zástupce ministerstva. „Obec nebo nějaká nezisková organizace na sebe přebírá rizika, kterých se pronajímatelé bojí. Nebude-li mi ten nájemník platit, něco mi tam zničí, nebude-li se chtít vystěhovat, tak   ten zákon dává nástroje podpory,“ uvedl Schneider z MMR ve speciální epizodě podcastu Ve vatě na téma nájemní bydlení.

Zkušenosti některých majitelů s pronájmem jsou tak tristní, že už byt na trh více dát nechtějí. Škody i za statisíce. Nezaplacený nájem několik měsíců. A absolutní bezmoc se nespolehlivého nájemníka zbavit.

Garance vyjdou na 1,5 miliardy ročně

Tato rizika má nová legislativa z pronajímatelů sejmout. „Je tam garance toho, že v případě, že se něco takového stane, tak škoda půjde za tím, kdo poskytuje garanci. Tomu pronajímateli se ten byt prostě vrátí ve stavu, v jakém ho předal. Takže to „zatáhne“ obec z příspěvků, které na to dostane od státu,“ vysvětluje Jan Schneider.  Garantem se může stát nejen obec či kraj, ale i  další právnické osoby, které poskytují sociální služby nebo se věnují realitní činnosti.

Případné škody zaplatí například obec z příspěvků, které na to dostane od státu. „Počítá se, že kompletní náklady na ten zákon budou kolem 1,5, miliardy ročně. Z reálných zkušeností z projektů, které už dneska jedou ve spoustě měst a stejně tak v zahraničí, ale plyne, že skutečných plnění je marginální procento,“ říká Schneider.

Pilotní projekty už běží v Hradci králové, Brně i Praze. Libor Ostatek, expert na hypotéky z Broker Trust a Golem Finance, je ale k fungování garancí v praxi skeptický: „Už to vidím, jak zastupitelstvo odsouhlasí někomu zaplatit rozbité zařízení,“ pochybuje.

Nečekat, až se postaví byty

Podle Martina Luxe jde ovšem o model, který je odzkoušený a funkční, a může reálně vyřešit situaci řady lidí v akutní bytové nouzi. „Garantované bydlení funguje velmi dobře v mnoha západních zemích. Velmi rychle a levně se jí řeší bezdomovectví, protože se nečeká, než někdo postaví nějaké sociální byty, které se stejně nakonec přidělí známým starosty a ne těm, kteří to nejvíc potřebují.“

Investici ve výši 1,5 miliardy korun ročně, z které by se záruky pokrývaly, nepovažuje Lux ve srovnání se současnými náklady bytové krize za vysokou. „Je to levnější, ale i trhu přátelské, protože  je do toho zapojen soukromý pronajímatel. Pokud nechce mít starosti a zároveň si řekne, už mám zisku poměrně dost a pronajímám tady 100 jiných bytů, tak aspoň 10 bych dal na nějaký sociální účel. Je to pro něj bezrizikový pronájem.“

Zákon počítá taky  s možností obci svůj byt svěřit, aby ho pronajímala namísto majitele. To ale i sám Schneider pokládá za extrémní variantu, o kterou nebude moc zájem.  „Ta obec ten byt pronajme a podnajímá ho dál tak, aby se bydlení dostalo i  skupinám, které můžou být vnímány jako jako rizikové.“

Na hranici tzv. bytové nouze je podle resortu ministra Ivana Bartoše (Piráti) více než milion obyvatel. Jejich výdaje na bydlení jsou totiž vůči příjmům tak vysoké, že si do budoucna budou moci bydlení udržet jen stěží.

Zhoršující se situaci v bydlení mají pomoci vyřešit i kontaktní místa, kde budou úředníci nabízet poradenství, posuzovat bytovou nouzi a navrhovat možnou podporu.

• Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
• Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
• V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
• O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

I nejmladší generace si uvědomují, že odkládat si peníze na stáří je nezbytnost. Jinak bude jejich životní úroveň ve stáří nízká. Ekonomka Jana Matesová přidává další drobné tipy, co si pohlídat, aby důchod nebyl ještě nižší.

U dvacátníků a třicátníků, kteří půjdou do penze za 30 až 40 let, je výše penzí v mlze.  Podle Jany Matesové mají mladí kolem důchodů jedinou jistotu. „Že se nemohou spolehnout na to, že by v důchodu vyžili jenom z průběžného pilíře. Nějaký základ pravděpodobně dostanou, nejsme rozvojový svět,“ říká Matesová s tím, že výše penzí ovšem nebude bůhvíjaká.

Zatímco na přelomu milénia připadalo na jednoho důchodce pět lidí v ekonomicky aktivním věku, o  20 let později to bylo už jenom 3,5.  A v roce 2050 už to budou jen dva na jednoho. „Jako by si každý partnerský pár kromě všech svých dětí a podpory svých rodičů přibral ještě jednoho důchodce, kterého bude plně živit,“ přirovnává ekonomka Jana Matesová, někdejší zástupkyně ČR při Světové bance, v podcastu Ve vatě.

Demografie donutila vládu k proměně důchodového systému. Příštím generacím bude v průběhu příštích let zvolna klesat náhradový poměr a stoupat věk odchodu do penze. Nejvýrazněji se změny, které Jurečka chystá, dotknou ročníků narozených po roce 1966.

Pozor na odpracované roky

Jedna výrazná změna začne platit už od letošního listopadu. Zatímco nyní má člověk na řádný důchod nárok, pokud dosáhne důchodového věku a minimálně 35 let odváděl sociální pojištění, nově bude muset pracovat alespoň  40 let.

Řada lidí bude mít problém tuhle podmínku splnit. Podle ekonomky Jany Matesové je potřeba už od mládí myslet na to, že každý den sociálního pojištění se počítá. A hlavně, všechno si evidovat. I u brigád je ideální upřednostňovat takové, z kterých se důchodové pojištění odvádí, třeba formou dohod o provedení práce.

„Všechny doklady si dobře skladujte. Nespoléhejte na to, že kybernetický digitální systém státu bude za 40, 50 let vědět, kolik jste takových částečných úvazků nebo dohod měli,“ varuje Matesová.

Kolik má člověk z potřebných roků už „odpracováno“, lze snadno zkontrolovat v aplikaci IDA (Informativní důchodová aplikace) na webu České správy sociálního zabezpečení. Pokud nějaké pojištěné doby chybí (studium aplikace zatím neeviduje), lze s patřičnými doklady požádat ČSSZ o dodatečné zapsání. „I z té IDy si udělejte papírový výpis, nechte si ho notářsky potvrdit a schovejte si ho. Každý rok, který si nasbíráte, se vám může hodit,“ radí Matesová.

Zkušená ve světě se do důchodu nepočítá

Brigády mimo Evropskou unii se do zmíněných 40 let, které budete pro přiznání důchodu odpracovat, nepočítají.  „Jedete-li třeba na Nový Zéland, kde pracujete například v programu World and Travel nebo děláte nějakou brigádu, tam si něco vyděláte, za ty peníze chvíli cestujete, tak z toho času se vám do těch 40 odpracovaných let nebude počítat nic, jakmile to bude jinde než v Evropské unii,“ varuje Matesová.

Vyberte zaměstnavatele, který vám na penzi přidá

Řada zaměstnavatelů nabízí svým lidem benefity, členské karty do fitness, příspěvek na dovolenou nebo obdobu stravenek. Nejvýhodnější je ale podle Jany Matesové volit toho, který nabízí příspěvek k penzijnímu spoření.

„Když se o vás přitahuje víc zaměstnavatelů, tak se zeptejte, který z  nich vám bude přispívat ke spoření na důchod. Může vám dát víc, než v těch ostatních benefitech.  Protože na ty ostatní benefity má teď být nově strop, jak vyplývá to z úsporného balíčku,“ míní ekonomka.

Čím vyšší plat, tím vyšší důchod

Vedle počtu odpracovaných let je pro výši důchodů určující samozřejmě výše příjmů. Důchod má dvě části.  Základní výměra představuje 10 % průměrné mzdy, v letošním roce  tedy 4 400 Kč. Větší část důchodu tvoří individuální složka, kterou ovlivňuje každý sám. Čím vyšší výdělky a čím více odpracovaných let, tím vyšší důchod.

Důchod se navyšuje i poté, co do penze nastoupíte.  Za každých 90 dnů práce navíc v důchodu se vám důchod zvedne o  1,5 % výpočtového základu.

• Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
• Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
• V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
• O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Stát podporuje Čechy, aby si spořili na stáří či vlastní bydlení miliardami ročně. Kdo by pobral veškeré příspěvky a daňové odpočty, přijde si za rok až na 38 tisíc korun. Podpora není dobře cílená, míní ekonom Dominik Stroukal.

Stavební spoření. Penzijní připojištění. Životní pojištění. Hypotéka. DIP. U všech těchto produktů lze při splnění podmínek dostat od státu tisícikoruny navíc za to, že se člověk snaží o vlastní bydlení či se chystá „na stará kolena“. Kdo by chtěl využít veškerou podporu v maximální výši, dostane za rok od státu „jako dárek“ v součtu 38 140 korun.

Celkem lze na daních platit méně - pokud vynecháme slevu na nepracující manželku - o 33 540 korun. Na státních příspěvcích za zmíněné produkty je možné dostat dalších 4600 korun. Systém podpory je podle ekonoma Dominika Stroukala štědrý a špatně nastavený.

Více než lidi, kteří mají hluboko do kapsy, obdarovává stát ale ty majetnější občany. „Vypadá to, že čím jsi bohatší, tím víc se dá stát podojit. To je jedna z věcí, kterou jsme se s NERV snažili měnit, a doufám, se nám to podařilo trošku k lepšímu,“ říká člen Národní ekonomické rady vlády Stroukal.

Podle Nikoly Žítkové, výkonné ředitelky daňově-poradenské firmy NeoTax, je stát se svými „dárečky“ štědrý až příliš. „Stát toho nabízí až moc. Na podporu dosáhnou i bohatší lidé. Je to zbytečné, stát by měl spíš podporovat chudší pomocí slev na dani než pomocí příspěvků.“

• Stavební spoření

Stavební spoření patří k nejbezpečnějším, ale už dávno ne k těm nejvýhodnějším finančním produktům. Státní podpora už byla několikrát zkrácena, naposledy v lednu. To klesl maximální příspěvek z 2000 na tisícikorunu ročně. Aby na ni střadatel dosáhl, musí naspořit 20 tisíc korun za rok. A střádat je třeba alespoň 6 let.

„Stavebko dávalo smysl ve chvíli, kdy jsme potřebovali nakopnout soukromý trh s bydlením v devadesátkách, ale doba se změnila,“ říká Stroukal, kterému vadí, že úspory ze stavebního spoření nejsou účelově vázané na bydlení.

• Penzijní spoření

Každý, kdo si ve starém či novém penzijním pojištění vytváří finanční polštář na penzi, má nárok na státní příspěvek a daňové zvýhodnění. Aby dosáhl na maximální příspěvek od státu, musí střadatel od ledna ukládat alespoň tisícikorunu, a od července už dokonce 1700 korun měsíčně. Stát mu pak ke každé úložce přispěje 340 korunami. Bonusovou částku mohou navýšit ještě příspěvky od zaměstnavatele, ty se liší firma od firmy.

Peníze si smí klient vybrat nejdřív v den 60. narozenin, poté co alespoň 10 let spořil. Vláda parametry spoření proměnila, aby Čechy přiměla odkládat si více peněz než dosud. Průměrný Čech si totiž na „penzijko“ šetří jen 783 korun měsíčně. Příspěvky na penzijní spoření si lze odečíst ze základu daně, od letoška nově až do výše 48 tisíc ročně.

• DIP

Daňový odpočet v téže výši, tedy necelých 50 tisíc, nabízí i DIP. Pod zkratkou se skrývá nový nástroj, dlouhodobý investiční produkt. „Do tohoto balíčku patří penzijko, životko, DIP a pojištění dlouhodobé péče. Tyto produkty si můžete namixovat mezi sebou, jak vám to nejvíc daňově vyhovuje, nicméně v konečném součtu si můžete odečíst maximálně 48 000 na všechny produkty dohromady,“ vysvětluje Nikola Žítková z Neo Tax.  Člověk si může vybrat, zda si celou částku odpočte třeba jen na životní pojištění, nebo ji rozdělí mezi více produktů.

Na maximální odpočet si sáhne ten, kdo do DIP bude posílat 4 tisícovky měsíčně. „Daňová úspora za maximální odpočet bude v konečném důsledku 7200 Kč pro toho, kdo má klasickou patnáctiprocentní daň. Kdo má 23procentní progresivní zdanění, má slevu vyšší, 11 040 Kč,“ počítá Žítková.

Podle Stroukala šel ale i DIP nastavit lépe: „Ten příspěvek využiju rád. Jen to sníží daně a nijak to nezmění moje zajištění na důchod. Ty  peníze už teď investuju, tak si část z nich olepím DIPem a budu mít menší daně.“

• Hypotéka

Úroky ze splátek hypotéky si lze také odečíst z daní. „Limit je 150 000 Kč pro ty, kteří mají hypotéku od 1. ledna 2021. Ti, kteří ji stihli uzavřít předtím, tak pro ně pořád platí starý limit odpočtu 300 000, a to i v momentě, když došlo k refinancování úvěru,“ upřesnila Žítková. Odpočet nelze uplatnit na investiční byty. Konečná sleva na dani bude činit 22 500 korun.

Podle Stroukala by však měl stát uvažovat o osekání, nebo dokonce zrušení podpory. „Já jsem o tom nahlas mluvil na NERV, ale tam přes to vlak nejel. Teď se to asi už nikdy nestane. Mně osobně přijde zvláštní, že mi stát vrátí úroky z jedné splátky, jen kvůli tomu, že jsem měl štěstí a dost peněz na to, abych si vzal velkou hypotéku,“ vadí ekonomovi.

• Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
• Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
• V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
• O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

V uplynulých dvou letech létaly akcie ČEZ nahoru a dolů, skoro jako u technologických titulů. Takhle divoký vývoj letos nebude. V nejbližších letech ho zářné výsledky nečekají. Ceny energií klesají, říká analytička Anna Píchová.

V květnu loňského roku se akcie největšího tuzemského výrobce elektřiny dostaly na své maximum 1 225 Kč. Tam se podle analytičky Anny Píchové letos už nepodívají.

„V dlouhodobějším horizontu se tam vrátit mohou, v letošním roce to s velkou pravděpodobností nebude, pokud nepřijde nějaká neočekávaná zpráva. Ale jen na základě hospodaření firmy by se tam akcie podívat s největší pravděpodobností neměly,“ řekla v investičním podcastu Ve vatě.

Za poslední rok ztratila akcie energetického polostátního kolosu přes 17 procent. Jen od začátku roku propadla o více než 12 procent. „V uplynulých dvou letech tak akcie ČEZ byly poměrně volatilní, ta volatilita byla někdy podobná až skoro těm technologickým titulům,“ glosuje vedoucí analytiků v Cyrrus Anna Píchová.

Analytici zhoršili předpověď ohledně dalšího vývoje v ČEZ a doporučení investorům změnili z „koupit“ na „akumulovat“. To obvykle značí, že mají zájemci akcie nakupovat, když jejich cena klesne. Ale experti už nečekají tak výrazný a rychlý růst.

Za neradostným vývojem nestojí zdaleka jen mlhavé výroky politiků o budoucnosti firmy. Hlavní faktor, který ziskovost a tedy i cenu akcie ovlivňuje, je vývoj cen elektřiny. A ta zlevňuje.

Cenu elektřinu táhne dolů slabý průmysl

„Tržby ČEZ se odvíjí od vyrobeného množství energie, které je víceméně fixní. Hodně fluktuuje cena, takže tržby jsou hodně závislé na vývoji ceny. A cena elektrické energie má od loňského roku sestupnou trajektorii, v letošním roce by tomu nemělo být jinak. V letošním roce by, s ohledem na slabý průmysl, měla jít cena elektrické energie ještě níž.“

Cenu totiž ovlivňuje hlavně poptávka, která se snížila v celé Evropské unii. Zároveň máme letos poměrně teplou zimu a důležitou roli hrají i emisní povolenky. „Velká nabídka povolenek na trhu tlačí jejich cenu dolů. Ale v horizontu tří až 10 let, kdy jich bude na trhu dostupných méně, by jejich cena měla jít zase nahoru. Když o euro vzroste nebo klesne cena povolenky, tak zhruba o půl eura vzroste nebo klesne cena elektrické energie,“ uvedla Anna Píchová.

Na stáří jsou lepší investice

Dlouhodobý vývoj lze těžko předjímat, i proto by s dlouhodobým horizontem Píchová doporučila investovat spíše jinam. „Myslím, že jsou na stáří lepší investice.“

Zestátnění podniků, v němž stát drží skoro 70 procent, ale považuje v příštích pět letech za nepravděpodobné. „Myslím si, že úplně ze stolu spadla možnost zestátnění. Zestátnění byla reakce na energetickou krizi v roce 2022, kdy premiér řekl, že stát by chtěl mít důležitou infrastrukturu, hlavně výrobu energií, pod sebou, nicméně ten správný moment na to zestátnění, vykoupení, vyplacení těch minoritních akcionářů vlastně promeškal,“ uvedla Píchová v podcastu.

Výsledky hospodaření ČEZ za loňský rok se dozvíme 21. března. Jaká ze zisku vyplyne dividenda, tak lze zatím jen odhadovat. „Čekáme dividendu okolo 70 Kč na akcii, přičemž výplatní poměr by měl být znovu 100 procent,“ tuší Píchová.

Jaké dopady by na akcionáře mělo rozdělení společnosti na dvě části? Přišel čas se akcie zbavit? Nebo ji naopak kvůli poklesu ceny nakoupit? Poslechněte si celý podcast Ve vatě.

• Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
• Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
• V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
• O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Tříletá inflační epizoda je s největší pravděpodobností za námi. Češi se z ní hodně naučili, třeba nenakupovat za nesmyslné ceny, říká ekonomka Jana Matesová. Teď se ale obává, kam vrhnou peníze, které naspořili.

Lednová inflace byla pro řadu ekonomů i pro Českou národní banku příjemným překvapením. Tak nízké číslo - ceny meziročně rostly o 2,3 % - jsme od statistiků neviděli od března 2021. Podle ekonomky Jany Matesové je ale stabilita cen křehká. „Reklama na to lednové číslo je bombastická, stejně jako reklama:  Běžte a utrácejte. Prosím vás ne, utrácejte s rozumem, z toho hlubokého lesa ještě nejsme venku.“

Tahounem českého růstu bude letos spotřeba domácností, předpovídají ekonomové. Když se ale lidé pod vlivem „vítězství“ nad inflací vrhnou do obchodů, může se situace ještě zvrátit, míní ekonomka, která byla 10 let českou zástupkyní ve Světové bance.

„Když teď zvýšíme spotřebu toho, co jsme si odpouštěli v minulých třech letech,  když lidé najednou začnou jako zběsilí kupovat zboží z odvětví, u kterých se nám v minulých letech plasticky ukázalo, že u něj není dostatečná konkurence a kde prodejci a výrobci mají ve stanovování cen nad námi velice navrch, tak se ceny zvýší a budeme se točit v kruhu,“ uvedla Matesová v podcastu Ve vatě SZ Byznys.

Inflaci by podle ekonomky mohly opět probudit zběsilé nákupy všedního zboží za extrémní ceny. „Kdyby si to lidé vysvětlili, tak, že si honem v potravinách nakoupí všechno možné, co si odpouštěli, že nebudou nakupovat ve slevách a koupí všechno to exotické ovoce, tak prodejci uvidí, že veřejný tlak už na ně není, ani tlak poptávky,“ myslí si Matesová.

Lidi si řekli: Za tyhle ceny ne

Právě veřejný tlak na obchodníky, například před lednovým přeceňováním, přispěl podle ekonomky k tomu, že je inflace opět blízko cíle, tedy dvěma procentům.  „Myslím si, že velice zapůsobil tlak na prodejce, zejména základního zboží, aby s cenami nešli nahoru, aby si nemysleli, že nad námi mají navrch a že budeme nakupovat za jakékoliv ceny.“

Nekupovat za jakoukoli cenu se Češi podle Jany Matesové museli naučit, protože s tak vysokou inflací se mnozí z nich setkali poprvé.  „Česká společnost se naučila, jak se nakládá s vysokou inflací.  Bylo to už možná třetí utahování opasků. České domácnosti měly zkušenosti s takhle vysokou inflací jenom z roku 1993, kdy naslouchaly důrazným politickým radám „Teď si musíte utáhnout opasek a bude to rychle za námi. A to nastalo. A k utahování opasků došlo i po finanční krizi,“ vzpomíná ekonomka Jana Matesová.

A i tentokrát tak podle Matesové tradiční lék na vysoké ceny - tedy utažení opasku - zabral. „Část lidí si řekla: Ne, za tyhle ceny, to nepotřebujeme.“ Řada domácností, zejména z vyšší střední třídy, tak vyšla z inflačního intermezza se slušnými úsporami. Není to otázka rodin, které jsou úplně vyčerpané, protože ty opravdu nemají, z čeho by běžely utrácet. Ale je to spíš otázka té vyšší střední vrstvy, která hodně naspořila.”

Teď bude ale podstatné, kam Češi úspory vrhnou. „Je otázka, jestli si peníze drží na to, aby si ve chvíli, kdy klesnou úrokové sazby na hypotékách, pořídili bydlení. Anebo jestli s nimi skutečně vstoupí na spotřebitelský trh, to teprve uvidíme. Ale je to jedno z rizik, na které upozorňuje Česká národní banka,“ říká Jana Matesová.

Poslechněte si celou epizodu.

• Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
• Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
• V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
• O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.