Poslechněte si podcast: Svou matku vodí ve čtyřech letech za ruku. Lepší průvodkyně než dospěláci, těší nevidomou Alenu
Pomoci nevidomé Aleně s orientací na ulici zvládá nejlépe její čtyřletá dcera Šarlota. Na to, že její maminka nevidí, je zvyklá už od malička, a dává pozor na díry v chodníku, na obrubníky nebo třeba na sloupy. „Dospěláci si povídají. My si sice taky povídáme, když chodíme, ale Šarlotka zatím stíhá oboje,“ těší Alenu, jejíž každodennost mapuje již pátá řada seriálu Mámou potmě.
Mámou potmě
Časosběrné reportáže Veroniky Hlaváčové, která od roku 2019 sleduje nevidomou maminku Alenu a její dceru Šarlotu. Životní výzvu Alena přijala s vědomím, že svou dceru nikdy neuvidí, a navíc se o ni bude starat bez partnera. Jak prožívala těhotenství a porod? Jakým způsobem zvládá výchovu dítěte v absolutní tmě? Co nejrůznější nástrahy venku? Jak do jejich života zasáhla pandemie koronaviru? A daří se nevidomé samoživitelce skloubit péči o dítě s prací?
Nevidomá Zuzana lyžuje a jezdí na dvojkole. Při procházkách dávala synům na nohy rolničky
36letá Zuzana se stejně jako nevidomá Alena ze seriálu Radiožurnálu Mámou potmě narodila předčasně a musela do inkubátoru, kde jí zrak poškodil nadbytek kyslíku. S Bohdanem, který má také zrakový hendikep, žijí se dvěma syny v Olomouci. Jak oba říkají, fungují až na určité situace běžně.
Jedna pozitivní věc zrakového znevýhodnění? Naše dcery jsou hodně samostatné, říká nevidomá Barbora
Součástí letošního seriálu Radiožurnálu Mámou potmě o nevidomé Aleně Terezii Vítek jsou i dva speciální díly s dalšími rodiči, kteří mají zrakové postižení. Barbora Mirgová z Prahy vychovává s mužem dvě dcery školního věku. S psaním a čtením jim chodily pomáhat studentky. Například na kole nebo na bruslích se ale Anežka s Marií naučily samy.
„Aha, tak takhle ta věž vypadá.“ Nevidomá Alena si památky představuje po hmatu pomocí 3D modelů
Slabozrací nebo nevidomí si můžou nechat památky a nejrůznější stavby popsat, daleko lepší pro představivost jsou ale hmatové 3D modely. Zmenšeniny rotund, bazilik, věží nebo mrakodrapu si vyzkoušela osahat nevidomá Alena Terezie Vítek z časosběrného seriálu Radiožurnálu Mámou potmě. V pátém díle zároveň hodnotí i rok 2025.
Nevidomá Alena: Nástup do první třídy je pro mě strašák. S úkoly budeme potřebovat pomoct
Sedm let sledujeme život nevidomé Aleny a její dcery Charlotte v seriálu Radiožurnálu Mámou potmě. Obě čeká v roce 2026 zásadní zlom, a sice nástup do první třídy. Bude potřeba pohlídat, aby se Loty naučila správně psát písmenka, číslice a aby jí šlo čtení. Alena připouští, že tentokrát to bez pomoci vidícího člověka nepůjde. Zajistí si proto asistentku, která by pravidelně chodila k nim domů a s věcmi do školy pomáhala.
Návštěva kina bez zraku? Z pohádky jsem hodně pochopila i díky hudbě, říká nevidomá máma Alena
Dovedli byste se vžít do toho, jaké dojmy má nevidomý člověk z toho, když navštíví kino? Život bez zraku si řada lidí nedokáže vůbec představit, i proto vznikl časosběrný seriál Mámou potmě. Ve třetím díle se vracíme do léta, kdy nevidomá Alena vyrazila s dcerou Šarlotou do kina. Překvapilo ji, že díky navazujícím scénám a hudbě příběh až na pár drobností pochopila. O letních prázdninách vzala dceru i do práce, například zpívat seniorům.
Největší překážky? Přesvědčit okolí, že to zvládnu, říká nevidomá máma Alena
Život absolutně nevidomé Aleny Terezie Vítek mapuje už sedmá řada časosběrného seriálu Mámou potmě. Loni v dubnu byla Alena s tehdy pětiletou dcerou Šarlotou hostem 24hodinového charitativního projektu Dobrý den Radiožurnálu. V živém vysílání vyprávěla i o předsudcích okolí.
Kočárek jsem vozila za sebou, mléko míchala po hmatu, nevidomá Alena je mámou už šest let
Alena Terezie Vítek žije v absolutní tmě. Před šesti roky se jí narodila dcera Šarlota, o kterou se stará sama. Život Aleny popisuje už sedm let seriál Radiožurnálu Mámou potmě. První letošní díl je o tom, jak tahle na první pohled netradiční dvojice funguje od roku 2019. Dnes je Loty předškolačka.
Nevidomá Alena v práci: Děti mě umí při workshopech upřímnými otázkami i vykolejit
Nevidomí můžou pracovat jako maséři, vyučující hudby nebo telefonisti. Alena Terezie Vítek ze seriálu Mámou potmě má i vzhledem k tomu, že je samoživitelka, profesí hned několik. Vystupuje jako zpěvačka, je aktivizační terénní pracovnice nebo také lektorka workshopů. Na úřadech, ve firmách nebo ve školách mluví otevřeně o životě s hendikepem. Děti někdy zajímají i intimní otázky jako třeba použití WC.
Pití, svačina, slepecká hůl a jdeme na výlet. Pro dceru mám lokátor, říká nevidomá máma Alena
Nevidomá Alena Terezie Vítek vyráží s pětiletou dcerou pravidelně do dětských heren nebo na hřiště. Někdy dává Šarlotě pro jistotu lokátor, kterým ji může případně přes chytrý mobil najít. Dvojice zvládne i výlet. Loni v létě se Alena nechala přemluvit i k jízdě na 43 metrů dlouhém tobogánu.
Školka jako přelom. „Učím se těšit na to, až se znova obejmeme a budeme si povídat, co jsme zažily.“
Absolutně nevidomá Alena ze seriálu Mámou potmě se netají tím, že jsou na sebe s dcerou hodně fixované. Pro obě tak byla zásadní změna, když loni v září Šarlota nastoupila do školky. Alena i pětiletá Lotka si zvykají postupně. Do mateřské školy zatím nechodí každý den. Kombinují to i s Aleninou prací, kam dcera mámu často doprovází.
Život s nevidomými rodiči mě ovlivnil hodně, předčasně jsem dospěla, říká učitelka Jana
Jana Bradáčková, 34letá učitelka ze Středočeského kraje, vyrůstala s nevidomými rodiči. Jako dítě jim pomáhala s orientací, popisovala okolí a nahradila jim zrak. Zažila výlety i muzea, kvůli pomoci rodičům ale neměla klasické dětství. Jana je ve stejné situaci jako pětiletá Šarlota nevidomé mámy Aleny ze seriálu Radiožurnálu Mámou potmě.