Sedm let sledujeme život nevidomé Aleny a její dcery Charlotte v seriálu Radiožurnálu Mámou potmě. Obě čeká v roce 2026 zásadní zlom, a sice nástup do první třídy. Bude potřeba pohlídat, aby se Loty naučila správně psát písmenka, číslice a aby jí šlo čtení. Alena připouští, že tentokrát to bez pomoci vidícího člověka nepůjde. Zajistí si proto asistentku, která by pravidelně chodila k nim domů a s věcmi do školy pomáhala.

Dovedli byste se vžít do toho, jaké dojmy má nevidomý člověk z toho, když navštíví kino? Život bez zraku si řada lidí nedokáže vůbec představit, i proto vznikl časosběrný seriál Mámou potmě. Ve třetím díle se vracíme do léta, kdy nevidomá Alena vyrazila s dcerou Šarlotou do kina. Překvapilo ji, že díky navazujícím scénám a hudbě příběh až na pár drobností pochopila. O letních prázdninách vzala dceru i do práce, například zpívat seniorům.

Život absolutně nevidomé Aleny Terezie Vítek mapuje už sedmá řada časosběrného seriálu Mámou potmě. Loni v dubnu byla Alena s tehdy pětiletou dcerou Šarlotou hostem 24hodinového charitativního projektu Dobrý den Radiožurnálu. V živém vysílání vyprávěla i o předsudcích okolí.

Alena Terezie Vítek žije v absolutní tmě. Před šesti roky se jí narodila dcera Šarlota, o kterou se stará sama. Život Aleny popisuje už sedm let seriál Radiožurnálu Mámou potmě. První letošní díl je o tom, jak tahle na první pohled netradiční dvojice funguje od roku 2019. Dnes je Loty předškolačka.

Nevidomí můžou pracovat jako maséři, vyučující hudby nebo telefonisti. Alena Terezie Vítek ze seriálu Mámou potmě má i vzhledem k tomu, že je samoživitelka, profesí hned několik. Vystupuje jako zpěvačka, je aktivizační terénní pracovnice nebo také lektorka workshopů. Na úřadech, ve firmách nebo ve školách mluví otevřeně o životě s hendikepem. Děti někdy zajímají i intimní otázky jako třeba použití WC.

Nevidomá Alena Terezie Vítek vyráží s pětiletou dcerou pravidelně do dětských heren nebo na hřiště. Někdy dává Šarlotě pro jistotu lokátor, kterým ji může případně přes chytrý mobil najít. Dvojice zvládne i výlet. Loni v létě se Alena nechala přemluvit i k jízdě na 43 metrů dlouhém tobogánu.

Absolutně nevidomá Alena ze seriálu Mámou potmě se netají tím, že jsou na sebe s dcerou hodně fixované. Pro obě tak byla zásadní změna, když loni v září Šarlota nastoupila do školky. Alena i pětiletá Lotka si zvykají postupně. Do mateřské školy zatím nechodí každý den. Kombinují to i s Aleninou prací, kam dcera mámu často doprovází.

Jana Bradáčková, 34letá učitelka ze Středočeského kraje, vyrůstala s nevidomými rodiči. Jako dítě jim pomáhala s orientací, popisovala okolí a nahradila jim zrak. Zažila výlety i muzea, kvůli pomoci rodičům ale neměla klasické dětství. Jana je ve stejné situaci jako pětiletá Šarlota nevidomé mámy Aleny ze seriálu Radiožurnálu Mámou potmě.

Z Prahy se na novou adresu nevidomá Alena a její pětiletá dcera Šarlota přestěhovaly kvůli levnějšímu bydlení i klidnějšímu prostředí. A vypadá to, že jsou v bytě kousek od náměstí v Berouně velmi spokojené. Nejčastěji chodí po městě pěšky, zachycuje dnešní díl seriálu Mámou potmě.

Absolutně nevidomá Alena Terezie Vítek ze seriálu Radiožurnálu Mámou potmě je i přes zrakový hendikep soběstačná v řadě činností. Používá kompenzační pomůcky, které na ni mluví, pohybuje se pomocí slepecké hole a v mobilu si najde třeba navigaci nebo odjezd vlaků. V roce 2019 se jí narodila dcera Šarlota a i kvůli tomu, že s ní žije sama bez partnera, se čas od času setkává s kritikou.