„Panika mě rozebrala. Ale díky tomu jsem se složila jinak“, říká spisovatelka Klára Mandausová otevřeně v rozhovoru pro Magnoli Universe. O panických atakách, arytmii, tajuplném čipu s vybitou baterkou, novém podcastu Paní Panika i radosti ze psaní.

Po první a druhé panické atace jsem si ještě pořád myslela, že to zvládnu sama. A že jak záchvaty přišly, tak zmizí, čáry máry, panika je minulostí. Naordinovala jsem si samoléčbu – vrátím se fyzicky do práce a ono mě to přejde. Našla jsem dceři školku poblíž redakce a… nedojela tam ani první den. Další selhání mě však stále nedonutilo začít svůj problém řešit s odborníkem.

Jsem to ještě já, když mě před obědem všechno rozčiluje a po něm mi všechno připadá směšné?V téhle epizodě Houby zle se dívám na to, co všechno s námi dělá tělo nebo spíš chemie v těle. Ne jako výmluvu, ale jako vysvětlení.Proč se někdy necítíme sami sebou? A jak poznat, kdy to nejsme „my“, ale jen unavený mozek bez serotoninu.A hlavně – co s tím a co je na tom Houby zle.

Mít všechno stále dobře je v životě špatné. Ne každá chyba je špatně. Některé jsou dokonce nutné. Jak poznat rozdíl a proč nás dobře načasované selhání může posunout víc než bezchybný výkon? A kolik chyb je tak akorát? Podcast Houby zle nabízí jiný pohled na rozhodování a věci, o kterých se často mluví moc vážně.

Myslela jsem si, já bláhová, že se vše vyřešilo jedním panickým záchvatem. Velký omyl. Další panika se dostavila nedlouho po té první, znovu při cestě autem. A já si uvědomila, že ke mně přišla nikoli náhodou, ale protože mohla – byla jsem snadná oběť, jednoduše nasedla na moji rozechvělou, vystrašenou duši, která odmítala vidět dlouhé měsíce před první atakou blikající červené kontrolky. Při pohledu zpátky se na zdánlivě bezchybné životě začaly ukazovat trhliny. A pořádné.    

Někdy máme pocit, že jsme něco měli říct jinak. Jasněji. Dřív. Ale ono to prostě ještě nebylo hotové. V této epizodě Houby zle se podíváme na to, proč některá poznání potřebují čas. Ne proto, že jsme pomalí, ale protože se v nás teprve skládají. A proč sprcha, knížka nebo kavárna dokážou spustit to „aha“, co se předtím jen schovávalo za šumem. Nezlobte se na sebe – jen si to ještě sedalo.

Co když to není o generačním konfliktu, ale o porozumění? Emoce lidí zůstávají po tisíce let stejné, zatímco technologie mění svět závratnou rychlostí. Právě tenhle rozpor vytváří dnešní napětí. Ukazujeme, že to, co lidé skutečně hledají – vztahy, zdraví, smysl – se nemění. Mění se jen cesta, jak toho dosáhnout. Kdo ví, kým je, dokáže se lépe potkat i s těmi, kdo vyrostli v jiném světě.

Je krize středního věku realita, nebo jen výmluva pro koupi sportovního auta? Studie ukazují, že většina lidí v tomto období neprožívá skutečnou krizi, ale spíše přehodnocuje své priority. Jak poznat, zda jde o přirozený posun, nebo o nutkání změnit vše? A jak se zorientovat ve vlastních emocích, místo abychom dělali impulzivní rozhodnutí? O tom je tento podcast. Tomáš Poucha

Proč dva manažeři se stejnými znalostmi dělají úplně jiná rozhodnutí? Protože moudrost není jen o faktech, ale o schopnosti chápat souvislosti, přemýšlet strategicky a rozhodovat se i bez dokonalých dat. V době, kdy AI zpracovává informace rychleji než lidé, je to právě moudrost, která rozhoduje o úspěchu. Jak ji rozvíjet? Jak se přizpůsobit nové éře, kde znalosti už nestačí? O tom je tento podcast. Tomáš Poucha