Makrofágy jako efektivní úklidová četa v našem těle zametají nepoužitelné mikroby, viry či mrtvé buňky a přitom probouzejí další části imunity. Biochemici z Dublinu na ně aplikovali elektrický proud. Výsledkem pokusu byla rychlejší oprava tkání.

Nejde o scénu z filmu od Alfreda Hitchcocka, jak by se na první pohled zdálo, ale o výsledek několika letého výzkumu. Největší evropští netopýři chytají ptáky. Vědci doložili, že daný druh netopýra, Nyctalus, loví a konzumuje migrující ptáky ve vzduchu.

Léčit a vyléčit alergie, exémy či astma není snadné, protože chemicky jde o velmi různorodé látky. Alergeny jsou proteiny, mají tedy bílkovinný, většinou enzymatický základ. Vědci zjistili, že spouštěče alergické reakce spojuje také schopnost vytvářet otvory v buněčných membránách.

Nový výzkumný projekt v Brazílii dokládá, že kácení lesů má vliv na vzhled motýlů. V eukalyptových monokulturách, které nahrazují vykácený les, v motýlích společenstvech čím dál víc převládá univerzální hnědá.

Vědci s pomocí modelů umělé inteligence určují v Tanzánií žirafy. Pomáhá jim to při rozlišování skvrn na jejich zbarvení. AI dává badatelům možnost hlídat reprodukci, pohyb a chování ohrožených druhů.

Zakalený vzhled piva souvisí s kombinací proteinů z ječmene a polyfenolů z chmele. Když vědci přidali do ležáků extrakt z kvasinek navíc, zákal nezmizel. Roli v tom hraje spojení proteinů a kvasinkové RNA.

Někteří z nás přicházejí o protilátky z očkování proti covidu-19 dříve než jiní. Vědci z Japonska proto studovali imunitní reakci na něj u více než 2500 lidí. Mezi účastníky studie, jejichž tělo je dřív náchylné k infekci, byli dokonce i ti u nichž byla po očkování hladina protilátek vysoká.

Vazba mezi matkou a plodem u placentálních savců má prastarý evoluční původ. Vznikla před nejméně 100 miliony lety. Vědci z Vídně a dalších laboratoří potvrdili, že se na jejím vzniku podílely viry.

Vůně potravy působí na čichové receptory v nose myší. Ty se spojí s oblastí mozku, která rozhoduje o pocitu sytosti. Badatelé z německého institutu Maxe Plancka tyto dráhy popsali a prokázali, že obézní myši nevědí, kdy mají s jídlem skončit.