Z kůže nepříjemně páchnoucího čínského obojživelníka vědci izolovali peptidy, které teď testují jako případný nový lék. Žáby nemají šupiny, peří nebo chlupy jako plazi, ptáci a savci. „Musí mít proto v kůži chemické látky, kterými se chrání,“ vysvětluje herpetolog Václav Gvoždík.

V jednom z národních parků v kanadském městě Alberta vědci objevili dosud neznámý druh motýla ostruháčka (Satyrium curiosolus). 40 tisíc let žil v izolaci, stranou od ostatních druhů, jeho genetická výbava je tak velmi originální. Ochranáři se snaží zjistit, co s ním dělá klimatická změna.

Z některých malých savců se stávají invazní druhy. Při výzkumu stovek těchto zvířat – od stromových krys v jihovýchodní Asii až po potkany ve velkoměstech – vědci zjistili, že o úspěšnosti šíření daného druhu rozhodují hlavně jeho bakterie ve střevě.

Nová studie z Varšavy uvádí, že válka zdvojnásobí výskyt posttraumatické stresové poruchy. „Traumatizovaným lidem se stává, že prožívají sami sebe bez emocí,“ upozorňuje psychiatr a neurovědec Jiří Horáček. Traumatická událost z války na sebe stáhne všechny emoce, ostatní potlačí.

Badatelé z univerzit ve švédském Lundu a ve Washingtonu rozpoznali v krvi látky, které odrážejí míru poškození mozku při Alzheimerově nemoci. Objev může být zásadní pro diagnostiku i budoucí rozhodování o tom, jak zacílit terapii.

Najdete-li zakrslá rajčata nebo jiné plodiny se žloutnoucími listy, častou příčinou je virus mozaiky okurek. Badatelé z Halle úspěšně vyzkoušeli nový způsob boje proti němu. Budoucí lék založili na rozbíjení molekul virové RNA.

Kanadští badatelé využili satelitní snímkování a elektronické obojky, aby prozkoumali skrytý život samic ledních medvědů s mláďaty. Od porodu do osamostatnění potomků žijí matky s medvíďaty ve sněhové noře. To, v jakém období mláďata vylezou, je zásadní pro přežití rodičů i potomků.

Luskoun krátkoocasý patří ke kriticky ohroženým druhům, podobně jeho příbuzný luskoun ostrovní. Pomoci chránit je by mohlo to, že vědci přečetli celý jejich genom. U obou výzkum z Číny odhalil velkou genetickou rozmanitost, což je dobrý základ pro přežití.

Moč velryb obohacuje oceány o živiny. Zvířata je načerpají v produktivních antarktických oblastech a dokážou takto vyvážet například dusík nebo fosfor do tropů. Na různých místech světa se voda v oceánu liší obsahem živin, v posledních letech v ní chybí hlavně dusík.