Káže: Mojmír AdámekText: Jan 1,9-14„Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. 10 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. 13 Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy.“

Káže – Václav Chumchal, Text – Zjevení 2,1-7.

Co se stane, když svůj sbor nehodnotí lidé, ale sám Pán církve? Ve slově ze Zjevení v kap.1–2 uvidíme oslaveného Krista, který stojí uprostřed svých svícnů, vidí až do hlubin srdce a mluví s božskou autoritou ke své církvi.

“Andělu sboru v Efesu napiš: "Toto praví ten, který pevně drží těch sedm hvězd ve své pravici, který se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů: 2 Znám tvé skutky, [tvou] námahu i tvou vytrvalost; vím, že nemůžeš snést zlé lidi a vyzkoušel jsi ty, kteří se nazývají apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. 3 Máš vytrvalost a snášel jsi těžkosti pro mé jméno, a nezemdlel jsi. 4 Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. 5 Rozpomeň se, odkud jsi spadl, učiň pokání a začni jednat jako dřív! Neli, přijdu k tobě [brzy] a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání. 6 To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů, které i já nenávidím. 7 Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji."

Káže – Josh Richert,

Text – Deuteronomium 8,1-20

„Každý příkaz, který ti dnes přikazuji, zachovávejte a plňte, abyste zůstali naživu a rozmnožili se, šli a obsadili zemi, kterou Hospodin odpřisáhl vašim otcům. 2 Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. 3 Pokořil tě, nechal tě hladovět, a pak tě krmil manou, kterou jsi neznal a kterou neznali tvoji otcové, aby tě přivedl k poznání, že člověk nežije jenom chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. 4 Tvůj plášť se na tobě neobnosil, tvoje nohy neopuchly po těchto čtyřicet let. 5 Věz tedy ve svém srdci, že tak jako člověk vychovává svého syna, tak Hospodin, tvůj Bůh, vychovává tebe. 6 Zachovávej příkazy Hospodina, svého Boha, abys chodil po jeho cestách a bál se ho. 7 Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě přivádí do dobré země, země s potoky plných vody, s prameny a se zřídly vyvěrajícími v údolích a horách, 8 do země pšenice a ječmene, révy, fíkovníků a granátovníků, do země olivových hájů, oleje a medu, 9 do země, kde nebudeš jíst pokrm v chudobě, kde nebudeš mít ničeho nedostatek, do země, jejíž kameny obsahují železo a z jejíchž hor můžeš těžit měď. 10 Až se najíš a nasytíš, dobrořeč Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal. 11 Měj se na pozoru, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha, a nepřestal zachovávat jeho příkazy, nařízení a ustanovení, která ti dnes dávám. 12 Jinak se najíš a nasytíš, postavíš si hezké domy a zabydlíš se, 13 rozmnoží se tvůj skot a brav, přibude ti stříbra a zlata a všeho budeš mít hodně, 14 ale tvé srdce se potom pozdvihne a zapomeneš na Hospodina, svého Boha, -- který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, 15 který tě vodil velkou a obávanou pustinou, krajinou ohnivých hadů a štírů, vyprahlou zemí, kde není voda, který ti vyvedl vodu z tvrdé skály, 16 který tě v pustině krmil manou, kterou neznali tvoji otcové, aby tě pokořil a vyzkoušel a nakonec ti prokázal dobro -- 17 a řekneš si v srdci: Tento majetek jsem si získal svou mocí a silou své ruky! 18 Pamatuj tehdy na Hospodina, svého Boha, že on ti dává moc získat majetek, aby naplnil svou smlouvu, kterou odpřisáhl tvým otcům, jak je tomu dnes. 19 I stane se, když opravdu zapomeneš na Hospodina, svého Boha, půjdeš za jinými bohy, budeš jim sloužit a klanět se jim, varuji vás dnes, že jistě zahynete. 20 Jako národy, které Hospodin před vámi vyhubil, tak zahynete, za to, že jste neuposlechli Hospodina, svého Boha.“

Káže – Marek ŽdychText – Žalm 115V době nejistoty hledáme jistotu na mnoha místech. Žalm 115 nám připomíná, že skutečná naděje není v tom, co si vytváříme sami, ale v živém Bohu, který vládne a stará se o svůj lid. Přijďte objevit, proč můžeme Hospodinu skutečně důvěřovat.Osnova:1. Důvěřuj Hospodinu, protože On jediný skutečně vládne

1. Důvěřuj Hospodinu, protože On jediný věrně pečuje o svůj lid„Ne nás, Hospodine, ne nás, ale své jméno učiň slavným pro své milosrdenství, pro svou věrnost. 2 Proč mají pohanské národy říkat: Nuže, kdepak je ten jejich Bůh? 3 Náš Bůh je v nebesích. Činí vše, co si přeje. 4 Jejich modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. 5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, 6 mají uši, a neslyší, mají nos, a necítí, 7 mají ruce, a nehmatají, mají nohy, a nechodí, hrdlem ani nehlesnou. 8 Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony, všichni, kdo v ně doufají. 9 Izraeli, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem. 10 Dome Áronův, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem. 11 Kdo se bojíte Hospodina, doufejte v něj! On je jejich pomocí a štítem. 12 Hospodin na nás pamatuje a žehná nám; žehná domu Izraelovu, žehná domu Áronovu, 13 žehná bojícím se Hospodina, malým i velkým. 14 Kéž vám Hospodin přidá -- vám i vašim synům. 15 Jste Hospodinovi požehnaní. On učinil nebesa i zemi. 16 Nebesa, nebesa patří Hospodinu, ale zemi dal synům lidským. 17 Mrtví již nechválí Hospodina, ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha.

Co se stane, když se obyčejný den změní v okamžik, který otřese celým světem? Skutky 3 nám ukazují, že ve jménu Ježíše je živá moc, která dokáže proměnit lidský život od základu. Přijďte společně objevit, proč právě toto jméno vyvolalo úžas, odpor i naději – a co to znamená pro nás dnes.

Káže – Marek Ždych

Text – Skutky 3NEZASTAVITELNÁ MOC JMÉNA JEŽÍŠ

1. MOCNÉ JMÉNO JEŽÍŠ PROMĚŇUJE

2. MOCNÉ JMÉNO JEŽÍŠ UZDRAVUJE

3. MOCNÉ JMÉNO JEŽÍŠ ZACHRAŇUJE

4. MOCNÉ JMÉNO JEŽÍŠ USVĚDČUJE

V druhé části kázání na téma „Bůh jako Soudce: Mýtus nebo Realita?“ se zaměříme na jeden z nejtěžších a nejdiskutovanějších aspektů Boží spravedlnosti – věčný trest. Proč Bůh vůbec trestá, jaký je skutečný charakter Božího trestu a jaké okolnosti vedou člověka k tomu, že se dostane pod hrozbu Božího trestu? Jak Boží spravedlnost souvisí s Jeho svatostí, láskou a nabídkou záchrany v Kristu?

Osnova:1. Důvod pro Boží trest (v.8)2. Podoba Božího trestu (v.9) 3. Okolnosti Božího trestu (v.10)„5 Je to jistým znamením spravedlivého soudu Božího, abyste byli uznáni hodnými Božího království, pro něž také trpíte, 6 pokud je spravedlivé u Boha to, aby těm, kteří vás sužují, odplatil soužením, 7 a vám, kteří jste v soužení, úlevou spolu s námi, až se zjeví z nebe Pán Ježíš se svými mocnými anděly 8 a v plameni ohně bude trestat ty, kteří neuznávají Boha, a ty, kteří nejsou poslušni evangelia našeho Pána Ježíše. 9 Ti ponesou trest, věčnou zkázu v odloučení od Pánovy tváře a od slávy jeho síly, 10 když přijde, aby v onen den byl oslaven ve svých svatých a aby se stal předmětem obdivu ve všech těch, kdo uvěřili, neboť naše svědectví došlo u vás víry.“

Když spravedliví trpí a bezbožní se smějí, vypadá to, jako by Bůh mlčel nebo neměl zájem. Ale opravdu mlčí? Udělá s tím někdy něco? 2. Tesalonickým 1,5–10 odhaluje realitu, kterou moderní člověk nerad slyší: Kristus se vrátí jako Soudce. Pro jedny to bude den odplaty, pro druhé den úlevy. Pavel proto povzbuzuje křesťany v Tesalonice k vytrvalosti, protože jejich utrpení není znamením Boží nepřítomnosti, ale předzvěstí spravedlnosti, která přijde.

Káže – Alois Klepáček

Text – 2. Tesalonickým 1,5-7

Káže – Mojmír AdámekText – Židům 6,11-20Autor novozákonního listu Židům nás nabádá, abychom v rozechvělém světě našli neochvějnou naději v Bohu a jeho skálopevných zaslíbeních. Bůh se k člověku sklání a jako otec chce své děti ujistit, že pokud mu budou důvěřovat, nemusí se ničeho bát. Pokud vložíš svou naději v Boha, můžeš směle vykročit vpřed, do neznáma, protože On a Jeho zaslíbení tě nikdy nezklamou.„ 11 Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost k nabytí plné jistoty naděje, která vytrvá až do konce, 12 abyste nezlenivěli, ale napodobili ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost dědici zaslíbení. 13 Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu, "přísahal při sobě samém". 14 Řekl: "Jistě tě zahrnu požehnáním a velmi tě rozmnožím." 15 A tak trpělivě vyčkal a dosáhl toho zaslíbení. 16 Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha je zárukou, která ukončuje každý jejich spor. 17 Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům zaslíbení nepohnutelnost svého úmyslu, zaručil jej přísahou, 18 abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, měli mocné povzbuzení my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje. 19 Máme ji jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu, 20 kam kvůli nám vešel náš předchůdce Ježíš, který se na věčnost stal veleknězem podle řádu Melchisedechova.“

Co znamená opravdu uctívat Boha? Nejde jen o písně, modlitby nebo účast na bohoslužbě, ale o postoj srdce. Žalm 122 nám ukazuje, jak vypadá uctívání, které je Bohu milé. Společně se podíváme na to, jak Kristus proměňuje naše srdce, aby se naše uctívání nestalo pouhou formou, ale živou odpovědí na Boží milost.

1 Píseň stupňů, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu. 2 Naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. 3 Jeruzalém je zbudován jako město, které je uzavřeným celkem. 4 Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, svědectví Izraeli, aby vzdávaly díky jménu Hospodinovu. 5 Vždyť tam stojí soudní stolce, stolce domu Davidova. 6 Žádejte o pokoj pro Jeruzalém! Ať se daří těm, kdo tě milují! 7 Budiž pokoj na tvých valech, mír ve tvých palácích! 8 Kvůli svým bratřím a svým blízkým prohlašuji: Kéž je v tobě pokoj! 9 Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.

Káže: Lance Roberts

Text: Přísloví 20,19

„Kdo roznáší pomluvu, odhaluje důvěrnosti, proto se nezaplétej se žvanilem.“