Káže – Marek Ždych,

Kazatel nás učí, že pomíjivost života nás nemá vést k zoufalství, ale k radostnému životu před Bohem — životu, který si užívá Boží dary, odstraňuje hřích a pamatuje na Stvořitele.

Osnova:

1. Raduj se ze života, který ti Bůh dal

2. Odstraň ze svého života to, co ti ničí radost

3. Pamatuj na Stvořitele tvého života, dokud je čas

Kazatel 11,7–12,8:

7 Sladké je světlo; pro oči je dobré vidět slunce.8 Vždyť bude–li člověk žít mnoho let, ať se z nich všech raduje, ale ať pamatuje na dny temnoty, protože jich bude mnoho; všechno, co přišlo, je marnost. 9 Raduj se, mládenče, ve svém dětství a ať tě tvé srdce oblažuje ve dnech tvého jinošství, choď cestami svého srdce a za tím co vidí tvé oči. Ale věz, že za všechny tyto věci tě Bůh přivede k soudu.10 Odstraň ze svého srdce vztek a ze svého těla odveď, co je zlé, neboť dětství a úsvit je marnost.Kapitola 12 1 Pamatuj na svého stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve nežli přijdou zlé dny a dorazí léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení; 2 dříve nežli ztemní slunce a světlo, měsíc a hvězdy, a vrátí se mračna po dešti; 3 v den, kdy se budou strachem třást strážci domu a udatní muži se budou křivit, mlečky přestanou pracovat, protože ubyly, a ty, kdo se dívají skrze průduchy, budou temné 4 a zavřou se dveře do ulice, až se ztiší zvuk mlýnu. Bude se vstávat za hlasu ptactva a všechny popěvky budou přidušeny. 5 Lidé se budou bát i výšek a postrachu na cestě; rozkvete mandlovník, kobylka se sotva povleče a kapara už nebude působit. Vždyť člověk se ubírá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají. 6 Dříve nežli se přetrhne stříbrný provaz a praskne zlatá mísa, bude roztříštěn džbán nad zřídlem a zlomí se kolo u studny. 7 Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a duch se navrátí k Bohu, který jej dal. 8 Marnost všech marností, řekl ten kazatel, všechno je to marnost.

Káže: Alois Klepáček,

Jaký obraz Boha nosíme ve své mysli — a jak tento obraz formuje náš život? Poznání Boha, jeho velikosti, svatosti a majestátu není jen otázkou teologie, ale základem opravdového uctívání, svatého života i zdravého pohledu na svět. Skrze vybrané texty uvidíme, jak nízký, nebo neadekvátní pohled na Boha vede k duchovnímu úpadku, a proč je poznávání Boha jednou z nejdůležitějších věcí v životě člověka.

Osnova:

1. Když církev ztratí vysoký pohled na Boha

2. Když svět odmítne pravdu o Bohu

Káže: Josef Sponar,

Text: 2. Petrova 1,3,

V tomto verši vidíme že Ježíš Kristus je tím, kdo dává vše co je potřeba ke zbožnosti. Nic z toho co máme není naše vlastní, ale dal nám to Bůh. Bůh nás vybavil a připravil. Bůh přichází ve svojí moci a dává nám jednou pro vždy vše, co je potřeba k životu a zbožnosti.

„1 Šimon Petr, otrok a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dostali stejně vzácnou víru jako my spravedlností našeho Boha a Zachránce Ježíše Krista. 2 Milost a pokoj kéž se vám rozhojní v poznání Boha a Ježíše [Krista], našeho Pána.3 Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal [vlastní] slávou a mocí. 4 Tím nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky božské přirozenosti a unikli zkáze, která je ve světě v žádostivosti. 5 A právě proto vynaložte všechno úsilí a doplňte svou víru ctností, ctnost poznáním, 6 poznání sebeovládáním, sebeovládání vytrvalostí, vytrvalost zbožností, 7 zbožnost bratrskou náklonností, bratrskou náklonnost láskou.“

Káže: Josh Richert,

Text: Žalm 130,

1 Píseň stupňů. Z hlubin k tobě volám, Hospodine! 2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž jsou tvé uši pozorné k mým úpěnlivým prosbám! 3 Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí? 4 Ale u tebe je odpuštění -- proto vzbuzuješ bázeň. 5 Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na jeho slovo. 6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, víc než strážní jitro. 7 Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení. 8 On vykoupí Izrael ze všech jeho nepravostí.

Káže: Alois Klepáček,

Text: Filipským 3,12-16

Každý z nás někam v životě běžíme a směřujeme. Život není statický – je to pohyb, snaha a honba za cílem. Otázka ale není, zda běžíme. Otázka je: běžíme správný závod, ke správnému cíli? Můžeme být rychlí, úspěšní, odhodlaní – a přesto mířit špatným směrem. Můžeme vyhrát v očích lidí, a přitom prohrát v tom, na čem záleží nejvíc.

Dnešní text nám připomíná, že existuje jen jeden závod, který má skutečný smysl – běh za Kristem, za proměnou života a za cílem, který nekončí zklamáním.

„Ne že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu ⌈zmocnil toho, k čemu se i mne⌉ zmocnil Kristus Ježíš. 13 Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je ⌈za mnou⌉, a natahuje se po tom, co je ⌈přede mnou⌉, 14 běžím k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši. 15 Všichni tedy, kteří jsme dokonalí, takto smýšlejme.A smýšlíte–li v něčem jinak, i to vám Bůh zjeví. 16 Jen ⌈se držme toho⌉, k čemu jsme již dospěli.“

Káže: Alois Klepáček,

Text: Filipským 3,1-11

Co když všechno, na čem si zakládáš – tvé úspěchy, minulost, jistoty i vlastní spravedlnost – není skutečné bohatství, ale jen stín? Apoštol Pavel odhaluje radikální pravdu: to, co kdysi považoval za zisk, dnes vidí jako ztrátu. Proč? Protože objevil něco nesrovnatelně většího.

Na jedné straně stojí „staré“ – to, co jsme si budovali sami. Na druhé straně je Kristus – a v něm všechno: přijetí, spravedlnost, nový život i nezměrné bohatství, které nelze ztratit. Jak je to u tebe? Co to pro tebe znamená? Jak hodnotíš svou minulost ve světle přítomnosti? Stýská se ti? A pokud ano, co to naznačuje o tvém pohledu na Krista? Co to říká o tom, jaké má místo ve tvém životě?

Tento text nás vede k tomu, abychom přehodnotili, co je to skutečný zisk – a objevit, že v Kristu máme víc, než jsme, kdy mohli sami získat.

Osnova:

1. V Kristu je zakotvená naše radost

2. V Kristu je zakotvená naše spravedlnost

Káže: Alois Klepáček,

Text: Římanům 6,1-13

Co znamená, že Kristus vstal — právě dnes?Je to jen pravda minulosti, které věříš, nebo síla, ze které skutečně žiješ?Pokud smrt ztratila svou moc, co to znamená pro tvůj hřích, tvoje zápasy, tvoji každodennost?Jak by vypadal život, který ze vzkříšeného Krista opravdu čerpá?

Osnova:

1. Sjednocen s Kristem, a proto s novou identitou (v.3a)

2. Sjednocen v jeho smrti, a proto mrtvý hříchu (v.3b-7)

3. Sjednocen v jeho vzkříšení, a proto živý spravedlnosti (v.8-14)

„Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? 2 Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm ještě mohli žít? 3 Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? 4 Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. 5 Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání. 6 A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. 7 Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu. 8 Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. 9 A víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje. 10 Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu. 11 Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, [našem Pánu]. 12 Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali jeho žádosti; 13 ani hříchu nepropůjčujte své údy za nástroje nepravosti, ale vydejte sami sebe Bohu jako ti, kteří byli mrtví, a ožili, a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti. 14 Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, ale pod milostí.“

Káže – Alois Klepáček,

Text – 2. Tesalonickým 1,11-12

Za co se vlastně modlíme? Za zdraví, úspěch, řešení problémů? Naše modlitby jsou totiž lakmusovým papírkem toho, na čem nám v životě nejvíce záleží, jak vnímáme svůj vztah s Bohem a účel modlitby.

Náš text, jako mnohé jiné v epištolách odhaluje, jak se modlil apoštol Pavel – a proč jsou jeho modlitby úplně jiné než ty naše. Ukazuje, že Bohu záleží na hlubších věcech než jen na našem pohodlí. Jeho modlitby se soustředili na charakter, proměnu srdce a života. Na věci, které mají skutečný a trvalý dopad. Co o nás prozrazují naše modlitby? Jak se modlit, aby naše modlitby nebyli charakterizovány tak, jako modlitby některých křesťanů, kterým popsal Jakub:

Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.„Proto se za vás také stále modlíme, aby vás náš Bůh učinil hodnými svého povolání a v moci naplnil každý dobrý úmysl a skutek víry, 12 aby tak bylo oslaveno jméno našeho Pána Ježíše ve vás a vy v něm podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.“

Káže: Mojmír AdámekText: Jan 1,9-14„Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. 10 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. 13 Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy.“

Káže: Alois Klepáček,

Jaký obraz Boha nosíme ve své mysli — a jak tento obraz formuje náš život? Poznání Boha, jeho velikosti, svatosti a majestátu není jen otázkou teologie, ale základem opravdového uctívání, svatého života i zdravého pohledu na svět. Skrze vybrané texty uvidíme, jak nízký, nebo neadekvátní pohled na Boha vede k duchovnímu úpadku, a proč je poznávání Boha jednou z nejdůležitějších věcí v životě člověka.

Osnova:

1. Když církev ztratí vysoký pohled na Boha

2. Když svět odmítne pravdu o Bohu

Káže – Václav Chumchal, Text – Zjevení 2,1-7.

Co se stane, když svůj sbor nehodnotí lidé, ale sám Pán církve? Ve slově ze Zjevení v kap.1–2 uvidíme oslaveného Krista, který stojí uprostřed svých svícnů, vidí až do hlubin srdce a mluví s božskou autoritou ke své církvi.

“Andělu sboru v Efesu napiš: "Toto praví ten, který pevně drží těch sedm hvězd ve své pravici, který se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů: 2 Znám tvé skutky, [tvou] námahu i tvou vytrvalost; vím, že nemůžeš snést zlé lidi a vyzkoušel jsi ty, kteří se nazývají apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. 3 Máš vytrvalost a snášel jsi těžkosti pro mé jméno, a nezemdlel jsi. 4 Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. 5 Rozpomeň se, odkud jsi spadl, učiň pokání a začni jednat jako dřív! Neli, přijdu k tobě [brzy] a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání. 6 To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů, které i já nenávidím. 7 Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji."