Káže: Lance Roberts

Text: Přísloví 20,19

„Kdo roznáší pomluvu, odhaluje důvěrnosti, proto se nezaplétej se žvanilem.“

Káže – Alois Klepáček

Text – 2. Tesalonickým 1,3-4Pavlova vděčnost za církev není obecná ani vzdálená. Když děkuje Bohu za Tesalonické, nemyslí na anonymní dav, ale na konkrétní lidi, jejich jména, tváře a pravděpodobně jejich i příběhy víry. Vidí jejich růst, jejich lásku i vytrvalost uprostřed soužení a s radostí o nich mluví, dokonce se jimi chlubí mezi ostatními sbory. Domnívám se, že největší výzvou, před kterou stojíme my dnes, je, jak vzdávat vděčnost s oddaností a závazkem. Jak je možné probudit podobnou vděčnost, kterou pociťoval Pavel v každé modlitbě? Vděčnost není povinností pouze služebníků a pracovníků v církvi, ale nás všech. Jak to vypadá a jak v tomto postoji můžeme růst?

„3 Bratři, jsme zavázáni stále za vás Bohu vzdávat díky, jak je to správné, protože převelice roste vaše víra a rozhojňuje se láska všech vás k sobě navzájem.

4 I my sami se tedy vámi chlubíme v církvích Božích pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte.“

Káže – Alois Klepáček

Text – 2. Tesalonickým 1,1–2

Na prahu nového roku si často dáváme nové cíle a plány. Apoštol Pavel však v úvodu druhého listu Tesalonickým připomíná věci, na které nesmíme zapomenout nikdy. V krátkém, ale hlubokém pozdravu nás vede k tomu, abychom si znovu uvědomili, kdo stojí po našem boku, kým jsme v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu a co v životě nejvíce potřebujeme. Pavlův pozdrav je výzvou, abychom do nového roku vstoupili jako církev stojící spolu, ukotvená v Bohu a žijící z milosti.

Osnova:

1. Nezapomeň, kdo stojí po tvém boku

2. Nezapomeň, kým jsi

3. Nezapomeň, co nejvíce potřebuješ

Benedictus – Zachariášův chvalozpěv – patří k nejstarším modlitbám církve. Po staletí byla ranní modlitbou křesťanů, kteří si každý nový den připomínali, že Bůh navštívil svůj lid a přinesl záchranu. V tomto kázání se podíváme na to, co tato modlitba říká o Boží věrnosti, o příchodu Krista a o naději, která platí nejen pro minulost, ale i pro nás dnes.

Osnova:

OSLAVA ZÁCHRANY (Lukáš 1:68a)

PŘÍCHOD ZÁCHRANY (Lukáš 1:68b–69a)

ZASLÍBENÍ ZÁCHRANY (Lukáš 1:69b–71)

DŮVOD ZÁCHRANY (Lukáš 1:72–73)

VÝSLEDEK ZÁCHRANY (Lukáš 1:74–75)

HLASATEL ZÁCHRANY (Lukáš 1:76–77)

PROSTŘEDNÍK ZÁCHRANY (Lukáš 1:78–79)

67 „A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil: 68 “Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid 69 a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, 70 jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, 71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, 72 aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, 73 na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74 abychom vysvobozeni z rukou [našich] nepřátel mu beze strachu sloužili 75 ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny. 76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, 77 aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, 78 pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti, 79 aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“

Káže – Marek Ždych

Text – Lukáš 1,67-79

Káže – Alois KlepáčekText – Matouš 1,1-17

Káže – Alois KlepáčekText – Matouš 1,1-17

Rodokmen Krista není pouhým seznamem jmen, ale dechberoucím obrazem Boží svrchovanosti napříč dějinami. Bůh vládl v období patriarchů, králů i exilu Izraele. Nevládl pouze nad „svatými“ momenty, ale i nad selháními, zmatkem, nespravedlností a tragédiemi. Nic se neděje náhodou: Bůh vedl dějiny, plány národů i rozhodnutí lidí tak, aby v plnosti času přišel Spasitel. Stejně pevně drží v rukou nás a náš příběh spasení, který naplánoval už před stvořením Světa. Osnova:1) Bůh je svrchovaný nad lidmi a jejich osudy 2) Bůh je svrchovaný nad pohanskými božstvy3) Bůh je svrchovaný nad králi a jejich vládou

Káže – Alois Klepáček

Text – Matouš 1,1-17

Rodokmen Krista, který často přeskočíme, je ve skutečnosti kronikou Boží moci. Skrze starce, cizinky, padlé krále i zapomenuté postavy biblických dějin Bůh krok za krokem ukazuje, že jeho plán nikdo nezastaví. Každé jméno je připomínkou, že tam, kde my vidíme překážky, Bůh tvoří cestu. Tam, kde dějiny vypadají jako chaos, Bůh píše své dějiny spásy s mocí. Osnova: 1) Abraham – Bůh, který tvoří život tam, kde žádný není2) Jišaj – Bůh, který tvoří velké věci tam, kde to nečekáš 3) Ezechiáš – Bůh, který prokazuje svou moc v modlitbě, která mění běh dějin4) Manases – Bůh, jehož moc je větší než nejhlubší lidská zkaženost

Káže – Alois Klepáček

Text – Matouš 1,1-17

Žalm 114 připomíná, jak Bůh svou mocí pohnul mořem a horami, aby vysvobodil svůj lid z otroctví. A tento Bůh stále jedná — i dnes láme pouta, odstraňuje překážky a vede svůj lid do bezpečí.Osnova: 1) Pamatuj na Boží mocné vysvobození2) Připomínej si Boží mocné vítězství nad překážkami3) Uvědom si Boží mocné jednání dnes4) Boj se Boha a důvěřuj jeho mocné péči„1 Když vyšel Izrael z Egypta, dům Jákobův z lidu cizí řeči, 2 byl Juda jeho svatyní, Izrael jeho vladařstvím. 3 Moře to vidělo a uteklo, Jordán se obrátil nazpět, 4 hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. 5 Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět? 6 Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata? 7 Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým, 8 jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen.“

Káže – Marek Ždych

Text – Žalm 114

Jak vypadá duchovní odpadnutí? Proč někteří ve svém nadšení následovat Krista ochladnou? Co bych měl dělat a čemu se vyvarovat, abych ve své víře neodpadl i já?„Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastníky Ducha Svatého, 5 okusili dobrého Božího slova i moci budoucího věku, 6 a odpadli, je nemožné znovu obnovovat ku pokání, neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu. 7 Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání. 8 Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení.“

Káže – Mojmír Adámek

Text – Židům 6,4-8