Noční práce. Tak zní název letošní postní intervence fotografa Ivana Pinkavy, která byla na začátku března během popeleční středy odhalena v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora.

„Ve jménu našeho Boha vás prosím, abyste projevil milosrdenství vůči lidem v naší zemi, kteří mají strach.“ Těmito slovy uvedla biskupka washingtonské episkopální církve, Mariann Edgar Buddeová, svou výzvu k milosrdenství během inaugurační mše Donalda Trumpa.

Před dvěma dny se v Kampusu Hybernská veřejnosti otevřel výstavní projekt Stvoření – Mýtus – Umění, který propojuje staroegyptské texty o stvoření světa se současným výtvarným uměním.

Bývalý klášter kapucínů v Kolíně nabízí prostor ticha a usebrání, přestože jím za rok projde více než tisícovka lidí. Přicházejí sem praktikovat kontemplaci, ignaciánské exercicie, meditaci, nebo třeba jen pobývat v tichu a ústranní.

Jiří Hazlbauer, původním povoláním truhlář, je dnes mistrem dharmy a učitelem zenu. Pomáhal s budovám zenových center po celém světě a v hlavním klášteře zenové školy Kwan Um v americkém Providence zastával několik let pozici opata. Nakonec se však vrátil do Česka, aby zde ve Vrážném založil vlastní zenové centrum.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

Poutě byly v dobách středověku významným duchovním i tělesným zážitkem. Propojovaly člověka s Bohem, prohlubovaly jeho spiritualitu, ale také smývaly třídní a genderové rozdíly. Co poutníkům přinášelo cestování do Santiaga de Compostela nebo Říma? Jak významnou roli hrály poutě v náboženském i společenském životě ve středověku? A jak je to s poutnictvím dnes?

Karlův most v Praze zdobí 30 kamenných soch a sousoší. Představují většinou významné postavy, které ve své době vynikly nad ostatní a nějakým způsobem dokázaly pohnout světem a měnit ho k lepšímu. Je to elita Evropy své doby.

Jiří Němec představuje v poválečném Československu do té doby nevídaný fenomén. I když nebyl kněz, orientoval se v nejnovější světové teologii a přinášel z ní nové impulsy, překládal, zval do Čech zahraniční hosty, vedl dialog s protestanty i marxisty, intenzivně se angažoval v životě církve.

Kremace, balzamování, vzdušný pohřeb nebo vhození těla do vody. Pohřební obřady tradičních společností se dnes mohou zdát jen jako dávné příběhy, události, které odvál čas. Přesto i dnes formují náš přístup k zesnulým a ukazují nám nové způsoby, jak přistupovat ke smrti.