Vesnice Hrdlořezy leží nedaleko Suchdola nad Lužnicí na Jindřichohradecku. Do roku 1920 sousedila s Rakouskem, pak část Vitorazska připadla Československu, a tak přestala být pohraniční obcí. Podle profesora Profouse, který se zabýval místními jmény, je název Hrdlořezy odvozený od toho, že se jednalo o ves rváčů.

Historie poštovní služby sahá až do středověku. Své posly nejprve měly šlechtické rody, kláštery, města či cechy. Většinou využívaly poddaných. Poslové chodili převážně pěšky. V archivních dokumentech se například dočteme, že roku 1310 dostal posel, který šel z Prahy do Krumlova, za čtyři dny cesty osm grošů.

Mnoho Jihočechů má sedlácké předky. Půda místní obyvatele živila po tisíce let a minulé generace nedaly na rodnou hroudu, své pole a lesy dopustit. Dokazuje to i událost z roku 1935, kdy deník Venkov hledal nejstarší selské rody.

Mezi velmi staré obce patří Malšice na Táborsku. První písemný doklad o zdejším kostele pochází už z roku 1279. Další dochované dokumenty například uvádějí, že zde v roce 1351 sídlil rytíř Jan z Malšic, který měl ve znaku koroptev, a Rožmberkové měli v nedalekých Přiběnicích známý špitál.

Netradiční trojboký pomník stojí v obci Hůrky nedaleko Lišova na Českobudějovicku. Připomíná oběti několika válečných sporů, nejen první světové války, ale také husitských bitev a doby pobělohorské. Podle Aloise Sassmanna, který se zabývá genealogií, na něm můžeme číst jména celkem 23 místních rodin.

Říčka Smutná pramení u Chyšek na Písecku, pak kolem Milevska a Opařan teče směrem k Lužnici, do níž se vlévá u Bechyně. Podél toku tradičně žily mlynářské rody. Některé staré mlýny tu stojí dodnes.

Na venkově na Táborsku v minulosti žila zvláštní skupina obyvatel, které se obecně říkalo královští svobodníci. Byli to lidé svobodně usedlí, nepoddaní. „Nepříslušeli k žádnému z tehdejších zemských stavů. Nebyla to ani šlechta, ani měšťané, ani duchovní. Bylo to něco mimořádného, ale jurisdikcí spadali už od počátku 16. století přímo pod pravomoc českého krále,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Obec Hůry na Českobudějovicku získala svůj název podle pojmenování pro místo, kde se těžila nějaká ruda, v tomto případě stříbro. O rodinách, které zde žily, se dozvídáme z urbářů, pozemkových knih, matrik, ale i starších zdrojů.

Když mluvíme o pátrání po předcích, obvykle používáme slovo rodokmen. Jak ale upozorňuje Alois Sassmann, který se věnuje genealogii, rodokmen je jen jednou z forem rodopisné práce. Při sestavování rodokmenu se zjišťují pouze předci otce a jeho sourozenců. Pak ale existují ještě vývody a rozrody.