- Podcasty
- Kořeny – Z dějin jihočeských rodin a rodů
Poslechněte si podcast: Neobvyklá příjmení mívali pohodní neboli drnomistři. Mezi ty jihočeské patřili Baborek či Hemer
Řemeslo pohodných neboli rasů či také drnomistrů spočívalo především v likvidaci mršin. Odváželi uhynulá zvířata do rasovny, kde je zpracovávali. „Maso se dávalo psům, z velkých kostí, rohů a paznehtů se dělal klíh, sádlo šlo na mýdlo,“ popisuje Alois Sassmann, který se zabývá genealogií. Pravidelně si navíc rasové a jejich ženy přivydělávali léčením, protože v míchání mastí skutečně vynikali.
Kořeny – Z dějin jihočeských rodin a rodů
Cyklus Kořeny se zabývá vědeckou disciplínou s tajemným názvem genealogie. Jak ovšem napovídá podtitul „Z dějin jihočeských rodin a rodů“, nejde o nic jiného než rodopis, respektive vědu o rodech.
Drnomistři vykonávali nečisté řemeslo. Bydleli na samotách a málokdy našli nevěstu mimo svou kastu
Jednou z opovrhovaných lidských kast byli drnomistři. Říkalo se jim také pohodní nebo rasi. Jejich řemeslo spočívalo v likvidaci uhynulých zvířat a odchytu toulavých zvířat, případně i následném zabíjení. Šlo o povolání takzvaně nečisté, postavené na úroveň katů či jejich holomků.
Malá vesnice Opatovice dala světu vážené osobnosti, třeba zlatokorunského opata a rektora univerzity
Vesnice Opatovice leží na pravém břehu Vltavy poblíž Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Poprvé se pod tímto jménem připomíná roku 1378, ale její jméno bylo považováno za velkou záhadu.
Na konci 16. století hospodařilo v Břehově třináct sedláků. Největší usedlost patřila rodu Matějů
Vesnice Břehov leží západně od Českých Budějovic. Své jméno dostala patrně podle břehů, jimiž byla při svém založení oddělena od okolní močálovité půdy. První písemná zmínka pochází z roku 1378. Břehovskou náves zdobí štíty selského baroka. Od roku 1990 je vesnice samostatnou obcí, předtím spadala pod Žabovřesky.
Katům se lidé vyhýbali, považovali je za nečisté. V noci k nim ale tajně chodili pro rady
Mezi povolání, která se v minulosti dědila z generace na generaci, patřilo pochmurné a opovrhované, zároveň však žádané řemeslo katovské. Například v jihočeském Táboře o katovi mluví už dokument z roku 1422, kdy zde byl mučen městský písař Peša za to, že chtěl zradit město, a pak byl i popraven.
Za žhářství upálení, za úklady rozčtvrcení, za loupež lámání kolem. Středověké tresty byly kruté
Stísněně dodnes působí mnohá místa, kde v minulosti stávaly popravčí špalky, šibenice a mučírny. Od 14. století se mučení stalo trvalou součástí dokazování při soudním procesu. Soud k němu přistupoval bez okolků, pokud se jednalo o poddaného člověka. U šlechticů došlo na mučení velice zřídka, například za přečiny proti králi.
Lidé v Blatné se věnovali mnoha řemeslům. Byli zde řezníci Sádlo a Masák, pekař Babka či švec Fiala
Blatná na Strakonicku je známá především svým hradem přestavěným později zámek, který je poprvé zmiňován roku 1235 a dodnes patří k působivým vodním památkám v Čechách. Obec ležela na křižovatce obchodních cest a roku 1601 byla povýšena na město. Zdejší obyvatelé se živili především chovem ryb. Počátkem 20. století tu Jaroslav Böhm založil četné růžové sady a vývoz růží zajistil Blatné světovou proslulost.
Ves Kvítkovice se dlouhá léta dělila na klášterní a knížecí část. Spory mezi nimi byly časté
Vesnice s poetickým jménem Kvítkovice leží na okraji Blanského lesa pod horou Skalka na Českobudějovicku. Je velmi stará. Dokazuje to listina z roku 1263, kterou stvrdil jako svědek Rút z Kvítkovic. Dále je pak dochován dokument vystavený roku 1398, pod nímž je coby ručitel dluhu podepsán Aleš z Kvítkovic.
Lidé z Pašic na Českobudějovicku mohou zjistit mnohé o svých předcích. Rodiny se tu moc nestřídaly
Pašice leží u Pištína na Českobudějovicku, sedm kilometrů západně od Hluboké nad Vltavou. Jsou sice malou vsí, ale velmi starou. První zmínka o nich je už z roku 1262, kdy ves daroval umírající Petr Vok z Rožmberka svému známému Hostislavovi. Pašice jsou tedy starší než České Budějovice.
Obyvatelstvo Holašovic se několikrát obměnilo. Po epidemii přišli Němci, po jejich odsunu zase Češi
Vesnice Holašovice na Českobudějovicku je od roku 1998 zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Vzhled její návsi se po staletí skoro nezměnil. Kromě statků postavených ve stylu selského baroka se tu nachází kaple, rybníček a obecní kovárna. Jak dokládají staré urbáře, kolem holašovické návsi stálo původně 17 statků, od nichž se v 19. století oddělily menší usedlosti, což vedlo k současnému počtu 22 stavení.