Počátky rodových erbů a znaků sahají až do 12. století. V dobách křižáckých výprav se totiž bojovníci potřebovali odlišit, aby neútočili proti vlastním. Začali používat štíty s osobními symboly, které se velice rychle rozšířily.

Obec Dříteň na Českobudějovicku je poprvé zmiňována jako velká ves, téměř malé městečko v roce 1432. Zápis pochází z budějovického vězení, kde si odpykával trest Janek, pacholek Mikuláše z Dřítně. Nejstarší soupis usedlíků je až v urbáři z roku 1617, který pořídil rytíř Václav Malovec z Malovic.

Židé historicky neměli žádný systém ve svých jménech, což mnohdy vyvolávalo zmatek. V 18. století tedy byla nařízena jejich úřední evidence a příslušníci židovského národa si na příkaz vrchnosti museli začít dávat příjmení. Přispěl k tomu i zákon z roku 1738, který farním úřadům uložil povinnost založit a vést Židům matriky.

Tomu, kdo chce zjistit hodně podrobností o svých předcích, může velmi pomoci soupis poddaných podle víry vydaný roku 1651. Ten vznikl po třicetileté válce, kdy bylo potřeba zjistit, kolik je v zemi ještě nekatolíků a zda je naděje na jejich obrácení na katolickou víru. V soupisu se uvádí jméno, věk, povolání a náboženské vyznání.

Při sestavování rodokmenu a pátrání po předcích může někdo narazit na skutečnost, že v matrice není uveden otec. Jak říká Alois Sassman, který se zabývá genealogií, svobodných matek bývalo v minulosti více, než si možná myslíme. „Například když biskup Jan Valerián Jirsík projížděl jihočeskou diecézí v 60. a 80. letech 19. století, stěžoval si, kolik svobodných matek ve farnostech je,“ dodává.

Soběslav na Táborsku v minulosti patřila do třeboňského panství. Město byla velmi spjaté s rožmberským rodem, zvláště posledním mužským potomkem Petrem Vokem z Rožmberka. „Víme, že Petr Vok měl Soběslav rád. Je to patrné mimo jiné z toho, že svou poslední vůlí zde založil školu, na jejíž vydržování vykázal obrovskou sumu,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Nejvýše postaveným lovcem v zemi býval v minulosti nejvyšší lovčí. Poprvé je tato funkce doložena už na konci 12. století. Dále v hierarchii následovali lovčí, kteří bývali ustanoveni pro určitý obvod královských lesů. Těm se od 16. století v Čechách běžně říkalo myslivec. „Dneska je myslivec spíše koníček, ale dříve to bylo povolání,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Vesnice Hrdlořezy leží nedaleko Suchdola nad Lužnicí na Jindřichohradecku. Do roku 1920 sousedila s Rakouskem, pak část Vitorazska připadla Československu, a tak přestala být pohraniční obcí. Podle profesora Profouse, který se zabýval místními jmény, je název Hrdlořezy odvozený od toho, že se jednalo o ves rváčů.

Historie poštovní služby sahá až do středověku. Své posly nejprve měly šlechtické rody, kláštery, města či cechy. Většinou využívaly poddaných. Poslové chodili převážně pěšky. V archivních dokumentech se například dočteme, že roku 1310 dostal posel, který šel z Prahy do Krumlova, za čtyři dny cesty osm grošů.

Mnoho Jihočechů má sedlácké předky. Půda místní obyvatele živila po tisíce let a minulé generace nedaly na rodnou hroudu, své pole a lesy dopustit. Dokazuje to i událost z roku 1935, kdy deník Venkov hledal nejstarší selské rody.