- Podcasty
- Kopačky na hřebíku
Poslechněte si podcast: #67 Adrenalin mu nechybí. Lavička o kariéře, konci s trénováním, ale i snu, který se mu nejspíš nesplní
Kopačky na hřebíku
Fotbalový podcast s veterány sportu.
#66 Advocaat mi to spočítal za Euro. Mareš nejen o konci v Zenitu a Spartě, ale i o podnikání po kariéře
„Nejspíš mi nemohl zapomenout, jak jsme jeho Nizozemce na evropském šampionátu v Portugalsku vyřadili. Proto mi to asi poté v Petrohradě spočítal,“ rozesmál se Pavel Mareš s jistou hořkostí ve tváři při vzpomínce na někdejšího trenéra „Oranje“ Dicka Advocaata. Právě jeho příchod do Zenitu totiž znamenal konec Marešova angažmá v městě na Něvě. „Někdy si říkám, že jsem se to měl ještě zkusit. Vždyť hned po mém odchodu vyhrál Zenit ruskou ligu, Pohár UEFA a nakonec i Superpohár UEFA. Odcházet jsem přitom nemusel, protože jsem měl ještě rok platnou smlouvu,“ vrací se někdejší obránce Bohemians, Sparty a české reprezentace Pavel Mareš v dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku o patnáct let do minulosti.
#65 Žlutou kartu ukázal psovi, fotbal soudcoval i z kolotoče. Šoumen Paša chtěl a pořád chce fotbalem bavit
Co ten se toho na ligových trávnících navyváděl… Klidně přerušil utkání, aby se hráči mohli na stadionu brněnské Zbrojovky podívat na mexické vlny vzdouvající se na tribunách. Jindy poklekl, aby Petroušovi vlastnoručně zavázel tkaničku na kopačkách, v Liberci zase honil po hřišti divokou kachnu, která přiletěla od Nisy a usadila se v šestnáctce před brankářem Maierem. „Fotbal by měl sloužit k tomu, aby se lidé bavili. A já se o to snažil, i když jsem za to od komise rozhodčích slíznul tolik flastrů, jako žádný jiný sudí,“ směje se při narážce na citované historky Pavlín „Paša“ Jirků, šoumen, nad kterého na ligových trávních nebylo a který byl dalším hostem pořadu Kopačky na hřebíku.
#64 Neúspěch hodili na mě, aby zakryli vlastní neschopnost, vzpomíná bouřlivák Petráš nejen na Mundial ´70 v Mexiku
Před slavným Aztéckým stadionem v Mexico City odhalili po světovém šampionátu v sedmdesátém roce jeho sochu. Mexičtí pořadatelé totiž vybrali z každého týmu startujícího na devátém mistrovství světa nejlepšího hráče, jehož skulptura měla navěky věků připomínat fotbalový Mundial, který jejich země hostila. Z československé reprezentace padla volba na Ladislava Petráše. Zákonitě. Vždyť nezkrotný enfant terrible z bratislavského Interu to byl, kdo v úvodním šampionátovém duelu v Guadalajaře vstřelil gól Brazilcům, Laci Báči, jak mu spoluhráči i fanoušci familiárně přezdívali, se střelecky prosadil i v druhém utkání proti Rumunsku. A kdyby jen to, on po každém vstřeleném gólu doběhl k postranní čáře, poklekl a pokřižoval se.
#63 V kasinu jsem protočil půl miliardy, bez prášků jsem myslel, že umřu. Otevřená zpověď jubilanta Petržely
„Někde jsem to plácnul, ale možné to je. Půl miliardy jsem v kasinech protočil,“ pátrá chvíli v paměti někdejší fotbalový car v městě na Něvě Vlastimil Petržela. „Protočil, ale kolik jsem prohrál, to fakt nevím. Měl jsem tehdy takové příjmy, že mě to nikterak nezatěžovalo. Vždyť hned při nástupu do Zenitu jsem bral sto tisíc rublů. A rubl se tehdy rovnal koruně. A k tomu čtvrt milionu dolaru ročně a navrch ještě prémie za vyhrané zápasy a umístění,“ vzpomíná čerstvý sedmdesátník na doby, kdy mu ležel Petrohrad u nohou a on rozhazoval miliony nikoli hrstmi, ale padaly mu z náručí na stůl, kde v ruletě poskakovala zrádná kulička.
#62 Pozdravil jsem Panenku a v Ďolíčku jsem skončil, vzpomíná Němec na konec v Bohemce, Slavii i reprezentaci
Před čtyřiceti lety to byl hodně překvapivý konec jednoho z mužů, kteří se postarali o historicky první titul pražských Bohemians. Jaroslav Němec ho pomáhal Klokanům vystřílet, jenže pár měsíců po mistrovské korunovaci z Ďolíčku zmizel. A ke všemu k vršovickým sousedům do Edenu. „A to jen proto, že jsem se před odvetou druhého kola Poháru mistrů ve Vídni zastavil s Panenkou a pozdravil ho,“ vzpomíná v další epizodě Kopaček na hřebíku ve svém rozlehlém panství plném rybníků, luk i kusu lesa ve Staré Huti. „Porušil jsem nařízení trenéra Pospíchala, že se s Tondou nesmíme bavit. A to jsme se znali pět let. Musel jsem odejít z předzápasového tréninku, utkání jsem sledoval jen z tribuny, a protože já byl paličatý a Pospíchal také, skoro půl roku jsem nehrál a v zimě jsem šel do Slavie.“
#61 Proč si Chovanec připadá jako Bohdalová? Proč si nikdy nepustil baráž s Belgií? A proč by mezi rozhodčí už nevlezl?
Zkusil a zvládal ve fotbale pomalu všechno… Roli kapitána pražské Sparty v dobách její největší slávy, kdy získávala jeden mistrovský titul za druhým a v pohárové Evropě porážela takové velikány, jakými byli a jsou madridský Real nebo Barcelona. Roli jejího trenéra, stejně jako trenéra české reprezentace, s níž vyhrál kvalifikaci o postup na EURO 2000 bez ztráty jediného bodu, což se předtím nikomu v celém světě nepovedlo. Ale vyzkoušel si i práci generálního sportovního manažera, prezidenta klubu, což mu ovšem nebránilo, aby nesestoupil z kanceláře na hřiště a vedl sparťanský tým. Dokonce i předsedou Komise rozhodčích Jozef Chovanec po dva roky byl…
#60 Panenkovi radil s penaltou, pak ji sám zkusil a Kocek hrozil, že nejpilnějšího sběratele medailí zastřelí
Na památný evropský šampionát v šestasedmdesátém roce ho trenéři Ježek s Venglošem povolali dodatečně, společně s brankářem Pavolem Michalíkem přiletěli do Bělehradu až na finále, partii s Německem sledovali z lavičky náhradníků. Přesto byl František Štambacher první, kdo objímal Antonína Panenku poté, co legendární penaltou rozhodl při závěrečném rozstřelu o evropském zlatu pro československou reprezentaci. „Rychlost jsem měl vrozenou. Uplatnil jsem ji na hřišti i při oslavách,“ usmíval se ve studiu Sportu.cz František Štambacher při pohledu na fotografii, která bude zmíněný moment na věky věků připomínat.
#59 Italskému sudímu jsem v baráži facku nedal, zato Jačiansky mi jednu pořádnou fláknul, přiznává bouřlivák Galis
Vzpomenete ještě? Na Slovensku se 30. října roku 1975 nepracovalo. To proto, že na bratislavském Tehelném poli se hrál klíčový zápas kvalifikace o postup na evropský šampionát do Jugoslávie s Anglií. Odložený, protože den před tím se sice hrát začalo, ale po šestnácti minutách zahalila stadion tak hustá mlha, že italský sudí Michelotti utkání ukončil. Hrálo se druhý den ve dvě odpoledne, a právě v tomto střetnutí se stal národním hrdinou dnešní host pořadu Kopačky na hřebíku Dušan Galis. On to byl, kdo dvě minuty po přestávce překonal hlavou anglického brankáře Clemense. Jeho trefa totiž znamenala nejen vítězství československé reprezentace, ale i první místo ve skupině a postup do čtvrtfinále.
#58 Tabu staré čtyřicet let prolomeno. Zadina promluvil o domluvě s Duklou i promluvě s Pospíchalem za zamčenými dveřmi
Čtyřicet let držel bobříka mlčení. Až po čtyřech desetiletích trenér Jozef Zadina promluvil, co se všechno dělo a seběhlo, když fotbalisté Bohemians kráčeli v ligové sezoně 1982/83 za mistrovským titulem, na který v předposledním kole po domácí výhře nad Žilinou 4:1 skutečně 12. června dosáhli. V dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku ale mluvil i o tom, kde se v něm vzala ta jistota, že po porážce v Brně Klokani už další zápas neprohrají a mistry československé ligy se stanou.
#56 Do Vítkovic mu pomohl Himl. A tam hrozil generální trenérům samopalem. Šourek o tom, co si v kariéře prožil
Pro fotbalové Teplice se stal personou non grata. A na dlouhá léta. Přitom na staré, tolika pověstmi opředené Drožďárně vyrostl, na Stínadlech hrál v dresu sklářů ligu, zažil v něm ovšem i sestup z nejvyšší soutěže a také dva marné kvalifikační pokusy o návrat. V osmdesátém roce s Hradcem Králové, o rok později s Vítkovicemi. A právě druhý nezdar přivolal na Jiřího Šourka zlobu a hněv fanoušků a spoustu pomluv navrch. „Co pomluv, přímo lží, na kterých nebylo ani zrnko pravdy. Nejhorší přitom bylo, že se nesly se mnou celá dlouhá léta,“ durdí se i po čtyřech desetiletích někdejší velký talent teplického fotbalu v dalším díle našeho pořadu Kopačky na hřebíku.