- Podcasty
- Očima Saši Mitrofanova
Poslechněte si podcast: Kobra bez jedu se snaží kousat z posledního
Prezident republiky Miloš Zeman poskytl Radiožurnálu rozhovor, v němž se pokusil o bilanci svého působení v politice. V nejedné zemi světa by to byl slavnostní okamžik, kdy všemi obyvateli nebo alespoň jejich většinou vážený člověk sumíruje činnost, jež byla pro lidi, kteří v tomto státě žijí, užitečná a kterou si vysloužil čestné místo v národních dějinách. To by ale musela být jiná země a především jiný prezident.
Očima Saši Mitrofanova
Alexandr Mitrofanov komentuje nejčastěji vnitropolitické dění a témata spojená s vývojem v Rusku.
Ta taťkova totalita
Prý je u nás teď totalita. Říkají to všude lidé z ANO v čele s Andrejem Babišem. Totalitu si pamatuji, tak pojďme uvádět věci na pravou míru.
Co znamená Rusko pro příčetné Rusy
Boris Akunin, vlastním jménem Grigorij Čchartišvili, je současný ruský spisovatel. V Rusku už dlouho nežije, protože je mu tato země v jejím současném stavu z duše protivná. Díky penězům, které vydělal svými knihami, především cyklem románů o detektivovi carských dob Erastu Fandorinovi, které zná i český čtenář, si může dovolit život ve třech západních zemích na přeskáčku.
Dědici vlašáku Anny Holubové
Expremiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš se musí omluvit bývalému ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi (TOP 09) za slova na schůzi Sněmovny před pěti lety, kdy na jeho adresu pronesl slova o tom, že „rozkrádal ministerstvo obrany a zabil lidi cez padáky“. Minulý pátek tak rozhodl Nejvyšší soud s tím, že Babiš zasáhl do Kalouskových osobnostních práv, za což se musí omluvit na schůzi Poslanecké sněmovny a také zaslat Kalouskovi omluvný dopis.
Podlá EU pomáhá Putinovi, čilí se ruská opozice
Evropská unie je podlá. Tajné služby evropských zemí obsadily potvory, které lidi neposuzují podle ksichtu, ale podle pasu. V EU panují sovětské pořádky. Za chvíli tam budou diktatury. Je možné v tomto popisu atmosféry, v níž údajně žijeme, pokračovat.
Prevence vnucené sebevraždy
V neděli byl mezinárodní den prevence sebevražd. Není-li jedinec fyzicky nebo psychicky nemocný, je jeho sebepoškozování až snaha odejít ze života zakořeněna pravděpodobně v pocitu hluboké nespokojenosti s vlastní existencí ve světě.
Rusko jako benzínka s raketami
Trend, podle něhož je russkij mir odlišnou civilizací, která je nepřátelská vůči Západu, nastoluje osobně Vladimir Putin a většina Rusů to přijímá. To ale nepopírá existenci menšiny brilantních mozků, které jsou schopny analyzovat situaci v zemi, kde se nacházejí nebo odkud pocházejí.
A teď, Flinte, raď
Společnost je rozdělena a bude rozdělena čím dál více. Je to logický důsledek vývoje, který přivedl lidstvo na práh stavu, kdy se nebude dělit podle národů, ale na jedince, kteří jsou schopni a ochotni žít ve světě stvořeném rozvojem technologií a individuálními svobodami, a na jedince, kteří ví, že v takovém světě nepřežijí, a proto udělají všechno, aby nikdy nenastal, včetně fyzické likvidace nositelů prvků tohoto světa.
Rusové potřebují být poddanými říše, říká profesor Gudkov
Profesora Lva Gudkova, nestora ruských sociologů, jsem už ve svých textech zmiňoval. Udělám to znovu, protože každé jeho veřejné vystoupení se liší od tezí jiných ruských činitelů. Neuchyluje se k hledání mytických důvodů, proč je Rusko veliká země a její obyvatelstvo je vyvolené. Lev Gudkov měl v minulých dnech dlouhý rozhovor na YouTube na kanálu Živoj gvozď, což je nepřímý pokračovatel zakázaného rádia Echo Moskvy.
Kdo není náš čubčí syn
Prezident USA Franklin D. Roosevelt měl poznamenat v roce 1939 na adresu tehdejšího nikaragujského diktátora: „Somoza may be a son of a bitch, but he's our son of a bitch.“ Kdo umí anglicky, pochopí. Český překlad v zušlechtěné podobě zní: „Je to možná čubčí syn, ale je to náš čubčí syn.“ Výraz „čubčí syn“ lze zaměnit za jednoslovný drsnější překlad.
Co pro nás znamená Schrödingerův Prigožin
Šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin je mrtev. Anebo je naživu. Od středečního večera se vyrojily mraky údajně zaručených informací, které se ukázaly jako falešné, údajně důvěryhodných zdrojů, které se ukázaly jako nepůvodní, a spekulací, co se to vlastně stalo s letadlem, v němž byl Prigožin nahlášen jako cestující. Spekuluje se nejlépe, když člověk o věci samotné toho ví nejmíň, ideálně vůbec nic. Takového zboží byl ve veřejném prostoru nadbytek.