🥊 „Mother of all deals," zaznělo v Davosu. Nová Devítiminutovka Klubu rváčů o chystající se obchodní megadohodě mezi EU a Indií.

Setkání mocných v Davosu v čele s americkým prezidentem Donaldem Trumpem ovládlo agendu uplynulých dnů. Zaujalo nás téma chystajícího se podpisu dohody mezi EU a Indií, kterou šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová na World Economic Forum (WEF) označila za „matku všech dohod“.

V nové Devítiminutovce jsme probrali základní aspekty rodícího se obchodního paktu označovaného jako FTA, kterou mají lídři EU a Indie podepsat na konci ledna.

V podcastu zazní, pro jaká evropská odvětví bude dohoda klíčová, proč FTA neobsahuje sektor zemědělství či jak se ochrání duševní vlastnictví a ochrání toky dat.

Řešili jsme i to, jak se do obchodování mezi EU a Indií promítne takzvané uhlíkové clo, aby indické průmyslové firmy čelily podobným emisním regulím jako evropské konglomeráty. Vynechat nešlo ani téma indické spolupráce s Ruskem, od kterého Indie nakupuje zejména ropu a zbraně.

Tady je několik zajímavých čísel vycházejících ze studie Konfederace indického průmyslu India - Europe Report 2025):

Obchod se zbožím mezi EU a Indií dosáhl v posledním fiskálním roce výše zhruba 124 miliard eur, čímž se EU stala pro Indii největším obchodním partnerem pro zboží. Indie si udržuje mírný obchodní přebytek.

Export z Indie do EU: Indie vyvezla zboží za 75,85 miliardy USD, což představuje přibližně 17 % jejího celkového exportu. Hlavními položkami byly ropné produkty, stroje a zařízení a organické chemikálie.

Import z EU do Indie: Indie dovezla zboží v hodnotě 60,68 miliardy USD. Dominovaly dovozy perel a drahých kamenů, strojů, letadel a automobilových dílů.

Investice: EU je předním zahraničním investorem v Indii, se zásobou přímých zahraničních investic dosahujících 140,1 miliardy EUR v roce 2023. V Indii působí více než 6 000 evropských firem.

Dohoda mezi EU a Indií si klade za cíl odstranit tarifní i netarifní překážky a posílit odolnost dodavatelských řetězců.

Vítězné sektory: Evropské firmy získají lepší přístup na obrovský indický trh, zejména v segmentu služeb, technologií a dopravy. Očekává se, že dohoda na druhé straně pomůže indickému textilnímu, farmaceutickému a strojírenskému průmyslu na trhu EU.

Regulační překážky: Přetrvávají diskuse ohledně citlivých témat, jako jsou cla na automobily, víno a lihoviny, a indické obavy z uhlíkového cla (CBAM).

Od 1. ledna 2026 EU suspendovala všeobecný systém preferencí (GSP) pro 87 % indického exportu, což znamená, že indické zboží nyní čelí vyšším, plným tarifům.

Užijte si poslech, ahoj Ondřej

📲 Síť X

https://x.com/ondkout

https://x.com/tomasek2006

👀 Instagram / podcastklubrvacu

V nové epizodě Klubu rváčů jsme přivítali člena Evropské komise a někdejšího ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu, který k nám do studia dorazil v geopoliticky a bezpečnostně ožehavé době. 

USA zajaly venezuelského diktátora Madura, americký prezident hrozí spojencům v NATO převzetím kontroly nad Grónskem, Čína a Rusko se rozpínají v Africe a na dalších kontinentech… Zkrátka bylo o čem povídat, tím víc, že do portfolia českého eurokomisaře spadá budování ekonomické diplomacie EU ve světě včetně území Grónska.  

Grónsko není na prodej

Evropská unie v Grónsku nezastává roli pozorovatele, ale je tam přítomná institucionálně i projektově. 

„Grónsko je součástí mého portfolia jako přidružené zámořské teritorium a je pro Evropu strategicky velice důležité. Evropská komise působí v hlavním městě Nuuk už od roku 2024 a připravuje projekty při plném respektu k mezinárodnímu právu, suverenitě a právu Gróňanů rozhodovat o své budoucnosti,“ uvedl v podcastu Síkela. 

Evropské projekty na největším světovém ostrově míří na posílení ekonomiky – od kritických surovin přes digitalizaci po energetiku. 

Česká a evropská značka

Síkela má ve svém poli působnosti na starost 106 zemí. Loni jich pracovně navštívil 30, velkou porci času strávil mimo hranice Evropy, v Bruselu pobyl pouze čtyři víkendy. 

V rozhovoru jsme se pobavili o tom, jak ve světě funguje síla značky České republiky. „Být komisař z Česka je dnes výhodou — nemáme koloniální minulost a české firmy mají ve světě velmi dobrý zvuk,“ popisoval ve vysílání. 

V řadě regionů to snižuje přirozenou nedůvěru, se kterou se setkávají bývalé koloniální mocnosti. Český průmysl a technologie jsou vnímány jako součást západní kvality, ne jako nástroj dominance. Pro firmy to není zanedbatelný faktor, zvlášť v projektech, kde se kombinuje politika, finance a dlouhodobý závazek.

Síkela zdůraznil, že Evropa ve světě sílí a její jméno je čím dál atraktivnější. Na rozdíl od jiných mocností typu Číny, Ruska, USA či Indie na to nejde starý kontinent silou, ale spíše budováním partnerství. Důraz se klade na hodnoty.

V zemích a regionech poznamenaných klimatickou krizí podle eurokomisaře rezonuje přístup EU k ochraně přírody a klimatu. 

„Evropský přístup k otázkám, jako je klimatická změna, migrace nebo udržitelný rozvoj, vyvolává zájem v Africe, Latinské Americe, Karibiku i Pacifiku, protože nabízí partnerství, ne diktát. Právě tato nabídka společného rozvoje a respektu k suverenitě je důvodem, proč poptávka po Evropě ve světě roste, i přes tvrdou a často nekalou geopolitickou konkurenci,“ pronesl někdejší ministr průmysl a obchodu.

Ne charita, ale investiční hráč

Iniciativa zvaná Global Gateway, která spadá pod Jozefa Síkelu, není dle jeho slov rozvojová pomoc starého typu. Je to nástroj, který propojuje evropské firmy, kapitál a politické zájmy. Pro Česko to znamená možnost účasti na projektech, které by čistě v národním rámci nebyly realizovatelné – často ve spolupráci s Evropskou investiční bankou.

Evropa podle Síkely nefunguje jako rozvojová kasička bez návratnosti.

Jedním z velkých témat našeho rozhovoru bylo budování a posilování vlivu Evropy ve světě a soupeření s mocnostmi na různých kontinentech. Detailně jsme se podívali na geopolitické závody v Africe, ve střední Asii či v Karibiku.

Podobnou logiku Evropa uplatňuje i ve střední Asii. Regionu, který je geopoliticky exponovaný a dlouhodobě podinvestovaný.

„V tomto regionu vidíme obrovský potenciál: mladé, ambiciózní společnosti v geopoliticky složitém prostoru mezi Ruskem, Čínou, Íránem a Afghánistánem, kde evropské technologie zásadně mění energetiku, konektivitu i přístup ke vzdělání. To, že se tato řešení šíří dál a přijímají je další země, je dobrou zprávou nejen pro region, ale i pro evropské firmy a evropskou ekonomiku,“ pronesl Síkela. 

Toto byla jen ochutnávka. Poslechněte si tady, na YouTube či v podcastových aplikacích celý rozhovor s českým eurokomisařem Jozefem Síkelou. 

Mějte se dobře, ahoj Ondřej

Je tu nová Devítiminutovka Klubu rváčů, ve které jsme se podívali na téma, které v české debatě zapadá a média mu nevěnují zvýšenou pozornost. Přitom jde o největší obchodní dohodu v historii Evropské unie, která pomůže i českému byznysu a průmyslu.

Oč jde: Evropská unie se před několika dny dohodla se státy Jižní Ameriky v uskupení zvaném Mercosur (Brazílie, Argentina, Paraguay, Uruguay a Bolívie) na vytvoření největší zóny volného obchodu na světě – trhu s více než 700 miliony lidí. Už dnes dosahuje vzájemný obchod hodnoty 111 miliard eur ročně, a to ještě před vstupem dohody v platnost.

Pro EU je to miliardový jackpot hned v několika rovinách.

Zaprvé: otevření nových trhů pro evropský průmysl, zejména strojírenství a automobilový průmysl.

Zadruhé: strategické suroviny – země Mercosuru disponují zhruba 40 % světové produkce lithia, klíčového kovu pro energetiku, baterie a obranný průmysl.

Zatřetí: geopolitický signál. Zatímco USA sázejí na cla a protekcionismus, EU dává najevo, že chce otevřený obchod a diverzifikaci. Navíc si tím Evropa sníží závislost na technologiích a surovinách z Číny.

Dohoda samozřejmě nebyla snadná a připravovala se 25 let. Dlouho ji blokoval odpor části evropských zemědělců, zejména ve Francii a Itálii, objevily se také spory o ochranu Amazonie a ekologické závazky. Itálie na přelomu roku ale změnila postoj – a tím se otevřela cesta k finálnímu schválení. Tahounem celého procesu byli Němci.

Ano, dohoda má citlivá místa a vyvolává politické konflikty - zejména s ohledem na jihoamerickou konkurenci pro evropské zemědělce, i je však EU ošetří. Zejména ve Francii to bylo politicky ožehavé.

Nicméně v době, kdy se svět tříští na různé celky a bloky a obchod se mění ve zbraň, je obchodní pakt s Mercosur klíčový a strategicky nanejvýš důležitý krok. Tím víc v době Trumpova protekcionismu a rostoucí závislosti Západu na čínských nerostných surovinách.

Celý kontext a detaily najdete v nové Devítiminutovce Klubu rváčů.

V nové Devítiminutovce Klubu rváčů se věnujeme Venezuele a otázce, jak se tamní vývoj může dotknout i Česka a našeho regionu. 

V české debatě se často vytrácí základní rámec: právo – ať už mezinárodní, nebo v rámci státu – existuje proto, aby vyrovnávalo nerovnost moci. Aby slabší měli šanci se bránit silnějším. Jakmile se tento princip rozbije, v ohrožení jsou všichni. Dopadá to především na menší státy, tedy i na Česko.

Ano, režim Nicoláse Madura byl zločinný. Ano, Venezuela je příkladem rozvráceného státu, narkodiktatury a dlouhodobého porušování lidských práv. To ale samo o sobě nedává žádnému státu právo porušovat základní pravidla mezinárodního řádu. Charta OSN umožňuje použití síly jen ve dvou jasně vymezených případech – a Venezuela do nich nespadá.

Jakmile začneme připouštět logiku „silnější má pravdu“, přestává mít smysl mluvit o demokracii, legitimitě nebo ochraně menších zemí. Přesně to vystihuje i citát z aktuální článku publicistky Anne Applebaum: „Jestliže začne platit, že právo má ten silnější a že si USA mohou ve své sféře vlivu dělat cokoli, pak přestává mít smysl mluvit o demokracii, transparentnosti nebo legitimitě. Hlasy lidí z menších zemí se nepočítají – nedostanou žádnou skutečnou roli. Jejich zájmy nezajímají ani nadnárodní firmy, které chtějí jejich suroviny, ani imperiální lídry, kteří potřebují dobyvačnou propagandu, aby si doma udrželi moc.“

A je tu ještě jeden rozměr, který často uniká. Jak se stát chová navenek, tak se dříve či později začne chovat i dovnitř. Hodnoty nejde oddělit na „zahraniční“ a „domácí“. Historie ukazuje, že porušování práva začíná vždy u těch slabších.

Co si z toho vzít? Radovat se z toho, že někde jinde padl diktátor takovým způsobem, jak bylo výše popsáno, není pro malé evropské státy dobrá zpráva. Naopak. Je to varování, že svět se může posouvat směrem, kde pravidla přestávají chránit slabší a začínají sloužit silnějším. Ostatně stačí se podívat, jakou rétorikou se americký prezident Trump ohání v případě Grónska a Dánska. 

Nejde o Venezuelu. Jde o to, jaký svět si jako menší země můžeme dovolit akceptovat – a jaký už ohrožuje naši vlastní bezpečnost, svobodu a budoucnost.

Milí přátelé,Vánoce jsme v Klubu rváčů pojali bilančně a s výhledem do příštích dvanácti měsíců. Symbolicky jsme vánoční Nalejvárnu otevřeli knihami. Ne jako dekorací pod stromeček, ale jako svým způsobem varováním. Radek mi zabalil Vzestup a pád třetí říše od Williama L. Shirera – knihu o tom, jak nenápadně a systematicky může společnost sklouznout k autoritářství. Jde o analýzu, jak Adolf Hitler téměř uspěl ve své snaze dobýt svět.Já jsem Radkovi dal knihu Píseň proroka od irského spisovatele Paula Lynche, dystopii zasazenou do dnešního Irska, která není ani tak o diktatuře jako takové, ale o lidské psychologii, o odmítání uvědomovat si realitu. Výstražným vzkazem působí i druhá kniha, kterou Radkovi Ježíšek donesl. Spis Když vyhraje Rusko od německého politologa Carla Masaly popisuje možný scénář vývoje bezpečnostní situace v Evropě v případě, že američtí a evropští politici a diplomaté nepřistoupí k ráznější akci vůči Moskvě.Zmíněné knihy jsou mimo jiné připomínkou, že svoboda, demokratické instituce a zdravý rozum nejsou samozřejmostí, jak se na první pohled může zdát.Na tomhle půdorysu jsme se dostali k bilanci světa kolem nás. Shodli jsme se, že uplynulý rok ukázal, jak křehké jsou věci, které jsme považovali za dané a samozřejmé. Ve Spojených státech sledujeme zpochybňování základních faktů, vědy a zdravotnictví. V Evropě zase narůstá únava, vnitřní napětí a pocit, že „to všechno nějak dopadne“. Jenže ono to samo od sebe nedopadne. Jak zaznělo v debatě, že když je pravda horší než lež, tak jenom snům věřit chceš - jak zaznívá v jedné písni od Lucie Bílé. Dostali jsme se i k výhledu roku 2026. Pro Evropu to bude test. Pokud má obstát mezi Spojenými státy a Čínou, nemá jinou cestu než hlubší integraci. Ne z ideologických důvodů, ale z čisté logiky moci, ekonomiky a bezpečnosti. Velké státy se dříve či později přestanou ptát a začnou rozhodovat. Kdo nebude čitelný, stabilní a schopný mluvit jedním hlasem, ten nebude brán vážně. To není vyhrožování, ale popis reality, kterou vidíme už dnes.Dotkli jsme se také investic a ekonomiky. Připomněli jsme, že trhy jsou cyklické a že příběh „tentokrát je to jiné“ tu už byl mnohokrát. Růst tažený úzkou skupinou titulů, ignorování ziskovosti a víra, že ceny mohou růst donekonečna, nejsou nové jevy. Důležité je být rozvážný, trpělivý a pochopit eventuelní rizika.Pozitivní kapitolou příštího období by mohla být energetika. Vývoj na trhu s plynem, postupné dohánění přenosových investic v Německu a signály z forwardových cen naznačují, že elektřina by v příštích letech nemusela být tak drahá, jak se ještě nedávno zdálo.Silným momentem debaty byla Ukrajina. Ne jako abstraktní téma zahraniční politiky, ale jako elementární otázka bezpečnosti. Stačí se podívat na mapu Evropy. Pokud Ukrajina padne, prostor mezi námi a Ruskem se dramaticky zmenší.Na závěr zazněl prostý vánoční vzkaz: užívat si každou minutu, kdy jsme zdraví a s lidmi, na kterých nám záleží. A k tomu si třeba doma pověsit na zeď mapu Evropy a občas se na ni podívat… Pomůže to držet perspektivu.Končící rok 2025 byl z našeho pohledu intenzivní. Natočili jsme 57 epizod, tedy víc než má rok týdnů. Když jsem si jednotlivé rozhovory projížděl, došlo mi, že už nejde jen o podcast v úzkém slova smyslu. Vzniklo malé médium, prostor, kde se potkává byznys, ekonomika, geopolitika, energetika, investice i česká realita. U mikrofonu se vystřídali šéfové bank, podnikatelé, manažeři, ekonomové, datoví analytici, lidé z energetiky i vysoké evropské politiky. Vyrobili jsme předvolební minisérii postavenou na datech agentury NMS, rozjeli jsme nové formáty Devítiminutovku a Inkubátor. Velký úspěch přišel s koncem roku, když jsme se dostali s podcastem do nabídky největší české online platformy Oneplay.Děkujeme všem, kdo nás letos poslouchali, sledovali a podporovali. Děkujeme týmu, bez kterého by Klub rváčů nevznikal. A těšíme se na další rok!Ondřej a Radek

V nové Devítiminutovce Klubu rváčů jsme se podívali na téma zmírnění plánu Evropské unie na konec výroby aut se spalovacími motory po roce 2035. V kontextu celosvětového trhu, vývoje moderních technologií a cel. Měli bychom proti Číně a spol. v oblasti vývoje elektrických aut bojovat nebo se spíše snažit to od nich okoukat a konkurovat jim evropskou moderní cestou? Pusťte si náš nový díl!

Milí rváči, vitejte u nové epizody podcastu Klub rváčů, do kterého jsme si pozvali bývalého českého fotbalového reprezentanta a nyní úspěšného podnikatele Iva Ulicha. Ten stojí v čele skupiny s miliardářem Ondřejem Tomkem, vítězem Zlatého míče Pavlem Nedvědem a podnikateli Pavlem Rejchrtem a Radkem Šenkem, která získala majoritní podíl ve fotbalovém klubu FC Hradec

Králové. Čim déle s Ivem Ulichem mluvíte, tím víc zjištujete, že jeho příběh neni klasická fotbalová kariéra s povinným dovětkem „a pak přišlo podnikánf". Je to naopak: Ivo Ulich měl od začátku plán, který

podpořil disciplínou a neustálou chutí objevovat nové věci a získávat další zkušenosti. Ulich strávil sedm let v české lize v Hradci a Slavii, aby pak zamířil do zahraničí - čtyři roky v německé Bundeslize v týmu Borussie Mönchengladbach, krátkou epizodu v japonském Vissel Kobe a nakonec angažmá v Dráždanech. Jak popsal v našem podcastu, po celou dobu hráčské kariéry věděl, že ho sport nebude živit věčně. Paralelně s fotbalem rozbíhal od roku 1997 rodinnou firmu a investoval do prvních nemovitostí. „Nechtěl jsem po kariéře skončit s prázdnýma rukama," fiká

dnes. „Sport může skončit kdykoli - a musí být na co navázat." Ten okamžik přišel, když měl ještě jistou smlouvu a možnost pokračovat v profi fotbale. Ulich ale zvolil návrat domú. „Motivace se vytrácela. Chtěl jsem se zapojit do dění ve firmě a dál ji budovat,"

popisuje. Podobně přímočarý byl i v učení se cizích jazyků, s čímž mají někteří čeští hráči překvapivě problémy i dnes. „Nevěděl jsem, kam pújdu. Chvíli to vypadalo na Francii, tak jsem si koupil

francouzský slovník. Nakonec jsem šel do Německa, ale tedy němčinu jsem nikdy moc nemusel. Tak jsem si na dovolené vypsal základní věty a učil se. A v Německu jsem šel do banky sám - praxí

se člověk naučí nejvíc." Po několika měsících už dával první rozhovor v němčině. Sice mohl zústat v německé lize, ale zvítězila touha po poznání. Misto Německa si vybral fotbal v Japonsku. „Do Japonska se člověk jen tak nedostane," řiká. Fascinovala ho tamní mentalita - pozitivní, pracovitá a kolektivní. Dělníci, kteří se ráno na stavbě společně rozcvičují. Obsluha na pumpě, která vám v několika lidech obsluhuje auto. „Zajímavý kapitalismus, trochu mixnutý komunismem," směje se. I tahle zkušenost v něm posilila přesvědčení, že svět je potřeba pořádně poznat.

Zajímá vás, jak to probíhá v zákulisí miliardového podniku Formule 1? Radek Pokorný, člen etické komise Mezinárodní automobilové federace (FIA), se před pár dny vrátil z finálového závodu v Abú Dhabí, kde sledoval závěrečnou Velkou cenu sezony z míst, kam se běžný fanoušek nedostane. Téma nové Devítiminutovky Klubu rváčů tak bylo jasné.Po éře Maxe Verstappena (čtyři tituly v řadě) usedl na trůn britský jezdec Lando Norris – zástupce nastupující generace pilotů F1. A slavná stáj McLaren slaví návrat mezi elitu. Trvalo to šestnáct let.„Jsem členem etické komise FIA, takže mám přístup na všechna místa, kde závod probíhá. V Abú Dhabí byly mraky lidí. Sjeli se funkcionáři z celého světa, protože v Kazachstánu se volí nové vedení FIA,“ popsal Radek.Formule 1 tak nebyla jen sportovním finále – byla to i globální summitová platforma, kde se potkávají politici, sportovci a velký byznys. Silná byla i česká stopa. „Českou republiku zastupoval podnikatel Karel Komárek a jeho tým. A povedl se jim majstrštyk – hned první rok, kdy sponzorují McLaren, jejich tým vyhrál všechno, co mohl.“ Logo skupiny Allwyn českého miliardáře tak v přímém přenosu viděl celý svět.Mluvili jsme i o tom, jak FIA řeší udržitelnost a svou roli v mezinárodních institucích. „Formule 1 bude jezdit na syntetický benzín. Viceprezident FIA je současně velvyslancem OSN pro udržitelnost. Je vidět, jak si neevropský svět, který má vůbec poprvé svého prezidenta, té role váží,“ uvedl Radek v podcastu.A nakonec jsme probrali i českou diplomacii v rámci Formule 1. „Mimořádnou pozici si tam vybudoval Jan Šťovíček, prezident Autoklubu ČR. Byl jmenován do nadace FIA v Londýně a má velmi dobrý vztah s prezidentem FIA. Pokud nepřijde překvapení, čeká ho hvězdná kariéra,“ zaznělo v podcastu.Formule 1 ukazuje, jak vypadá globální sport 21. století: platforma, kde se mísí technologie, velký byznys a (geo)politika. A kde má – překvapivě silné – své místo i Česká republika.Užijte si Devítiminutovku ze zákulisí Formule 1.Ahoj, Ondřej

Milí rváči,

Spojené státy rozehrály právní bitvu, která může změnit to, co bude v budoucnu považováno za jídlo, které neškodí zdraví — a rovněž, co si dnes bereme automaticky z regálu. Může vzniknout precedens, který ovlivní i Českou republiku. 

Město San Francisco zažalovalo potravinářské giganty jako Coca-Cola, Kraft Heinz, PepsiCo, Mondelez či Nestlé. Tvrdí, že tito výrobci vědomě zaplavili trh ultra-zpracovanými potravinami (tzv. UPF), které jsou podle žaloby navržené tak, aby byly extrémně chutné, levné, návykové a zdravotně škodlivé.

Jak zaznělo v úvodu naší Devítiminutovky: „Jde o žalobu kvůli ultra-zpracovaným potravinám, které lidskému zdraví určitě nepomáhají.“ A Radek to shrnul přesně: „Upřímně mě vyděsilo, čím se cpeme.“

Zástupci San Francisca v dokumentech tvrdí, že ultra-zpracované potraviny přímo přispívají k epidemii obezity, diabetu, srdečních chorob – nemocí, které v důsledcích stojí město miliardy dolarů ročně. Argumentace je explicitně založená na strategii „Big Tobacco“: věděli, zatajují, profitují.

UPF nejsou jen balené potraviny. Jsou to výrobky, které prošly tolika technologickými úpravami, že už nepřipomínají původní surovinu. Obsahují látky, které byste doma nevyrobili: emulgátory, modifikované škroby, izolované bílkoviny, aromata, hydrogenované tuky či fruktózový sirup. V podcastu zaznívá: „Tyto potraviny jsou konstruovány tak, aby byly extrémně chutné, návykové, trvanlivé, levné — a aby sis tím furt cpal.“

Do této kategorie spadají chipsy, nugety, frozen pizzy, instantní polévky, ochucené jogurty, snídaňové cereálie, energetické drinky, zero limonády, různé párky, salámy a samozřejmě i náš dobře známý toastový chleba. „Podíváš se do ledničky a zjistíš, že tam vlastně nic není,“ směje se Radek — protože většina běžného sortimentu UPF splňuje.

Žaloba stojí na datech, která jsou znepokojivá. V USA tvoří ultra-zpracované potraviny 58 % kalorického příjmu dospělých, u dětí dokonce 67 %. Lidé, kteří je konzumují nejvíc, mají o 12 % vyšší celkovou úmrtnost a ženy vyšší výskyt některých nádorů, včetně rakoviny prsu a kolorektálního karcinomu. Studie citované žalobou mluví o 50% zvýšení rizika metabolického syndromu, 30% vyšším riziku kardiovaskulárních nemocí a 21% nárůstu mozkové mrtvice. A Radek k tomu v epizodě dodal: „Děti, které to jedí, mají třikrát větší riziko obezity a dvakrát vyšší riziko diabetu typu 2.“

San Francisco tvrdí, že potravinářské firmy:
– vědomě kombinují látky způsobující návykové chování,
– cílí marketingem na děti, často i ve školách,
– zlehčují zdravotní dopady,
– využívají agresivní lobbying
– a vyrábějí produkty, jejichž spotřeba vytváří závislost srovnatelnou s nikotinem.

Žaloba dokonce uvádí, že 14 % Američanů splňuje kritéria závislosti na jídle. Ne metaforicky — fyziologicky.

Americká města a státy vedla v 90. letech válku s tabákovými firmami, které věděly, že jejich produkty zabíjejí a lhaly o rizicích. Dopadlo to historickým urovnáním za stovky miliard dolarů a tvrdou regulací.

San Francisco dnes tvrdí, že se potravinářské koncerny chovají úplně stejně. „To je jenom vsuvka s tabákem, aby se pochopilo, jak závažné to je,“ říkáme. 

Pokud soud uzná argumentaci města, vznikne precedens, který může přepsat celý potravinářský byznys. Tedy i ten v Evropě a v České republice. 

Užijte si poslech, čau Ondřej