Zhruba za dva měsíce bude Poslanecká sněmovna projednávat vydání Andreje Babiše k soudnímu řízení ve věci Čapí hnízdo. Třikrát už ho vydala (2017, 2018, 2022), ale tentokrát se očekává opačný výsledek. Příčina? Z rozsudku odvolacího senátu v čele se soudkyní Brázdilovou vyplývá, že Babiš by měl být s největší pravděpodobností odsouzen. Proto udělá všechno pro to, aby k tomu nedošlo.

Jeho spoluobviněnou v kauze Čapí hnízdo je europoslankyně za ANO, Jana Nagyová. Tu Evropský parlament k soudnímu řízení vydal, a pokud bude mít soudce Jan Šott tolik odvahy, bude pokračovat v soudním řízení pouze s ní. A co by případný rozsudek znamenal pro Andreje Babiše? Zřejmě nic. Trestní kauzy jeho okolí natolik snížily hladinu přijatelnosti politických přešlapů, že mu projde i tento. Jak říká jeden slavný sociolog: když s voliči navážete emoční vztah, odpustí vám i vraždu v přímém přenosu, protože ji nebudou chtít uvěřit. Prostě volit Andreje Babiše často není věc politické volby, ale téměř náboženského přesvědčení.

V dalších částech podcastu se zabýváme přebudováváním špiček státního zastupitelství na zapřenou v režii Lenky Bradáčové, proč už desetiletí dochází k únikům z vyšetřovacích spisů do médií, přestože všechny garnitury to kritizují. Zabýváme se také dopady nového trestního zákoníku, který bude platit od prvního ledna, a riziky uzavírání dohod o vině a trestu.

Často se nás ptáte, jak se bude politická situace dál vyvíjet. Vyjděme ze slovenského modelu, kde vládne Robert Fico, jehož postupy Andrej Babiš systematicky už léta opisuje. Před dvěma lety zaútočil Fico na speciální prokuraturu, změnil trestní zákoník a prostřednictvím generální prokuratury „omilostňoval“ řadu svých trestně stíhaných stoupenců. Následně si podrobil Slovenskou televizi a rozhlas a neziskové organizace. Platí totiž zásada – forma financování určuje míru nezávislosti. Napojení na státní rozpočet tuto nezávislost vylučuje.

V Česku hlavní čistky v policii Andrej Babiš provedl už v době své menšinové vlády bez důvěry v roce 2018. Hlavním smyslem bylo získat kontrolu nad svým trestním stíháním ve věci Čapího hnízda. Od toho se odvíjí řada věcí, které ve státní správě nyní probíhají.

A jak se nová vládní většina bude chovat k Ukrajině? Co je v pozadí sporu o státní rozpočet? A jak se zachová prezident Petr Pavel ve věci Babišova střetu zájmů?

Hlavním tématem rozhovoru byly vlivy českých politických dějin na současnou politiku. Jak se devatenácté století, které Vít Vlnas nazývá stoletím českého vzestupu, projevuje v současné české politice? Jaký vliv na dnešní český politický národ měla první republika a zkušenost s jejím koncem? Proč u nás pořád existuje slovanský sentiment a kam vlastně Češi politicky patří?

Vít Vlnas také tvrdí, že utváření české politiky v devatenáctém století pod vlivem klasického liberalismu je patrné v celém období po roce 1989 a že Češi nikdy nebyli žádní velcí konzervativci. Shodli jsme se na společné alergii na Česko jako most mezi Východem a Západem a na tom, že Češi mají mnohem více společného s Bavory než se Slováky.

Mluvili jsme taky o jeho žíravě ironických a velmi vtipných příspěvcích na síti X a o reakcích politiků na ně.

Co vznikne, když z Viktora Orbána vypreparujete víru v Boha, následně z Gustáva Husáka víru v Marxe a tyto části sloučíte? Nefalšovaný Andrej Babiš. Svědčí o tom koaliční smlouva nové vlády a rovněž její programové prohlášení.

Koaliční smlouva je krátká a jasná – o všem podstatném rozhodují předsedové tří stran a v případě nesouladu premiér. To není nic proti ničemu, jen překvapivá je sebedůvěra dvou menších stran. Koaliční smlouva bývá většinou obranou těch menších proti dominantnímu hráči ve vládě. Prostě mít garance a mechanismy je lepší než sliby a deklarace dobré vůle.

V jedné věci se koaliční smlouva dramaticky liší od dokumentu podobného typu, který měl Andrej Babiš se sociální demokracií v roce 2018. Tehdy existovala dohoda, že se nechá vydat k trestnímu stíhání a v případě prvoinstančního rozhodnutí soudu v jeho neprospěch (a pokud by neodstoupil), padá vláda. Tady je naopak nevydání Andreje Babiše tmelem této vlády.

Text programového prohlášení by se dal charakterizovat slovy: daně snížíme, výdaje zvýšíme. Zároveň je podezřelé, jak se celým textem opakují slova typu „uděláme“, „zajistíme“, „prosadíme“ – není tam však naznačeno ani datum, ani výhled. Je to deklarace dobrých úmyslů.

Asi jako když namísto zestátnění celého ČEZ, které Babiš sliboval, se tam objevila věta: „Uděláme kroky k získání stoprocentní kontroly nad výrobou ve skupině ČEZ.“ Jedna věc je, že Babiš nezdůvodnil, proč jen nad jednou částí. Jinou věcí je typická formulace „uděláme kroky“. Z celkového kontextu vyplývá, že tyto kroky budou trvat řadu let a ke snížení slibovaných cen elektřiny jen tak nepovedou.

Největší diskontinuitu s minulou vládou představují části o důchodové reformě, ve zdravotnictví a hlavně v bezpečnostní oblasti. Tady není vůbec zřejmé, koho nová vláda považuje za svého spojence a jaký stát představuje riziko pro národní bezpečnost.

Kapitoly o zemědělství a zdravotnictví jsou vyloženě šité na míru firmám typu Agrofert a FutureLife, které vlastní sám Babiš. Je to ostatně hlavní metoda při psaní programu vlády – vypustit „bílé ideologické psíky“, za nimiž se budou honit média a političtí protivníci. Podstatné části jsou zakopané hluboko pod zemí a týkají se převážně byznysu nastupující politické garnitury.

Stojednaminutový rozhovor s bývalým šéfem Transparency International Davidem Ondračkou, který se ohlíží za polistopadovou historií a nejen jí. Kdy mu Andrej Babiš nabídl místo ministra vnitra? Jak prožíval velkou protikorupční revoluci z let 2010–2013? Z čeho vznikl model Babiš? Kdy TI zjistila, že stále ovládá Agrofert?

A co je to vlastně agrofertizace a deagrofertizace? Jde vůbec vyřešit jeho střet zájmů? Politické strany jsou uzavřené – jak získat lidi do politiky? Otevřít jim dveře v tradičních stranách, nebo investovat do alternativních médií, která vyprodukují známé osobnosti a ty se pak „vyvezou“ do parlamentu?

Proč nikdo nenesl odpovědnost za kriminalizaci hlasování zastupitelstev v řadě měst a obcí? Proč všechny velké kauzy včerejška (Pražský dopravní podnik, nákup letounů CASA, kauza OKD, kauza generála Halenky) vždy skončily omilostněním obžalovaných? A proč za to byli příslušní státní zástupci ještě povýšeni?

Jsou Češi politický národ? Umí si vládnout? A kdo je vlastně oligarcha?

Oblíbeným pojmem ruských bezpečnostních sil je maskirovka. Je odvozené ze slova „maskování“, ale má širší význam. Smyslem informačních a jiných operací spadajících pod toto slovo je, aby veřejnost uvěřila falešnému obrazu reality. Pojďme si to ukázat na několika příkladech spojených se sestavováním vlády Andreje Babiše.

Maskirovka č. 1: Není to koaliční vláda.
Formálně v ní sice budou sedět i lidé mimo hnutí ANO, ale ve skutečnosti jde o sestavu finančně, zájmově i jinak provázanou s byznysovými zájmy Andreje Babiše. SPD a zčásti i Motoristé v tom hrají podobnou roli, jakou měly v době komunistického systému Národní fronty dvě nesvéprávné strany. Tehdejší moc chtěla demonstrovat pluralitu, ve skutečnosti však šlo o vládu jedné strany. Tak tomu fakticky bude i tentokrát.

Maskirovka č. 2: Bez standardní koaliční smlouvy nejde mluvit o společenství suverénních stran.
Andrej Babiš přišel s nápadem, že standardní koaliční smlouvu nahradí pouhou dohodou o sestavení vlády. Záměr je jasný – koaliční smlouva dává nejen povinnosti, ale i práva, která umožňují vynutit si dodržování dohodnutých věcí. Bez ní je ring volný a vítězí ten, kdo má nejvíc peněz, vlivu a umí nejlépe manévrovat.

Maskirovka č. 3: Připravovaný vládní program nejspíš nebude mít charakter vládního programu.
To, co politickým stranám v Česku, Německu nebo Rakousku trvá týdny a měsíce – vytvořit realistický vládní program s časovým plánem plnění – zvládlo ANO, SPD a Motoristé za pár dní, navíc bez účasti budoucího premiéra. Program tak nejspíš bude jen deklarací dobrých úmyslů, do nichž si každý promítne, co chce. Za touto mlhou se však skrývají byznysové zájmy jednotlivých hráčů napojených na Babiše a Agrofert.

Maskirovka č. 4: Tance kolem rozpočtu.
Jde o typickou debatu označovanou jako „bílý psík“. Všichni se honí za nepodstatnou věcí procedurálního rázu – opětovným odesláním rozpočtu do sněmovny – ale podstata uniká: naprostá nepřipravenost Babišovy vlády přijmout vlastní verzi státního rozpočtu. To skrývá za množství mlžných slov.

Maskirovka č. 5: Budoucí vládní politici mluví o zrušení poplatků za Českou televizi a rozhlas.
To podstatné je něco jiného – přípravy na zestátnění veřejnoprávních médií, zavedení státního dozoru nad jejich činností a každoroční napojení na státní rozpočet. Jak by řekla postava ze seriálového Městečka Twin Peaks: „Sovy nejsou tím, čím se zdají být.“

Ve více než 100minutovém speciálu se ještě vracíme k nedávným sněmovním volbám. Zůstala totiž řada otázek, na které výzkumy sociologických agentur neodpověděly. Pokusili jsme se o to s politickým geografem Petrem Sokolem, s nímž si procházíme voličské posuny v jednotlivých okresech a docházíme k zajímavým závěrům.

Tento akademik, bývalý zaměstnanec Evropského parlamentu a dnes i poslanec na kandidátce SPOLU, tvrdí, že volby rozhodla vyšší volební účast v bývalých sudetských okresech, kde je Andrej Babiš nejsilnější. Andrej Babiš sice bodoval i ve vnitrozemských oblastech, ale nárůst v regionech, kde se po roce 1945 kompletně vyměnilo obyvatelstvo, byl nejvyšší. Ukazuje to, že téma bývalých německých oblastí je širší problém, než by se dal vyjádřit v socioekonomických pojmech.

Velké rozpaky panovaly také ohledně politického zařazení strany Motoristé sobě. Někteří komentátoři se spokojili s konstatováním, že fakticky jde o pravé voličské křídlo ODS, které přešlo k nové straně. Volební výsledky na úrovni okresů však ukazují, že nejmenšího výsledku dosáhla tato strana ve voličských baštách občanských demokratů. Když Sokol srovnal letošní voličskou geografii Motoristů se sněmovními volbami v roce 2010, vyšlo mu, že pro ně hlasovali někdejší voliči strany Věci veřejné.

Agentura IPSOS také konstatovala, že z 380 tisíc voličů Motoristů jich jen 40 tisíc přešlo od ODS. Jinak Motoristé brali ze všech stran a hlavně z tábora nevoličů z minulých voleb. Ti buď v roce 2021 neměli hlasovací právo (a letos šli volit poprvé), nebo minule nebyli u volebních uren. Rozhodně jde ve své většině o politicky vlažnější lidi, kteří rádi volí protestně.

Petr Sokol také vysvětluje velmi zajímavou věc. V české politice podle něj existují dvě dvojice stran, jejichž voliči se překrývají. Je to jednak ANO a SPD. Šokující je ovšem dvojice SPOLU a Piráti.

Tyto a další věci v novém speciálu.

Vítěz voleb Andrej Babiš začal zostra. Už druhý volební den si plácl se SPD a Motoristy a během několika málo dnů se dohodli na rozdělení ministerských křesel. Pak se však něco zadrhlo – přesně v duchu výroku spisovatele Hellera, že nic nevyjde podle plánu.

Na lídra Motoristů Filipa Turka se objevily jeho dávné výroky ze sociálních sítí, které nejsou více či méně nevkusné, jako u jiných politiků, ale minimálně urážlivé. Sociální sítě zaplavily tisíce koláží a průpovídek na téma Turek, hajlování a nacismus. Spoluautor podcastu Petros Michopulos má pro Turkův přístup k životu označení „rekreační nacismus“.

Na jeho případu je vidět jedno – na sítích se můžete chovat jako provokativní pošuk, dokonce vás to může dostat do parlamentu. Když však chcete jít o stupínek výš, do vlády, dostanete se do situace, kdy máte vládnout jedenácti milionům lidem – a to je zcela jiná pozice. Oni vás nemusí milovat, ale musí vás akceptovat.

Jinými slovy, tím, že se chováte na sociálních sítích jako Don Corleone, můžete získat velkou komunitu. V jednu chvíli to však musíte překlopit do seriózního postoje většinové společnosti. Jinak se stáváte podezřelým – a když uděláte chybu nebo se na vás provalí skandál, nikdo vás nepodrží.

Turek také udělal tu chybu, že – jako člověk, který se uchází o politickou moc – nevystoupil před veřejnost a srozumitelně tuto kauzu nevysvětlil. Nepochopil, že nevystačí se svými pravdami, které čas od času říká v alternativních médiích. Svým postojem tak stahuje dolů i Motoristy jako politickou stranu.

Andrej Babiš zatím sestavuje vládu z lidí, které sice koaliční SPD vydává za experty, ve skutečnosti však jde o jeho dlouholeté spřízněné duše. Jak bude řešit svůj střet zájmů? A na čem se vlastně domluvil s prezidentem Pavlem?

Speciál s Markétou Pekarovou Adamovou o povolební situaci, čtyřech letech vládnutí a Petru Fialovi.
Proč by Tomio Okamura neměl být předsedou Sněmovny.
Jak těžké bylo vládnutí v pětikoalici, proč odešli Piráti a jak probíhal konflikt Fiala–Bartoš.
Kdy zažila nejtěžší okamžik v politické kariéře a co bude dělat po odchodu z politiky.
Taky jsme trochu probrali její život před politikou a shodli jsme se, že Sudety jsou docela dobré místo pro dětství.

Petr Fiala nebude v lednu kandidovat na předsedu ODS. Po dvanácti letech bude v čele této umírněně pravicové strany stát nová postava. Jak Petr Fiala zformoval ODS a českou politiku?

Zlomovým bodem jeho politické kariéry bylo, když si ho v roce 2011 premiér Petr Nečas vybral jako poradce pro vědu a výzkum. Po rekonstrukci vlády o rok později se stal ministrem školství. Když padla Nečasova vláda, napadlo šéfa jihomoravské ODS Pavla Blažka vtáhnout Fialu na kandidátku této strany. O tři měsíce později, v době těžké krize této strany, se stal jejím předsedou.

Fiala měl dovnitř strany zvláštní politický styl. Svým kreditem bývalého rektora vysoké školy vracel ODS dobré jméno, poškozené v souvislosti s různými aférami, a hlavně se ji pokoušel oddlužit. Tento podcast se nezabývá jeho politickým působením ve vládě, ale řízením ODS, které by bylo možné charakterizovat větami jako „hlavně do ničeho moc nezasahovat“, nebo „ráno moudřejší večera“, popřípadě problémy se „dají také vyčekat“.

Byl to politik patřící do blahobytné éry Angely Merkelové, který se však – na rozdíl od ní – v rozhodujících momentech vždy dokázal postavit za správné hodnoty a na správnou stranu.

Otázkou je, co bude s Petrem Fialou dál. Včera řekl, že zůstává poslancem. Nikdo ale neví, jaký model veřejného angažmá dále zvolí. Bude to jako v případě odstupujícího předsedy sociální demokracie Sobotky, který v nové sněmovně seděl pár měsíců, našel si práci a odešel? Anebo bude Fiala následovat příklad britského konzervativce Camerona? Po svém odstoupení z funkce premiéra Velké Británie si uvnitř strany udržoval svůj vliv a když za pár let vláda potřebovala posílit, stal se novým ministrem zahraničí.

Na tyto a další otázky Petr Fiala zatím neodpověděl.