O tom, jak se Němci nejvíc bojí toho, aby se jich okolní státy nebály, protože s nimi chtějí obchodovat. Proč ale zároveň neví vůbec nic o svých sousedech a trochu je ignorují. Jaké byly největší chyby Angely Merkel a proč je její obraz v České republice jiný než v Německu. O neuvěřitelné byrokracii v Berlíně a lásce Němců k papírové byrokracii, která vede k zaostávání Německa v moderních technologiích. O vztahu Němců k Rusku a o tom, že NDR vznikla už za Římské říše a co to znamená pro příští volby a kdo bude v Německu za rok vládnout.

Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Za tři týdny začnou krajské volby a na veřejnosti se objevují poslední průzkumy. Levé části politického spektra dominuje ANO, střed a pravá část jsou roztříštěné. Podle průzkumu agentury Kantar má Babišovo hnutí v různých krajích v průměru mezi 14-20 procenty rozhodnutých volit ANO. Jednou tolik má i potenciálních voličů ochotných za určitých okolností hnutí vhodit svůj hlas. Platí pravidlo, že čím menší kraj (Karlovy Vary, Liberec, Pardubice), tím je větší pravděpodobnost, že lokální strana může "přemoci" ANO. To je příklad Libereckého kraje, kde minule měli Starostové pro Liberecký kraj téměř dvojnásobek hlasů než ANO. Agentura Kantar ukazuje, že by za určitých okolností mohli svůj úspěch zopakovat. Volby v roce 2020 byly ve znamení velkého úspěchu stran dnešní vládní koalice, takže se předpokládá mírný ústup ze slávy. Otázkou je, jaký bude osud opozičních stran typu KSČM, ČSSD nebo SPD, které nijak nezáří, a navíc musí bojovat o voličské hlasy s hnutím ANO. Je to paradox: tyto strany silně buší do vládní pětikoalice, ale ve skutečnosti odtud k nim téměř nikdo nepřijde. Jejich potenciál je naopak mezi voliči ANO, na které se lídři těchto stran bojí útočit ze strachu, že je Andrej Babiš příští rok nevezme do vlády. Hodně to připomíná situaci před sněmovními volbami v roce 2021, kdy se Andrej Babiš sice chtěl pokusit sám sestavit vládu, ale neměl dostatečně silné koaliční partnery. Bude se podobná situace opakovat? Pravděpodobně ne, protože na krajské úrovni jsou vztahy ANO a dalších stran méně vyhrocené než na celostátní úrovni. I tak může ANO zaznamenat nepoměr mezi počtem vítězství a počtem získaných hejtmanských křesel. Nechme se překvapit. Už 20. září.

Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Měl by Marián Jurečka znovu kandidovat na předsedu a chtěl by ho nahradit Jan Grolich? A zůstal by ve straně, pokud by na sjezdu vyhrál Jiří Čunek? Jak se mu žije s panem Kšiltovkou a jak moc bere jeho rady vážně? Věří si na vítězství a obhajobu mandátu a proč nakonec zvolil cestu kandidatury pod značkou Spolu a ne KDU-ČSL? Proč mají lidovci tak malé preference a kde se stala chyba? Dlouho jsme se bavili o tom, že u lidovců musí dojít k zásadní změně a kam by se měli vydat, aby našli nové voliče. A povede taková změna k rozštěpení KDU-ČSL?

Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

V novém podcastu se vracím k události, která ovlivnila tvář české politiky. Třetího září 2022 se uskutečnila na Václavském náměstí statisícová demonstrace, kterou organizovala do té doby skupina neznámých aktivistů z okruhu antiwaxerské scény. Nebylo to klasické vystoupení proti vládě, z velké části spíš proti režimu, který Fialova vláda představuje. Na pódiu se neobjevili ani šéfové parlamentní opozice Babiš nebo Okamura. Prvně jmenovaného organizátoři nenáviděli kvůli jeho postojům v době covidu, druhého zase podezírali z toho, že opozičnost jen předstírá a jde mu jen o moc. Hlavní organizátor demonstrace, Ladislav Vrabel, představil program Česká republika na 1. místě. Jednoznačně jde o jinou vizi vývoje Česka - vystoupit z EU, NATO a omluvit se Rusku. Série demonstrací měla velký vliv na jazyk a politický styl v celém Česku, který nabyl na konfrontačnosti. Od prvních chvil se pro organizátory a demonstranta vžilo označení dezolátně, podle části účastníků, kteří vypadali na něco mezi homeless a deprivanty. Sám Vrabel je temná postava s dvaceti exekucemi a řadou soudních řízení. Jeho snahy sjednotit antiwaxerskou scénu byly neúspěšné. On sám kandidoval ve sněmovních volbách za uskupení Chcípl PES a neuspěl. Tmelem hnutí dezolátů se stala až Putinova válka na Ukrajině. Tahle válka a její odpor k pomoci Ukrajině sjednotil řadu opozičních skupin a iniciativ. Zpětně to mělo vliv i na parlamentní opozici a její témata. 

Analytička Kateřina Hloušková vyvrací řadu mýtů, které fungují v obecném povědomí. První: české školství je podfinancované. Jasnými argumenty dokládá, že za posledních devět let vzrostl rozpočet tohoto resortu o sto procent, což nemá obdobu v jiných oblastech. V poměru k HDP jsme také nad průměrem Evropské unie a vynakládáme na školství více peněz než sousední Rakousko. Říká, že neplatí úměra, že více peněz znamená automaticky lepší výsledky. Důvod? Sama říká, že neexistuje žádný způsob zpětné vazby, který by školy hodnotil jak po stránce kvality výuky, tak třeba efektivity vynakládaných peněz. Také vyvrací pověru, že čeští učitelé jsou přetížení měřeno počtem žáků na jednoho učitele. Dokládá, že dnes je v Česku 11 žáků na jednoho učitele, zatímco například ve Francii 17. Popisuje také testování PISA, kde čeští žáci a studenti sice jsou nad průměrem EU, ale neustále klesají. Podle ní je nejvíc alarmující 60procentní funkční negramotnost učňů z maturitních oborů. Zamýšlí se také nad tím, jak je možné, že evidentní úspěch v podobě digitalizovaného přijímání studentů na střední školy není více oceňován. V podcastu se také bavíme o koncepci lyceí, jimž Hloušková věří jako možnosti rozšířit počty budoucích řemeslníků, kteří budou šířeji připraveni na život.

Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Před vládní lidovou stranou jsou nejen zářijové krajské a senátní volby, ale především říjnový sjezd. Různá křídla KDU-ČSL jsou zajedno v jedné věci - měl by z pozice předsedy odejít Marian Jurečka. Je to paradox: Jurečka určitě patří ke třem nejlepším ministrům ve Fialově vládě, ale řadě funkcionářů se zdá, že jednak volební preference nejsou nic moc, a současně, nebo především, že neplní povinné "kvóty" na zaměstnávání členů KDU-ČSL ve státních institucích. Střet mezi různými křídly je na pořadu dne už od doby, kdy Marek Výborný přestal být předsedou poslaneckého klubu a uvnitř se začala formovat frakce, kterou uvnitř KDU-ČSL někteří členové nazvali slovem "čunkofleci." Vnějškově se vymezovala na tématu kulturních válek a v posledních týdnech se k nim otevřeně přidal i senátor Jiří Čunek. Ve skutečnosti jde o to, jestli budoucnost KDU-ČSL je v samostatném postupu, jak navrhuje Čunek, nebo v rámci volební koalice SPOLU. V případě Čunkova vítězství je nabízen i přeskok z Fialovy vlády do možné budoucí Babišovy. Podstatnější je něco jiného: KDU-ČSL by měla přestat snít o české společnosti jako o rurální barokní krajině s elektřinou. Jen za posledních 34 let se Česko dramaticky proměnilo a s ním i různé společenské skupiny. Lidovci se nemůžou držet svého stabilního voličského elektorátu a musí se názorově rozkročit. Politika je o reprezentaci zájmů a oni si musí najít skupiny, které budou chtít, aby je právě oni reprezentovali. Bez toho jsou a budou stranou minulosti. Lidsky skončí možná v nebi, ale politicky v zapomnění.

Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Profesor politologie Stanislav Balík si řekl, že psát texty o komunální a regionální politice je důležité, ale možná ještě důležitější je pokusit se změnit českou politiku. Bavili jsme se o jeho překvapivé senátní kandidatuře na Šumpersku, skautingu, problémech Jesenicka a Sudet obecně, a ve druhé části hlavně o školství. Snažíme se přijít na to, proč chybí ve veřejném životě integrující osobnosti. Mluvíme o knize kandidáta na amerického viceprezidenta Vance. Stanislav Balík si myslí, že v lecčems se jeho popis někdejších bohatých průmyslových oblastí Spojených států, dnes chudých regionů, hodí na české pohraničí. Zamýšlí se nad tím, jak tomuto kraji pomoct a srovnává to se situací v bývalém východním Německu. Ptáme ho, jestli stát příliš nezasahuje do vědeckého bádání, když svými obrovskými granty orientuje například humanitní vědce primárně na tři oblasti: dezinformace, konspirační teorie a resilienci. Ptáme se ho, jestli nedevalvuje kredit vzdělání, když si někteří lidé "obstarávají" tituly z podřadných vysokých škol, aby se měli čím prezentovat před a za jménem. V závěru se snažíme zjistit, co přednáší studentům na kurzu s názvem Zločin a politika.

Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Za poslední rok postihlo hnutí ANO několik velkých afér. Ve vazbě skončil pardubický primátor, pravomocně za korupci byl odsouzen moravskoslezský hejtman, nedávno prasklo na středočeskou exhejtmanku, že svým blízkým rozdávala statisícové odměny, a minulý týden si policisté přišli pro chomutovského primátora a kandidáta hnutí ANO na budoucího ústeckého hejtmana. Tyhle věci se pochopitelně stanou každé politické straně. V hnutí ANO to však bude systémovější problém. Ryba smrdí od hlavy a regionální politici ANO vědí, co v minulých jedenácti letech všechno prošlo Andreji Babišovi, takže zkouší, kam až mohou zajít. Navíc ANO je velmi malá strana, kde stačí ovládnout místní sdružení tím, že sem přivedete dvě rodiny. V ANO se tento model chování šíří jako virová epidemie, takže Babiš potřebuje stůj co stůj ovládnout ministerstvo vnitra, aby ho skandály jeho spolustraníků politicky neohrožovaly. Europoslanec Filip Turek řekl, že jeho tajným snem je Robert Šlachta jako budoucí ministr vnitra. Byl to shodou okolností právě Šlachta, který stál u vzestupu Andreje Babiše, když v červnu 2013 provedl razii na Úřadu vlády a kriminalizoval část politické reprezentace. Nakonec všechno skončilo jen u několika podmínek, za což se mu vysmál i Miloš Zeman. Šlachtovi to ovšem nebrání stylizovat se do pozice posla spravedlnosti. Tentokrát si bude testovat svou podporu v senátních volbách na Břeclavsku. V této situaci je dobré sledovat média nakloněná exprezidentu Václavu Klausovi, která se systematicky snaží rehabilitovat politiku Andreje Babiše. Chtělo by se v duchu jejich vystoupení říct: Andreji, vrať se, vše odpuštěno, a hlavně nás vezmi s sebou do vlády.

Dnešní speciál je aktuálně o povolební situaci ve Venezuele, ale nejen o ní. Hodně jsme se bavili o cestě Nicolase Madura k moci a tom co vedlo k současné situaci. V souvislosti s tím jsme probrali i situaci v dalších zemích v regionu. Jaroslav Bílek velmi zajímavě vysvětloval rozdíly mezi jednotlivými autoritářskými režimy v Jižní Americe a velmi zajímavým způsobem popsal proč dnes diktátoři a autoritáři po celém světě potřebují volby a nepotřebují tanky.

V okurkové sezóně se velkým tématem stal výrok ministra financí Stanjury, že zveřejní parametrů státního rozpočtu bude až koncem srpna, kdy jde tento zákon do Poslanecké sněmovny. Důvod? Ministři by se prý zbytečně během prázdnin hádali. Faktem je, že jim resortní rozpočty poslal už koncem června - a boje stejně začaly. Jako první zahájil dělostřeleckou palbu jeho předchůdce Miroslav Kalousek. Kritizoval vládu za strukturální deficit, což je jeden z pomocných ukazatelů, který vypovídá o veřejných financích. Co bylo skutečným smyslem odstřelování Stanjury? A co myslela další exministryně financí Schillerová, když napsala, že "peklo zamrzlo" a že souhlasí s Kalouskem? Bude nakonec Kalousek na billboardech hnutí ANO? A jak je to se "skrýváním" části rozpočtu do fondu dopravy? A proč se tomu dává kriminální ráz? Autoři podcastu Kecy a politika se také věnují rozpočtu ministerstva školství, který se za posledních devět let téměř zdvojnásobil. Navíc ministr Bek chce dalších 30 miliard, jinak vyhrožuje odstoupením. Ptáme se: není absurdní financovat školství bez vazby na počty vzdělávaných dětí? A proč vlastně je každý patnáctý učitel(ka) ředitelem školy? Petros Michopulos nakonec soudí, že celý svět spasí viagra.