Většina českých médií jásá a posunuje budoucího českého premiéra někam nad oblaka. Andrej Babiš slibuje, že se vzdá Agrofertu a vloží ho do blíže neupřesněného trustu, takže předřazuje zájem státu před svým osobním, tvrdí řada médií. Ve skutečnosti je to hodně jinak.

Smyslem každého trustu je tak či onak zamaskovat vlastnickou strukturu. Tak tomu zřejmě bude i v tomto případě. Definitivní soud si necháme na chvíli, kdy se dozvíme zakladatelskou listinu tohoto (slepého?) svěřenského fondu, popřípadě její dodatky. Také bude důležité sledovat, kdo bude správcem a kdo ho naopak bude kontrolovat. A kdo zjistí, jestli není zneužívána politická moc?

Samostatným otazníkem je, proč Andrej Babiš mluví jen o Agrofertu a nikoli o společnostech, které vlastní, jako Synbiol, Hartenberg nebo FutureLife. Právě do řady z nich tečou peníze z veřejného zdravotního pojištění. Na ně se střet zájmů nevztahuje? Vždyť ministr zdravotnictví je z hnutí ANO, které určuje úhradovou vyhlášku, a tedy to, jaké částky poputují do zdravotních firem, které Babiš vlastní.

Množství veřejných peněz do těchto podniků je přitom neporovnatelně vyšší než do zemědělských firem holdingu Agrofert. Čekají nás další zbytečné roky soudních sporů.

S doktorem Karlem Svobodou z Katedry ruských a východoevropských studií Karlovy univerzity o tom, kdy skončí válka na Ukrajině a jak válku ekonomicky zvládá Rusko. Může opravdu Rusko válčit donekonečna? Vede mírová jednání upřímně, nebo jenom tahá Donalda Trumpa za nos? Nebo je to od začátku pro Trumpa rodinný byznys a jakýkoliv mír je pro něj jen prostředek k získání majetku pro jeho rodinu?

Taky probereme, jak Putin falšuje statistické údaje o ruské ekonomice a jak upadá a zaostává ruský průmysl. A spoustu dalších zajímavých věcí o fungování současného ruského režimu.

„My s panem prezidentem máme jasnou dohodu o tom, jakým způsobem já oznámím ten střet zájmů, který samozřejmě žádný nemám.“
Tímto vnitřně rozporným prohlášením odstartoval Andrej Babiš svou řeč během mimořádné schůze Poslanecké sněmovny k jeho střetu zájmů.

O poslanecký projev nešlo, spíš o starozákonní lamentace, zvláštní žánr nářků, bědování, naříkání a stěžování si na média a svět, který mu křivdí. Jeden z nejbohatších a rozhodně nejvlivnějších mužů v Česku se pokusil ve svém stominutovém projevu vytvořit dojem, že mu svět systematicky křivdí.

V novém díle podcastu procházíme hlavní body jeho projevu – od vzniku Agrofertu přes dotace až po únos syna na Krym – a pokoušíme se vysvětlit, proč vystupuje, jak vystupuje.

Jedním z řečnických triků, které Babiš využívá, je rozdělení jeho postojů. Často o sobě mluví ve třetí osobě, aby zase přecházel do osobní výpovědi. Vyvolává to vzpomínku na profesora Pavla Koláře a jeho teorii, že existují dva Babišové – jeden se jmenuje Ba a druhý Biš.

Ten první je bojovník za morální hodnoty, nezištný ochránce slabých a nemocných. Naopak ten druhý se nebojí lhát a v byznysu používá predátorské postupy. Tento model rozdvojení skvěle popsal spisovatel Stevenson v románu o doktoru Jekyllovi a panu Hydovi. Jeden je vzorný měšťan, druhý naopak zrůda, která po nocích páchá zločiny.

Kdo je ten pravý? Ba, nebo Biš? Jekyll, nebo Hyde?
To se dozvíte v posledním podcastu.

Měli by být Piráti vděční Petru Fialovi za to, že je vykopl z vlády a pošlou mu za to k Vánocům dárkový koš? Kdy si Bartoš uvědomil, že odchod z vlády byla pro Piráty vlastně pozitivní událost? Neměli by Piráti být vždycky mimo vládu a působit ve Sněmovně jen jako politické NKÚ?

Jak moc musí podle sebe zapracovat na tom, aby nebyl měkkej, a co všechno se naučil od Zbyňka Stanjury? Jaké jsou plány Pirátů v opozici?

Probrali jsme toho mnohem více a došlo taky na to, jestli je Jakub Michálek jagdteriér.

Za dva měsíce budeme znát jméno nového předsedy ODS. Ještě nikdy v žádné politické straně nebylo cítit takové generační pnutí jako u občanských demokratů. Vládnoucí padesátníci až sedmdesátníci jsou systematicky kritizováni nastupující generací, která má dojem, že ve straně existuje skleněný strop, který nejsou schopni prorazit.

ODS dneška, to je superstabilita, personální nehybnost a ideová strnulost. Nejtragičtější je komunikační linie, kdy většina lidí v širším i užším vedení má blíž k vynálezci knihtisku Gutenbergovi než k tvůrci Facebooku Zuckerbergovi.

Hlavními kandidáty na předsedu jsou exministr dopravy Martin Kupka a místostarosta městské části Ostrava-Jih Radim Ivan. Změna na funkci předsedy je však jen první krok. Změnit se ODS musí především strukturálně. Uvnitř strany musí být více kariérních žebříků – nejen přes komunální a krajskou politiku, ale i takových, které umožní odborné angažmá.

Moderní politická strana musí také vtáhnout do rozhodování o kandidátkách širší veřejnost, aby pak nebyla překvapována kroužkováním na svých kandidátkách. A hlavně: centrála jakékoli politické strany budoucnosti musí vypadat jako směs organizační práce, think tanku a malého vydavatelského domu plného výstupů na sociálních sítích a podcastů. Digitální projekt XTV ukázal cestu.

ODS musí všechny tyto změny udělat rychle i proto, že jejím hlavním nebezpečím je jihočeský hejtman Kuba, který se dost možná pokusí o založení vlastního hnutí.

V poslední době se profiluje jako komentátor politického dění – Mirek Topolánek, bývalý premiér České republiky. Tentokrát si povídáme o médiích. Například: stojí miliardáři Tykačovi za to, že si koupil polovinu vydavatelství Mafra? Neměl si raději koupit vlivné podcastové studio typu XTV, které svými podcasty vyprodukovalo řadu nových poslanců? Kde je dnes v médiích skutečný vliv a výtlak?

Jak se Topolánek staví k sestavování vlády a co říká programovému prohlášení? Zvláště nepatrné zmínce o nové pozemkové reformě. Co liberální ekonomové jako Mach nebo Pikora? Ukončili Fialu, ale pohlídají Babiše, jak slibovali před volbami? Anebo se z nich stanou klasičtí pokrývači?

Jak se mu líbí budoucí „vedení státu se dvěma skoro trestanci,“ jak to nazval expremiér Petr Pithart? A založí jihočeský hejtman Kuba novou stranu?

V další části se věnujeme cestě Orbána do Washingtonu. Získal zde sice roční výjimku na dodávku ropy z Ruska, ale musel podepsat rozsáhlé dohody o odběru zkapalněného plynu a účasti americké firmy Westinghouse v maďarském jaderném programu. Ukončí Trumpovy poslední drastické sankce vůči Rusku válku na Ukrajině? A vrátí se do středoevropského prostoru Rusové?

Patří k dobrému tónu posledních let zlehčovat události z listopadu 1989 poukazováním na to, že šlo o „státní převrat“ (komunisté) nebo že „revoluce byla řízená“ (F. Turek). Jiní zase tvrdí, že nešlo o revoluci, ale jen o předání moci. A to je špatně? Předáním moci přece revoluce začínají – může to být poklidnou nebo násilnou cestou. Titíž lidé, kteří vytýkají sametové revoluci její mírový ráz, by v případě násilného průběhu dnes fňukali, že to nešlo mírovou cestou jako v Polsku a Maďarsku. Prostě – šlo to, jak to šlo.

Podstatné je, že skutečná revoluce nastala až po změně politické garnitury, která musela vlastnicky proměnit ráz celé ekonomiky a naše zahraničněpolitické ukotvení (EU, NATO). Samozřejmě, že tajné služby všech zemí se pokoušely ovlivnit průběh těchto událostí. Podstatné ovšem je, že tehdejší vládcové našeho prostoru, kteří dnes sedí v Moskvě, jsou roztrpčeni tím, že vyklidili tento region. Putinovo stanovisko je to nejlepší doporučení, že to před 36 lety vlastně nedopadlo tak špatně.

V těchto týdnech dochází k předání jiné moci – od odstupující Fialovy k Babišově garnituře. Problém je, že firma Agrofert, patřící Babišovi, je největším příjemcem evropských zemědělských dotací a sám Babiš je podle zákona z roku 2017 ve těžkém střetu zájmů. Navíc prezident republiky při sestavování vlády je vázán nálezem Ústavního soudu (IV. ÚS 17/20) z února 2020, kde se praví, že „je povinností prezidenta republiky přihlížet při zvažování, koho jmenovat předsedou vlády, k tomu, zda jmenováním může střet vzniknout a zda bude moci být řešen postupem, který ústava, popř. zákon předvídá“.

Tohle je podstata střetu Petra Pavla a Andreje Babiše – nikoli osobní konflikt bývalých kandidátů na prezidenta republiky.

Zhruba za dva měsíce bude Poslanecká sněmovna projednávat vydání Andreje Babiše k soudnímu řízení ve věci Čapí hnízdo. Třikrát už ho vydala (2017, 2018, 2022), ale tentokrát se očekává opačný výsledek. Příčina? Z rozsudku odvolacího senátu v čele se soudkyní Brázdilovou vyplývá, že Babiš by měl být s největší pravděpodobností odsouzen. Proto udělá všechno pro to, aby k tomu nedošlo.

Jeho spoluobviněnou v kauze Čapí hnízdo je europoslankyně za ANO, Jana Nagyová. Tu Evropský parlament k soudnímu řízení vydal, a pokud bude mít soudce Jan Šott tolik odvahy, bude pokračovat v soudním řízení pouze s ní. A co by případný rozsudek znamenal pro Andreje Babiše? Zřejmě nic. Trestní kauzy jeho okolí natolik snížily hladinu přijatelnosti politických přešlapů, že mu projde i tento. Jak říká jeden slavný sociolog: když s voliči navážete emoční vztah, odpustí vám i vraždu v přímém přenosu, protože ji nebudou chtít uvěřit. Prostě volit Andreje Babiše často není věc politické volby, ale téměř náboženského přesvědčení.

V dalších částech podcastu se zabýváme přebudováváním špiček státního zastupitelství na zapřenou v režii Lenky Bradáčové, proč už desetiletí dochází k únikům z vyšetřovacích spisů do médií, přestože všechny garnitury to kritizují. Zabýváme se také dopady nového trestního zákoníku, který bude platit od prvního ledna, a riziky uzavírání dohod o vině a trestu.

Často se nás ptáte, jak se bude politická situace dál vyvíjet. Vyjděme ze slovenského modelu, kde vládne Robert Fico, jehož postupy Andrej Babiš systematicky už léta opisuje. Před dvěma lety zaútočil Fico na speciální prokuraturu, změnil trestní zákoník a prostřednictvím generální prokuratury „omilostňoval“ řadu svých trestně stíhaných stoupenců. Následně si podrobil Slovenskou televizi a rozhlas a neziskové organizace. Platí totiž zásada – forma financování určuje míru nezávislosti. Napojení na státní rozpočet tuto nezávislost vylučuje.

V Česku hlavní čistky v policii Andrej Babiš provedl už v době své menšinové vlády bez důvěry v roce 2018. Hlavním smyslem bylo získat kontrolu nad svým trestním stíháním ve věci Čapího hnízda. Od toho se odvíjí řada věcí, které ve státní správě nyní probíhají.

A jak se nová vládní většina bude chovat k Ukrajině? Co je v pozadí sporu o státní rozpočet? A jak se zachová prezident Petr Pavel ve věci Babišova střetu zájmů?

Hlavním tématem rozhovoru byly vlivy českých politických dějin na současnou politiku. Jak se devatenácté století, které Vít Vlnas nazývá stoletím českého vzestupu, projevuje v současné české politice? Jaký vliv na dnešní český politický národ měla první republika a zkušenost s jejím koncem? Proč u nás pořád existuje slovanský sentiment a kam vlastně Češi politicky patří?

Vít Vlnas také tvrdí, že utváření české politiky v devatenáctém století pod vlivem klasického liberalismu je patrné v celém období po roce 1989 a že Češi nikdy nebyli žádní velcí konzervativci. Shodli jsme se na společné alergii na Česko jako most mezi Východem a Západem a na tom, že Češi mají mnohem více společného s Bavory než se Slováky.

Mluvili jsme taky o jeho žíravě ironických a velmi vtipných příspěvcích na síti X a o reakcích politiků na ně.