Proč je sexuologie v posledních letech na Západě stále více vtahována do politiky? Jaké společenské důsledky má mužská závislost na pornografii? Jsou pravdivé teorie, že dramaticky roste počet mladých z generace Z, kteří nikdy neměli sex? Skutečně se zvyšuje počet mladých frustrovaných mužů, kteří se radikalizují před počítačem, jak o tom psala jedna zpráva ministerstva vnitra?

Jak se projeví nedávný výrok britského Nejvyššího soudu, že právní definice ženy je založena na biologickém pohlaví při narození? Zachrání to ženský vrcholový sport, kam v posledních letech začaly pronikat transženy, které prošly mužskou pubertou, takže mají v některých sportech neoprávněnou výhodu?

Co bude znamenat rozhodnutí českého Ústavního soudu, že kvůli úřední změně pohlaví není nutná operace? Vzniknou oficiální sexuologické komise, které budou rozhodovat, jestli žena s penisem má právo být úředně ženou?

Kde se v posledních pěti letech vzala epidemie žádostí holčiček a dívek o tranzici, tedy operativní změnu pohlaví? Je to víc záležitostí biologie, nebo kulturní nápodoby? Kolik máme skutečně druhů pohlaví?

A konečně: neslouží translidé některým aktivistům jako ilustrace teze, že pohlaví je jenom a pouze věcí volby?

Filip Matějka z Center for Economic Research and Graduate Education – Economics Institute je nejcitovanějším českým ekonomem ve světě. Mluvili jsme spolu hlavně o změně světové ekonomiky po nástupu Donalda Trumpa a jeho pokusu o demontáž globálních obchodních vztahů.

O tom, jak politiky jako America First nebo Česko na prvním místě vedou v důsledku k chudobě a zaostávání vlivem snižující se konkurence, zvyšování cen domácích výrobců a k inflaci.

Probrali jsme, jestli za izolacionismem Trumpa je nějaký plán, a pokud ano, tak co v něm asi je. Nebo jde jen o krátkodobé vytváření chaosu a potřebu pomocí vybraných cel uplácet jeho voliče.

Hledali jsme inspirační vlivy Trumpa v minulosti a probrali, zda jsou opravdu aplikovatelné na současný svět – a samozřejmě i to, co to všechno bude znamenat pro zbytek světa a jak se ostatní státy, jako Čína a Evropa, současné americké politice přizpůsobí.

„To není žádná demokracie,“ prohlásil Andrej Babiš v rozhovoru pro Deník.cz v reakci na radikální celní politiku Donalda Trumpa. Také dodal, že má s americkým prezidentem společnou hlavně červenou barvu kampaně. Přitom ještě v listopadu minulého roku prohlásil, že de facto mají totožné programy. „Jsem přesvědčen, že Donald Trump je nejlepším řešením pro Evropu a také pro celý svět,“ pronesl na CNN Prima News.  

Před čtrnácti dny ovšem zveřejnila agentura NMS průzkum, z něhož vyplynulo, že Trumpovu politiku v Česku podporuje jen 20 procent lidí a celých 40 procent jako hlavního představitele trumpismu u nás vidí Andreje Babiše. Začal velký obrat a předstírání, že s Trumpem nemá on ani hnutí ANO vlastně nic společného.  

Zároveň zaregistroval, že mu volební preference nerostou, takže začala zákulisní jednání se Socdem o účasti některých špičkových politiků na kandidátce hnutí ANO. Babiš na to jde tak, že jakoby nechává jednání na krajských organizacích, aby pak mohl říct: je to rozhodnutí regionů. Jednání však stále ještě nejsou u konce, protože Socdem chce vytvořit s ANO formální koalici.  

Co může být černou labutí říjnových sněmovních voleb? Jak si Lubomír Zaorálek představuje akciový trh? A co je smyslem Trumpovy těkavé ekonomické politiky?

Novinář a dramatik Karel Steigerwald vždycky ve svých tématech kroužil kolem Ruska a imperiální mentality tamních lidí. To měl společné se svým celoživotním přítelem, spisovatelem Milanem Kunderou.

V novém podcastu Kecy a politika se budeme bavit o široké ruské duši, Kunderově eseji Unesený Západ, proč Rusové strašně rádi trpí, nebo naopak někoho týrají, jestli stále platí, co řekl místodržitel Thun – že Čech je buď hulvát, nebo líbá ruku –, co je to homo digitalis a jaké je to dožít se 80 let, když nejbližší příbuzní zemřeli už po padesátce.

V tomto dílu se pokoušíme odpovědět na neodpověditelné – jaký je konečný cíl americké hospodářské politiky? Minulou středu vystoupil americký prezident v Růžové zahradě Bílého domu a ohlásil celní válku většině světa. Nazval to Dnem osvobození. Nebude to ale spíš Den zkázy světového obchodu? Bude se na to jednou vzpomínat jako na legendární výstřel z křižníku Aurora, který předznamenal bolševickou revoluci v Rusku? Prezident tvrdí, že chce zpět přilákat průmyslové firmy. Problém je, že Spojené státy jsou příliš bohaté, aby levně vyráběly. Podle statistik (worlddata.info) je průměrný plat v USA 6700 dolarů, zatímco v sousedním Mexiku jen 990 dolarů a v Číně 1100 dolarů. Jaká síla by přivedla zpět do USA s tak drahou cenou práce tradiční průmysl? Nebo je smyslem celní války snížit cla v řadě zemí a dostat se na jejich trh? A zase: s takovými náklady na cenu práce se bude Američanům jen těžko vyvážet. Ostatně už dnes vyváží téměř jen služby. Anebo je záměrem změnit systém mezinárodních vztahů, stáhnout se z řady míst světa, včetně Evropy, a snížit své náklady na angažovanost ve světě? Zároveň jsme svědky jiného trendu – rostoucí nepřátelství v mezinárodních vztazích, hlavně mezi USA a Čínou, vede k omezování obchodu. Cesta z toho rozhodně není v maximální soběstačnosti, protože jiným slovem pro soběstačnost v čemkoli je zvyšování cen a všeobecné chudnutí. Vítězem v těchto hrách mohou být jen firmy s dominantním postavením na trhu. V Česku například kasta zemědělských agrobaronů. Jasné je jedno – svět po desetiletích otevřenosti se opět začíná uzavírat, a to se všemi důsledky pro politický život v těchto zemích.

Šestadvacet let jsme součástí vojenské organizace NATO. Jedním z těch, kteří ještě v devadesátých letech politicky podporovali vstup do této organizace, byl poslanec Petr Nečas, pozdější ministr práce a sociálních věcí a premiér České republiky (2010–2013). Debatovali jsme o tom, jestli NATO v této podobě v Evropě končí. Kdo má být v následujících letech garantem suverenity naší země, jaký byl vliv bývalé americké ministryně zahraničí Albrightové na rozšíření NATO o země střední Evropy a jestli s prezidentem Trumpem končí americké angažmá v západní Evropě. Mluvili jsme také o tom, jak jednat s Donaldem Trumpem a proč je Ukrajina vítězem války s Ruskem, přestože zatím ztrácí pětinu svého území. V další části jsme mluvili o české předvolební situaci a proč si Petr Nečas myslí, že Andrej Babiš zdaleka nemá vyhráno. Probírali jsme také, proč byla zavedena přímá volba prezidenta republiky a jestli krajské uspořádání odpovídá potřebám státu 21. století.

V pondělí představilo své lídry do sněmovních voleb hnutí Stačilo. Základ tvoří Komunistická strana a řada zájmů v pozadí. Je jasné, že Stačilo bylo primárně budováno jako záchranný kruh pro tonoucí KSČM. Zároveň se hnutí profiluje jako B tým Andreje Babiše, ochotný s ním kdykoli vstoupit do vládní koalice. Mezi hlavní sponzory patří zemědělští agrobaroni, kteří v minulých volbách stáli za Tomiem Okamurou. Vlivnou skupinou je také uhelná lobby, za jejíž zájmy se europoslankyně Konečná celá léta staví. Spojujícím znakem je ovšem strategická orientace na Rusko a jeho podpora invaze na Ukrajinu. Je to paradox, protože Česká komunistická strana se neorientuje na podobné strany západní Evropy nebo ruské komunisty, ale na Putinovu garnituru, která v Rusku zavedla autoritativní oligarchický systém pod dohledem tajné služby FSB. KSČM v tomto kontextu není ani komunistická ve smyslu zavádění socialismu, ani česká a moravská, protože hájí ruské zájmy. Velkou otázkou také bude, jak dopadne volební souboj v Moravskoslezském kraji, kde proti sobě půjdou Andrej Babiš, Tomio Okamura a Kateřina Konečná. Tři kapři v jednom rybníku, kdo půjde z kola ven?

S obchodním ředitelem výrobce dronů společnosti Primoco a vojenským publicistou Jakubem Fojtíkem o vyzbrojování Evropy a současných trendech v moderní vojenské technice.

Jak moc Evropa zaostává ve vývoji moderních vojenských technologií za USA? Dokáže se sama vyzbrojit? Má F-35 kill switch, nebo je to fáma? A mají jiné americké technologie, které používají evropské armády, podobný „vypínač“?

Ví česká armáda, jaké chce mít schopnosti? A ví to politici? Jak bychom se měli poučit z války na Ukrajině při budování evropských armád? Jak fungují AI technologie v současných moderních zbraňových systémech?

A mnoho dalších zajímavostí o současných způsobech vedení války.

Minulý týden vznikla nová formace, která se zúčastní voleb do Poslanecké sněmovny – Okamurova čtyřkoalice. Vlastně ne, čtyřkoalice se jí říkat nesmí, protože formálně čtyři strany (Svobodní, PRO, Trikolóra a SPD) jdou na kandidátce Okamurovy SPD.

Ano, ano, SPD a další strany vypustily mnoho slz a morálního pohoršení nad tím, že před čtyřmi lety šla do voleb koalice SPOLU, která se ovšem deklarovala jako koalice tří stran a musela kvůli tomu přeskočit 11procentní práh na vstup do Poslanecké sněmovny. SPD a další strany tehdy opakovaly mantru Miloše Zemana, že předvolební koalice je podvod na voličích.

Dnes – v duchu této logiky – se dopouštějí přímo kolosálního podvodu, když se tváří, že jsou jedna strana, takže jim k přeskočení do Poslanecké sněmovny stačí jen přejít 5procentní hranici.

V novém podcastu popisujeme, co vedlo Tomia Okamuru k tomu, že docela štědře nabízí místa na své kandidátce, jaké jsou konfliktní linie uvnitř tábora skryté čtyřkoalice a kdo nakonec uspěje v souboji o stejný typ voličů, kde se na SPD tlačí ještě ANO, Stačilo a Motoristé.

Přinášíme spekulaci, jestli ekonomka Šichtařová, která má vést kandidátku čtyřkoalice – pardon, SPD – v Praze, používá siderické kyvadélko na určování začátku konce světové ekonomiky a zda se v době předvolební kampaně zase pustí do svého exmanžela Vladimíra Pikory z kandidátky Motoristů.