Dlouho očekávaný volební program ANO byl minulý čtvrtek odtajněn. Hned na úvod řekněme: fakticky jde o zrušení úsporného balíčku Fialovy vlády a zákona o vyrovnaném hospodaření. Hnutí ANO se pokouší o složitý akrobatický manévr – snížit některé daně a současně v řádu vyšších stovek miliard navýšit výdaje.

Nové zdroje ve výši 1 bilionu korun chce Babišova strana získat ze zdanění šedé ekonomiky. Jde však jen o krycí manévr. Fikce o tisíci miliardách volně ležících kdesi, stačí je jen sebrat, je záminkou pro masivní zadlužování státu.

Zároveň byl minulý čtvrtek v Ostravě vyhlášen povolební hon na produktivní lidi, kteří v Česku vytvářejí hodnoty. Andrej Babiš byl u moci 8 let a musí vědět, že jeho pokusy s tzv. daňovou kobrou přinesly za deset let jen asi 16 miliard korun. EET zase přineslo mezi 9–18 miliardami, což stačí na pokrytí jednoho z mnoha volebních dárečků.

Vedlejším efektem tlaků na podnikatelskou sféru byla řada tzv. zaklekávání na různé firmy, které finanční úřady zničily. Jen do listopadu 2018 prohrál stát 40 % sporů s postiženými majiteli firem. Nejvyšší správní soud pak většině nezákonně šikanovaných přiznal odškodnění.

Stručně řečeno, celý volební program je založen na fikci, že „zdroje budou“. Ve skutečnosti jde o chladnokrevnou lež. Žádná vláda na světě by nebyla schopna sérii volebních slibů tohoto typu pokrýt lepším výběrem daní. Celý program se tak stává maskou – způsobem, jak zdůvodnit výraznější zadlužení státu.

Koneckonců, vždyť máme v záloze bilion korun, který určitě doputuje, takže proč bychom se netěšili. Po čtyřech letech tak zřejmě k moci přijde stejná sestava, jaká u ní byla v letech 2014–2021. Nikdo nemůže říkat, že nevěděl.

Co je Stačilo? Je to zástěna, která má přikrýt značku KSČM, aby byla volitelnější? Anebo je to pokus lidí kolem předsedkyně Konečné voličsky „vytunelovat“ komunisty a převést je do jiné firmy s názvem Stačilo?

Bývalý poslanec KSČM Jiří Dolejš to vidí ještě jinak. Podle něj žádné rudé Stačilo neexistuje. Je to jen mix nacionalismu a normalizačního stalinismu, který chce vystoupit z nenáviděné Evropské unie, sní o revanši a na evropskou levici zvysoka kašle.

Podobným štěpením jako česká KSČM si před časem prošla i německá Die Linke. Na jedné straně zůstala tradiční levice, která odsoudila ruský vpád na Ukrajinu. Od ní se oddělila skupina kolem Sahry Wagenknechtové a založila vlastní stranu spojující levý i pravý extrém, podporující ruského prezidenta Putina. Do nedávných voleb do Bundestagu se však Wagenknechtová nedostala, na rozdíl od Die Linke, která získala osm procent.

Konečná, která vsadila na druhou stranu, dnes nemá žádné spojence – a to ani v Evropském parlamentu, kde je nezařazenou poslankyní.

Proč se na české politické scéně připojila k hnutí kolem Ladislava Vrabela? Jak bude po volbách probíhat zestátňování České televize a rozhlasu? Jak se budou vyvíjet veřejné finance a proč je téma bytů politickou otázkou i v okolních zemích?

V hnutí STAN se už řadu týdnů šířila kritika volební kampaně s názvem Dobrá kampaň. Mnoha představitelům STAN se zdála nepolitická, nesrozumitelná a antimobilizační. Pravá panika nastala, když ve zpětném zrcátku uviděli Piráty, jak se k nim v průzkumech blíží. Proto svolali pod pražský most spojující Karlín a Holešovice setkání členů a příznivců, kde představili program a deklarovali své ambice.

Podobně ambiciózně o dva dny později prezentovalo svůj program hnutí Přísaha Roberta Šlachty. Na obou stranách bylo patrné, kam se za čtyři roky posunul hlavní názorový proud. Jeden okraj tvoří STAN, který se prezentuje jako strana nepopulárních opatření z Bruselu – typu Green Deal, ETS 2, Chat Control a zákazu aut se spalovacími motory. Druhý okraj obsadily SPD a Stačilo se svým požadavkem na referendum o vystoupení z EU a NATO. Mezi tím plavou všechny ostatní politické strany.

Zajímavou pozici mají Piráti, kteří jsou dnes třetím voličským pólem. Jsou kritičtí k vládě i opozici a pokud se jim vydaří koncovka volební kampaně, mohou dosáhnout lepšího výsledku než STAN. Piráti se obrovsky našli v roli kontrolora moci. Když mají – ať už na centrální, nebo komunální úrovni – exekutivní pozice, není to dvakrát slavné. Jako kontroloři moci jsou však mistry nad mistry.

Ondřej Neff je novinář, spisovatel, fotograf, překladatel, legenda české sci-fi a hlavně obdivovatel nových technologií. Nedávno oslavil 80 let, ale myslí mu to lépe než většině třicátníků.

Téměř dvouhodinový rozhovor se točí kolem roku 1968, který prožil v Československém rozhlase. Mluvíme o jeho otci Vladimíru Neffovi a sérii jeho knih o podnikatelských rodinách, procházíme 29 let existence jeho internetového deníku Neviditelný pes a vzpomínáme, jak v roce 1998 spolu s Ivo Lukačovičem a Patrikem Zandlem vyvolali protesty proti zdražení vytáčeného přístupu k internetu.

Jak jinak, zabýváme se humanoidními roboty, kteří dříve nebo později budou využíváni ve válkách – což je v rozporu se třemi zákony robotiky, jak je kdysi zformuloval slavný Isaac Asimov. Pokoušíme se také odpovědět na otázku, zda umělá inteligence prohloubí individualizaci života lidí a rozvrátí jejich psychiku.

Nemohli jsme také nezavadit o psy, kteří v životě i článcích Ondřeje Neffa hrají důležitou roli. V závěru se pak snažím z autora slavných sci-fi knih dostat odpověď na to, kde v osmdesáti letech bere sílu nejen ráno vstát a jít se oholit, ale také tvořit – a to bez pomoci antidepresiv.

Sedmapadesáté výročí okupace Československa v srpnu 1968 se pro většinu politiků stalo záminkou k vyjádření postoje k budoucnosti Česka. Strany vládní koalice to vesměs považují za nejtragičtější etapu českých dějin. ANO mlčí a Tomio Okamura naznačuje, že Rusko má své bezpečnostní zájmy, které je třeba respektovat. Lídr hnutí Stačilo Sterzik vnímá dvacetiletou okupaci ruskými vojsky jako období rozkvětu. Chválí okupanty, že „odešli bez jediného výstřelu a všechno nám tady nechali.“

Dlouhá desetiletí se vedly diskuse, kdo Rudou armádu v srpnu 1968 do republiky pozval. Existoval minimálně jeden zvací dopis, který podepsali špičkoví představitelé KSČ s žádostí o invazi, aby se zachránil socialismus. Jak by dnes vypadal podobný zvací dopis? Tak, jak ho poslal Sterzik v roce 2022 Putinovi, když mu vyjádřil podporu? Anebo to bude mít podobu zrušení paragrafu trestního zákoníku o spolupráci s cizí mocí, jak se o tom intenzivně mluví?

V hodnocení minulosti a budoucnosti se také promítá otázka, kdo bude vládnout s pravděpodobným vítězem voleb, hnutím ANO. Má smysl pro některou z vládních stran se obětovat a zadržovat Andreje Babiše? Anebo by bylo lepší nechat vládnout koalici ANO, SPD a Stačilo?

Speciál s Michalem Kormaňákem z agentury IPSOS o tom, v jaké kondici jsou strany před volbami a jaké jsou jejich šance na startovní čáře finální fáze volební kampaně. Rozebrali jsme volební preference každé strany zvlášť, jejich kampaně, šance na vstup do Sněmovny i šance na vítězství – a to všechno velmi podrobně.

Epizoda je tentokrát delší, free verze končí až po hodině, ale myslím, že je dostatečně plnotučná.

„Chci po volbách zakázat ODS, STAN, KDU-ČSL a TOP 09,“ napsal na Facebook lídr ústecké kandidátky hnutí Stačilo! Jaroslav Komínek. Následně jeho výzvu sdílela KSČM na oficiálních stránkách a Kateřina Konečná tuto zprávu ani pátý den po zveřejnění nedementovala. Berme to tedy vážně a v tomto podcastu se podívejme, jak by to mohlo probíhat.

Pochopitelně jsme stále ještě v demokracii, takže komunistický třídní boj nebude protentokrát spojován s násilnou likvidací politických oponentů. Jakým způsobem ale může v následujících letech probíhat? Shrňme to do tří bodů:

1) Redistribuce majetků.
To, co předvedla poslankyně Balaštíková vůči zlínské firmě svého manžela – když na ni chtěla poštvat hygienu, inspekci životního prostředí a hasiče, aby byrokratickými nástroji dovedli firmu k insolvenci – není exces, ale systém. Tento systém v omezené míře fungoval už v éře Andreje Babiše, který si ho osvojil v době svého podnikání (viz kniha Žlutý baron z roku 2017). Bude to spojeno s přerozdělováním veřejných zakázek úzké skupině přátel, jak to vidíme v dnešním Maďarsku, kde premiér Orbán usměrnil podnikání směrem ke skupině svých souvěrců a v jejich zájmu zdeformoval pravidla trhu.

2) Reorientace médií.
Andrej Babiš a řada jeho nástupců pochopila, že mediální výtlak lze získat i jinak než miliardovými investicemi do tradičních vydavatelství. Vzali pytle peněz a skrytě je vložili do alternativních médií, z nichž vytvořili nové nástroje vlivu. Tak si vytvořili mediální „hrdiny“, z nichž nyní potřebují udělat nový mainstream – tedy hlavní proud. Nástrojem má být Česká televize. Jejím zestátněním chtějí dosáhnout pacifikace tohoto média a současně sem dosadit své nástroje vlivu. Paradoxně se to bude dít pod heslem „svobody slova“. ČT a novinářská nezávislost by se tak měly stát společenským tématem číslo jedna.

3) Reorientace státu.
Dnešní opozice otevřeně bojuje za novou zahraničněpolitickou orientaci státu. Nástrojem se má stát referendum. Problém je, že referendum se k českému ústavnímu pořádku založenému na parlamentní demokracii absolutně nehodí a bude jen dalším generátorem politického napětí – podobně jako přímá volba prezidenta, která mnoho nevyřešila, ale hodně zkomplikovala.

Tak nějak půjdou cesty nového režimu.

Speciál s Liborem Šíbou – podle jeho slov bývalým extrémním dezolátem, rasistou a promotérem Ortelu.

Libor Šíba léta vytvářel ekosystém kolem skupiny Ortel, Občanského týdeníku a založil paramilitární skupinu Brigáda Trocnov. Podle jeho slov s touto brigádou nacvičovali útoky proti „objektům“, které jim připadaly málo vlastenecké, dodržovali přísnou konspiraci a byli velmi dobře vyzbrojeni. Nejvíc mě zarazilo, že v jejich řadách působili aktivní členové armády a policie, a přitom proti nim nikdy nikdo nezasáhl, přestože se několikrát dostali do střetu s policií.

Libor Šíba před několika lety z dezoscény definitivně odešel, prošel zásadní změnou názorů a popisuje svou cestu od organizátora koncertů, přes extrémní radikalizaci, až k odchodu. Také mluví o tom, jak těžká je cesta deradikalizace a přechod do normálního života.

**Upozornění na obsah:**Tato epizoda obsahuje zmínky o společensky citlivých tématech, které mohou být pro některé posluchače nevhodné. Veškerý obsah je prezentován výhradně v rámci diskuze a kritického rozboru, nikoliv k propagaci či schvalování. Všichni zúčastnění se jednoznačně distancují od jakýchkoliv nenávistných ideologií a odsuzují je.

Pozor, pozor, mimořádné hlášení pro všechny obyvatele Moravskoslezského kraje. Vaším regionem projíždí už řadu týdnů obytný vůz s pražskou poznávací značkou. Žádná venkovská grilovačka není dost malá, aby z vozu nevystoupil zmateně vypadající sedmdesátník, který se zřejmě bude dobývat na váš pozemek.

Prosím, nestřílejte na něj ani nevolejte policii. Je to Andrej Babiš a jediné, co chce, je udělat si s vámi selfie na sociální sítě a nabídnout vám brožurku o prevenci nemocí. Je možné, že – stejně jako účastníky svých mítinků – i vás bude obtěžovat otázkami typu, jestli jste už prodělali mamografii, kolonoskopii, rektoskopii, defekografii, cystoskopii, nebo jestli máte výsledky PSA, popřípadě biopsii.

Pokud by vás tyto informace obtěžovaly, vezměte si na jeho mítink lékařskou zprávu. Pak už si můžete v klidu užívat předvolební veselice spojené s konzumací piva Točený Karel. Prosím, jen nechoďte do jeho obytného vozu, který si údajně přeměnil na improvizovanou sanitku, kde má prý nabízet různá vyšetření – a to pouze na vlastní nebezpečí.

Na jeho mítincích se také můžete setkat s oblíbeným tématem kokainu. Na posledních akcích v Moravskoslezském kraji kritizoval předsedkyni Poslanecké sněmovny, Markétu Pekarovou Adamovou, že se na pánském záchodě na jejím patře objevil papír s nepatrným obsahem kokainu. Tento muž zřejmě trpí obsesivní představou, že by šéfka parlamentu měla více dohlížet na kvalitu a hygienu pánských toalet.

Neodporujte mu, ale do sanitky nesedejte. Konec hlášení.

Exministr Zaorálek si poslanecký mandát na komunistické kandidátce Stačilo zřejmě zaslouží. V posledním videu se morálně rozhořčuje nad korupcí prolezlou Ukrajinou a českou akcí Nemesis, která posílá drony na Ukrajinu. Vnímá ji jako ohrožení naší národní bezpečnosti.

O čem to vypovídá? Že okupovaná a bránící se Ukrajina má vnitřní problémy spojené i s korupcí? Ano, je to pravděpodobné. Stejně jako je faktem, že v Rusku – na rozdíl od Ukrajiny – ani demonstranti nemohou vyjít na ulici, protože jsou okamžitě zatčeni a odvlečeni do lágrů. Mimochodem, dnes je v Rusku víc politických vězňů než za Brežněva.

Zaorálek to samozřejmě nemusí ve svém videu zdůrazňovat, když kritizuje Ukrajinu jako autoritářský stát. Když však publikuje svůj komentář v kontextu předvolební kampaně Stačilo – hnutí, které podporuje Rusko a chce vystoupit z NATO – dělá z něj mlčení ke druhé straně konfliktu přímého Putinova spojence.

Hostem dnešního speciálu je však Zuzana Hantáková, členka sdružení Kaputin. Sedm jeho členů pražský městský soud před dvěma dny osvobodil v kauze jejich protestu proti ruské invazi. Hantáková mluví o důvodech protestu, které spočívají i v nečinnosti ministerstva vnitra ohledně vyvlastnění ruských nemovitostí v Česku.

Řeč bude také o jedné z nejtemnějších postav ruské scény u nás – Michailu Sarukanovovi, přímém podřízeném prezidenta Putina, který stále operuje na našem území. A také o tom, jak se hvězdy dezo scény zakrátko objeví v Poslanecké sněmovně – a co to bude znamenat.