Současná opoziční scéna připomíná komunistickou Národní frontu. Šlo o organizaci, která sdružovala politické strany, společenské a zájmové organizace. Hlavním rysem bylo přijetí principu vedoucí úlohy komunistické strany v celém systému. Tak vypadá i dnešní opoziční scéna. Všichni uznávají „vedoucí úlohu“ Andreje Babiše, sám Babiš různě motivuje opoziční strany k vytváření předvolebních koalic a jako jediný má i právo je kritizovat.

Je to nesrovnatelná situace s tím, jak vypadá opoziční scéna všude ve světě – snad kromě Ruska a jiných autoritativních systémů. Tam také existují opoziční strany, ale protože vědí, že často usilují o stejného voliče, vzájemně spolu soupeří. Po volbách se sice dohodnou na vládní koalici, ale jen na systému „já pán, ty pán“. V Česku jsme svědky absolutního podřízení opozičních stran Andreji Babišovi. Otázkou je: když se bojí Babiše nyní, v opozici, jak to bude, až bude ve vládě nebo se ji budou snažit tolerovat?

O víkendu zároveň proběhl kongres Motoristů, který nepřinesl jasný signál o tom, jakou strategii chce strana zvolit a jak se jejich lídr Filip Turek staví ke svým skandálům z poslední doby. Sjezd se ve své otevřené části jen omezil na memorování stranického programu. Uvidíme také, jestli se jim podaří přemluvit šéfa hnutí Přísaha, Roberta Šlachtu, aby se s nimi před volbami nějakým způsobem spojil. Šlachta má ještě v živé paměti, jak ho předseda Macinka podrazil a odvrhl, přestože byli na předvolební koalici domluveni. V té době použil Macinka expresivní výraz s „lízáním koulí“.

Teď se snaží koalici se Šlachtou dojednávat Turek. Uvidíme, jak to dopadne tentokrát.

V pondělí došlo také ke vstupu nejstarší české politické strany na kandidátky hnutí Stačilo, což je fakticky komunistická strana. Po mnoha letech tak zřejmě končí politická strana, která spoluvytvářela demokratický systém v Česku. Čest její památce.

Ochota hnutí Stačilo znovu otevřít kandidátky zřejmě souvisí s nedostatkem peněz a obavou, že by se nemuseli dostat do Sněmovny. A kdo se tam nakonec dostane?

Jeden je odéesák a druhý pirát. Do politiky vstoupili ve 21 letech. Jeden je místostarostou největší ostravské městské části, druhý letos kandiduje do sněmovny na čtvrtém místě jihomoravské kandidátky.

V podcastu probíráme, jaký je jejich pohled na svět a jak se liší od čtyřicátníků a padesátníků, kteří dnes vesměs vládnou. Radim Ivan se už čtyři roky pokouší vytvářet v rámci ODS alternativní modernizační program s názvem Česko plus. Je to vlastně jediný živý ideový projekt uvnitř této strany.

Jan Marek zase s kamarádem rozjíždí celostátní akci Třicet pod třicet. Snaží se přesvědčit nejenom své vrstevníky, že by měli na kandidátkách různých stran využít preferenční hlasování a dostat do sněmovny také generaci pod třicet let.

V další části podcastu popisují, jaká témata považují za hlavní téma dnešní doby. Jan Marek tvrdí, že konkurenční prostředí v českém byznysu je kvůli špatně fungujícímu protimonopolnímu úřadu hodně zdeformované. Říká, že tu existuje řada monopolů a oligopolů, vytvářejících dohody, které zbytečně vytahují lidem peníze z kapes. Radim Ivan zase nastiňuje, jak připravuje reformu stanov ODS a jak chce jinak řídit ostravské školy. Mladí a neklidní táhnou do boje.

Stínová ministryně financí vydala knihu s názvem Na tahu jsou srdce. Je to pěkný vhled do toho, jak Alena Schillerová vidí minulost a jak si představuje budoucnost. Z hlediska pohledu na uplynulá desetiletí je to sentiment za světem Klementa Gottwalda a Gustáva Husáka – na svět, kdy ekonomika byla v pořádku, protože všechny firmy řídil mocný stát a nebyli tu bohatí, kteří by si stavěli vily u Curyšského jezera nebo si pořizovali jachty, jak píše paní Alena.

Celá kniha je nedvojsmyslný nářek nad tím, jak se nic nepovedlo a jak byla po revoluci země rozkradena. Paní Alena plete pojmy jako životní úroveň, průměrná mzda nebo kupní síla, aby demonstrovala, jak naše země v posledních letech upadla. Zdrojově se mýlí téměř ve všem, ale to není podstatné. Nikdy nemluví o hospodářském růstu a způsobu, jak toho bude chtít dosáhnout. Vždycky však píše o věcech jako daňová kobra, kontrolní hlášení nebo EET – tam vidí zdroj národního bohatství.

Za tím se samozřejmě skrývají zájmy holdingu Agrofert, jak jsme byli svědky v osmi letech, kdy ANO bylo na centrální úrovni u moci. Její kniha je manifestem agrohusákismu a finančního gestapismu.

S Matějem Hollanem, ředitelem Asociace poskytovatelů adiktologických služeb, o přípravě a projednávání novely trestního zákoníku.

Co všechno novela dekriminalizuje? Jak proti široké koalici ve Sněmovně lobovali a intrikovali šéf protidrogové brigády Frydrych a nejvyšší státní zástupkyně Bradáčová?

Je možné, aby státní zástupci interpretovali zákony v rozporu s vůlí poslanců, kteří zastupují voliče?
Bude amnestie pro ty, kteří sedí ve vězení za delikty spojené s konopím?
Dokáže se budoucí vláda a parlament ubránit tlaku státních zástupců, kteří už teď mluví o tom, že zákon respektovat nebudou?
A je možné, aby justice fungovala v modelu Minority Report a posílala lidi do vězení za možné budoucí delikty, které se nikdy nestaly?

Hnutí SPD jde preferencemi nahoru a narušuje dosavadní jednotu opozičního světa. Pozice hlavních konkurentů o hlasy opozičních voličů (Motoristé, Stačilo, Přísaha) jsou ohroženy. Ze strany (SPD), která ještě po loňských evropských volbách vypadala na odpis, je najednou štika v opozičním rybníce.

Proti SPD se v zákulisí, a leckdy i otevřeně, vyhraňují síly opozičního světa v čele s Babišem, Klausem a Zemanem. Devadesát dní do voleb se řadě opozičních voličů jeví SPD jako jediná skutečně silná politická alternativa. Se vzestupem SPD, který zdaleka nemusí končit, nepočítal ani Andrej Babiš, ani politické strany, které mu jdou na ruku – typu Motoristů, Stačilo nebo Přísahy.

Co bude po případném vítězství ANO ve volbách? Babiš počítal s parlamentní podporou od vůči němu submisivního hnutí Přísaha nebo od Motoristů. Nástup SPD v něm vyvolává nepříjemné pocity, že se bude o moc s někým reálně dělit.

Lze proto předpokládat, že vůči SPD se rozjede kampaň. Dosavadní pakt o neútočení opozičních stran může vzít za své.

S novinářem Vojtěchem Kristenem z INFO.CZ probíráme svět měnících se českých médií. Kam bude směřovat nižší sledování televizí? Bude nová digitální televize Oneplay v majetku PPF vlivnější než její mateřská TV Nova? A kdy? Je trh s podcasty v Česku nasycený? Vznikne Netflix pro podcasty?

V další části probíráme obrovskou poptávku po digitálních platformách typu XTV a VOX TV, které postupně vytvořily alternativní mediální trh. Je v tom jeden paradox: tak dlouho nadávaly na mainstream, až se jím fakticky staly.

Proč TV Prima potřebovala licenci od americké CNN, když její zpravodajský kanál spíš připomíná FOX News? Stojí pár tisíc sledujících za to, abyste museli prodávat provokativní nesmysly? A co Seznam a Česká televize, dva sloni v mediální místnosti – jak ovlivňují trh sdělovacích prostředků v Česku?

Začátkem června předsedkyně Socdem Maláčová oznámila světu, že její strana půjde sama do voleb. Koncem června předsedkyně Socdem Maláčová oznámila světu, že její strana nejspíš půjde do voleb s hnutím Stačilo. Tím hnutím, které ještě v únoru označila za nelevicové a antisystémové.

Co se od té doby změnilo? Jednak stoupá podpora Okamurovy SPD, což odčerpává hlasy hnutí Stačilo. Zároveň Andrej Babiš není nadšen z představy, že by měl vytvořit vládní koalici s SPD. Na lince Babiš–Zeman vznikla iniciativa přivést opět k jednacímu stolu Stačilo a Socdem, což by pro Babiše byl spíš vhodný partner.

Problém je, že vedení Socdem musí spolknout žábu a před světem se tvářit, že vlastně nemá problém s programem Stačilo, který obsahuje referendum o vystoupení z NATO a EU, a už vůbec ne s proruskou politikou. V reakci na to vystupují desítky lidí ze Socdem a nikdo jim přímo nebrání. Vytváří to dojem, že tahle sametová čistka je vlastně předpoklad pro to, aby se Socdem otevřela kandidátka hnutí Stačilo.

Jaké jsou další varianty a bude Babiš vládnout v čele 11koalice?

Tomáš Sokol si myslí, že po rozhodnutí soudu o vracení techniky mohl stát legálně BTC od Jiřikovského přijmout. V celém příběhu ale vidí mnoho míst, kde měly Blažkovi svítit červené kontrolky a měl zvolit jiný a mnohem transparentnější postup, aby veřejnost celý příběh pochopila. Vyhnul by se tím spekulacím a divokým příběhům – a hlavně tomu, že jeho verzi veřejnost nepřijala.

Probrali jsme taky, jakou roli v celém příběhu hrálo státní zastupitelství, FAÚ a další účastníci, a jestli neměli konat jiným způsobem.

V druhé části jsme se taky dostali k tomu, co by měla dělat nová ministryně, aby se podobné věci už nestávaly. Lehce jsme se taky dotkli fungování NSZ Lenky Bradáčové.

O jaké aféry šlo? Kauza Bartončík, sponzoři ODS, Zemanův Bamberk, Šlachtův puč a Babišovo lithium. K tomu ještě dopovíme, jak se vyvíjejí aféry Čapí hnízdo a bitcoiny. Vycházíme z výroku filosofa Bělohradského, že aféry jsou svátkem demokracie. V autoritativních režimech nejsou, zato tady posouvají společnost dál a vytvářejí nová pravidla.

V kauze Bartončík šlo o vyrovnávání se s minulostí a spolupráci s komunistickou tajnou službou. To sponzoři ODS Bacs a Sinha, za nimiž se skrývali čeští privatizátoři, svědčí o systémové chybě politiky, která nechala polistopadové politické strany z větší části odřezané od financování ze strany státu, čímž je vrhla do náručí pochybných podnikatelů. Aféra Bamberk zase odhalila bohorovnost Miloše Zemana, s níž je schopen podepsat i největší nesmysly.

To Šlachtův puč z června 2013 se tvářil jako akce proti mafii, která se usídlila v centru politické moci, a skončilo to jen několika podmínkami. Modelový příklad, jak odclonit vlastní trestní stíhání, ukázal v roce 2017 Andrej Babiš, když obvinil sociální demokracii z „rozkrádání národního bohatství“ a přetáhl jí její voliče.

O tomto a mnohém dalším v podcastu Kecy a politika, který je tentokrát o deset minut delší než obvykle.

Hostem speciálu Kecy a politika je tentokrát známý adiktolog a psychoterapeut Ivan Douda. Bavíme se o tom, jak ovlivní nedávná novela trestního zákoníku držení a pěstování lehkých drog. Probíráme paradoxy typu, že jsme jedna z prvních evropských zemí, která umožňuje lékařům aplikovat psilocybin, ale zároveň je stále trestným činem sbírat v lese houbu lysohlávku. Mluvíme o tom, že celá polistopadová historie je protkána zvyšováním a uvolňováním represe vůči držitelům nebo pěstitelům marihuany. Probíráme slavný komunistický paragraf o šíření toxikománie, který je tak gumový, že je možné ho nasadit na jakýkoli rozhovor o drogách. Není také bez zajímavosti, že někdejší prezident Zeman a současný Pavel udělili milosti nikoli dealerům, ale lidem, co si například pěstovali kytky marihuany. Sami uznali, že společenská nebezpečnost není tak velká, aby tito lidé celá léta museli trávit ve vězení. Otevíráme také otázku ketaminu a fentanylu, což jsou látky, které dnes frčí v USA. A nakonec se snažíme odpovědět, proč lidé touží po změněných stavech vědomí.