Moji přítelkyni, Sabinu Dagmar Vítovcovou z Plzně, jsem vám v tomto pořadu už několikrát představila. Její příběhy totiž dokonale souzní s mými vzpomínkami, a tak se krásně doplňujeme. Tentokrát ale dávám slovo jenom jí! Sábí, můžeš začít!

Když jdu od kolínského náměstí Husovou ulicí, skoro pokaždé se zastavím u domu číslo 49. Kouknu se do prvního patra na dvě okna našeho bytu nad prodejnou chlebíčků od Fialy a na tuhle facku si většinou nevzpomenu.

Když se z předsíně ozvalo tohle zavolání, přiznám se, že jsem od počítače vyskočila poměrně svižně! Pár facek, to jsou facky dvě, říkala jsem si cestou k panu Fuchsovi. Pravou rukou na levou tvář a levou rukou na pravou!

Pokud se někomu zdá název dnešního vypravování nepatřičný, omlouvám se, ale fráze „ženy, co mají koule“, se v češtině používá pro ženy, které projevují odvahu, sebevědomí a rozhodnost, což jsou vlastnosti, které se tradičně spojují s „koulemi“, což znamená mužskou odvahu. Jde tedy o metaforické vyjádření, nikoli o doslovný význam.

S odstupem času si uvědomuju, že za covidu mě na Facebooku žádalo o přátelství daleko víc lidí než teď. A někteří z nich mi byli od začátku podezřelí.

Při večerních procházkách s naším starým drsnosrstým jezevčíkem Atíkem, jsme chodili oba pomalu kolem našeho domu, já si přemýšlela a Atík byl rád, že vůbec jde.

Před takovými pěti lety jsem se stala přiměřeně línou. Ano, přiměřeně línou. Odmítám si totiž připustit, že stáří klepe na dveře, aby mi taktně sdělilo, že moje síly ubývají. Ať si klepe u někoho jiného a mě nechá na pokoji.

Minulou neděli jsem vám vypravovala o mladých duších v těle 75+ a dostala jsem od vás úžasné reakce, o které se s vámi právě teď podělím. Tak jdeme na to!

Všimli jste si, jak kolem nás přibývají seniorky a senioři s holemi, s berlemi, s chodítky nebo drandí na elektrotříkolce pro seniory? I já už teď vím, kde si elektrotříkolku, až přijde čas, objednám a do týdne ji budu mít doma.