V červnu v roce 1963 mi bylo třináct let, v září téhož roku jsem nastoupila do osmé třídy na Základní devítileté škole v Uhelné Příbrami u Chotěboře. Doktoři mi totiž doporučili kvůli průduškám vyměnit Kolín za venkov a na této škole dělal ředitele můj strýc, maminčin bratr, takže jsem šla z rodiny do rodiny.

Nový rok 2026 začneme vzpomínkou na Vánoce od mé přítelkyně, Sabiny Dagmar Vítovcové z Plzně. Vzpomínkou, která se některým z nás, může hodit celý rok! Sábí, máš slovo!

Prázdniny v Římě, film, natočený v roce 1953 - je tedy o tři roky mladší než já, jsem viděla během svého života mnohokrát. Audrey Hepburn získala za svou roli nejenom Oskara, ale i mou celoživotní náklonnost.

Když jdu od kolínského náměstí Husovou ulicí, skoro pokaždé se zastavím u domu číslo 49. Kouknu se do prvního patra na dvě okna našeho bytu nad prodejnou chlebíčků od Fialy a na tuhle facku si většinou nevzpomenu.

Když se z předsíně ozvalo tohle zavolání, přiznám se, že jsem od počítače vyskočila poměrně svižně! Pár facek, to jsou facky dvě, říkala jsem si cestou k panu Fuchsovi. Pravou rukou na levou tvář a levou rukou na pravou!

Pokud se někomu zdá název dnešního vypravování nepatřičný, omlouvám se, ale fráze „ženy, co mají koule“, se v češtině používá pro ženy, které projevují odvahu, sebevědomí a rozhodnost, což jsou vlastnosti, které se tradičně spojují s „koulemi“, což znamená mužskou odvahu. Jde tedy o metaforické vyjádření, nikoli o doslovný význam.

S odstupem času si uvědomuju, že za covidu mě na Facebooku žádalo o přátelství daleko víc lidí než teď. A někteří z nich mi byli od začátku podezřelí.

Při večerních procházkách s naším starým drsnosrstým jezevčíkem Atíkem, jsme chodili oba pomalu kolem našeho domu, já si přemýšlela a Atík byl rád, že vůbec jde.

Před takovými pěti lety jsem se stala přiměřeně línou. Ano, přiměřeně línou. Odmítám si totiž připustit, že stáří klepe na dveře, aby mi taktně sdělilo, že moje síly ubývají. Ať si klepe u někoho jiného a mě nechá na pokoji.