
Poslechněte si podcast: Irena Fuchsová: Jak jsem si to vyříkala s mrkví
Před takovými pěti lety jsem se stala přiměřeně línou. Ano, přiměřeně línou. Odmítám si totiž připustit, že stáří klepe na dveře, aby mi taktně sdělilo, že moje síly ubývají. Ať si klepe u někoho jiného a mě nechá na pokoji.
Když vypráví nápověda
Spisovatelka, publicistka a nápověda pražského Činoherního klubu Irena Fuchsová čte své povídky a fejetony ze života a o životě.
Irena Fuchsová: Mít tak hodnýho mužskýho…
Moji milí, opět jsem pro vás vybrala příběh od mé přítelkyně z Plzně, Sabiny Dagmar Vítovcové. Sábí, máš slovo!
Irena Fuchsová: Takový elegantní a usměvavý fešák
Sousedka stála před domem a vypadala ztrápeně. „Co se stalo,“ zeptala jsem se jí, protože vím, že sdílená bolest je poloviční bolest, a ona mávla rukou.
Irena Fuchsová: Chlebíčky
Moje milá nedělňátka, Jenda Mrkvička je můj přítel z Facebooku a jeho žena Růženka je moje přítelkyně ze života. Jendu a Růženku jsem před deseti lety oddávala na kolínské radnici a málem jsem se rozplakala, protože Růženčinu rodinu znám celý život. Teď tady přede mnou stáli všichni, protože jsem viděla i ty, kteří už s námi dávno nejsou, a představovala si, jakou radost by měla například prababička, které Růženka doslova z oka vypadla!
Irena Fuchsová: Polní hraboš v autobuse
Jela jsem z kolínského nádraží autobusem domů. Těch dvou mužů jsem si všimla už na zastávce. Mohlo jim být kolem čtyřicítky, jeden byl svalovec, druhý vypadal zajímavě. Jako kdyby byl od divadla. I podobně mluvil. Sice poněkud nahlas, ale zajímavě a vtipně.
Irena Fuchsová: Svaté přijímání
Opět jsem vybrala příběh od mé přítelkyně z Plzně Sabiny Dagmar Vítovcové. Jmenuje se Svaté přijímání. Sábí, máš slovo!
Irena Fuchsová: Radek Režen
S Janou jsme se scházely každý měsíc v naší kavárně, ale tentokrát se uvidíme až po dvou měsících. Byly jsme nemocné, problémy v práci, prostě nám to nevyšlo.
Irena Fuchsová: Šmrdolení II.
V březnu jsem vám vypravovala o šmrdolení a slíbila jsem vám, že zjistím co možná nejvíc o tom, co tohle slovo vlastně znamená. Takže teď splním slib!
Irena Fuchsová: Vzpomínky na kolegy v Činoherním klubu
Kdysi, před dvaceti lety, po divadelních prázdninách jsem před zkouškou seděla ve své první řadě, odkud napovídám, a přede mnou seděli vedle sebe, na kraji jeviště, Leoš Suchařípa, Bořík Navrátil a Marek Taclík. A Bořík se mě zeptal: „Irenko, kdo z nás tří je nejhezčí?"
Irena Fuchsová: Ty mrcho, ty se máš!
Nedávno mě napadlo, že se závistí jdou ruku v ruce zlo, pomluva a šikana. Kdo závidí, ten i pomlouvá. To velmi vychytrale dělají dospělí. Když někomu závidí dospělý, je zlý a rafinovaná pomluva dokáže divy, to jsme možná zažili všichni.
Irena Fuchsová: Výstraha deváťákům
Včera byl Den učitelů a já proto dnešní vypravování věnuju všem učitelkám a učitelům! Děkujeme za všechno a přejeme všem zdraví a trpělivost!
Irena Fuchsová: Mám všechno. Ale nic víc
Určitě je máte kolem sebe také. Muže i ženy, kteří mají více méně všechno, co běžný smrtelník potřebuje ke spokojenému životu, přesto jsou nespokojení, a vy nechápete, proč.