Moje milá nedělňátka, Jenda Mrkvička je můj přítel z Facebooku a jeho žena Růženka je moje přítelkyně ze života. Jendu a Růženku jsem před deseti lety oddávala na kolínské radnici a málem jsem se rozplakala, protože Růženčinu rodinu znám celý život. Teď tady přede mnou stáli všichni, protože jsem viděla i ty, kteří už s námi dávno nejsou, a představovala si, jakou radost by měla například prababička, které Růženka doslova z oka vypadla!

Jela jsem z kolínského nádraží autobusem domů. Těch dvou mužů jsem si všimla už na zastávce. Mohlo jim být kolem čtyřicítky, jeden byl svalovec, druhý vypadal zajímavě. Jako kdyby byl od divadla. I podobně mluvil. Sice poněkud nahlas, ale zajímavě a vtipně.

Opět jsem vybrala příběh od mé přítelkyně z Plzně Sabiny Dagmar Vítovcové. Jmenuje se Svaté přijímání. Sábí, máš slovo!

S Janou jsme se scházely každý měsíc v naší kavárně, ale tentokrát se uvidíme až po dvou měsících. Byly jsme nemocné, problémy v práci, prostě nám to nevyšlo.

V březnu jsem vám vypravovala o šmrdolení a slíbila jsem vám, že zjistím co možná nejvíc o tom, co tohle slovo vlastně znamená. Takže teď splním slib!

Kdysi, před dvaceti lety, po divadelních prázdninách jsem před zkouškou seděla ve své první řadě, odkud napovídám, a přede mnou seděli vedle sebe, na kraji jeviště, Leoš Suchařípa, Bořík Navrátil a Marek Taclík. A Bořík se mě zeptal: „Irenko, kdo z nás tří je nejhezčí?"

Nedávno mě napadlo, že se závistí jdou ruku v ruce zlo, pomluva a šikana. Kdo závidí, ten i pomlouvá. To velmi vychytrale dělají dospělí. Když někomu závidí dospělý, je zlý a rafinovaná pomluva dokáže divy, to jsme možná zažili všichni.

Včera byl Den učitelů a já proto dnešní vypravování věnuju všem učitelkám a učitelům! Děkujeme za všechno a přejeme všem zdraví a trpělivost!

Určitě je máte kolem sebe také. Muže i ženy, kteří mají více méně všechno, co běžný smrtelník potřebuje ke spokojenému životu, přesto jsou nespokojení, a vy nechápete, proč.

Sešly jsme se v kavárně čtyři, každá si objednala jiný druh kávového potěšení, pokud možno takového, které jsme ještě nikdy nepily. Gita vytáhla z kabelky náš Kávovárek, což je malý bloček, kam napsala názvy kafe, které nám za chvíli přinesou, aby posléze přidala i hodnocení od jedné do deseti. A abychom měly klid na hodnocení a hlavně si stačily povědět, co se stalo za týden, kdy jsme se neviděly, začaly jsme hned hlavním bodem, tím byli, jako vždy, naši muži.

Protože je dneska Mezinárodní den žen, budu vám vypravovat o ženě, matce, manželce, snaše, tchyni, švagrové, babičce, dceři, sestře, tetě. Ano, tato žena má kolem sebe velkou rodinu, ale přesto byla na něco sama.