Včera večer jsme s naším drsnosrstým jezevčíkem Baxíkem vyrazili, jako každý den, na večerní procházku. Nejdřív jsme potkali pejskařku Janu s kámošem Bertem, pejskové si povídali a my se začaly bavit o šicích strojích.

Tenhle příběh je od mé facebookové přítelkyně, Sabiny Dagmar Vítovcové z Plzně a já doufám, že se vám bude líbit stejně, jako se líbí mně. Sabino, máš slovo!

Od šesti let jsem byla nenasytná čtenářka, která o prázdninách slupla i dvě tři knihy za den. V mé nenasytnosti mě podporovala kolínská knihovna, která byla a stále je naproti domu, kde jsem nejenom bydlela, ale také jsem se tam 22. června 1950 narodila.

Silnice přes starý kolínský most je pořád plná aut v obou směrech, takže chápu, že cyklisté a koloběžkáři používají radši chodník, i když správně mají použít silnici, na které je v obou směrech vyznačená i značka pro cyklisty. Chápu, že jedou přes most radši po chodníku, ale proč NIKDY nepoužijí zvonek?

Než přijel autobus ke kolínskému nádraží, všimla jsem si skupinky tří kluků a jedné dívky, kterým mohlo být kolem patnácti let. Když za chvíli nastupovali společně do autobusu, kluci si sedli dopředu, dívka doprostřed a já si přisedla k ní, abych byla blízko u dveří, až budu vystupovat.

Když jsem nedávno nastoupila na kolínském Zálabí do ranního autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje asi čtyřicetiletá kanalizace. Nebyla to žena. Byla to opravdu kanalizace.

Začátkem sedmdesátých let jsem se šla podívat na film Už zase skáču přes kaluže. Těm, kteří film neviděli, krátce připomenu příběh chlapce z chudé venkovské rodiny, který v šesti letech, následkem dětské obrny ochrnul. Díky svému odhodlání a silné vůli se za pomoci kamarádů vrátí ke své lásce, jízdě na koni.

Do Činoherního klubu jezdím od roku 1994 a tenhle příběh z nočního vlaku může být z roku 2005, takže mu je už skoro 20 let.

Tenhle příběh je sice skoro dvacet let starý, ale je to pro mě vzpomínka, kterou mám hodně ráda. Kdysi dávno dávali na Nově, na konci zpráv, naše oblíbená zvířátka, vzpomínáte si? Mě pokaždé napadlo, že sestříhají dokument, který je o něčem úplně jiném, namluví k němu vtipný komentář, my se zasmějeme a zapomeneme na katastrofy, na které jsme koukali během zpráv.