Kdysi, před dvaceti lety, po divadelních prázdninách jsem před zkouškou seděla ve své první řadě, odkud napovídám, a přede mnou seděli vedle sebe, na kraji jeviště, Leoš Suchařípa, Bořík Navrátil a Marek Taclík. A Bořík se mě zeptal: „Irenko, kdo z nás tří je nejhezčí?"

Nedávno mě napadlo, že se závistí jdou ruku v ruce zlo, pomluva a šikana. Kdo závidí, ten i pomlouvá. To velmi vychytrale dělají dospělí. Když někomu závidí dospělý, je zlý a rafinovaná pomluva dokáže divy, to jsme možná zažili všichni.

Včera byl Den učitelů a já proto dnešní vypravování věnuju všem učitelkám a učitelům! Děkujeme za všechno a přejeme všem zdraví a trpělivost!

Určitě je máte kolem sebe také. Muže i ženy, kteří mají více méně všechno, co běžný smrtelník potřebuje ke spokojenému životu, přesto jsou nespokojení, a vy nechápete, proč.

Sešly jsme se v kavárně čtyři, každá si objednala jiný druh kávového potěšení, pokud možno takového, které jsme ještě nikdy nepily. Gita vytáhla z kabelky náš Kávovárek, což je malý bloček, kam napsala názvy kafe, které nám za chvíli přinesou, aby posléze přidala i hodnocení od jedné do deseti. A abychom měly klid na hodnocení a hlavně si stačily povědět, co se stalo za týden, kdy jsme se neviděly, začaly jsme hned hlavním bodem, tím byli, jako vždy, naši muži.

Protože je dneska Mezinárodní den žen, budu vám vypravovat o ženě, matce, manželce, snaše, tchyni, švagrové, babičce, dceři, sestře, tetě. Ano, tato žena má kolem sebe velkou rodinu, ale přesto byla na něco sama.

Možná, že i některé ženy jsou kazičky nálady, ale já se s takovými ženami setkávám minimálně! Na jejich počet by mi bohatě stačila jedna ruka, a proto teď oslovuji pouze některé muže.

„Vona se na mě vždycky podívá, udělá ty svý psí voči a má mě tam, kde mě chce mít." Nepřipomíná vám to něco, moji milí posluchači?

Z Kolína do Prahy a zpět dojíždím od května 1994, a tak si myslím, že se můžu Českých drah zeptat na něco, co mi nepřijde normální.

Ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Vsadím se, že mnoho z vás tento známý citát zná. Takhle si troufl charakterizovat ženy spisovatel Oscar Wilde, který žil v letech 1854 až 1900, a i když ho obdivuju a mám ráda, myslím si, že neměl tak úplně pravdu.