Všimla jsem si toho za posledních pár let několikrát. Ženy mediálně známé se staly matkami. Některé se sice prezentují jako šťastné matky, kterým se dítětem naplnilo jejich poslání ženy, ale stejně se nakonec prořeknou.

Vypravování mé facebookové přítelkyně Sabiny Dagmar Vítovcové z Plzně jsem už v našem pořadu několikrát použila. Vždy bylo originální, protože Sabina prostě JE originální. Věkem si jsme blízké a svým psaním také.

Jednoho dne mi můj mobilní operátor e-mailem oznámil, že od konce měsíce budu platit nové mobilní internetové služby. To je sice hezké, ale já žádné nové mobilní internetové služby, nepotřebuju! A víte proč? Internet jsem ve svém mobilu záměrně nikdy neměla!

Esemeskový příběh, který vám teď převyprávím, začal v dubnu před čtyřmi lety. V době covidu. Týkal se mých blízkých přátel, Jolany, jejího manžela Toníčka a Jolaniny dcery Marušky. Radši vám hned řeknu, že tenhle příběh skončil šťastně a je důkazem toho, že nikdy nesmíme nic vzdávat! Nikdy!

Můj nakladatel, Bronislav Ondraszek z Vendryně u Třince, cestuje po celém světě po místech, která jsou spíše neznámá a píše o nich tak zajímavě, že mu v dnešní nápovědě ráda předám slovo:

Tohle vypravování jsem napsala v dubnu 2009. Je tedy mladé šestnáct let, ale zároveň se mi zdá, že rok 2009 je strašně, strašně daleko.

Nedávno jsem objevila ve svém počítači rozhovor o odpuštění. Spisovatel Vladimír Stibor mi totiž 20. června 2018, poslal z Nechvalic e-mail s prosbou o malý rozhovor o odpuštění s tím, že oslovil více spisovatelů a že by chtěl z těchto rozhovorů udělat knížku. Ta sice nakonec nevyšla, ale já dnes, po sedmi letech zjistila, že mám názor na odpuštění pořád stejný.

Jako kolínská zastupitelka jsem od roku 2010 do roku 2022 oddávala. A tak se stalo, že jsem 22. května 2021 oddávala jeden pro mě nezapomenutelný pár, se kterým jsem se před svatbou sešla, a výsledkem byl svatební projev, který je pro mě stejně nezapomenutelný.

Češi jsou národem pejskařů a veterináři i průzkumy odhadují, že v českých domácnostech žije víc jak dva miliony psů! A kočka? Kočka je jedním z nejoblíbenějších domácích mazlíčků a v našich domácnostech žije skoro milion a půl koček!

Ve čtvrtek ráno mi zazvonil mobil. Volal velký Víťa. „Mami, prosím tě, já bych něco potřeboval...“ Podle hlasu jsem usoudila, že mě dneska potřebuje víc než kdy jindy. „Tak povídej.“