Rodinná firma SOMA z Lanškrouna patří mezi světovou špičku ve výrobě flexotiskových strojů. Vznikla přitom doslova z ničeho. S cca třista třiceti lidmi, bez výrobního programu a s 43 milionovým dluhem. Dnes má globální klientelu, inovuje rychleji než konkurence a řadí se mezi málo českých firem s finálním produktem globální úrovně, což potvrzuje jejich celosvětové rozšíření . Ladislav Verner v rozhovoru pro pořad Průmyslová zóna Pavla Janečka na platformě FocusOn popisuje nejen cestu firmy, ale především systémové chyby, které podle něj už tři dekády ničí český průmysl.

V době, kdy se lanškrounská Tesla obtížně privatizovala a divize jednoúčelových strojů zůstala bez zájemců, Verner viděl, že odchod desítek odborníků by definitivně pohřbil roky technického a technologického know-how. Rozhodl se proto tým udržet a začít znovu na vlastní riziko**.**

"Nechtěl jsem, aby tak kvalitní tým zmizel z trhu. Byli jsme úplně nazí – bez výrobního programu, bez výrobku, s kolektivem zkušených techniků a vysoce kvalifikovaných a motivovaných řemeslníků a s privatizačním dluhem 43 milionů korun. Výrobní program, který jsme mohli použít, zmizel ze dne na den se zánikem Tesly," vzpomíná Verner na začátky po roce 1992.

Firma SOMA tak začínala bez výchozího produktu. Přesto se během tří dekád propracovala mezi světové firmy, dodavatele vlastní ucelené řady strojů pro zpracování obalových materiálů, zejména flexotiskových strojů, řezaček a dalších.  "Během 33 let jsme se dostali do světové špičky bez jakéhokoliv uzardění. Konkurenti i celý trh to vidí. Ale nepatříme do mainstreamu toho, co se tady stále provozuje. Patříme k finalistům a těch je v České republice tragicky málo," konstatuje Verner.

Z původně malé rodinné firmy se stala technologická společnost, kterou dnes vlastní společně se dcerou a synem. Ti mají v budoucnu převzít odpovědnost za další rozvoj firmy a udržení nastavené podnikatelské filosofie - mít vlastní finální produkty a nestat se tak rukojmím nadnárodních firem.   

Český produkt za 70 % obalů v supermarketech

SOMA vyrábí flexotiskové stroje, laminátory a podélné řezačky. Jde o klíčové technologie pro tiskařský průmysl – obaly potravin, léků nebo parfémů jsou totiž zhruba ze 70 % tištěny právě flexotiskem. "Když půjdete do jakéhokoliv supermarketu na světě, až 70 procent obalů kolem vás je tištěno flexotiskem," popisuje Verner.

Flexotisk je stabilní obor, který i v době krizí necítí tolik otřesů jako jiné segmenty. "Přijde-li krize, ta vlna je tady nižší, protože lidé musí chodit nakupovat jídlo a léky," vysvětluje praktické důvody stability.

K tomu SOMA dodává i doprovodné technologie – laminátory spojující více materiálů do bariérových obalů nebo řezačky připravující potištěný materiál pro balicí linky.

Zatímco mnozí čeští výrobci vyrábějí díly pro jiné, SOMA dodává kompletní finální technologie. A právě finální produkt je podle Vernera zásadní výhodou.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, kde se dozvíte:

• Jak Ladislav Verner popisuje nejrizikovější momenty vzniku SOMY a začátek s 43milionovým dluhem bez jakéhokoli výrobního programu

• Proč slova "finální výrobek" chybí v programovém prohlášení vlády i Svazu průmyslu a co to znamená pro budoucnost českého průmyslu

• Detailní vysvětlení dvou modelů investic do vědy – proč na Západě generují prosperitu a v Česku jen obohacují zahraniční firmy

• Konkrétní kritiku investičních pobídek na příkladu Onsemi v Rožnově a proč 10 miliard od státu nepomohlo ani firmě, ani české ekonomice

• Jak přesně Čína za 25 let změnila strukturu své ekonomiky stejným receptem, který používá SOMA už 33 let, a proč Německo po válce za 25 let dosáhlo technologického lídrovství

Helena Jelínek žije čtyři roky ve švýcarském Hergiswilu, malebné vesničce pod Alpami. Marketingová manažerka vysvětluje, proč si musí každý Švýcar platit zdravotní pojištění sám, jak funguje podpora v nezaměstnanosti ve výši 70 procent platu po dobu dvou let a proč se zbavila koncovky ová v příjmení. Popisuje také, jak obtížné je konkurovat Švýcarům, kteří mluví plynně minimálně třemi jazyky, a co všechno ji na životě v Alpách překvapuje. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.

Jak funguje švýcarské zdravotní pojištění? „Je to docela jiný systém, než známe v Česku, kde zdravotní pojištění je placené automaticky zaměstnavatelem nebo strhávané z mzdy. Tady je to jinak – člověk si musí platit své zdravotní pojištění sám a nastavit si ho podle toho, jaké má potřeby a jak je na tom zdravotně."

„Pojišťoven je tu spousta, člověk si musí vybrat, které bude důvěřovat, a nastavit si balíček podle sebe. Když třeba někdo nosí brýle, čočky, vybere si variantu balíčku, kde mu tohle bude pokryto. Čím víc do systému přispívá, tím víc pak ušetří, když se něco stane.“ A zubaři? „K zubaři většina jezdí do Česka."

Příroda, práce a láska

Jak se Helena ocitla ve Švýcarsku? „Byla to souhra několika okolností. Za prvé moje láska k přírodě, horám a sportovním aktivitám. Za druhé pracovní příležitost – udělala jsem si tady spoustu kontaktů v rámci bývalé práce. A pak třetí faktor byla láska, neboli vztah. V jeden moment se tohle všechno nějak zkombinovalo."

Bylo těžké sehnat práci? „Nebylo to tak, že by na mě čekala připravená pozice. Měla jsem tu bývalé kolegy a známé z marketingu. Informovala jsem se u nich, jestli je volná nějaká marketingová pozice v oblasti technologií. Pak jsem si prošla klasickým výběrkem. Na začátku to bylo díky networkingu o něco jednodušší, ale později jsem zažila i fázi hledání práce úplně naslepo – stejně jako kdysi v Praze."

Život v alpské vesnici

Hergiswil je malebná vesnice pod Alpami. „Cítím se tady úplně skvěle. Čistotu, bezpečnost, kompletní zorganizovanost vnímám od prvního dne. Věci mě neustále překvapují."

„Mně tohle hrozně vyhovuje, ale samozřejmě nemusí vyhovovat všem. Tahle vesnice je velmi klidná. Pro lidi, kteří jsou extrovertní nebo z jižní Evropy, to může být problém – je tu hodně ticho.“

Existují věci, které Heleně vadí? „Je jich hrozně málo. Mě samotnou překvapilo, jak málo věcí mě štve. Jsou to prkotiny, ale nakonec věci, se kterými máte práci navíc."

„Jsou to cla. Nejsme v Evropské unii. Pro lidi v EU je to dávno minulost, o kterou se nechtějí zajímat. Pro mě bylo těžké si na tohle zvyknout. Musím mít švýcarskou simku, nemůžu z ní za stejné peníze zavolat do Česka nebo po Evropě. A poslat věci ven ze země bez větší administrativy není jednoduché."

Helenin přítel Peter, Slovák, získal švýcarské občanství po více než 10 letech. Chce ho i Helena? „Záleží na tom, kam se vydává vaše životní cesta. Pro mě osobně je to logická věc, pokud si po osmi, deseti, dvanácti letech uvědomím – líbí se mi tu a chci tu zůstat."

Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

Z videa či podcastu se kromě výše uvedeného dozvíte také:

1. Detailní porovnání zdravotního pojištění v Česku a Švýcarsku a konkrétní příklady, kolik stojí různé balíčky
2. Heleniny zkušenosti s networkingem ve švýcarském marketingovém prostředí a jak si vybudovala kontakty
3. Konkrétní příklady situací, kdy Heleně jazyková bariéra komplikovala profesní život a jak ji překonala
4. Podrobnosti o administrativě spojenené se získáváním švýcarského občanství a jak proces probíhá
5. Heleniny postřehy o rozdílech mezi životem v Praze a v alpské vesnici a co jí chybí z české kultury

Společnost Mars patří k největším světovým výrobcům cukrovinek, žvýkaček i krmiv pro domácí mazlíčky. V Evropě provozuje několik továren, přičemž ta v Poříčí nad Sázavou je jedinou evropskou výrobou Skittles. Marketingová ředitelka společnosti Mars pro střední a východní Evropu Daniela Hlaváčková v pořadu Brand Date vysvětluje, proč je kvalita produktů v celé Evropě stejná, jak se firma staví ke zdravějším trendům a kde vidí největší příležitosti pro růst.

Český mýtus o horší kvalitě čokolády v tuzemsku vyvrací Daniela Hlaváčková konkrétními argumenty. Firma má například továrnu přímo v Poříčí nad Sázavou, která jako jediná v Evropě vyrábí Skittles pro celý kontinent i další regiony. „Skittles, který si koupíte v Anglii, v Turecku, a dokonce i v Asii, pochází tady od nás, takže chuť je absolutně stejná," vysvětluje Hlaváčková.

Pokud jde o čokoládové tyčinky jako Twix nebo Snickers, ty se vyrábějí v několika evropských továrnách – v Polsku, Francii a dalších zemích. Receptura je však všude striktně jednotná. „Ingredience a receptura jsou všude stejné. Čím se to může lišit, je případně dodavatel, že máte cukr od tohohle dodavatele a cukr od jiného, ale jinak receptury jsou všude stejné. V Evropě byste chuť našich tyčinek měl mít všude stejnou," ujišťuje Hlaváčková. 

Portfolio od čokolád po krmiva: výhoda i výzva

Mars není jen výrobcem cukrovinek. Pod sebou má i žvýkačky, rýži i krmiva pro zvířata.

„Máme hodně diverzifikované portfolio, ale je to naše velká výhoda. Jednotlivé kategorie se mohou učit jedna od druhé,“ vysvětluje Hlaváčková. Přístup k marketingu se však liší podle typu zákazníka. „U cukrovinek cílíme na konzumenta. U krmiv cílíme na kupujícího, což často není ten, kdo produkt spotřebovává,“ říká.

Mars staví svou marketingovou strategii na evidence-based principech a datech z Ehrenberg-Bass institutu. „Penetrace je pro nás klíčová. Chceme zasahovat co nejširší veřejnost,“ doplňuje.

Méně cukru, více inovací. Reakce na mladou generaci

Zdravější životní styl a tlak na snížení cukru jsou globálními trendy. „Přes 90 % našich žvýkaček je bez cukru,“ říká Hlaváčková. U čokolád je podle ní klíčová edukace porcí a kalorií. Mars uvádí produkty přizpůsobené mladší cílové skupině, například Orbit Refreshers. „Jsou barevné, hravé a komunikace je zaměřená na mladé,“ vysvětluje.

Zároveň platí, že dlouhodobé strategie fungují. „Kampaň Snickers ‚Když máš hlad, nejsi to ty‘ běží od roku 2010 a stále funguje,“ připomíná.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké konkrétní marketingové postupy Mars používá při expanzi v regionu střední a východní Evropy?
2. Jak funguje řízení marketingových týmů mezi jednotlivými kategoriemi v praxi?
3. Jak se vyvíjela kampaň Snickers s claimem „Když máš hlad, nejsi to ty“ v čase?
4. Jak Mars pracuje s daty při analýze trendů na mladé generaci?
5. Jaké inovace firma aktuálně testuje, ale zatím je neplánuje uvést na český trh?

Český realitní trh připomíná parní kotel. Ceny nemovitostí dál rostou, výnosy z nájmů se propadají a investoři i běžní kupující ztrácejí jistotu, čeho se vlastně držet. Podle investora a nákupčího nemovitostí Marka Cifra jsme se ocitli ve spekulativní fázi trhu, kde víra v nekonečný růst převažuje nad realitou. V pořadu On the Ground vysvětluje, co stojí za současným napětím, proč se od regionů odvrací i ostřílení investoři a jak může rok 2030 změnit podobu českého bydlení.

Ještě před pár lety působilo zdražování nemovitostí dramaticky. Dnes je realita ještě podstatně tvrdší. Ve druhém čtvrtletí 2025 vzrostly ceny bytů meziročně o 14 %, a Češi tak potřebují na vlastní bydlení více než 13 hrubých ročních platů. To je jeden z nejhorších poměrů v Evropě.

Cifr popisuje napětí na trhu jednoduše: zatímco ceny bytů rostou jako po „hokejce“, příjmy domácností po očištění o inflaci spíše stagnují. „Kupní síla se od cen nemovitostí odpojila. Ten rozdíl roste už několik let, a to nebezpečně rychle,“ říká.

Tento nesoulad podle něj nevytváří zdravé prostředí. Investiční výnosy klesají, nájemné už růst cen bytů dávno nedohání a investoři se tak stále častěji spoléhají jen na to, že za rok či dva prodají za víc. „Trh je delší dobu ve spekulativní fázi. Lidé očekávají výnosy, které nejsou realistické,“ pokračuje.

Regiony přestávají dávat smysl

Rozdíl mezi Prahou a regiony dnes není jen v ceně za metr čtvereční, ale hlavně v dynamice trhu. Zatímco v Praze a Brně je poptávka stabilní, regionální trhy jsou podle Cifra stále více postavené na investorech – a to představuje zásadní riziko.

Moderátor připomíná typický argument investorů: proč kupovat v Praze za 200 tisíc za metr, když v Ústí stojí metr jen kolem 40 tisíc? Cifr odpovídá nekompromisně: „Ústí je investičně přeexponované. Lokální obyvatelé na byty nemají. A když budete chtít jednou prodat, komu? Dalším investorům, kteří budou čekat stejný růst? To nedává smysl.“

Podobně varuje i před Ostravou, která za poslední dva roky vyrostla o 100 %. Tento růst podle něj nevychází z fundamentů, ale ze spekulací. „Vypadalo to jako jackpot, ale takový růst není zdravý. Proto tyto byty prodáváme,“ říká.

Přesun kapitálu zpět do velkých měst: Praha a Brno jako bezpečné přístavy

Cifr vysvětluje, že v posledním roce a půl ve velkém restrukturalizuje portfolia svých klientů. Prodává byty v okresních městech a přesouvá kapitál zpět do největších center.

„Stahujeme portfolia do Prahy, Brna a částečně Olomouce či Hradce. Velká města mají stabilní poptávku a dávají větší jistotu, že nemovitost udrží hodnotu,“ říká.

Proč nevsadit na regiony s nižšími cenami a vyššími nájmy? Cifr odpovídá: „Tam už růst proběhl. A další není na čem stavět.“ Je to podle něj logický vývoj: jakmile regiony doženou svou „diskontní“ pozici, vrací se investoři k jádrovým lokalitám.

Dnes se investovat stále dá. Ale jen pokud víte přesně proč

Cifr tvrdí, že investice do nemovitostí se dnes vyplatí už jen úzké skupině lidí – zejména těm mladším, s dlouhým horizontem a chutí pracovat s finanční pákou.

„Pokud vám dává smysl spekulovat na kapitálový výnos, jde investovat i dnes. Ale musíte vědět, co děláte. Dlouhodobé záporné cash flow je cena za budoucí zisk. A musíte si položit otázku, zda to psychicky i finančně zvládnete,“ vysvětluje. Jedna věc je však podle něj naprostý omyl: „Kalkulace typu ‘teď koupím draho, ale za rok refinancuji hypotéku na 2,5 %’ jsou iluze. To se nestane.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké konkrétní trhy a projekty považuje Cifr za nejrizikovější – a proč je na seznamu i jeden známý pražský developer?
2. S jakými reálnými příběhy o selhání investičních fondů se v praxi setkal?
3. Jak konkrétně probíhala remodelace portfolií, která investorům během dvou let přinesla přes 120% výnos?
4. Jaká data Cifr sleduje při odhadu budoucího vývoje cen a kterým ukazatelům investoři nerozumějí?
5. Jaké scénáře růstu cen vidí pro Prahu, Brno a Ostravu do roku 2030?

Tomáš Jan Podivínský je velvyslanec České republiky ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku. V rozhovoru vysvětluje, proč Česko vyváží do Švýcarska zboží za 83 miliard korun ročně, jak české zbrojovky uzavírají kontrakty v řádu desítek miliard a proč švýcarští experti chválí české radary. Popisuje také demografický problém Švýcarska – 1,3 dítěte na ženu znamená, že země bude zoufale potřebovat pracovní sílu. A vysvětluje, proč americká cla 39 procent byla pro Švýcary psychologickým šokem. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.

Česko vyváží do Švýcarska zboží za 83 miliard korun ročně. Švýcarsko je osmým největším investorem v Česku. „Vztahy jsou důležité, řekl bych, až nejdůležitější. Hlavní základ je v tom, že přímé investice i vzájemná obchodní výměna je v segmentech s vyšší a vysokou přidanou hodnotou. Všechno, co má myšlenku, kde je potřeba lidský um, lidský potenciál, jde dopředu. To má stále větší podíl na vzájemném obchodu, a to je velice pozitivní," vysvětluje velvyslanec.

„Jde o biotechnologie, IT, umělou inteligenci, farmacii, ale samozřejmě vzhledem ke změněné situaci v Evropě bezpečnostní také obranný průmysl. Jsou to různé technologie radarové a speciální vojenské technologie, speciální chemie. Těch oborů je obrovské množství."

20 českých vědců v jednom institutu

Nejde jen o výměnu zboží, ale také o kontakty ve vědecké a výzkumné rovině. „Švýcarsko je špičková země, první země na světě v biotechnologiích, ve farmacii. Především Basilej – Novartis, Roche, Lonza. Všechny ty firmy v Basileji sídlí, ale také špičkové výzkumné instituce jako Biocentrum Basel."

„Máme tam spoustu českých vědců, velice úspěšných. Někteří se účastnili výzkumů, které byly oceněny Nobelovou cenou. Když třeba přijdete do Paul Scherrer Institutu – naprosto špičkového výzkumného pracoviště ve Švýcarsku, v Evropě ojedinělého – máte tam na 20 českých vědců, výzkumníků. Nepřijdou jen na stáž, ale jsou tam někteří 10 i více let a mají za sebou značnou vědeckou kariéru."

Jaderná energie: Švýcaři sledují Česko

Letos proběhlo i první nukleární fórum. „Byl tam generální ředitel ÚJV Řež, který přednášel o jaderné energetice a výzkumu. Spousta českých vědců, kteří ve Švýcarsku působí. Tématem byly malé modulární reaktory, ale i vůbec budoucnost jaderné energetiky, což je ve Švýcarsku velké téma. Oni velmi pozorně sledují naše kroky a náš energetický mix."

Švýcarsko má tři funkční jaderné elektrárny (jeden reaktor je odstavený), které pokrývají zhruba třetinu spotřeby. „Rozhodnutí v referendu bylo, že se stávající jaderné bloky nechají dosloužit a nebudou se nahrazovat novými jadernými zdroji. To referendum je stále v platnosti."

„Nicméně všichni si uvědomují – vědecká komunita, spolková vláda švýcarská i pomalu veřejnost – že švýcarský cíl do 2050 mít energetiku bezemisní, bezfosilní, dostupnou, energeticky zajištěnou po celý rok, nezávislou na okolí, v podstatě bez jádra nevychází."

„Proto jsme měli velký úspěch právě v letošním prvním ročníku nukleárního fóra, kde můžeme přenášet naše zkušenosti a myšlenky, co se týká mixu obnovitelných zdrojů a jádra jako bezemisní technologie výroby elektřiny."

Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

Z videa či podcastu se kromě výše uvedeného dozvíte také:

1. Detailní informace o konkrétních českých firmách, které dosahují největších úspěchů ve Švýcarsku a jejich strategie
2. Velvyslancovy zkušenosti s vyjednáváním na nejvyšší politické úrovni a konkrétní případy velkých zakázek
3. Podrobnosti o tom, jak funguje švýcarský azylový systém a dublinský mechanismus v praxi
4. Tomášovy postřehy o ratifikaci smlouvy bilaterály III mezi Švýcarskem a EU a co to znamená pro Česko
5. Konkrétní příklady toho, jak švýcarské úřady kontrolují zaměstnávání cizinců a jaké sankce hrozí za porušení pravidel

Eva Lustigová od 12 let žila v emigraci – Izrael, Jugoslávie, USA, nakonec Švýcarsko, kde zůstala přes 30 let. Pracovala pro Světovou zdravotnickou organizaci jako „královna prezervativů" v boji proti AIDS, dnes vede nadační fond svého otce Arnošta Lustiga. V rozhovoru vysvětluje, proč ve Švýcarsku žije téměř 9 procent lidí na hranici chudoby, proč její synové s indickým otcem jsou diskriminováni v Česku jako Romové a proč po 50 letech v zahraničí už „tu cizinuje". Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.

Eva začíná překvapivým faktem. „Téměř 9 procent Švýcarů žije na hranici chudoby. Je to paradox u země, která je dávána jako vzor bohaté, ekonomicky silné země."

Jak je to možné? „I OSN, když stanovila cíle agendy 2030 a SDG – udržitelné cíle, jejichž je 17 – tak první udržitelný cíl je vymýtit chudobu. Chudoba je všude. Je kvůli nezaměstnanosti, kvůli nízkým kvalifikacím, kvůli životním krizím jako je rozvod. Špatně jsou na tom samoživitelky. A pak ve Švýcarsku jsou geografická omezení jako Alpy – ekonomických příležitostí je málo a náklady jsou vysoké."

„Kromě toho ve Švýcarsku je hranice chudoby asi 2 312 franků na osobu na měsíc, protože potraviny, energie a zdravotní pojišťovna jsou velmi drahé. Takže tam je i chudoba, protože plat 2 300 za měsíc by v jiných zemích bylo docela v pořádku. Záleží na tom, kde. V Africe by to bylo nádherné a v Česku by to nebylo špatné."

Královna prezervativů v době pandemie AIDS

Eva vystudovala kulturní antropologii v Americe a pak MBA. „Vždycky jsem věděla, že nechci pracovat v privátním sektoru, ale v neziskovém sektoru a udělat něco pro společnost."

Dostala stáž ve Washingtonu v neziskové organizaci založené spoluzakladatelem amerického Peace Corps. „Získala jsem praxi v neziskovém sektoru a pak mi nabídli práci. Dostala jsem se do oboru mezinárodního zdravotnictví. Pokračovala jsem jako konzultantka na různých projektech pro Světovou banku, pro UNFPA na Filipínách, pro USAID v Egyptě – tam jsem pendlovala mezi Washingtonem a Káhirou pět let. Oslovovali mě v arabštině, protože jsem tam zapadala a netušili, že mám příbuzné na druhé straně."

Pak přišla Ženeva. „Přijela jsem na smlouvu se Světovou zdravotnickou organizací na jeden rok – bylo to, když vypukla pandemie HIV a AIDS. Zůstala jsem v stejné organizaci 30 let. Jak ráda říkám, do Švýcarska se lehce přijíždí a těžko se odtamtud odjíždí."

Co přesně dělala? „Pracovala jsem v globálním programu boje proti AIDS v oblasti prevence a sociálního marketingu. Říkali mi královna prezervativů a můj vedoucí byl král prezervativů. Jezdili jsme po celém světě a radili jsme národním komisím boje proti AIDS. Pak jsem pokračovala v sexuálním a reprodukčním zdraví, ale dostala jsem se i do genderové oblasti a politiky zaměstnání v lidských zdrojích."

Švýcarská mentalita: Zdvořilejší a zdrženlivější

Jak Eva popisuje švýcarskou mentalitu? „Mentalita se až tak moc neliší. Ale když bych měla říct nějakou rozlišnost, řekla bych, že Švýcaři – a také asi Francouzi a Němci – jsou zdvořilejší a zdrženlivější než slovanské národy."

Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

Z videa či podcastu se kromě výše uvedeného dozvíte také:

1. Detailní vzpomínky Evy na práci v egyptské Káhiře jako konzultantky pro USAID a jak se tam cítila jako doma
2. Konkrétní příklady projektů prevence AIDS, na kterých Eva pracovala v různých zemích světa
3. Eviny osobní zkušenosti s integrací do mezinárodního prostředí OSN a proč si vybrala právě tento životní styl
4. Podrobnosti o plánovaných projektech nadačního fondu Arnošta Lustiga včetně spolupráce s romskou komunitou
5. Eviny postřehy o rozdílech mezi emigrací v 70. letech a dnešním životem Čechů ve Švýcarsku

Fintech Malcom Finance, zaměřený na odkup faktur v autodopravě, má za sebou raketový růst. Podle CEO Jaroslava Tona firma profinancovala již přes 260 tisíc faktur v hodnotě téměř 300 milionů eur, expanduje do dalších zemí a na rozdíl od většiny startupů je už profitabilní. V rozsáhlém rozhovoru pro pořad eMoney Ton popisuje nejen data a trendy ve faktoringu, ale také stav venture kapitálového trhu, expanzi v Evropě či rizika přehřátí investic do umělé inteligence.

Jaroslav Ton v rozhovoru otevřeně popisuje, jak zásadní roli v jeho profesní cestě sehrály roky strávené s dědečkem – autodopravcem. Už v dětství trávil týdny v kamionu při cestách do Německa a Švýcarska. To mu poskytlo autentický vhled do fungování sektoru, který dnes jeho firma řeší technologicky.

„Viděl jsem, jak děda po nocích řešil zakázky, faktury, cash flow i upomínání zákazníků. To prostředí mě formovalo,“ popisuje Ton.

Zmiňuje také tvrdá data: v Evropské unii působí asi 550 tisíc autodopravních firem, z nichž přibližně 54 % tvoří malé podniky, kde majitel tráví většinu času za volantem. Právě tito dopravci se nejčastěji potýkají s dlouhými splatnostmi a nedostatečným přístupem k financování.

Studium na Oxfordu a Londýnské škole ekonomie: základ fintechového myšlení

Po zkušenosti z autodopravy následoval zdánlivě opačný svět, tedy prestižní univerzity. Ton vystudoval London School of Economics i Oxford, kde se věnoval finančním krizím a historii bankovnictví. Právě akademicko-praktický kontrast ho přivedl k pozdějšímu podnikání.

„Pozoroval jsem, že 25 % malých a středních podniků je dnes podfinancovaných. Banky přestaly efektivně obsluhovat malý byznys,“ vysvětluje. Studium mu přineslo i kontakty, které pomohly při vstupu prvních institucionálních investorů. Přesto se rozhodl vrátit do Česka a založit vlastní firmu.

Investice 18 milionů eur a více než 260 tisíc profinancovaných faktur

Malcom Finance vstoupil na trh s výraznou podporou. V roce 2022 získal 18 milionů eur v kombinaci equity a dluhového financování. A růst je nadále raketový. Ton k tomu říká: „Dnes jsme na zhruba 260 tisících faktur v hodnotě necelých 300 milionů eur.“

To odpovídá téměř 7,5 miliardy korun v aktuálním přepočtu – závratná suma pro firmu fungující od roku 2018. Zásadní informací pro investory je však jiný fakt:
Malcom Finance je profitabilní. „Chvála Bohu, jsme profitabilní,“ konstatuje Ton.

K aktuálnímu obratu uvádí, že se firma pohybuje ve „stovkách milionů korun“, přesné číslo však chce komentovat až po uzavření roku.

Jak funguje jejich faktoring: průměrná doba zaplacení 74 dní

Malcom Finance nabízí klasický faktoring – odkup faktur pro firmy s dlouhými splatnostmi. Ton proces shrnuje takto: „Vyplácíme 70 až 90% zálohu, faktury pojišťujeme a následně je vymáháme. Průměrná doba zaplacení v našem portfoliu je 74 dní.“

Zároveň upozorňuje na rozdíl mezi smluvní splatností a realitou:
dvouměsíční splatnost se reálně mění na téměř 2,5 měsíce. Firma sleduje chování 88 tisíc odběratelů po celé Evropě. A potvrzuje trend, který zná většina podnikatelů: čím větší korporát, tím delší platba.

Polský trh: růst 4,5násobně a největší základna klientů

Expanze Malcom Finance je řízená daty. Firma působí v Česku, na Slovensku a v Polsku – a právě Polsko se stalo klíčovým trhem. „V Polsku jsme letos vyrostli asi čtyřapůlnásobně a už je to náš největší trh,“ uvádí Ton.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak Jaroslav Ton popisuje atmosféru svého prvního veletrhu v Polsku a jak konkrétně tam získávali nové klienty?
2. Jaké osobní rituály a návyky mu pomáhají zvládat stres při uzavírání investic?
3. Jakým způsobem reagoval na první neúspěšné akviziční pokusy a co se dělo „za oponou“?
4. Jak detailně vysvětluje použití technologií a automatizace při řízení rizika ve faktoringu?
5. Co přesně mu radí jeho otec a jaké zkušenosti sdílí s jinými CEO technologických firem?

Marek Procházka vyrostl ve Švýcarsku, které mělo 6 milionů obyvatel. Dnes jich má 9,5 milionu – téměř jako Česko. Je prezidentem Obchodní komory Švýcarsko-Česká republika a v rozhovoru vysvětluje, proč americká cla způsobila švýcarské ekonomice šok, jak se mění vztah země s Evropskou unií a proč 70 procent Švýcarů bydlí v nájmu. Popisuje také, které české firmy mají ve Švýcarsku největší šanci uspět a proč Škodovka nahradila japonská auta jako číslo jedna v Alpách. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.

Neutralita se nemění, ale Švýcarsko se adaptuje

Válka na Ukrajině vyvolala otázky kolem švýcarské neutrality. Jak ji Marek Procházka vnímá? „Švýcarsko neutralitu nevzdává vůbec. Spíš se adaptuje na situaci a musí se starat o to, aby firmy a ekonomika mohly fungovat v rámci mezinárodních sankcí. Samozřejmě se snaží také dělat dobré služby – pořádalo minulý rok velkou konferenci, aby nastal mír mezi Ukrajinou a Ruskem."

Má neutralita v dnešním rozdělovaném světě ještě smysl? „Ve Švýcarsku je to opravdu starý koncept, staletí. Švýcarům se podařilo ještě ve středověku omezit vliv velkých mocností. Jeden mnich Nicklaus von der Flüe jim kdysi dávno říkal, ať si své hranice nemají dávat moc daleko, ať neexpandují, ať zůstanou malí a drží se pryč od evropských válek."

„Rakousko je taky neutrální. Každá neutralita je komplexní koncept, který se interpretuje pořád trochu nově, ale stále si myslím, že to je pro malou zemi zajímavá obrana. Ženeva je sídlem zakladatele Mezinárodního červeného kříže, který pomáhá po celém světě. Ty dobré služby, které Švýcarsko vykonává díky své neutralitě, se nesmí podceňovat."

Export klesl o 20 procent

Americká administrativa zvýšením cel způsobila švýcarské ekonomice šok. „Švýcarsko si myslelo, že Američani jsou prostě přátelé. Tam je velká afinita mezi Švýcarskem a Amerikou – švýcarský federální stát je koncipován podle americké konstituce, mají jednotlivé státy, kantony, dva parlamenty. Byl to pro ně obrovský psychologický šok."

Ekonomicky je to ještě horší. „39 procent výše cla je hodně, především pro průmysl, pro export, pro hodinky. Pro farmaceuty platí jiná pravidla, pro ocel taky. Ale už jenom minulý měsíc šel export dolů o víc než 20 procent. Uvidíme, jak to bude dál, protože zejména pro strojírenství a luxusní zboží je to skoro smrtelné."

Vztah s EU je komplikovaný, ale nevyhnutelný

To posiluje hlasy volající po těsnějším sepětí s Evropskou unií. „Evropská unie je tradičně vůči Švýcarsku velmi vstřícná. Chápe speciální situaci. Problémy začaly v roce 1992, kdy Švýcarsko nepřistoupilo do evropského ekonomického prostoru jako třeba Lichtenštejnsko, Norsko nebo Island – ty problémy nemají."

„Tehdy bylo referendum, kde populistická strana byla proti a bylo to tak tak proti, i když to tehdy bylo normální pokračování švýcarské politiky. Švýcarsko a EU pak fungovaly na základě bilaterálních vztahů, které už moc nefungují. Dohodlo se nové pravidlo minulý rok, které ale ještě musí být schváleno ve Švýcarsku jak parlamentem, tak asi i referendem nebo více referendy. Vláda na to jde velmi opatrně, protože před třemi lety další jednání kolabovala."

Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

1. Detailní vysvětlení toho, jak fungují bilaterální smlouvy mezi Švýcarskem a EU a proč jejich vyjednávání trvá roky
2. Markovy osobní vzpomínky na vývoj švýcarské ekonomiky za posledních 30 let a jak se měnil pohled na Česko
3. Konkrétní příklady úspěšných českých firem ve Švýcarsku mimo Škodu Auto a jejich strategie vstupu na trh
4. Podrobnosti o tom, jak funguje kantonální systém a proč každý kanton má jiná pravidla pro podnikání
5. Markovy postřehy o rozdílech v podnikatelské kultuře mezi Čechy a Švýcary a jak je překlenout

Státní podniky spravují majetek v hodnotě 1,3 bilionu korun a zaměstnávají přes 85 000 lidí. Přesto veřejnost často neví, kdo je řídí, jak byli vybráni ani jaké mají zkušenosti. Projekt Transparentní Česko vedený neziskovou organizací Oživení přináší alarmující data: ani jeden ze 30 analyzovaných ředitelů státních firem nebyl v roce 2025 vybrán v transparentním výběrovém řízení. Předsedkyně Oživení Šárka Zvěřina Trunkátová v rozhovoru pro pořad Deep State vysvětluje, proč je personální oblast největší slabinou českého státu, jaké obavy brzdí změny a kde se inspirují v zahraničí.

Analýza Transparentního Česka ukazuje, že transparentní výběry vrcholových manažerů státních podniků prakticky neexistují. „Je překvapivé, že v roce 2025 není u státních firem nastaven standard, který by naplňoval požadavky transparentnosti. Personální oblast je velmi slabá a netýká se to jen státních podniků, ale i regulačních úřadů či ministerstev,“ říká Šárka Zvěřina Trunkátová.

Podle ní chybí veřejná slyšení, záznamy z finálních kol nebo možnost, aby se do procesu mohla zapojit veřejnost. „Ani jeden generální ředitel z 30 analyzovaných firem neprošel skutečně otevřenou fází výběrového řízení,“ doplňuje.

Jedním z hlavních důvodů je podle ní nízká politická vůle. „Vláda se obává, že se nikdo nepřihlásí, když bude řízení veřejné. Nicméně víme, že v jiných zemích to funguje, například na Slovensku,“ zdůrazňuje.

Státní podniky spravují 1,3 bilionu korun. Polovina firem tají své vedení

Podle Oživení hospodaří státní podniky s majetkem přes 1,3 bilionu korun a zaměstnávají zhruba 85 000 lidí. Přesto je u velké části firem problém najít základní informace o managementu.

„Chybí jasná pravidla, mnoho firem nezveřejňuje životopisy vedení ani dozorčích rad. Zveřejňování CV není zákonnou povinností, ale dobrá praxe, některé firmy ji přijaly, ale většina stále ne,“ vysvětluje Trunkátová.

Podle ní by mělo být samozřejmostí vědět, kdo státní firmu řídí a odkud přichází.
„Je důležité, aby veřejnost věděla, kdo je ve vedení, jaké má zkušenosti a zda je kompetentní,“ říká.

Obranný průmysl jako „černá díra“ transparentnosti

Zejména oblast obranného průmyslu trpí podle analýzy velmi špatnou úrovní otevřenosti.
„Neřekla bych, že jde přímo o bezpečnostní riziko, ale určitě o riziko důvěry. Armáda ji potřebuje,“ upozorňuje Trunkátová.

Současně připomíná, že některá obranná odvětví začínají situaci řešit:
„Nedávno jsme měli schůzku s VOP CZ. Jejich ředitel prošel relativně otevřeným výběrovým řízením, sice bez veřejného slyšení, ale s robustnějšími kroky než obvykle. Transparentnost posiluje legitimitu vedení,“ doplňuje. I v této oblasti však naráží Oživení na dilema: jak sladit transparentnost s bezpečnostními opatřeními.

„Snažíme se s firmami hledat hranici mezi tím, co může být zveřejněno, a co už spadá do bezpečnostních zájmů,“ říká.

Veřejné zakázky: 15 % HDP, ale nedostatek profesionalizace

Veřejné zakázky tvoří v Česku přibližně 15 % HDP, přesto je oblast stále náchylná k podezřením a manipulacím. „Nejsem zakázkář, ale z praxe kolegů vím, že zakázkám často chybí profesionalita na obou stranách. Nejde jen o právní formality, ale o ekonomické uvažování a profesionální konkurenci,“ říká Trunkátová.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké konkrétní instituce na Slovensku slouží jako inspirativní příklad transparentních výběrových řízení?
2. Jaké argumenty státní podniky nejčastěji používají proti zveřejňování životopisů vedení?
3. Jak probíhalo hodnocení jednotlivých firem v projektu Transparentní Česko krok za krokem?
4. Jaké konkrétní překážky brání anonymnímu whistleblowingu v praxi?
5. Co obsahuje národní strategie pro investování a jaké protikorupční prvky v ní Oživení považuje za klíčové?

Televizní trh prochází největší proměnou za poslední desetiletí. Streamovací platformy, digitalizace, dramatický růst cen sportovních práv i proměna chování diváků nutí operátory přemýšlet jinak. Marketingový ředitel Telly Jan Schöppel v rozhovoru pro pořad Brand Date popisuje, jak se český poskytovatel snaží konkurovat velkým hráčům a proč věří v kombinaci férovosti, technické stability a lidského přístupu k zákazníkům.

Telly kombinuje dvě technologie: internetovou a satelitní televizi. Každá podle Jana Schöppela přitahuje jiný typ zákazníků. „U satelitu jsou to hlavně starší a konzervativnější zákazníci, často i důchodci. Internetová televize je mladší, ale nejsilnější skupina začíná kolem 35 let a vrcholí mezi 45 a 50 lety,‘‘ říká.

Zároveň dodává, že růst internetové televize je výrazný: „Internetová TV nám roste meziročně o desítky procent, zatímco satelit dlouhodobě klesá.‘‘

Satelitní televize má podle něj na trhu stále místo, ale vývoj je jasný. EU i světové trendy ukazují postupné nahrazování satelitních služeb internetovými platformami. Přesto satelit zůstává řešením pro domácnosti, kde chybí stabilní internet.

Férový přístup a lidská podpora namísto chatbotů

Telly zdůrazňuje férovost služby jako jednu z hlavních konkurenčních výhod. Zákazník má mít možnost službu rychle zapnout, vypnout a nemít dlouhodobé závazky.
„Když k nám zákazník zavolá, dovolá se na první dobrou člověku, který dokáže většinu problémů vyřešit. Nepřehazujeme ho jako horký brambor,‘‘ popisuje Schöppel.

V době, kdy mnoho operátorů nahrazuje call centra roboty, je rozhodnutí Telly opačné.
„Starší zákazníci u satelitu potřebují lidský servis. V současnosti to pro nás dává ekonomický smysl a AI zapojíme až ve chvíli, kdy opravdu víme, že bude chytrým pomocníkem,‘‘ dodává. Firma navíc staví službu tak, aby velkou část úkonů mohl zákazník provádět sám. To zahrnuje například zřízení služby až po její ukončení.

Satelitní televize: pomalý ústup, ale stále stabilní řešení

Ačkoliv satelitní vysílání postupně ztrácí podíl, podle Schöppela je stále potřeba.
„Když máte volné nebe, satelit poběží vždy. V odlehlých lokalitách nemá konkurenci,‘‘ vysvětluje.

Televizní byznys je podle něj navíc mimořádně konzervativní. „Před deseti lety se předpovídal rychlý konec televizní reklamy, ale dodnes je to nejsilnější kanál pro oslovení lidí. Diváci jsou zvyklí na své pořadí kanálů a způsob sledování,‘‘ říká. I to je důvod, proč lineární televize navzdory streamingu zůstává relevantní.

Sport jako motor sledovanosti. Ceny práv rostou až desetinásobně

Sport je dnes pro lineární televizi absolutně klíčový. „U filmů a seriálů nejste vázáni časem. Ale sport musíte sledovat v okamžiku, kdy se děje,‘‘ vysvětluje Schöppel. Právě sport také nejvíce zdražuje.

„Ceny sportovních práv vzrostly za posledních osm až deset let až desetkrát. Ani velcí čeští hráči si nemohou dovolit koupit velkou soutěž sami,‘‘ upozorňuje. Proto dnes velké sportovní soutěže, například Liga mistrů často využívají model sdílení nebo přeprodeje práv mezi více operátory.

Telly nabízí například:

• Ligu mistrů
• Evropskou ligu
• Konferenční ligu
• Bundesligu
• La Ligu

Sport zároveň přináší výrazné nárůsty předplatitelů v konkrétních dnech.
„Když má Jiří Procházka zápas v UFC, vidíme skokový nárůst zákazníků. Nabízíme balíčky třeba na týden, které fungují jako pay-per-view,‘‘ popisuje Schöppel.

MMA jako růstový fenomén

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak Telly v praxi řeší situace, kdy musí zdražovat služby?
2. Jak firma interně rozhoduje, do kterých technologií investovat jako první?
3. Co říkají detailní data o tom, jak Češi sledují televizi v průběhu dne?
4. S jakými technickými problémy volají zákazníci nejčastěji?
5. Jaké sporty chce Telly do budoucna získat a jaké jednání už proběhlo?