Ranní úvaha
Před týdnem

Poslechněte si podcast: Karel Hvížďala: Spiróvo vyprávění o Rusku

„Pro Alexeje Peškova, jak se skutečně Maxim Gorkij jmenoval, v posledních čtrnácti dnech jeho života tiskli speciální číslo Pravdy a Izvěstiji, protože v opravdových vydáních se denně psalo o Gorkého zdravotním stavu. V jeho výtiscích se zprávy nevyskytovaly. Ale snad by bylo bývalo lepší, kdyby byl dostal normální vydání, alespoň by se byl pobavil.“

05:56

Ranní úvaha

Vydává: Český rozhlas

Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci. 

Web

Včera 05:08

Petr Borkovec: Fádní les

Je tak nicotný, že do něj nikoho nevodím. Jednou jsem to udělal – kdysi dávno jsem si jeho nicotnosti totiž nebyl vědom – a na smích, který jsem sklidil, nezapomenu. Můj milovaný les je jednotvárný a krátký. Přesto jsem v něm tenkrát, po tom posmívání, zabloudil; poznával jsem ho jako vždycky, ale jako by se každá jeho bezvýznamná část o kousek posunula.

Před týdnem 06:02

Pavla Bergmannová: Na východ od Západu, na západ od Východu

„Pocházím ze země, která leží příliš na východ od Západu a zároveň příliš na západ od Východu,“ popsal Sławomir Mrożek v roce 1986 ve svém dramatu Smlouva poněkud ironicky Polsko. Zmíněná analogie – kterou není třeba vnímat jen z hlediska geografického – je svým způsobem stále trefná a vystihuje mj. i hlavní město této země – Varšavu.

Před týdnem 05:59

Václav Vokolek: Hrad francouzského ducha

Zbytky hradu vypínající se nad řekou Jizerou svědčí i dnes o mimořádné velikosti a výstavnosti středověkého sídla. Dražický hrad založil ve druhé polovině 13. století Řehník z Litovic, ale dostavěli ho až jeho synové. Jeden z nich se stal kanovníkem pražské kapituly a později biskupem, jenž výrazně zasáhl do českých dějin. Biskup Jan z Dražic byl podivuhodnou postavou, dnes zcela zapomenutou, beznadějně zapadlou v učebnicích dějepisu.

Před 2 týdny 03:59

Alena Scheinostová: Epochy v symbolech

V souvislosti s úmrtím královny Alžběty čteme a slyšíme o konci éry, historické epochy, dokonce o konci „starého světa, jak jsme ho znali“. Odchodu významných osobností velká slova sluší a právě tato jistě lze vypodložit takovou argumentací, která přemostí zjednodušení a dodá jim na obsahu. Bezpochyby jsme prožívali, a to po ohromujících sedmdesát let, to, čemu se bude v dějepise říkat „éra královny Alžběty“.

Před 2 týdny 04:52

Magdalena Platzová: Čechoslováci na cestách

Nové vlaky se svými velkoprostorovými vagony konverzacím nepřejí, zato klasická kupé. To začnou dva. Ostatní mlčí, ale postupně je ovládne touha se připojit. Do dialogu se vloží třetí hlas, pak čtvrtý a ten pokračuje s prvním, zatímco druhý právě objevil styčné body se třetím. Pátý či dokonce šestý, jenž dosud dělal, jako by nic, těsně před cílovou stanicí skočí do hry a oživí závěrečný akt.

Před 2 týdny 05:25

Norbert Schmidt: Kameny

Teprve pošumavské deště, jarní a podzimní teploty kolísající kolem nuly, zimní mrazy a letní horka rozlomily černou kamennou pecku velikosti dlaně, kterou Teresie přivezla z Whitby. Na ostrovní pláži se kutálela sem a tam celá tisíciletí a až krátký zborovický nečas osvobodil druhohorního tvora, který spal uvnitř. Jak z nějakého kosmického vejce se tak u nás na terase najednou uprostřed léta vyloupl amonit.

Před 2 týdny 05:53

Jan Bělíček: Slovenský literární konflikt a vhodné čtení pro středoškoláky

Do začátku letošního léta se jednalo o „pouhý“ nadprůměrný literární debut mladé slovenské spisovatelky Nicol Hochholczerové. Prózu Táto izba sa nedá zjesť do té doby zaregistrovali a oceňovali především literární znalci a přitahovala pozornost, které se experimentálním prozaickým textům začínajících autorů a autorek běžně dostává.

Před 2 týdny 05:05

Daniel Raus: Vinnetou a zraněné city

Dostihla mě před časem zpráva, nad kterou hodně lidí kroutí hlavou. Legendární náčelník Apačů, slavný Vinnetou, se dostal na mušku kritiků, kteří v jeho příbězích vidí skrytý rasismus. Jisté německé nakladatelství oznámilo, že stahuje knihu o Vinnetouovi, protože by se prý mohla „dotknout citů“ některých lidí.

Před 3 týdny 04:32

Jan M. Heller: Vlastním hlasem

„Jsme německá luterská církev. Mluvíme rumunsky, maďarsky a německy. Jsme protestanti a jednáme ekumenicky. Máme rádi hudbu a zpěv.“ Takto a podobně hrdě vítá návštěvníky nápis u vchodu do hlavního kostela, zvaného prostě Černý kostel, v rumunském Brašově. Anebo také německém Kronstadtu, založeném už ve 12. století německými rytíři, jehož středověký půdorys zázrakem nedotčený přežil řadu století včetně Ceauşescova režimu.