Kromě běžných hřbitovů se v jihočeské krajině můžeme setkat i s pozůstatky takzvaných kerchovíčků. Jednalo se o provizorní hřbitůvky, které vznikaly v dobách, kdy řádily nakažlivé nemoci. Často to bývala zejména cholera. Ta v českých zemích nabyla epidemického rázu kupříkladu v letech 1831 a 1832 a 1866 a 1867.

V roce 1877 vynalezl Thomas Alva Edison fonograf, první přístroj, který dokázal nahrávat a reprodukovat hlas. Vynález sliboval do budoucna revoluci v hudebním průmyslu, vědě, ale i novinářské či byrokratické praxi.

Při pohledu na hladinu Buzického rybníka u Blatné na Strakonicku by nikoho nenapadlo, že je tento velikán o rozloze přes 40 hektarů nějak zvlášť výjimečný. A přitom se zajímavostí o něm najde hned několik.

Obec Čakov na Českobudějovicku je zmiňována již ve 13. století. Vesnice se pyšní památným kostelem svatého Linharta, z něhož pochází i několik pozdně gotických soch, jež jsou dnes uloženy v Alšově jihočeské galerii.

Už v roce 1963 inicioval učitel Aleš Záveský z Prachatic svůj záměr vytvořit přírodní výukové centrum pro děti. Mnoho způsobů, jak tuto myšlenku dál rozvíjet, neměl, a tak s ohledem na možnosti tehdejší doby dal dohromady hlídku na ochranu přírody v rámci pionýrské organizace.

To se takhle jednou na jaře 1868 rozhodl proslulý český historik, pedagog a politik Václav Vladivoj Tomek strávit pár dní na jihu Čech. Mimochodem, Václav Vladivoj Tomek byl poslancem Českého zemského sněmu, ale také autorem dvanáctisvazkového Dějepisu města Prahy a v posledních letech života to dotáhl až na povýšení do rytířského stavu.

Bitva u Hradce Králové, která se odehrála 3. července 1866, patří k největším bitvám svedeným na našem území. Rozhodující střet prusko-rakouské války se sice odehrál daleko od jihočeského regionu, ovšem „zaručené“ zprávy, které o něm záhy kolovaly, měly vliv i na život zdejších obyvatel.

Při cestě lesem mezi Cerhonicemi a Vráží na Písecku natrefíme na tři vedle sebe stojící černé litinové kříže. K tajuplně vyhlížejícímu místu se vztahuje příběh, který nás přenese do čtyřicátých let 18. století do období válek o rakouské dědictví.

I když nejčastější pokrývku hlavy žen v lidovém prostředí venkova a malých měst tvořily šátky, vdané ženy měly právo nosit zdobený čepec. Obvykle jej dostávaly při svatbě během obřadu takzvaného čepení – přijímání mezi vdané ženy. Obyčejné spodní čepce, často nošené pod šátkem, si zhotovovaly ženy samy; sváteční však vyráběli odborníci.