Vsi a městečka u nás vznikala v historii různě už od středověku. Ale ani mnohem později tento trend neustal. Příkladem obce vznikající díky průmyslu až po roce 1830 je Lenora na Prachaticku.

Sýr s ušlechtilou modrou plísní se vyrábí na několika místech České republiky. V jižních Čechách je jeho výroba pod označením Niva tradičně spojena s Českým Krumlovem.

O tom, že naše země ukrývá poklady, se na konci roku 1933 přesvědčil rolník František Šimek z Hroznějovic na Českobudějovicku. Při náhodném kopání na dvoře svého domu narazil na hliněnou nádobu, v níž se nacházelo na sto stříbrných mincí.

Jižní Čechy skoro neznámé. I tak by se daly označit některé řídce osídlené, turisticky nezatížené části regionu. Právě k takovým patří Boleticko na Českokrumlovsku, které je spjaté s nejstarší historií.

Obec Střížov na Českobudějovicku s cibulovitou bání kostelíka jako by vévodila celému doudlebskému kraji, jak je napsáno v jedné publikaci. Kronika střížovské farnosti navíc zachycuje řadu zajímavých událostí z 19. století, mimo jiné i návštěvu českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka v roce 1854.

V 19. století mimořádně oblíbený autor historických románů Václav Beneš Třebízský, tak trochu „druhý Jirásek“, měl blízký vztah i k jižním Čechám. S krajem ho spojuje jedna z jeho knih, která má název V podvečer pětilisté růže a odehrává se v časech vlády poslední generace Rožmberků.

Když se řekne Hradčany, většině lidí se vybaví pražská čtvrť a areál Pražského hradu. V České republice však lokality, které se nazývají Hradčany, nalezneme i na dalších místech. Totožné jméno má hned několik obcí, třeba na Nymbursku, Přerovsku, Liberecku nebo jižním Plzeňsku. A jedna je také na jihu Čech.

Region jižních Čech je plný různých kulturních podoblastí, center a enkláv, k nimž řadíme také svébytné jazykové ostrovy – Lodhéřovský na Jindřichohradecku, Šumavu, Novohradsko, okolí Českých Budějovic anebo část Netolicka s takzvaným Strýčickým jazykovým ostrovem.

Východně od Hrbova na Lhenicku se nachází samota číslo popisné 26, které se říká Požár. Od poloviny 18. století tu žila rodina Bohdaneckých, jejíž příslušníci o sobě tvrdili, že jim v žilách koluje krev šlechtického rodu Bohdaneckých z Hodkova. Hrdě to o sobě prohlašoval Václav Bohdanecký, narozený v roce 1853, a prý i jeho otec a děd.