V 19. století mimořádně oblíbený autor historických románů Václav Beneš Třebízský, tak trochu „druhý Jirásek“, měl blízký vztah i k jižním Čechám. S krajem ho spojuje jedna z jeho knih, která má název V podvečer pětilisté růže a odehrává se v časech vlády poslední generace Rožmberků.

Když se řekne Hradčany, většině lidí se vybaví pražská čtvrť a areál Pražského hradu. V České republice však lokality, které se nazývají Hradčany, nalezneme i na dalších místech. Totožné jméno má hned několik obcí, třeba na Nymbursku, Přerovsku, Liberecku nebo jižním Plzeňsku. A jedna je také na jihu Čech.

Region jižních Čech je plný různých kulturních podoblastí, center a enkláv, k nimž řadíme také svébytné jazykové ostrovy – Lodhéřovský na Jindřichohradecku, Šumavu, Novohradsko, okolí Českých Budějovic anebo část Netolicka s takzvaným Strýčickým jazykovým ostrovem.

Východně od Hrbova na Lhenicku se nachází samota číslo popisné 26, které se říká Požár. Od poloviny 18. století tu žila rodina Bohdaneckých, jejíž příslušníci o sobě tvrdili, že jim v žilách koluje krev šlechtického rodu Bohdaneckých z Hodkova. Hrdě to o sobě prohlašoval Václav Bohdanecký, narozený v roce 1853, a prý i jeho otec a děd.

Když se kolem poloviny 19. století stal střížovským farářem P. Karel Blažek, začal do farní pamětní knihy podrobně zapisovat události ve svém farním obvodu. Mimo jiné zachytil i radikalismus sedláků v některých přifařených obcích, který projevovali od revolučního roku 1848.

Kdo by neznal Čertovu stěnu a Čertovy proudy na Vltavě nad Vyšším Brodem na Českokrumlovsku. Dnes toto místo obdivujeme jako jednu z nejkrásnějších přírodních scenérií. Ale před staletími se na něj lidé dívali trochu se strachem jako na dílo temných sil. Skála bývá ve starých mapách označována také názvem Čertova kazatelna.

Vyšší hospodářská a hospodářsko-průmyslová škola zemská, tak zněl přesný název ústavu, který byl v roce 1866 otevřen v Táboře. Jednalo o první školu v českých zemích, která nabízela středoškolské vzdělání v hospodářském směru.

Zajímavou epizodou ve stavebním vývoji strakonického hradu je existence krátkého úzkého křídla, zakončeného válcovou věží zvanou trucbašta. Křídlo zbudovali v osmdesátých letech 19. století maltézští rytíři neboli johanité, jimž hrad patřil už od středověku.

Poněkud nezvykle u lesa a stranou od samotné vesnice stojí kostel Zasnoubení Panny Marie v Mláce na Jindřichohradecku. K objasnění jeho vzniku i polohy se musíme podívat k roku 1710.