Záhorácko je okrajová oblast Doudlebska v okolí Křemže, která byla od ostatního regionu oddělena horou Kletí, odtud název. Je spojeno s osobností Marie Husarové, významné jihočeské tvůrkyně, která se zde narodila roku 1914 a prožila v Křemži celý život.

Projekt nejstarší elektrifikované dráhy na našem území vznikl už v devadesátých letech 19. století, ale ve svém prvopočátku byl tvořen pro parní pohon. Až na samém konci 19. století, kdy do projektu vstoupil český „Edison“ František Křižík, byla pro budoucí „lokálku“ na trati Tábor – Bechyně zvolena elektrická trakce.

V 18. století probíhala na novohradském panství intenzivní kolonizace zalesněných horských ploch a mokřinatých oblastí, která měla zajistit obživu narůstajícímu počtu poddaných a zároveň zefektivnit využití méně výnosné půdy.

Jak se říká, řemeslo má zlaté dno. Toho si byli vědomi ve Volyni na Strakonicku, když roku 1864 zakládali jednu z vůbec nejstarších odborných škol pro řemeslníky v Čechách.

Velké činy si vyžadují velká gesta. Úsloví, které lze vztáhnout na leckterý milník lidské historie. Vítězství v Bitvě národů u Lipska v říjnu 1813 z toho nevyjímaje. Jedním z těch, kdo se na něm podílel, byl velitel protinapoleonské koalice, maršál Karel Filip ze Schwarzenbergu.

Vyjedeme-li z Volar na Prachaticku směrem na Lenoru, v zatáčce asi po dvou kilometrech míjíme po levé straně malé odpočívadlo s kamenným pomníkem. V květnových svátečních dnech tu na žerdích vlají česká, americká a volarská vlajka. Připomínají oběť z posledních okamžiků druhé světové války v Evropě.

První písemná zmínka o Ústí na Táborsku pochází ze 13. století a souvisí s tamním dominikánským klášterem. Teprve ve 14. století se začalo používat přízvisko Sezimovo Ústí podle Sezimy, pátého syna Vítka z Prčice, prapředka mocného jihočeského rodu Vítkovců.

Řetězové e-maily, které se v posledních letech staly doslova fenoménem, nejsou z historického hlediska žádnou novinkou. Jejich předchůdce, takzvané řetězové dopisy, si mezi sebou posílaly už generace před námi.

Řeka Dyje vzniká v Rakousku soutokem Moravské Dyje a Rakouské Dyje, přičemž ta Moravská protéká i nejvýchodnější částí Jihočeského kraje. Pramení u Třeště na Vysočině, mine Telč a u Velkého Pěčína překročí hranice Jihočeského kraje, byť stále zůstává na historickém území Moravy.