Komunistický režim si během normalizace vychovával generaci svazáků a pionýrů, kteří se měli stát poslušnými inženýry v národních strojírenských a hutních podnicích. Vedle těchto „uvědomělých“ soudruzi nechtěně vytvořili prostor pro silnou generaci filozofů, teologů, historiků a umělců, kteří se komunistům postavili. Jedním z nich byl houslista a dirigent Miroslav Jirounek.

Z dnešního pohledu je až neuvěřitelné, že se v dobách socialistické normalizace podařilo vybudovat tak moderní tradici, jakou se bez pochyby staly motokrosové závody v Netolicích. A rozhodně nebyly jen tak ledajaké.

Československo mělo za dobu své existence celkem devět prezidentů. Ani jeden z nich neukončil svůj úřad „přirozenou cestou“, tedy vypršením mandátu. Jak k tomu došlo? Odpověď v sobě snoubí vypjaté dějiny 20. století společně s náhodou – a kdo chce věřit na osud, jde tomu říkat i takto. Odcházení našich prezidentů mělo své logické předpoklady a důsledky.

Lilian byla pěkné, chytré, veselé a spontánní děvče. Na pražském gymnáziu, kde studovala, uspořádala začátkem roku 1977 koncert zpěváka Jaroslava Hutky. Následovalo její vyloučení ze SSM i ze školy, vyšetřování Státní bezpečností a nakonec takzvaná 48 v cele předběžného zadržení. Krátce na to Landová spáchala sebevraždu. Je jednou z obětí bývalého režimu, na které by se nemělo zapomínat.

Zdánlivě dva odlišné světy spojuje osoba faráře Josefa Hessouna, který se stal ve druhé polovině 19. století významným organizátorem života českých katolíků ve Spojených státech amerických.

Málokterý spisovatel naplnil význam slova „vypravěč“ tak vrchovatě jako František Nepil. Své vtipné, lidské a mile vypointované texty totiž dokázal i výborně interpretovat. Jeho jméno se sice neobjevuje v jedné řadě s velikány české literatury, ale popularita, kterou si mezi čtenáři získal, byla značná. „Píšu, abych projasnil a povzbudil,“ řekl František Nepil v roce 1989 v pořadu A léta běží a popsal se docela přesně. (Vysíláme v repríze.)

Původně následník rakousko-uherského trůnu, rakouský politik a publicista Otto von Habsburg-Lothringen se narodil 20. listopadu 1912 jako nejstarší syn tehdy ještě „jen“ arcivévody, ale jinak budoucího posledního rakouského císaře Karla I. a jeho ženy arcivévodkyně Zity Bourbonsko-Parmské. Po první světové válce byl z Rakouska vyhnán, aby mu nakonec uspořádali pompézní pohřeb, který měl charakter státní záležitosti.

Jednou z nejvýznamnějších jihočeských románských památek je hřbitovní kostel svatého Petra a Pavla v Albrechticích nad Vltavou na Písecku. Kolem dokola se rozkládá malý hřbitůvek, který nemá obdoby v celém Jihočeském kraji.

Krátce před polovinou 16. století byla v místě starší poustevny dokončena stavba jednolodního, pozdně gotického kostelíka svaté Anny nad řekou Otavou nedaleko Oslova na Písecku. Objekt s polokruhovým ostěním je sám o sobě zajímavý dobou svého vzniku, dochováním i osobou zakladatele.