Zájem o dějiny, archeologii a časem i podrobnou historii letectví nelze u Vladislava Buriana hledat jinde než v rodině. Jeho otec byl náčelníkem letiště, dědeček milovníkem historie. On sám vystudoval archeologii a už dlouhá léta působí v Muzeu Jindřichohradecka. Také je zakladatelem Klubu historie letectví a leteckého muzea v Deštné.

Návrat do starých časů umožňuje Museum Fotoateliér Seidel v Českém Krumlově. Vzniklo z domu, v němž žil a pracoval šumavský fotograf Josef Seidel. Díky jeho synovi Františkovi se dochoval ateliér a 140 tisíc negativů. Lidé tak dnes mohou poznat historii rodiny, práci fotografa na přelomu 19. a 20. století a odnést si i stylový snímek, jak potvrzuje vedoucí muzea Zdena Mrázková.

Pavel Rouha je povoláním soukromý zemědělec, ale lidé ho spíše znají jako všeuměla a především autora vyřezávaného betlému, který každoročně vystavuje v domě U Kantůrků ve Velešíně na Českokrumlovsku. Co ho přivedlo k řemeslu, kdy vzal poprvé do ruky řezbářský nůž? O tom a dalších životních příhodách vypráví v pořadu Jihočeši.

Bohuslava Maříková vyrůstala v padesátých letech v Nové Včelnici, v rodině, kterou poznamenalo znárodnění. I přes drobnohled tehdejšího politického režimu o radostné dětství nepřišla. Objevila v sobě nadšení pro fotografování a bezmála třicet let fotila v Jihočeském divadle. Užitou fotografii také vyučovala a dodnes vede Galerii Nahoře v Domě kultury Metropol v Českých Budějovicích.

„Prožil jsem v Budějovicích prvních třiadvacet let života, chodil jsem tu do základní školy, gymnázia i na vysokou. Vedl jsem tu oddíl, kterým prošlo mnoho lidí. Mám tu přátele – muzikanty, přátele, kterým je také okolo šedesátky, s nimiž jsem jezdil na vandry, kamarády z osad, které jsou rozesety okolo Černé řeky.“

Historické romány i detektivky píše rodák z Českých Budějovic František Niedl. Brzy vyjde jeho už 38. kniha. Tu první vydal v roce 1989 a pak si dal třináct let pauzu. Pracoval v elektrárně, učil v autoškole, založil a provozoval cestovní kancelář, plul na jachtě po moři.

O Jihočeších se traduje, že mají rybí krev a že se neradi vydávají za humna, stejně jako přísloveční kapři neopouští vyhřáté rybníky. Na spisovatelku Petru Klabouchovou ale tohle přirovnání rozhodně nesedí. Pokud v jejích žilách vůbec nějaká rybí krev koluje, tak to bude krev rychlých pstruhů ze šumavských bystřin.

„Hudba je skutečně z vysoké božské sféry. Jsem o tom přesvědčený jako o faktu.“ To jsou slova hudebníka, dirigenta, sbormistra a skladatele Jaroslava Krčka. Muže, který skládá jak symfonie, tak hudbu k filmům, upravuje lidové písně a také sestavil celou řadu zpěvníků.

Impresário, produkční, příležitostný herec, komediant, kulisák, řidič a všenicneuměl. I tak sám sebe popisuje Pavel Šmíd. Rodák ze Sušice se už při studiu teologie v Českých Budějovicích usadil v jižních Čechách, domovem se mu stala obec Hosín. Věnuje se divadlu jednoho herce a je předsedou spolku Sýpka, který propojuje obyvatele vesnice.

Margareta Wagnerová žije v Českých Budějovicích, ale pod občanským jménem ji znají jen její nejbližší. Říká si Moiga. Věnuje se ezoterice, vykládá karty a pomáhá lidem hledat alternativní cesty k duševní pohodě. Život bývalé učitelky nabral zcela jiný směr poté, co na měsíc upadla do kómatu.