Stalo se začátkem léta, v Alpách. Kousek pod Dachsteinem mě a kamarády zastihla bouřka. Skutečně to bylo divoké.

Nedávno jsem zjistila, že mi v nabídce televizních programů přibyl jeden další. Ezoterický. Proudí sem od našich slovenských sousedů, kde stále funguje věštectví jako povolání, zatímco u nás byli tihle mazaní krmiči planých nadějí z televizních obrazovek právem vyhnáni.

Autoškolu jsem absolvovala už dávno, ještě se Škodou 120. Dnes mají autoškoly moderní auta. My jsme jezdili s vozovým parkem, který byl skoro na odpis.

Také zažíváte v letním čase nutkavou touhu vypravit se na nějaké krásné místo? Prožít dovolenou v příjemné pohodové lokalitě, kde byste potkali minimum lidí, vyhnuli se letním návalům a dokonale se zrelaxovali?

Časopis pro moderní ženu a volné odpoledne. Co víc si přát?

U nás doma se vždycky hezky stolovalo. Tedy ve všední den bylo prostírání stolu skromnější, ale v neděli si máma dávala záležet.

Asi to taky znáte – chcete nezištně pomoct, a buď se to obrátí proti vám, anebo se z toho vyklube něco zcela opačného a vy koukáte, jak se to mohlo přihodit.

Zjistil jsem, že jsem reliktem minulosti. Mentálně jsem ustrnul v době, kdy lidé ještě nezírali do mobilů a texty nebyly prošpikované obrázky srdíček a slintajících žlutých koleček, co se jim říká „emoji“.

Tenhle příběh je neodmyslitelně spjat s létem a mým dětstvím. Tehdy měl můj otec zahradu v Budějovicích, kousek od Velkého jezu na Malši, a my se tam chodili koupat.