- Podcasty
- Jak to bylo doopravdy
Poslechněte si podcast: Seriál 30 případů majora Zemana výrazně pokřivil naši minulost, naznačuje historik
Po srpnu 1968 se komunisti rozhodli změnit obraz policistů, resp. tehdy ještě členů Sboru národní bezpečnosti (SNB). I proto například nechali natočit seriál 30 případů majora Zemana. „Normalizačními čistkami ovládaná Československá televize fungovala pod přímou kontrolou ideologů KSČ, obsahová i dramaturgická část byla řízena a kontrolována lidmi z federálního ministerstva vnitra,“ upozorňuje historik Jan Kalous.
Jak to bylo doopravdy
Odhalujeme mýty, polopravdy, dezinformace či lži z naší historie.
Dobré filmové řemeslo se u majora Zemana dostalo do vleku lží, připomíná historik Michal Stehlík
Domácí nepřátelé podporoval, podle tehdejšího našeho totalitního vedení státu, hlavně ten zlý imperialistický Západ. Ve stejném duchu postupovali i tvůrci politického seriálu 30 případů majora Zemana. „Nic v seriálu ale není samoúčelné,“ zdůrazňuje historik Michal Stehlík ve speciální sérii pořadu Jak to bylo doopravdy.
O natáčení 30 případů majora Zemana rozhodovalo vnitro. I režiséra vybral ministr, říká historik
V lednu roku 1976 se objevil na televizních obrazovkách seriál 30 případů majora Zemana. Tehdy šlo o prvních deset dílů, druhá série byla odvysílána v roce následujícím, ale na poslední desítku si diváci museli počkat až na konec roku 1979. Celý seriál měl evidentně ukázat skvělou práci Sboru národní bezpečnosti (dnešní policie) a očernit údajné „zločince, kteří nepřáli socialismu“. Ve skutečnosti šlo o čistou manipulaci a propagandu, ale „řemeslně“ dobře zpracovanou.
Jak to bylo doopravdy s 30 případy majora Zemana? Poslechněte si celou debatu Českého rozhlasu Plus
Měsíc majora Zemana – tak se jmenuje celoměsíční cyklus historických pořadů ve vysílání Českého rozhlasu Plus, který uvede na pravou míru některá zažitá klišé spojená s tímto normalizačním seriálem a připomene jeho škodlivost pro současnou dobu z pohledu zkreslení historie, šíření dezinformací a vytváření falešné glorifikace práce tehdejšího Sboru národní bezpečnosti. Odstartovala ho veřejná debata v Radiocafé na pražské Vinohradské třídě.
Přemysl Otakar II. byl obětí svého velikášství. Ale šlo o schopného politika, připomíná historička
Původně s tím nikdo nepočítal, protože se narodil jako druhý syn, takže pro zemi a historii měl být „bezvýznamný“. Okolnosti související se smrtí jeho bratra a následníka trůnu Vladislava, ho ale přivedly na královský trůn. Možná i proto byl nejprve „synem ztraceným v pramenech“, pak ale moravským markrabětem a vůdcem odbojné šlechty, a to až k pozici rakouského vévody a evropského krále.
Čeští kápové z koncentračních táborů? Byli to kriminálníci a vynikali brutalitou, popisuje historik
Velké štěstí měli ti, kteří přežili koncentrační tábory a vrátili se domů – za sebou ale měli fyzické i psychické útrapy. Za ty ale nemohli pouze Němci, byli tady Češi, „naši“ lidé, kteří se aktivně zapojovali do brutální likvidace vězněných v koncentrácích. Jejich usvědčení nebylo jednoduché, někdy trvalo desítky let. „Válka není černobílá, je to mezní situace, která naruby otáčí běžný život a lidské chování, mění se i charaktery,“ tvrdí historik Vojtěch Kyncl.
Odsun Němců už dnes hodnotíme jinak než po válce. Historická paměť se proměňuje, uvádí historik
Hledání viníků během 2. světové války i v období poválečném se soustředilo také na německé obyvatele tehdejšího Československa. Mezi ně byli zařazeni, a to takřka jednomyslně, také Němci, kteří na našem území žili. Čekal je odsun, který byl ve znamení principu kolektivní viny. Bohužel právě tento neospravedlnitelný princip byl pak po únorovém převratu 1948 využíván proti dalším skupinám obyvatel.
Politický vliv na soud s protektorátní vládou? Komunisté žádali aspoň „tři špagáty“, říká historička
V poválečné období bylo třeba nejen obnovit fungování států, zajistit hospodářský chod, ale také potrestat válečné zločince a kolaboranty. V Československu k tomu byly vydány zásadní dekrety prezidenta Edvarda Beneše a zřízeny mimořádné soudy. Před soudními tribunály se ocitli i ti, kteří byli ministry protektorátní vlády.
Kdo byli jezuité? Byli mocným řádem, takže pro ostatní solí v očích, tvrdí historička
Kdo jsou jezuité, jaká je historie tohoto řádu a proč je opředena tolika mýty? Jeden ze stále opakovaných je, že údajně zničili českou kulturu. V různých historických epochách ale tento mýtus podporovali ti, kteří jinak stáli na zcela jiných názorových stranách. K jeho vysvětlení se musíme vrátit do 16. století.
Emancipaci si komunisté představovali asi jako ve filmu Dovolená s Andělem, myslí si historik
Vladimír Iljič Lenin emancipaci popisoval tak, že by „žena měla být osvobozena od všední otupující a neproduktivní práce“. Myslel tím práci ženy – matky a manželky. „Žena měla vystoupit z rodiny a věnovat se celku, tedy socialistické společnosti,“ komentuje v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Michal Stehlík. Jinou podobu emancipace zastával T. G. Masaryk – sice byl zastáncem zrovnoprávnění žen, týkalo se to hlavně možnosti vzdělání a volebního práva.