Změny, které přicházejí po listopadu roku 1989 se týkaly všech oblastí fungování státu. Jednou z nich byla ekonomická transformace. Jak zařídit, aby měl státní majetek, který byl tak nějak všech a zároveň nikoho, své konkrétní a odpovědné vlastníky?

V období socialistického Československa jsme v oblasti ochrany životního prostředí patřili k nejhorším státům Evropy. Lidé a zvláště pak ti, kteří žili v nejvíc znečištěných oblastech na severu Čech či Moravy, byli dokonce v přímém ohrožení života. Dýchat znečištěný vzduch museli ale i naši sousedé za hranicemi, takže postupně vytvářeli tlak i na vedení státu.

Poválečné roky byly pro evropské země, Československo nevyjímaje, těžkými léty. Ekonomika byla v rozvratu a válečné škody nedozírné. Šancí, jak nastartovat změnu a zajistit snesitelný život, byl návrh plánu pomoci, tzv. Marshallův plán. Systém půjček spolu s rozsáhlými dary potravin, hnojiv a zemědělských strojů byl mimořádnou příležitostí také pro Československo. Nic z toho ale nakonec nebylo, zůstala jen pachuť z absurdního rozhodování tehdejší vlády.

Svobodné volby, právě toto heslo se objevovalo v listopadu 1989 na demonstracích jako jeden z požadavků. Proč?

Nadšený propagátor komunismu, promotér moderního umění v Československu, angažovaný literát, teoretik a kritik umění. K tomu skvělé organizační schopnosti, fotografická paměť, charisma, břitký jazyk a láska žen prý až za hrob. To všechno ztělesňoval „kapitán avantgardy“ Karel Teige (1900–1951). Ten se dostal po únoru 1948 do soukolí komunistické mašinérie a přestal se hodit. Tragédie konce jeho života se tak odehrávala na půdorysu zlovolnosti jeho vlastních soudruhů.

Po skončení 2. světové války byl v Československu založen Sbor národní bezpečnosti (SNB) a patřila „do něj“ Veřejná bezpečnost (VB) i Státní bezpečnost (StB). Klíčové pozice obsadili komunisté – ostatně v čele ministerstva vnitra byl už od roku 1941 komunista Václav Nosek, který sehrál zásadní roli v únoru 1948. Policie tak byla organizována podle sovětského vzoru, navíc ve spolupráci se sovětskými poradci.

Ani v současnosti neznáme odpovědi na řadu otázek, které souvisejí s Prognostickým ústavem. Speciální ekonomické vědecké pracoviště prý vzniklo na pokyn nejvyššího představitele Sovětského svazu a bývalého šéfa obávané KGB Jurije Andropova. Zachoval se nám o něm jen jeden svazek StB – a ten se týkal špiona Karla Köchera. Ostatní materiály byly samotnými estébáky zničeny.

Zásadním dnem v komunistickém kalendáři byl 25. únor 1948, označovaný jako „Vítězný únor“. Den, který byl považován za začátek éry komunistického státu. Podrobnějším studiem dění ale dojdete k závěru, že rozhodnuto bylo dřív. (Repríza, premiéru jste mohli slyšet v únoru 2023.)

Válečnou kořistí se stávají i děti. A bohužel to není jen uzavřená kapitola dějin druhé světové války. Tehdy šlo o germanizaci, tedy aby Třetí říše měla dostatek budoucích občanů splňujících jejich zločinná rasová kritéria. Traumata dětí i jejich rodin přetrvávala další desetiletí. „Děti hodné poněmčení byly vybírány na základě zdravotních prohlídek. O jejich účelu nevěděli ani představitelé protektorátní správy,“ upozorňuje pro Český rozhlas Plus historička Pavla Plachá.