- Podcasty
- Jak to bylo doopravdy

Poslechněte si podcast: Historička: V zemích Koruny české dvakrát nastalo dvojvládí
Jedna země, jeden panovník. Takto jednoduše to mělo platit v rámci nedělitelnosti také pro země Koruny české. Dvakrát ale nastala situaci, kdy se do čela státu postavili hned dva králové, i když to bylo právně nemožné. Poprvé se střetli Jindřich Korutanský a Anna Přemyslovna s Rudolfem Habsburským a Eliškou Rejčkou. Podruhé proti sobě stáli Jiří z Poděbrad, Matyáš Korvín a pak ještě Vladislav Jagellonský. „Česká šlechta tehdy nebyla jednotná,“ říká historička Eva Doležalová.
Jak to bylo doopravdy
Odhalujeme mýty, polopravdy, dezinformace či lži z naší historie.
Naše okouzlení Ruskem bylo reálné. Nejhorší propadnutí iluzi přišlo po roce 1945, míní historik
Rusko, později Sovětský svaz, je bezpochyby významný hráč na geopolitickém poli. Také české země se v jednotlivých etapách historického vývoje právě se vztahem k Rusku potýkaly, někdy to byl obdiv – až bezmezný, jindy kritický či odsuzující pohled. Svou roli v tomto pohledu pak ve 20. století sehrála porážka nacistického Německa a oběti Rudé armády, stejně jako tragická srpnová okupace v roce 1968.
Padevět: Češi nebyli za protektorátu větší udavači než jiní
Jsou okamžiky, které i po desetiletích zůstávají nelehké k pochopení. Jedním z nich je česká kolaborace za druhé světové války. Přestože se nacistům nepodařilo získat masovou podporu v rozbitém Československu, našli si ochotné spolupracovníky, kteří se podíleli na pronásledování, udávání i likvidaci nejen odbojářů. Bylo pro nacisty klíčové získat tyto spolupracovníky? „Hlavní nápor propagandy nemířil na intelektuály, ale na dělnickou vrstvu,“ míní badatel Jiří Padevět.
Asi se dá říct, že impulsem k pražskému jaru byla krádež travních semen, upozorňuje historik Tůma
Vzletná slova, vzletné představy o změnách, které měly symbolizovat „socialismus s lidskou tváří“. (Nejen) takové bylo pražské jaro. Mohlo by se zdát, že to byla nečekaná angažovanost obyvatel tehdejšího Československa, ale mezi všemi pozitivními signály sehrála nikoli malou roli i zcela banální „zlodějna“. Tím zlodějem ale nebyl nikdo méně významný než generál a šedá eminence tehdejší armády a ministerstva obrany Jan Šejna (1927–1997).
Tři emancipované Elišky: Průbojné královny českých zemí
I ve středověku žily na našem území ženy, kterým, pokud to můžeme říct s jistou nadsázkou, emancipace nebyla cizí. Příkladem jsou tři zajímavé královny, které všechny nesly jméno Eliška. Přestože se zdá, že středověké ženy byly jen mlčícími figurkami po boku mužů, osudy královen Elišek – Elišky Přemyslovny, Elišky Rejčky a Elišky Pomořanské – dodnes ukazují jejich sílu, odvahu a vůli.
Masakr v Postoloprtech byl aktem genocidy. Potrestán za něj ale nikdo nebyl, uvádí badatel Padevět
Jsou témata v naší historii, která se začala otevírat až po listopadu 1989. Mezi ně patří také události po skončení 2. světové války, kdy probíhal odsun Němců a vyrovnávání účtů. Události, které dobovou optikou můžeme zařadit mezi genocidu, pak souvisejí s tím, že Češi nebyli (a nejsou) jen oněmi holubičími povahami, jak se často říká. Mezi zavražděnými byli totiž častokrát zcela nevinní lidé, děti, mládež, staří či nemocní lidé, žádní typičtí nacističtí pohlaváři.
Kardinál Tomášek? U něj platilo doslova, že se hrdinou člověk nerodí, ale stává, uvažuje historik
Hrdinou se člověk nerodí, ale stává. A takový byl i kardinál František Tomášek (1899–1992). I on se ale snažil, stejně jako řada dalších, „životem v totalitě proplout a přežít“. V jeho příběhu najdete i vlastní pochybnosti. To kvůli podpisu, který jde najít v archivu StB. Tehdy se podvolil obrovskému tlaku režimu, ale následně snažil spolupráci se Státní bezpečností přerušit či zrušit.
Historik: Sovětskou „pravdu“ o Katyni preferoval i Beneš
Katyň se stala místem jedné z největších masových vražd, ale také symbolem lží a propagandy, které trvaly několik desetiletí. Je také symbolem toho, jak mohou skončit takzvaná přátelství a pakty zločineckých režimů. Házení viny z nacistů na bolševiky a naopak jen potvrzuje, že poukazovat na zvěrstva druhého ještě neznamená, že je dotyčný sám nepáchá. Ovšem lžím a propagandě kolem Katyně podle i lidé, do kterých bychom to neřekli.
Palacký se nehodil nacistům ani komunistům, říká historik
Národní obrození, ve kterém František Palacký prožil svá činorodá léta, bylo období z dnešního pohledu někdy až úsměvného národovectví. Ironií je, že právě pojmy jako národ nebo vlastenectví v pozdějších letech dostávaly zcela jiný význam. Byl Palacký jen romantickým historikem? Historik Jiří Hanuš pro Český rozhlas Plus upozorňuje, že Palacký byl také vlastencem s kulturně-hodnotovým programem a dokázal ovlivňovat lidi okolo sebe, stejně jako veřejnost.
Zažilo Československo atentáty na politiky?
I Československo v minulosti zažilo atentáty na politiky, byť spíše výjimečně. Pouze dvakrát byli terčem přímo ti čeští, respektive českoslovenští. Stalo se tak hned v prvních letech po vzniku republiky. Následující dva případy pak souvisejí s útoky na politiky, kteří u nás našli azyl. „My Češi atentáty většinou neděláme, na politiky nadáváme v hospodách a v moderní době je likvidujeme v médiích a na sociálních sítích,“ říká pro Český rozhlas Plus historik Jaroslav Rokoský.
Kuponová privatizace byla šokovou terapií, myslí si historik
Změny, které přicházejí po listopadu roku 1989 se týkaly všech oblastí fungování státu. Jednou z nich byla ekonomická transformace. Jak zařídit, aby měl státní majetek, který byl tak nějak všech a zároveň nikoho, své konkrétní a odpovědné vlastníky?